[ dorien ]
 |
|
| |
defense [ 0 ]
- [ appearance ] Jeho vzhled vás na první pohled nijak výrazně nezaujme, pokud byste mu odebrali veškeré oblečení a doplňky. Nic moc kapitolského na něm ve výsledku není. Možná snad jen jeden nabarvený pramínek vlasů v jeho hnědých vlasech, jinak nic jiného. Dříve si hodně potrpěl na extravagantní oblečení a doplňky. Od toho musel trochu upustit, jelikož jeho stávající post mu nedovoluje neustále obměňovat šatník na nejnovější módní výstřelky a drahé šperky. Ačkoliv má hodně omezené možnosti, i přesto se snaží oblékat na úrovni, aby se svým vzhledem byl spokojený. Pozornost na něm často upoutávají právě ozdobné kamínky či hologramy, díky nimž se cítí alespoň trochu sám sebou. Jeho outfity ještě pravidelně doplňují jednoduché stříbrné prsteny a náramky na rukou. Odmalička navíc nosí na krku řetízek, na němž je zavěšený prsten, kde je vyryto jeho jméno i příjmení. Kompromisem ze strany Kapitolu bylo, že mu tento majetek ponechali a může jej volně nosit. Na levé paži má tetování, jež je opět výsledkem jednoho opilého večírku. Z toho důvodu nosí především dlouhé nebo polodlouhé košile, tričko či tílko je na něm téměř nemožné zahlédnout. Díky své minulosti, jež není spojena s rebely, patří do skupiny avoxů, co nemusí nosit žádné masky ani jiné překrytí tváře, neboť rozpoznání jeho tváře lidi dovede tak maximálně k jeho starým songům, ale ne ke vzbouřencům. Jeho postava se od doby, co se stal avoxem, lehce proměnila. Dříve měl maličko vyrýsované břišní svaly, ale nedostatkem pohybu a nemožnosti cvičení, neboť v Kapitolu je neustále co chystat, se i ty vypařily a trochu přibral. Svaly by se na něm tedy asi hledaly marně, nicméně stále se drží na té průměrné váze.
- [ personality ] Na první pohled působí jako ten největší pokorný mazlíček, který by pro vás klidně skočil i z okna, kdybyste mu to přikázali. Koneckonců to je jediné, co smí vlastně dělat. Něco, co mu někdo jiný přikáže. Vždycky byl strašně komunikativní, jenže se ztrátou jazyka se to změnilo. Nicméně i tak strašně rád tráví čas mezi lidmi. Stejně tak se ani nezměnila jeho touha po pozornosti. Je prostě typický příklad extroverta. Dříve by si jen tak od někoho poroučet nenechal, ale jeho postavení mu nedovoluje v poslední době mít jiný názor. S úsměvem musí dělat vše, co je mu přikázáno. Působí tak velmi poslušným dojmem. Nikdo ve skutečnosti už nezjistí, jak popichovačný a provokativní dokáže být. Všechny své jízlivé poznámky a připomínky má už jen ve svojí hlavě. Občas je vidět, že se tím hodně baví, když si o lidech myslí různé věci a oni ho za to nemohou nijak konfrontovat, protože vůbec neví, co se v mysli toho usměvavého hocha děje. Vždycky byl hodně vypočítavý a to mu tak nějak zůstalo doteď. Najednou se mu otevřel svět plný možností. Může se pohybovat kdekoli a slyšet všechno, protože má s vedením Kapitolu trochu jinou dohodu. Vůbec mu nedělá problém dělat krysu a odhalovat možné rebely, kteří se skrývají za Kapitol. Pro vlastní blaho je schopen udělat prakticky cokoliv a ničeho se neštítí, což je dost možná důvod, že si ho Kapitol tak ochotně hýčká. Kdyby na to přišlo, je ochotný udat i vlastní rodinu. Chybí mu pochopitelně jeho minulý život, jež byl plný bezstarostnosti. Aby podobné myšlenky zahnal, naučil se najít si ve své práci zalíbení. Svůj perfekcionismus přenesl na různé chystání akcí, kde by se klidně rozkrájel, jen aby všechno vypadalo a fungovalo přesně tak jak má. Zároveň ve své pozici našel i pozitivum v tom, že může být čas od času nablízku milovaným vítězům a nahlédnout, jak se chovají mimo veřejnost a kamery.
× × ×
- [ file 001 ] Nenarodil se nikam jinam než sem do Kapitolu. Možná se ptáte, co se s ním stalo, že skončil takhle. Je to docela prosté a nijak složité, jen nad tím mnoha lidem zůstává rozum stát. Ale vezmeme to hezky od začátku, co myslíte? Jeho rodiče sice neplnili první stránky Guilty Pleasure, ale i tak si nežili nijak špatně. Peněžně byli takový ten střed, což je oproti okolním krajům hodně dobré finanční zajištění. Už jako malý měl naprosto vše, na co si jen ukázal a po čem jeho srdce – či spíše mozek – toužil. Nijak mu to nepřišlo divné, prostě byl na to zvyklý. Ukázal na nějakou hračku a ihned ji jen tak pro nic za nic dostal, jelikož kdyby tomu tak nebylo, předvedl by před výlohou takovou scénu, za niž by se rodiče studem propadli do horoucích pekel. Nástupem do školy se trochu umírnil, co se týkalo těch hraček, věci si vymrouskával i nadále, to ho nepřešlo. Už v tak útlém věku byl tím hlavním v jejich úžasné partě. Nedělalo by mu problém někoho jen tak šikanovat, ale nebylo to potřeba, tady v Kapitolu není nikdo taková socka, která by si to zasloužila. Jednou si dokonce i vyplakal zlatý mikrofon, i když se zpěvem nezabýval, prostě se mu velmi zalíbil, jak jen tam byl tak vystavený. Sem tam si ho vzal doma do ruky a zkoušel do něj zpívat oblíbené písničky, ale nikdy ho to úplně nechytlo. V šestnácti to všechno teprve začalo. Se svými kamarády nevynechal jedinou party, jež jen byla na dosah. Byl zvyklý na hodně panáků – se zákonem si hlavu nelámal, věděl, že rodiče všechno případně zaplatí – a většinou to s ním nic nedělalo, nebyl nijak agresivní nebo naopak přehnaně veselý, jediné k čemu jej to nutilo, byl zpěv a občas také k sázkám, pokud tedy stály za to. Na jednom večírku si jej všiml jakýsi skladatel, který mu nabídl spolupráci. Samozřejmě si to moc dobře nepamatoval, ale do dvou měsíců měl na svém stole svoji první vlastní písničku, s níž se vyšvihl do paměti mnoha Kapitolanů. Na večírcích už nejen popíjel, ale i zpíval se svým zlatým mikrofonem, který mu k něčemu konečně byl. Na oslavě svých osmnáctin se mu popíjení stalo osudným. Zapletl se s jakýmsi dealerem, který mu nabízel prvotřídní zboží. Peněz měl na rozhazování, a tak si umanul ho vyzkoušet. Byl naprosto v extázi, ale to trvalo jen několik hodin, ihned potom následovaly prudké deprese. Nedokázal se z nich dostat ani když chtěl, připadalo mu, jako by na něj byl celý svět zlý a nikdo ho neměl rád. Chtěl to skoncovat, ale na sebevraždu neměl dostatek kuráže. Dostavil se proto na místo, kde končila cesta mnoha rebelů, které mírotvorci chytili. Za pomoci peněz je přinutil, aby i z něj udělali avoxe, i když není rebel a vzbouřence ze srdce nenávidí, nabízel tolik, že ten chlapík ho tam prostě propašoval. Teď už má od všech naprosto svatý pokoj, i když sám svého činu nyní lituje, jelikož jeho zlato v hrdle nyní už zní jen v jeho myšlenkách. Brzy se však naučil, co je po něm požadováno a svoji práci odvádí – jak si sám myslí – více než dobře. Zvykl si, i když mu tedy upřímně ten přepych chybí, ale byla to jeho blbost, zavinil si to sám. Nicméně už od začátku měl s Kapitolem jistou dohodu. Pomáhá jim v odhalování rebelů, kteří se skrývají jako obyčejní obyvatelé Kapitolu. Odposloucháváním, které mu jde dobře, prostě získá potřebné informace, které přes papír poté předává vyššímu vedení. Většina lidí se totiž neostýchá před ním mluvit, jelikož snad všichni vědí, že všichni avoxové mají zakázáno mluvit, vlastně ani nemohou. To však nikdo netuší, jakou dohodu má s vedením on. Možná proto je pořád tak veselý, jelikož na rozdíl od ostatních avoxů má prostě určité výhody.
