Serica Elaroux

[ se-ri-ka e-la-ró ]

[player] Arte

[fc] Sophie Nélisse

 

in the midst of chaos, there is also opportunity

× [species] human × [date of birth] october 29, 2210 × [age] fourteen | 14 × [loyalty] capitol × [credits] 0

× [level] n/a × [zodiac sign] scorpio ♏︎ × [height] 165 cm | 5' 5” × [occupation] student × [gems] 0

vitality [ n/a ] × defense [ n/a ]

• Profesionálka tělem i duší, ale bez potřeby to všem cpát pod nos, zvlášť lidem, jimž privilegia nejsou vlastní. Ačkoli vyrůstala v Prvním kraji a dobře zabezpečené rodině, tréninkové centrum nikdy nebylo její doménou — byla tehdy příliš mladá, než aby ho mohla navštěvovat. Většinu svých zkušeností nabrala až na půdě Iveru, soukromé přípravky, která si potrpí na dřinu, výsledky a disciplínu. A to všechno je ztělesněním Sericy. Zvyklá na přepych, ale to vůbec neznamená, že by se štítila špíny za nehty. Naopak je v přírodě skoro jako doma, takže se s tím pojí všechny dovednosti a znalosti potřebné pro přežití v divočině. Nebýt vlivu internátu ukrytého hluboko v lese, její příběh by nejspíš vypadal úplně jinak. Tělo vnímá jako nástroj, ne jako dekoraci — i když, kdyby jí někdo dokázal číst myšlenky, možná by se to dalo zpochybnit. To, co nechává spatřit cizím očím, nikdy není skutečným odrazem jejího nitra. Přetvařuje se, aby zapadla do určité společnosti. Na názoru okolí jí záleží, byť to ráda popírá. Může se to zdát jako slabina, ale pro Sericu je to naopak velká výhoda v tom, že se nezdráhá lhát, jako by dýchala. Posiluje, aby nabrala svalovou hmotu, ale vzhledem k tomu, že není úplně současným standardem dívčí krásy, velmi se krotí, aby ještě zachovala ženské křivky. Právě proto jí nejvíc sedne samostříl — přesný, rychlý a efektivní. Žádné zbraně pro hromotluky. Není fanouškem zdlouhavých bojů a masakrů. Chce to mít všechno rychle za sebou, protože se nechce dostat do situace, kdy by soupeři dala prostor převzít kontrolu nad bojem. Kontaktu při boji se vyhýbá, radši volí způsob „zabít dřív, než se ji kdokoliv nebo cokoliv dotkne“, ale když už na to musí dojít, dýka nebo jakýkoliv druh nože to jistí. Paradoxně má bojová umění v malíku. Sice se k tomu dostala z donucení, ale přece jen silou neláme pouze tělo, ale i tempo, které je nejen v Hladových hrách, ale i v běžném životě všechno. Voda jí nevadí, je schopná plavat dlouhé úseky i za ztížených podmínek. Není perfektní jako obyvatelé Čtyřky, kteří se v podstatě do toho narodili, ale strach v ní rozhodně neprobouzí ani ve chvíli, kdy to není klidné. Není blázen, aby se vrhla do rozbouřeného moře, ale člověk si ne vždy vybere, do jaké situace se dostane, a proto je připravená. Člověka nikdy nezabila, ale je přesvědčená, že to dokáže. Ví, že i když se nezúčastní Her, jednoho dne se dostane do situace, kdy se ta schopnost bude hodit. V hlavě to má nastavené tak, že by to neudělala jen proto, že musí, ale proto, že může.

• Co sama Serica považuje za velké plus, je zároveň i mínus. Přetvařuje se tak často, že si to kolikrát ani neuvědomuje. Dokáže si získat spoustu lidí, spřátelit se s nimi v rekordním čase, ale stejně rychle je zase ztrácí kvůli své sobeckosti, prohnanosti a neschopnosti být dlouhodobě autentická. Je mistryní v tom, jak na koho zapůsobit, ale její obrazy o sobě se střídají rychleji než nálady. Jednou jí nevadí vyjít ven nenamalovaná, s divokými mokrými vlasy a blátem na botách i kalhotách. Podruhé se zasekne pohledem na dívkách, které působí něžně, bez námahy nádherně a dokonale upraveně. V tichosti závidí a sama se sebou začne řešit, jak odporně se cítí. Sebedůvěru má velmi nízkou — i když do všeho dává víc, aby byla lepší než její vrstevnice, její vlastní hlava jí hází klacky pod nohy. Její myšlenky ji dokážou sabotovat dřív, než vůbec začne. Často selže v něčem, v čem je objektivně opravdu dobrá, možná i nejlepší. Později za to viní ostatní, jen ne sebe. A protože si nechce připustit osobní vinu, najde si vždy logické nebo vědecky znějící vysvětlení — alespoň v její hlavě. Ví, že není dokonalá, ale stejně si to neumí přiznat. V jejím světě není prostor pro chyby, i když rozumově chápe, že jsou lidské. Je nesmírně soutěživá, i v situacích, které ostatní berou jen jako přátelskou hru. Dodává jí to pocit hodnoty, protože když vyhraje, potvrdí si tím, že je vlastně dobrá a nikdo jí to nemůže sebrat. Má tělo, které rychle reaguje na fyzickou zátěž, a tak posiluje méně, než by chtěla, protože svaly se na ní hned projeví. Vypadá robustně, tvrdě, jako někdo, kdo si pro ránu nejde daleko. Hodně holek se jí bojí, ale ve skutečnosti není ani zdaleka tak neporazitelná, jak působí. Když je dopálená, dokáže dát ránu, ze které se někdo nezvedne, ale pokud čelí byť jen drobnější, hbité soupeřce, která ví, co dělá, často prohrává. Někdy kvůli nedostatku techniky, jindy kvůli tomu, že ji pohltí hněv a ztratí kontrolu. Nedokáže počkat. Všechno chce mít hotové hned, a když se něco vleče, automaticky to vnímá jako chybu. Je netrpělivá, výbušná a bez možnosti se rychle vybít ztrácí půdu pod nohama. I proto má problém zvládat delší konflikty s chladnou hlavou. Nejde o to, že by byla slabá, ale její slabiny jsou hluboko zakořeněné a sžírají ji jako černá, jedovatá hmota.

• [ appearance ] Vypadá jako někdo, koho byste nečekali v prostředí, kde není prostor na slabost — a přesto tam zapadá až podezřele dobře. Na první pohled působí jemně, skoro ztraceně. Má obličej, který by se hodil spíš do knihovny než na titulní stránku módního magazínu: tmavé vlasy, měkké rysy, pokožka, která si pamatuje slunce, škrábance a pleťové nedokonalosti. Její krása není nápadná, spíš taková, která ostatním dojde až po chvíli, kdy ji poznají po lepší stránce osobnosti. Ačkoliv pochází z luxusního kraje a její rodina si nikdy neprocházela strastmi chudých, je v ní syrovost, jako by svět po ní už párkrát přejel, ale ona pořád stojí. Oči má tmavě hnědé, klidné a hluboké, s pohledem, který připomíná nevinnou laň. A právě to je matoucí. Protože ten, kdo se do nich zadívá moc dlouho, pochopí, že tahle laň by člověka dokázala klidně poslat ke zdi, pokud by k tomu měla pádný důvod. Kromě toho má v očích něco, co není úplně mladé — jako by toho na svůj věk už zažila víc, než by měla. Není to někdo, kdo by znal hlad, strach nebo beznaděj v pravém slova smyslu, ale její nejistoty a vnitřní boj často proměňují její život v mnohem větší tragédii, než ve skutečnosti je. Tělo má pevné, zvyklé na námahu, ale pořád ženské. Nehubne do kostí, ale také nevyjíždí svaly jako seriózní profesionálky, protože si to z estetického důvodu nepřeje. Má široká ramena, silnější paže, siluetu, která v ní sice umí vyvolávat rozpaky, ale umí ji schovat. Módní oblečení na sobě prakticky nevezme — ne proto, že by jí na tom nezáleželo, ba naopak. Obdivuje styl modelek v časopisech, ale ví, že se v tom necítí dobře a nikdy to na ní nebude vypadat jako na těch krasotinkách. Místo toho volí sportovnější, pohodlnější oblečení, které víc odpovídá její povaze a zároveň jí umožňuje cítit se sama sebou. Její držení těla je pevné a drsné, skoro by dokázala i tu nejpodezřívavější osobu v místnosti přesvědčit, že je skutečně sebevědomá.

• [ personality ] Ve společnosti ostatních je spíš zamlklá. Ne že by neměla co říct, jen nemá vždycky důvod. Dává přednost pozorování, hlavně ve chvílích, kdy jsou ostatní až příliš hlasití. Na povrchu působí klidně, možná až odměřeně, a většině lidí připadá jako někdo, kdo má věci pod kontrolou. Vytváří kolem sebe obraz, který nikoho neprovokuje, ale zároveň drží ostatní v odstupu, aby o ní příliš nezjistili. Jen málokdo tuší, co se za jejím tichým výrazem doopravdy skrývá. Dokáže být velmi příjemná společnice, pokud ji člověk nijak neohrožuje. V takových případech přesně ví, co říct, jak se tvářit a co nabídnout, aby si druhého získala. Je to směs pečlivě dávkované upřímnosti a taktiky, která jí pomáhá působit jako někdo, komu se dá věřit. Právě díky tomu málokdo uvěří, když o ní někdo začne vyprávět něco nelichotivého — i když to, co se o ní šíří, bývá často pravdivé. Věci podává jinak. Opatrně přepisuje realitu tak, aby v ní vypadala lépe. A většinou jí to vychází. K těm, které považuje za hrozbu — krásnější, oblíbenější nebo navenek bezchybné — se dokáže přiblížit s překvapivou lehkostí. Nabídne jim přátelství, vyslechne je, poradí, dokonce i podrží… ale všechno má svůj skrytý účel. Chce být blízko, přiblížit se k jejich úrovni, dýchat ten vzduch, ale zároveň cítí potřebu ten svět rozklížit. Závist a potřeba být lepší než ony ji žene k narušování jejich obrazu, často maskovaným způsobem. Třeba jako poznámka, která vyzní jako kompliment, ale ve skutečnosti je to vykalkulovaný útok a pokus někoho ponížit. Někdy jí ke zvýšení ega stačí i nepatrný impulz — třeba vyspat se s klukem dívky, kterou považuje za krásnou. Nedělá to proto, že by chtěla jeho, ale protože chce tu rovnováhu a potvrdit si, že je na stejné nebo vyšší úrovni než ony. Důvěru ostatních si schovává jako zbraň, kterou může později využít a v ideálním okamžiku bodnout do zad. Zvenčí to působí zvráceně, ale to pro ni není podstatné, protože ona se jako špatná nevidí a připadá jí to logické. Jakmile se začne cítit pohodlně, maska opatrnosti opadá. Hezké věci říká málokdy, a jen těm, kteří jí nejsou konkurencí. Tiché urážky zabalené do srandy však umí na výbornou. Může se usmívat, ale mezi řádky je znát, že si testuje, co si může dovolit. Konflikty řeší pasivní agresí, ale když jí přeteče pohár, teprve tehdy dokáže všem udělat peklo a nebojí se zajít do extrému.

× × ×

• [ file 001 ] Narodila se v Alyothu, do rodiny, která sice nepatří mezi skutečné elity, ale dokáže si život zařídit tak, aby vypadal dobře. Vztah s rodiči je chladný, ale korektní, a chová k nim jistý respekt. Nepotřebuje jejich lásku, stačí jí příležitosti, které díky nim má. Otec, vedoucí logistiky, a matka, designérka prestižních artefaktů, jsou oba hluboce ponoření do svých kariér. A jelikož nechtěli, aby se jejich jediná dcera protloukala dětstvím pod dohledem náhodných chův, rozhodli se ji poslat na polo-internátní školu Iver. Oficiálně kvůli lepšímu vzdělání, neoficiálně proto, že na ni jednoduše neměli čas. Akademie se stala nejlepším řešením. Škola ji naučila, jak se pohybovat ve společnosti. Ve studijních věcech nikdy neklopýtla, kázeň jí nedělala problém a pravidla jí vlastně vyhovovala — i když, jako každý puberťák, jich pár samozřejmě ráda porušila. Jenže vyrůstání v kolektivu, kde každý někam patří a nikdo není neutrální, přineslo vlastní nemilosrdnou dynamiku. Brzy si všimla, že nejde jen o známky a chování. Hodně se to také točí kolem dojmu. Kdo je hezčí, populárnější, sebevědomější a kdo ví co ještě. Začala ostatní vnímat jako konkurenci — a sama sebe jako někoho, kdo musí být lepší. Přirozeně se přimkla ke dvěma dívkám, které ji zaujaly na první pohled. Ne kvůli povaze, ale spíš kvůli tomu, jak vypadaly. Přátelství s nimi bylo výhodné. Dodávalo jí status, a tím i větší klid. Ve škole, kde je oficiálně zakázané rozdělovat lidi do kast, se totiž prestiž nosí tiše — a o to víc bolí. Překvapivě dobře zapadla i mezi studenty z Trojky. Na rozdíl od některých spolužáků z jiných profesionálních krajů nikdy neměla potřebu dávat najevo, odkud pochází. Možná proto, že je nepovažuje za hrozbu — pokud nepočítá jejich inteligenci. A možná proto, že si v hloubi duše užívá jejich tichý obdiv. Fascinuje ji, že v jejich očích působí jako někdo výjimečný jen díky tomu, kde se narodila. Je to paradox — chce být lepší než ostatní, ale zároveň má potřebu chránit ty, kteří jí nejsou nebezpeční. A ti, kteří jsou, se jí musí stát buď spojenci, nebo terčem. Peníze od rodičů dostává, ale méně než její spolužáci — ne kvůli nedostatku, ale z principu. Zatímco jiným chodí pravidelné kapesné ve vysokých částkách, ona si musela rychle najít způsob, jak nevypadat jako někdo, kdo si nemůže dovolit totéž. A tak doučuje. Ne proto, že by ji naplňovalo pomáhat ostatním, ale protože je to čistý obchod. Potřebuje držet krok — a i když nemá hluboko do kapsy, nechce být tou, která si musí dvakrát rozmyslet, jestli si může dovolit odpolední kakao navíc. Sláva vítězů Hladových her jí nikdy nelákala. Líbí se jí myšlenka obdivu, ale ne cena, kterou je za něj třeba zaplatit. Jejich život jí nikdy nepřišel pozlátkový, spíš jako otroctví. Což je mimochodem i názor jejích kamarádek, a jak to tak u ní bývá, některé myšlenky si přivlastňuje natolik, až zapomene, že nebyly původně její. V budoucnosti se vidí v panemské politice. Ne jako prezidentka, na to je až příliš vnímavá k odpovědnosti. Ale pozice, kde by měla přístup k informacím, možnost ovlivňovat rozhodnutí a zůstat přitom v pozadí? To je přesně ono. Svět, kde se všechno odehrává pod povrchem. Nikdo takto nemůže soudit její neortodoxní způsoby.

• Thelxinoë Roycaster × Zná ji od dvanácti let. Zpočátku spolu vůbec nemluvily, protože bylo náročné s „Camden“ navázat vztah, ale nakonec si ji sama všimla a prostě se jí ujala. Díky tomu na ni docela lpí a je na ni majetnická, jelikož byla jednou z prvních, kdo jí prokázal starost a pozornost. Vzhledem k tomu, že zná její pravou identitu a tedy ví, z jaké rodiny pochází, je k ní velmi opatrná a vždy pečlivě zváží, co si k ní dovolí. Přestože už několikrát žárlila, když se Noëlle baví s někým jiným nebo když je v něčem lepší, tyto pocity pohřbila hluboko uvnitř, aby jejich přátelství vydrželo. Prozradila jí už spoustu tajemství, protože spolu prakticky bydlí a je blbost to před ní tajit. Thelxinoë jí několikrát prominula nebo přehlížela věci, kterým ostatní nerozuměli. Bylo jí to divné, ale nikdy se neptala proč. Právě i to je důvod, proč se drží zkrátka a zvládá s ní zůstat, i když jí mnoho věcí závidí.

Gwyneth Acosta

[ gvi-nytf a-kos-ta ]

[player] Terka

[fc] Ola Rudnicka

 

color! what a deep and mysterious language, the language of dreams

× [species] human × [date of birth] march 12, 2204 × [age] twenty-one | 21 × [loyalty] capitol × [credits] 0

× [level] 1 × [zodiac sign] pisces ♓︎ × [height] 165 cm | 5' 5” × [occupation] stylist × [gems] 0

• [ appearance ] Gwyn, ako ju všetci volajú, v Kapitole vynikala už od malička vďaka svojmu výzoru. Nie veľa ľudí sa narodí s albinizmom a neraz dostala otázky, aká procedúra jej zaistila takúto alabastrovú pleť — žiadna, ona sa tak jednoducho narodila. Nepatrí medzi najvyšších jedincov, práve naopak, je menšej a útlejšej postavy, no vždy plná energie. Vlasy má snehovo biele, oči zase v jasnom svetle modré ako obloha, v tieni môžu nadobúdať až sivý odtieň. Často ju nájdete nosiť farebné oblečenie, ktoré akurát podtrhuje jej jedinečný vzhľad.

• [ personality ] Výrazná svojím vzhľadom, no práve tichá svojou povahou. Gwyn nepatrí medzi ľudí, ktorých ústa sa nezastavia. V spoločnosti toho veľa nenahovorí, no keď sa s ňou spoznáte, máte šancu, že z nej niekoľko slov predsa len vypadne. Je tvorivá, nápaditá a ambiciózna. Ide si za svojimi snami a rada sa necháva inšpirovať okolím, no zároveň je taktiež rada inšpiráciou pre druhých. Je plná energie a aj maličkosti jej dokážu vykúzliť úsmev na tvári. Keď miluje, miluje celým svojím srdcom. Rovnako aj všetko ostatné prežíva naplno, akoby každý jej deň mal byť tým posledným. Dokáže sa rozvášniť a všetko strašne prežíva. Často má problém, že svoje emócie nedokáže popísať slovami — a práve vtedy sem príde umenie, skrz ktoré dokáže vyjadriť všetko nevysloviteľné. Možno práve vďaka svojej bledej pokožke ju vždy fascinovali farby. Páčil sa jej svet, ktorý bol pestrofarebný, plný možností, túžob a nádeje. A toto všetko sa jej nespájalo s fádnou čiernobielou paletou, ale s farbami od výmyslu sveta. Keď začala tvoriť ako nová štylistka, nie každý uznával jej výtvory práve kvôli tomu, že jej štýl sa vymykal súčasnej móde Kapitolu. Rada tvorila šaty, ktoré boli farebné, mala pocit, akoby im vdychovala dušu. Nebol to ten typ oblečenia, ktorý obyvatelia Kapitolu nosievali pred desiatkami rokov, to rozhodne nie. Jej šaty neboli extravagantné, no zároveň ju nebavila čierna a biela. Bola experimentátor a do šitia a tvorenia vkladala celé svoje ja. Nápady sa jej často vynárajú v hlave pri pozorovaní okolitého života, a preto ju často nájdete so skicárom a ceruzkou, aby mohla všetky myšlienky zachytiť na kus papiera.

× × ×

• [ file 001 ] Narodená ako druhorodená dcéra do priemernej rodiny v Kapitole sa Gwyn dostalo slušného vzdelania, ale nie až tak veľa pozornosti. V tieni staršej sestry, ktorá bola prirodzeným talentom a mala sľubnú budúcnosť ako tvorkyňa Hier, musela Gwyneth pracovať dvakrát viac, aby si aj ona vyslúžila pochvalu od rodičov. Od malička vedela, že má rada umenie a že to je niečo, čím sa chce živiť. Nepotrebuje slávu ani davy ľudí, ktorí by ju milovali, jej stačilo aj málo k šťastiu — aby sa mohla živiť umením. Zistila, že s látkou jej to ide výborne, a tak sa stalo, že vďaka svojmu úsiliu sa dostala na jednu z prestížnejších škôl Kapitolu, kde sa vzdelávala ďalej. Šitie a navrhovanie odevov bola jej vášeň a behom dlhých večerov strávených navrhovaním luxusných rób či obyčajných šiat sa jej v hlave zasadilo semienko nádeje, že možno, ak sa bude dostatočne snažiť a bude dostatočne dobrá, tak by sa mohla stať štylistkou v Hrách. Tvorba šiat jej prinášala radosť, no nie vždy sa jej výtvor stretol s dobrou spätnou väzbou. Po celý čas bola prítomná aj kritika. Šila šaty, do ktorých vnášala farby a niečo, na čo Kapitol v posledných rokoch nebol zvyknutý — niektorí jej šaty zbožňovali, no niektorí sa nad jej výtvormi ani len nepozastavili. No Gwyn nepatrila medzi ľudí, ktorých by to odradilo, práve naopak. Kritiku si nevšímala a pracovala na sebe aj naďalej. Úspešne dokončila štúdium a teraz sú ďalšie Hry pred dverami — a je tu jej šanca. Jej sen stať sa štylistkou pre Hry je už na dosah ruky a ona sa nemôže dočkať momentu, až sa stane skutočnosťou.

    

Astris Erithas

[ ás-tris e-ri-thas ]

[player] Rywaine

[fc] Freya Allen

 

let your hopes shape your future

× [species] human × [date of birth] february 2, 2209 × [age] sixteen | 16 × [loyalty] neutral × [credits] 0

× [level] n/a × [zodiac sign] aquarius ♒︎ × [height] 155 cm | 5' 1” × [occupation] student × [gems] 0

vitality [ n/a ] × defense [ n/a ]

• Odmalička toho nemala veľa na tanieri, a tak sa zaobíde aj s najmenším obnosom jedla a vody. Na to, ako vyzerá, je veľkým prekvapením, že je veľmi vytrvalá. Dokázala by robiť ťažkú fyzickú aktivitu i hodiny. Možno nie práve najlepšie, no má odhodlanie. Aj keď je zarytá pacifistka, vie ako používať kosu alebo kosák. Zbraň vie držať v ruke v prípade, že by bola donútená ju použiť. Ak by radšej utiekla, dosiahla by značnej výhody, keďže je veľmi rýchla a obratná. Dokáže sa vyhnúť kadečomu a spolu s jej vytrvalosťou je pre ňu oveľa jednoduchšie prosto zdúchnuť a skryť sa, než bojovať späť. Ak by musela, minimálne je menším terčom a bolo by ju tak ťažšie trafiť. Nerobí jej problém sedieť na jednom mieste hodiny či sa vôbec nepohnúť. Ak by musela byť skrytá niekoľko dní, pravdepodobne by to prežila. Minimálne by nemala až také nutkanie ísť hľadať jedlo než iní ľudia, ktorí nikdy nehladovali. Tiež je zvyknutá robiť v akomkoľvek počasí, čiže jej nerobí problém pečúce slnko, ani neustávajúci dážď. Prekvapivo je jej imunita veľmi dobrá a len tak ľahko sa nenakazí. Vyzná sa v rastlinách a bylinkách. Nie je jej cudzia ani fauna. Tým aká je maličká sa ľahko dostane do malých priestorov. Dokáže sa schovať takmer kdekoľvek. Je kreatívna, ak má na to čas. Nebojí sa výšok a rada šplhá po stenách a oknách na strechy domov či dokonca po stromoch. Má veľmi dobrú pamäť na špecifické informácie. Rýchlo sa niečomu naučí, hlavne keď jej je to ukázané. Párkrát si to precvičí a nie je šanca, že by to len tak skoro zabudla.

• Astris je už na prvý pohľad veľmi maličká a mierne vychudnutá. Výškou tiež nesiaha vysoko nad zem, a tak skoro na nič nedosiahne. Nepredstavuje preto žiadnu fyzickú hrozbu. Rozhodne by teda nikoho nedokázala umlátiť svojimi drobnými pästičkami. Bola by skôr na smiech. Fyzického násilia sa dokonca i bojí, a tak sa mu snaží vyhýbať veľkým oblúkom. Je jedným z tých ľudí, čo sa okamžite otočia a utekajú iným smerom, keď vidia, že sa niečo deje. Okrem toho, že je veľký pacifista, je aj prosto veľmi milá a snaží sa byť so všetkými zadobre. Nenávidí hádky. Vždy robí všetko preto, aby ju mali ľudia radi, či minimálne mali na ňu neutrálny názor. Nepodlizuje sa a nehrá divadielka. Buď povie, čo má na jazyku, alebo radšej mlčí. Väčšinou je to ale to druhé. Nie je veľmi dobrá v robení priateľov. Je to taká šedá myška v rohu miestnosti, ktorá sa radšej tvári, že splynula so stenou, než by sa mala s niekým dať do reči. V istom ohľade je dobrosrdečnou, no nie nikým, kto by za niekoho položil život. Čo sa týka životu nebezpečných situácií, je zbabelec. Útek je pre ňu jediným východiskom. Kraj, z ktorého pochádza, hovorí za všetko. Nevyzná sa v technológii, nepozná zbrane, nevie plávať, nepozná medicínu. Má základy čoho potrebuje akurát tak zo školy alebo z práce. Radšej sa zameriava na intuíciu a logiku, než čokoľvek iné. V strese je jej myslenie chaotické a veľmi rýchlo zabúda. Jej priestorová orientácia je tiež priam… otrasná. Je veľkým prekvapením, že sa nikdy nestratila vo vlastnom dome.

• [ file 001 ] Žiť v Deviatke nie je ktovieaká krása. Už od malička pociťovala ťarchu, ktorú jej rodina vláčila na chrbte len kvôli tomu, že sa tam všetci narodili. V skutočnosti nebola plánovaným dieťaťom, no rodičia z nej boli šťastní tak či onak. Nebolo asi dňa, kedy by to mala v živote ľahké. Vždy sa niečo našlo. Nikdy nebol dieťaťom, ktorým tak veľmi túžila byť, keďže patrili takmer do najväčšej spodiny ich kraja. Nemala čas sa hrať vonku s kamarátmi, keďže pracovala odkedy si len pamätá. Škola sa tak stala jej najobľúbenejším miesto, kde podrobne študovala všetko. Túžila byť schopná nabrať čo najviac skúseností, aby sa dostala do vyššieho kraja. Nanešťastie ale nebola až taká múdra a času učiť sa mala čím ďalej, tým viac. Rodičia ju dokonca žiadali, aby sa pokúsila dostať zo školy a len pracovať. Peniaze boli vždy veľkým problémom. Hneď čo nejaké dostali, minuli ich na tie najbežnejšie veci. Astris sa školy ale nevzdala a naďalej dúfala, že sa jej podarí rodine nejako pomôcť. Menej jedla, aby mali ostatní viac sily a možno ešte menej spala, len aby sa učila. Hodiny trávila hľadaním lepšej práce, či minimálne takej, ktorá by ju úplne nezdierala. Nevyšlo ju to nadarmo, keď sa jej podarilo dostať do skleníkov a laboratórií ako asistentke. Síce nepomáhala s ničím vážnym a skôr upratovala alebo robila, čo jej bolo povedané, ale podmienkam, v ktorých dovtedy žila, to značne pomohlo. Mala viac času na seba i ostatných. Zistila, že miluje pliesť vlasy a sledovať západy slnka zo strechy domu. Mohla rodičov odbremeniť a zdieľať to s nimi. Ich vzťah sa tak celkovo zlepšil. Rozhodne sa stala o dosť šťastnejšou a naučila sa nájsť krásu v každodenných maličkostiach. Čas od času si dokonca mohla užiť nejaký ten voľný deň, čo pre ňu bolo veľkou raritou. Dokonca sa jej podarilo nájsť si nejakých tých priateľov. Jej odhodlanie sa tak stalo kľúčovým faktorom vo formovaní jej povahy. Stala sa odolnou voči veľa viac a naučila sa, že aj keď má rodinu, životom sa musí prebojovať sama za seba. Vedela ale, že ona sama žiadne deti mať nechce, nie pokiaľ žije v Deviatke. A tak jej chuť po štúdiu naďalej vrela v žilách. Nechcela si priznať, že sa jej nikdy nepodarí dostať niekde ako na univerzitu do Trojky. Zahalila sa v ilúzii, že sa jej to raz podarí a podľa toho aj žila.

Taranee Beck

[ te-ra-ný bek ]

[player] Dahlia

[fc] Nyadak Thot

 

out of difficulties grow miracles

× [species] human × [date of birth] september 2, 2208 × [age] sixteen | 16 × [loyalty] neutral × [credits] 0

× [level] n/a × [zodiac sign] virgo ♍︎ × [height] 154 cm | 5' 0” × [occupation] student × [gems] 0

vitality [ n/a ] × defense [ n/a ]

• Navzdory svému drobnému vzrůstu a nevýrazné fyzické konstituci je Tara ztělesněním vnitřní síly, která nepochází ze svalů ani z boje, ale z jejího ducha, vynalézavosti a schopnosti vidět svět jinak než ostatní. Není těžké hledat něco, v čem by Taranee byla lepší než ostatní. Vždyť každý den prožívá své malé hry o přežití. Její výdrž pro život je neskutečná, vystačí si skutečně s málem, takže nedostatek vody nebo jídla pro ni není takový problém po psychické stránce jako pro ostatní. Je jasné, že bez těchto důležitých surovin nikdo moc dlouho nepřežije, ale jak je na strádání zvyklá, není to pro ni v podstatě problém. Patří mezi ty, kteří dokážou v každodenním chaosu najít ticho, v šedi života barvy a v neřešitelných situacích nečekaná řešení. Už od dětství byla jiná — zatímco jiné děti lezly po stromech, Tara si kreslila jejich větve do bloku a představovala si, jaké by to bylo být ptákem a odletět někam, kde jí bude lépe. Její tvořivost není jen hrou, je to způsob přežití. Díky tomu dokáže být odolná i v nejhorších životních situacích a je těžké zlomit její vůli pro život. V kraji musela být hodně vynalézavá, dokáže tak ze šrotu vyrobit funkční past, ze starého oblečení vytvořit maskování, z obyčejných předmětů nástroje s novým využitím. Nejenže přemýšlí nekonvenčním způsobem, neuznává žádné limity a neexistuje varianta, že jí něco zakážete. Je také výjimečně empatická, což jí dává dar porozumění druhým lidem bez potřeby slov. Umí číst neverbální náznaky, chápe dynamiku skupiny, vycítí napětí i v tichu. Díky tomu si dokáže získat důvěru tam, kde by ostatní narazili. Ne nadarmo se říká, že tichá voda břehy mele, Tara se vždy přizpůsobí jakékoliv situaci a udělá vše pro spokojenost ostatních, ale zároveň nenápadně buduje cestu sama pro sebe. Tato schopnost z ní dělá nedocenitelnou ve skupinové dynamice, umí tlumit konflikty, vnímat nevyřčené obavy a navrhovat kompromisy. Ačkoliv není vůdkyní v tradičním slova smyslu, její vliv bývá často hluboký. Dokáže samozřejmě i pochopit, kde je její místo, a v případě silnějšího vlivu na sebe nedává vůbec pozornost. Dalším z jejích darů je bystrá paměť a cit pro detaily. Všímá si věcí, které ostatní přehlížejí, ať už drobné změny v chování, nenápadné stopy v čerstvém prachu, praskliny ve stěně či nepatrné pohyby. Tyto detaily propojuje do celku a dokáže z nich vyvodit užitečné závěry. Když ostatní zírají do tmy a nevidí nic, Tara už má v hlavě plán. Nic neunikne její pozornosti, hlava je neustále aktivní, kreslí si ji v mysli z útržků rozhovorů, z vůní, zvuků, nálad, ticha. Tara také vyniká v neverbální komunikaci, dokáže se dorozumívat znakovou řečí, gesty, mimikou nebo kresbou. Když mluvené slovo selhává, její ruce a oči promluví. Toto umění z ní dělá výjimečnou zprostředkovatelku mezi různými skupinami a to i mezi těmi, které se navzájem bojí či nenávidí. Když Tara mluví, lidé se zastaví a naslouchají, ne kvůli síle hlasu, ale kvůli síle významu, a také proto, že toho velmi málo namluví všeobecně. Nakonec je tu i její schopnost neztratit naději. I když se vše zdá být ztraceno, Tara si stále nosí kousek světla uvnitř. Věří, že každý má svou hodnotu, i ten nejtišší a nejmenší člověk. A právě to z ní dělá neviditelné lepidlo, které drží ostatní pohromadě. Je pozorná nejen v lidské komunikaci, ale také si všímá věcí kolem sebe, hledá různé poklady v místech, kde to jiní vzdali, a vždy využívá svého prostředí ke svému prospěchu. Velkou záchranou pro přežití je pro ni schopnost pracovat s noži a jakoukoliv ostrou hranou, jako by to byla profesionální řeznická práce.

• Jak už tomu tak v životě bývá, její největší slabost vyplývá přímo z její největší síly —  křehkost a jemnost jejího těla ji činí téměř bezbrannou v přímé konfrontaci. Taranee nikdy nebyla silná. Její drobná postava, útlé končetiny a křehké kosti ji od dětství odlišovaly od ostatních dětí v komunitě. Zatímco jiní si hráli drsně, běhali, zápasili nebo lezli po stromech, ona často zůstávala sedět opodál, sledující ostatní, jak si užívají svět, do kterého nemohla zcela vstoupit. Každý pád byl pro ni dvojnásob bolestivý. Každé nachlazení trvalo o týden déle. Ale nešlo jen o fyzickou křehkost. Taranee má velmi nízký práh bolesti, vnímá i drobné škrábnutí nebo tlak jako intenzivní. Zatímco jiní zatnou zuby a pokračují dál, Taranee musí zastavit, zavřít oči, rozdýchat to. To ji často frustruje, protože jí to brání být rovnocennou součástí skupiny v krizových chvílích. A přestože ví, že odvaha neměří bolest, ale její překonávání, nedokáže se svému tělu zcela vzepřít. Nemá žádný výcvik v boji, nikdy nedržela v ruce zbraň kromě kapesního nože a její reakce na fyzické násilí je často ztuhnutí nebo ústup. Nezvládá běh na delší vzdálenosti, zadýchává se, nemá sílu zvednout těžké břemeno nebo čelit útoku tváří v tvář. Ve světě, kde přežití často závisí na fyzické síle a rychlosti, je Tara snadným cílem jak pro predátory, tak pro lidi, kteří vnímají laskavost jako slabost. Nedokáže se ubránit, pokud ji někdo napadne, a v neznámém terénu se může stát přítěží. Dalším problémem je její tendence příliš věřit své představivosti na úkor reality. Někdy tolik věří svým představám, že ztrácí kontakt s tím, co je skutečné. Domýšlí si záměry, které tam nejsou, nebo si interpretuje situace podle příběhů ve své hlavě. To může vést k nepochopení, zmatku nebo dokonce ohrožení celé skupiny. Protože nikdy nezažila pevný vztah s dospělými autoritami, nejenže má často problém poznat, které autoritě důvěřovat, ale také nemá zdravě vybudovanou sebedůvěru. I dobře míněné rady si často bere příliš osobně. Má sklon vnímat i drobnou připomínku jako útok, což ji může vést k mlčení, úniku nebo uzavření se do sebe. Ve skupinové dynamice se kvůli tomu někdy stáhne z diskuse právě tehdy, kdy by její nápady byly nejpotřebnější. V krizových chvílích se také může zcela uzavřít do svého vnitřního světa, místo aby se zapojila do řešení problému. Její mysl je její útočiště, ale někdy je to i vězení. Kromě toho také silně závisí na své emoční stabilitě a v situacích, kdy se cítí osamělá nebo nepochopená, se propadá do stavu apatie či úzkosti. Má sklony k přetížení své mysli, když je příliš mnoho podnětů nebo tlaků, uzavírá se, ztrácí motivaci a přestává komunikovat. Potřebuje čas o samotě, prostor k dýchání a kreativní ventil. Když jí to není umožněno, její psychický stav se může rychle zhoršit. Navíc je silně citlivá na nespravedlnost a násilí, scény utrpení nebo krutosti ji dokáží paralyzovat. Velkou slabinou je také její naivita. Přestože dokáže být vnímavá, její víra v dobro v lidech jí brání včas rozeznat manipulaci nebo zradu. Lidé ji mohou snadno využít, pokud se jim podaří zasáhnout její cit pro příběh nebo potřebu být užitečná. Rozdala by se pro druhé, bez záruky, že si to zaslouží. Nese v sobě zranitelnost člověka, který chce věřit, že svět není jen temný. Je to nerozhodný typ, často nad vším váhá, zvažuje, hledá symboly a zatímco ostatní už utíkají, ona ještě přemýšlí, co si o dané situaci má myslet. I když to může být krásné, někdy je to smrtící.

• [ appearance ] Drobná, skoro neznatelná svou postavou, Tara je člověk, kterého lehce ztratíte v davu lidí i na volném prostranství. Svou výškou je sotva v průměru svých vrstevníků. Tělo, které nese její tvůrčí duši, je křehké a velmi slabé, sotva udrží sama sebe na nohou. Fakt, že v životě velmi strádá, jde poznat i na vystouplých klíčních kostech. S jejími tenkými pažemi a nohami, které připomínají jemné větévky, je skoro jako před posledním tažením. Každý její pohyb je lehký, téměř neslyšný, jako by skoro ani neexistovala. Anorektické rysy jsou zřetelné: propadlé tváře, ostré lícní kosti a výrazně vystupující linie čelisti. Žebra jsou pod tenkou kůží viditelná při každém nádechu, břicho je vpadlé, hrudník úzký. Její velmi tmavá pleť má matný odstín, připomínající ebenové dřevo, a přestože působí suchá, v určitých úhlech zachytává světlo jemnými odlesky jako povrch čerstvé kávy. Krátké černé vlasy ostře kontrastují s tvarem její lebky. Jsou ostříhané těsně u hlavy, čímž vyniká její štíhlý krk a drobná oválná hlava. Jelikož nemá dostatek živin, nemá ani moc vlasů, které se tak kroutí často do různých stran nebo jimi občas schovává prázdná místa. Její oči jsou hluboko posazené, velké a tmavé. Popraskané plné rty často kouzlí do zoufalého úsměvu, výrazné na nich jsou však tmavé koutky, které značí nedostatek snad všech živin. Nejdominantnější částí jejího obličeje je jistě její kulatý nos, který oproti očím a rtům dominuje celému jejímu vzhledu. Nosí především obnošené a přešívané kousky, které získala výměnou, nalezla nebo upravila z darovaných šatů. Často kombinuje vrstvy, jako jsou tenké šaty přes kalhoty, rozstřižené svetříky svázané provázkem nebo páskem z látky.

• [ personality ] Taranee působí na první pohled křehce, je drobná, tichá a často se drží stranou. Nepřitahuje pozornost hlučným smíchem ani výřečnými projevy, ale její přítomnost je nepřehlédnutelná v okamžicích, kdy je třeba vidět víc než jen povrch. Je introvertní a hluboce vnímavá, vnímá nálady, tóny hlasu, jemná gesta a vše nad čím ostatní jen mávnou rukou. Rozhodně však není ignorovaná těmi, kteří znají její moudrost a dokážou ocenit každou dobrou radu, kterou jim dá. Vzhledem k jejímu životnímu příběhu asi není překvapením, že je výjimečně kreativní, s neustále pracující myslí, která hledá nové souvislosti, příběhy a řešení. Miluje kreslení, skládání slov, tvorbu map, šifrování myšlenek do obrázků a symbolů. Kde jiní vidí jen problém, ona hledá způsob, jak jej obejít a nebo jak je proměnit v něco nového. Její představivost je nekonečná, ale zároveň i praktická. Není to snílek odtržený od reality, nápady, na které přichází, mají často konkrétní dopad a dokáží zachránit situaci, když selžou tradiční přístupy. Je velmi empatická a otevřená emocím druhých, často až do té míry, že zapomíná chránit samu sebe. Má tendenci dávat ostatním přednost před sebou, což z ní dělá obětavou spojenkyni, ale zároveň i snadno zranitelnou osobu. Má silný morální kompas a odpor k nespravedlnosti, což ji žene k tomu, aby pomáhala slabším, i když je sama jednou z nich.

× × ×

• [ file 001 ] Taranee je sirotkem, který — jako spousta dalších opuštěných dětí — nikdy nepocítil, co je to rodičovská láska, ale ani jaké to je cítit se užitečný nebo potřebný ve společnosti. Jelikož její rodiče zemřeli, když byla ještě velmi malá, nepamatuje si ani jejich obličeje. Není to neobvyklé, aby v jejich kraji zůstaly děti bez rodiny. V místě, kde se narodila, všichni fungují spíše jako velká komunita, a tak se jí ujal zbytek obyvatel. Vždy měla kde složit hlavu a kde vzít jídlo, nikdy ale ne tolik, aby se cítila spokojená. Protože ji neměl kdo v životě vést, nikdy se toho úplně moc nenaučila. Jako malá se snažila sehnat jídlo a další potřebné věci smutnýma očima a krokodýlími slzami. Často s tím byla úspěšná. Kdo by taky dokázal odolat malému smutnému dítěti? Jak rostla, naučila se, že svět není laskavý, ale že má i svá slabá místa a právě na těch lze stavět. Ne silou, ale chytrostí. Naučila se přežít díky vynalézavosti. Zatímco jiní se v boji oháněli pěstmi, Taranee zjišťovala, jak obejít zámky z drátu, kde zůstat skrytá a jak s pomocí několika útržků látky a kusu dřeva vytvořit něco užitečného. V komunitě, kde každý měl svůj úkol, Taranee většinou zůstávala na okraji. Ale právě tam, v tichu a v pozadí, rozkvétala její fantazie. Zatímco jiné děti si hrály s kameny nebo běhaly v bahně, Taranee si stavěla propracované městečko z ulit, listů a klacíků. Tvořila si vlastní svět, kde všechno mělo řád a smysl, svět, ve kterém měla své místo. Psala si příběhy na okraje roztrhaného notýsku, kreslila mapy neexistujících měst a mluvila s postavami, které si vymyslela. Nebyla to jen hra. Byl to způsob, jak přežít v realitě, která jí nic nenabízela. Ostatní ji vnímali jako podivínku, tichou, křehkou, ale vždy trochu jinde než ostatní. Mluvila málo, a když už něco řekla, často to znělo jako hádanka. Ale byly chvíle, kdy právě ona přinesla řešení, které by nikoho nenapadlo. Jak opravit potrubí z věcí, které by jiní vyhodili. Jak uklidnit rozhádané skupiny bez jediného slova, jen tím, že položila ruce na stůl a začala kreslit jejich společný domov. Její slabost pro dobro a laskavost k cizím lidem z ní ale často dělala oběť manipulace. Taranee chtěla věřit, že každý má v sobě jiskru dobra, a tak i těm nejhorším podávala pomocnou ruku, mnohdy na úkor vlastní bezpečnosti. Když se ale spálila, nezahořkla. Jen se uzavřela trochu víc. Každé zklamání si zapsala mezi řádky svých deníků jako lekci, ne jako hněv. Dnes je Taranee stále tou tichou dívkou, kterou si málokdo všimne při prvním setkání. Ale ti, kdo se zastaví a pozorují déle, zjistí, že v ní dřímá světlo naděje, které ji neopouští ani v těch nejtemnějších momentech.