Přivítejte naší výherkyni 95. Hladových her… Cloveray Mason!!!
Ahoj Cloveray. Jsme rádi, že jsi tady opět s námi. Jak se cítíš, jako výherkyně letošních her?
Ahoj! Já jsem taky ráda, že ještě žiju. *úsměv* Myslím, že je skvělé vyhrát hry, ale hrozné někoho ztratit. *poté se z obličeje vytratí úsměv* Ale co, není to zas tak strašné. Hlavně, že jsem tu a žiju. *mile se na všechny usměje* Cítím se naprosto skvělé. *mrkne na ni*
Když jsme se k tomu už dostali, tak co nám povíš o sobě a Micke? Byla to pro tebe jen taktika na přežití a nebo něco víc?
*chvíli mlčí* Ehm… *koukne na publikum a vůbec neví, co má říci* Asi jen to, že jsem ho ze začátku fakt nenáviděla a po nějakou dobu jsem si ho opravdu oblíbila. Byl to fajn kluk. Já sama netuším, jak to bylo. Ale bylo to pro mě na konci těžké. *snaží se být klidná a pokrčí rameny* Ale tak, bylo to včera a to je minulost, ne? Určitě na něj nezapomenu, ale opravdu nemám zájem se o tom teď bavit. *snaží se nebýt nepříjemná*
Bylo to napjaté, nikdo nevěděl, jak to mezi vámi dopadne. Co rodiče? Budou rádi a těšíš už se domů?
Hmm… to asi bylo *mírně se pousměje* Ale tak už to bylo jasné, jak to dopadne. Micke byl jaksi slabý a bylo špatný někomu věřit, třeba dokonce i mně. Měl by se to odnaučit. Rodiče budou snad rádi. Vždyť tohle po mně chtěli ne? *podívá se do kamery* Ale nevím, jak na mě budou reagovat ostatní.
Dobře. *úsměv jí oplatí* Doufám, že se budeš mít dobře a že se ještě uvidíme.
Snad jo. To já taky doufám, že se tu ještě objevím. *ještě zamává publiku*
*Publikum zatleská a Cloveray odchází*
