Přivítejte naší výherkyni 95. Hladových her... Cloveray Mason!!!
Ahoj Cloveray. Jsme rádi, že jsi tady opět s námi. Jak se cítíš, jako výherkyně letošních her?
Ahoj, já jsem taky ráda, že ještě žiju. *úsměv* Myslím, že je to skvělé vyhrát hry, ale hrozné někoho ztratit. *poté se z obličeje vytratil úsměv* Ale co, není to zas tak strašné. Hlavně, že jsem tu a žiju. *Mile se na všechny usměje.* Cítím se naprosto skvělé. *Mrkne na ní*
Když jsme se k tomu už dostali, tak co nám povíš o sobě a Micke? Byla to pro tebe jen taktika na přežití a nebo něco víc?
*Chvíli mlčí* ehm... *koukne na publikum a naprosto neví, co má říct* Asi jen to, že jsem ho ze začátku fakt nenáviděla a po nějakou dobu jsem si ho opravdu oblíbila. Byl to fajn kluk. Já sama netuším, jak to bylo. Ale bylo to pro mně na konci těžké. *snaží se být klidná a pokrčí rameny* Ale tak, bylo to včera a to je minulost ne? Určitě na něj nezapomenu, ale opravdu nemám zájem se o tom teď bavit. *Snaží se nebýt nepříjemná.*
Bylo to napjaté, nikdo nevěděl, jak to mezi vámi dopadne. Co rodiče? Budou rádi a těšíš už se domů?
Hmm... to asi bylo *mírně se pousměje* Ale tak už to bylo jasné, jak to dopadne. Micke byl jaksi slabý a bylo špatný někomu věřit, třeba dokonce i mě. Měl by se to odnaučit. Rodiče budou snad rádi. Vždyť tohle po mně chtěli ne? *podívá se do kamery* Ale nevím, jak na mě budou reagovat ostatní.
Dobře. *úsměv jí oplatí* Doufám, že se budeš mít dobře a že se ještě uvidíme.
Snad jo. To já taky doufám, že se tu ještě objevím. *ještě zamává publikum*
*Publikum zatleská a Cloveray odchází*
