Tuesday, January 29, 2013

99th Annual HG - Rozhovory


Přivítejte Daisy z Prvního kraje! * Publikum tleská*
*se šitokým úsměvem přijde, mává publiku. Poté se posadí do křesla*

Takže Daisy? Co si myslíš o svém kraji?
*usměje se* Nerada bych soudila ostatní kraje. Určitě si jako ostatní myslím, že můj kraj je ten nejlepší *jemně se zasměje* Ale jako malá jsme vyrůstala v Kapitolu. Otce později přesunuli kvůli jeho práci do prvního kraje. Osobně podle vzpomínek si myslím, že se Kapitol a první kraj moc neliší. Kapitol je bohatý na spoustu barev, v tom je můj kraj o něco chudší, ale jako rozená Kapitolanka a později okouzlená prvním krajem musím říct, že oba jsou stejně nádherné. A co je dělá nádherné? *zamrká dlouhými řasami* Bezpochyby je to atmosféra, kterou vytváří obyvatelé každého místa. Kapitolané si dokážou vychutnat každou chvíli ve svém životě, jsou to srdeční lidé. Naopak lidi z prvního kraje velice motivuje práce, kterou mimo jiné dokáží spatřit i v Hladových Hrách *usměje se*

Dokážeš zabít člověka?
*ušklíbne se* Ale Eleanor.. Myslím, že to není nejlepší otázka pár hodin před začátkem her *zasměje se a přehodí si nohu přes druhou* Doufám, že taková věc nebude nutná, ale člověk sám sebe ve vyhroceným situacích udivuje, co všechno dokáže *hodí pohled na přikyvující publikum* Já sama dokázala zvládnout práci v menším časovém úseku a ani netuším jak *zasměje se* Ale zpět k otázce. Ostatní kraje nás nazývají "profíky". Ano, jsme profík. Jsme od mala cvičená na Hry. A ve výcviku bylo všechno. Od trénování běhu po zabíjení.

Máš již vymyšlenou nějakou strategii?
*zamyslí se* Určitě použiju vše, co mě Ti enjlepší trenéři prvního kraje naučili *usměje se* Víc prozrazovat nemohu, to pochopte. Ale doufám, že ještě dnes vymyslíme něco s mojí okouzlující trenérkou Claude, jíž patří moje velké díky a váš potlesk *očima najde Claude v publiku, zářivě se usměje a přidá se s publikem do potlesku*
Děkuji za tvou přítomnost. Držím ti palce. Prosím ještě jednou potlesk pro Daisy Gandree!
Dámy a Pánové přivítejte Blaina S . Felze z prvního kraje! * Publikum tleská *Takže Blaine.. Si připravený na letošní hry?
Myslím ,že jsem více než připravený. Tedy ze začátku jsem měl menší obavy ,že se nedokážu prorvat aspoň někam do "semifinále" ,ale teď sem si zvýšil hodnoty. Myslím ,že to dokážu aspoň mezi 10 nejlepších.*Trošku jsem se začal smát , protože umřít mezi 10 je prostě pořád trapný*Tedy i kdybych se dostal mezi desítku a umřel mezi nima první tak to by bylo se mnou opravdu špatný * Hodil jsem sladký úsměv do publika* Takže snad ano.. Jsem připravený.

Jsi do někoho zamilovaný? A co nějaká rodina?
Ano ,ale naštěstí není ve hrách. To bych asi psychicky nezvládl. Je z mého kraje. Jsme spolu již od mých 15 let.Brzy by jsme měli mít výročí. Takže doufám ,že vyhraju hry. *Nahodí v sebedůvěřivý obličej * Pokud prohraju a nedokážu vyhrát. Nedokážu vyhrát pro ni. Tak , tak .... Vlastně ani nevím , protože budu mrtvý *Začne se smát*. Ano rodina.. Doufám že na mne čeká a drží mi palce.Jsem opravdu hrdý být synem mé matky a otce. Jsou to ty nejstarostlivější rodiče na světě , za což je opravdu miluji! * Podívá se do kamery a zamává *

Bojíš se smrti Blaine?
Myslím ,že každý se bojí smrti. Jen ta představa ,že vlastně už nic nebude ,že nic nebudete vnímat , že už vlastně NIC nebudete *Zdůrazní slovo nic*Já osobně se docela bojím umřít. Nikdy jsem si nemyslel ,že bych mohl umřít tak mladý. Děsí mě to. Třeba už jen z apár hodin nebudu moct chodit. Už nebudu mezi živýma. Takže ano bojím se smrti.

Bylo mi potěšením tě potkat! * Podá mu ruku*
Děkuju taky jsem tě rád poznal. *Odchází*
*Všimla jsem si ,že se Arcenia blíží přímo ke mě.* Další tu máme Arcenii z druhého kraje!* Publikum nedočkavě tleská* Takže Arcenio nebo Arci nevím jak ti mám říkat. Na soukromém vystoupení jsi dopadla dost dobře. Co si o tom myslíš?
*Vešla na pódium, nebyla neklidná jen pozorovala redaktorku s mírným úsměvem a přemýšlela nad její otázkou, nikterak dlouze, samozřejmě.* Stačí Arci… Sama jsem své výsledky z vystoupení neviděla, nějak jsem po tom netoužila, ale nakonec jsem se to dozvěděla a nemohla jsem věřit svým uším. Nečekala jsem nic tak dobrého, už jen kvůli několika obtížím, ale konec konců mohu být za to ráda, což určitě jsem.*Zvedne koutek do dalšího mírného úsměvu a zahledí se na publikum.* Myslím, že v tomto ohledu šlo o naši kreativitu a propojení zbraní s povahou, nebo alespoň s vystupováním před Kapitolem. A nečekala jsem, že ten kousek někoho nadchne. *dodá s mírným smíchem na závěr.*

Tomu opravdu věřím * Usměje se na ní.* Když už jsme u tvého hodnocení. Dokážeš zabít člověka? Přece jenom teď to zřejmě již každý očekává.*Podívá se na publikum ,které bylo opravdu zaposlouchané.*
*Pozoruje redaktorku a pozorně naslouchá její otázce, hledíc při tom na publikum a zkoumajíc jejich emoce, co jiného by se od ní také dalo čekat. Nakonec spustí, opatrně, ale přeci.* Představa chladnokrevné vraždy mne zatím trochu děsí, i když chápu, že to pro přežití bude potřeba, ale ve chvíli, kdyby někdo chtěl ublížit mým přátelům a rodině, zřejmě bych neváhala. Když bojujete o život, je to zdaleka něco jiného než tu teď sedět a typovat… Záleží na situaci a charakteru dané osoby, potřebuji důvod, abych mohla zničit lidský život. Ale jestli toužíte po nějaké té perličce, tak ve chvíli, když bojuji se zbraní, představuji si vyhrocenou situaci nebo něco podobného, potom neváhám. Slyším tep, přerývaný dech, klopýtání nohou… A ten strach o život vás nutí dělat věci, které jsou v rozporu s vaším chováním. Ale uvidíte, možná v aréně své stanovisko změním. *odhalí řadu bílých zubů v klidné a nezměněné odpovědi, která toho řekla dostatek, alespoň z jejího úhlu pohledu.*

Ahá. Našla jsi si již nějaké spojence?
Spojenci… *zamumlá si tak trochu pro sebe a poté znovu začne s klidným a mírným hlasem, oči rozšířené radostí nad touto otázkou a úsměv také.* Zpočátku jsem s tím měla problém a vlastně až do dneška jsem tak nějak tápala sama, ale ano. Mohla bych prohlásit, že spojence mám, i když nikdy není nic jistého. Doufám, že to vyjde, samota mi nikdy nesvědčila. *zvedne znovu koutek do mírného úsměvu.*

Dobře , takže ráda jsem tě poznala a držím ti palce! Dámy a pánové Arenia z druhého kraje!
*Usměje se znovu do publika a poté odpoví.* Potěšení bylo na mé straně. *věnuje poslední klidný výraz lidem, kteří stojí o její maličkost a poté pomalým krokem zamíří zpět, domlouvat se, možná odpočívat… Ale to už je jedno, má to za sebou. Jen se směje… Je slyšet zvoneček, její radosti.*
  • 2. KRAJ - JOHNY SMALL RABBIT 3/10
*Další prišel na řadu chlapec z druhého kraje.*Přejdeme rovnou k otázkám. Co říkáš na letošní splátce?
*přichází, koukne na publikum a s úsměvem jim zamává, poté si sedne na křeslo*DOBRÝ DEN, na splátce no koukám že jsou tu spíše starší a více namakaný, takže letos budou zřejmě zajímavé hladové hry.

Našel jsis již nějaký spojence?
Spojence sem si ještě nenašel, nechám to spíše na poslední chvíli, protože by se to ještě mohlo všechno změnit*usměje se*

Jsi do někoho zamilovaný?
Zamilovaný? to bych zas tak neřekl..ale ano líbí se mi tu někdo*také na ní mrkne*

Ráda jsem tě poznala a držím palce!
Taky sem vás ráda poznal* otočí se na publikum a ukloní se a s úsměvem odchází pryč*
*Všimne si ,že dívka z třetího kraje se již blíží*Otočí se na ní. Vítám tě tu Misty!*Publikum začne tleskat*Posaď se.*Řeknu a posadím se také.*Takže Misty na soukromém vystoupení jsi měla docela velké skóre.Myslíš ,že sis to zasloužila?
*Na její přivítání jen přikývne a posadí se do pohodlného křesla. V hlavě jí víří miliony myšlenek a pocitů, které nedokáže ani pořádně zařadit. potom se zamyslí nad odpovědí, nechce z pusy vypustit nějakou blbost.* No..popravdě si myslím, že jsem si to zasloužila. Vystoupení jsem si sice nepromýšlela, ale vlezlo mi to do hlavy těsně před ním. Chvilku po vyhlášení výsledků jsem si krátkou dobu myslela, že jsem si zasloužila více. *Zasměje se.* Ale jsem s výsledkem nakonec spokojená. *Dovrší svojí odpověď a čeká další otázku.*

*Usměje se na Misty a hodí šarmantní úsměv do publika.* Misty určitě by nás všechny zajímalo , zda by jsi dokázala zabít člověka.
*Její úsměv trochu vymizí, stále má na tváři však jeho pozůstatky. Nejdříve se podívá Eleanor do očí a potom obrátí oči na publikum.* No jelikož jsem nenavázala tady s níkým moc pevné vztahy, tak určitě ano. Pro své vlastní přežití v aréně jsem schopná uděla mnoho věcí a zabití člověka mezi to určitě patří. *Odpoví s nepatrným přikývnutím, až teď si vlastně uvědomila, co je schopná udělat v aréně. Na chvilku sklopí zrak a zadívá se do podlahy. Potom se však vytrhne ze svých myšlenek a obrátí se zase na Eleanor.*

Dobře*Dá jí upřímná úsměv* a co rodina? Máš doma nějakou?
*Trpce se zasměje a zašklebí.* No jestli se to dá považovat za rodinu, tak ano. *Odpoví naprosto upřímně.* Rodičům je jedno jestli tady umřu, byli by naopak rádi kdybych umřela. Získali by si tak pozornost a lítost více lidí. *Odpoví a následuje další trpký úsměv.* Měli mě jen jako ozdobu. Berou děti jen jako nějaký doplněk, který musí mít. *Mluví s Eleanor naprosto otevřeně. Je jí jedno jak moc rodiče poníží, protože oni si to zaslouží. Na tváří má výraz, jako by jí to všechno vadilo a že moc trpí. Je to právě naopak.*

*Docela sní cítila. /Pokud přežije hry tak se sní ráda spřátelím./*Bylo mi opravdu potěšením tě poznat. Dámy a pánové to byla Misty z třetího kraje!
Mě také. *Odpoví jí s upřímným a milým úsměvem. Potom se ukloní a naposledy zamává publiku. Nakonec rychlými kroky odejde z jeviště.*
Přivítejte Jamese Mastersona z 3 kraje.! * Publikum tleská* Zdravím Jamesi. Začneme hezky z lehka. Líbí se ti tu nějaká slečna? *Mrknu na něj*
*svůj příchod doprovodí úsměvem a máváním publiku, sedne si* No.. *zarazí se, proto-že takovouhle otázku nečekal, ale hned se vzpamatuje a rychle odpoví* neřekl bych zrovna, že slečna. Ale někdo se mi tady opravdu líbí *usměje se a mrkne na redakrorku*

Dobře , Dobře. A co říkáš na tvé hodnocení v soukromém vystoupení? Docela málo bodů nemyslíš?*Trošku jsem se na něj podívala zklamaně.*
*jsem rád za svůj výsledek *nahodí hrdý výraz*sice to není moc bodů, ale neukázal jsem ještě všechno, co ve mně je. Přece jen, i Gamemakers mají právo na překvapení. *samolibě se usměje* a diváci dvojnásob. Navíc, je to taky otázka strategie. Buď chcete velké hodnocení, hodně sponzorů a profíky v zádech a nebo dělat nenápadného a nakonec dostat korunu.

A co spojenci? Našel jsi si tu nějaké?*Záhadně se na něj podívám*
*Našel. A jen tak mezi námi *šibalsky se usměje* není to zas tak těžké, jak většina splátců tvrdí. Jen stačí umět mluvit a to není zas tak těžké *usměje se* i když některým splátcům se to může těžké zdát*nakloní se k ní, při parodii předávání tajemství* mám podezření, že někteří to ani neumí *řekne tak tiše, že se to může zdát být šepot, mikrofony to ale zřetelně zachytí*
Ráda jsem tě poznala. * Loučí se sním*
Přivítejte Lesath Seathorn! *Publikum tleská*
*nadechne se a zářivě se usměje. Vejde na pódium. Je uvolněná, ani nemá moc strach. Vyloženě si užívá, že je právě ve všech televizích v Panemu, určitě je na obrazovce i té, která je doma ve čtvrtém kraji*

Takže Lesath. Ráda tě vidím. Jaké máš pocity z toho, že brzy vstoupíš do arény?
*usměje se* Každý z nás do arény musí, nikdo se jí nevyhne, a já z toho mám opravdu smíšené pocity. Těším se, že budu mít příležitost předvést, co ve mně opravdu je, ale zároveň mám strach, jakou arénu si pro nás tvůrci Her připravili a co všechno se může stát. Není pravděpodobné, že zrovna já bych byla poslední přeživší vítěz, ale rozhodně se nevzdám jenom tak. Nedovolím, aby mě strach z prohry vyřadil ze hry *usměje se*

A co nějaký přítel nebo rodina... Čeká na tebe někdo?
Doma, ve čtvrtém kraji, ano samozřejmě mám rodinu, dva mladší bratry. Ale i celý čtvrtý kraj čeká, jestli se někdo z jejich dvou vyslanců vrátí. Upřímně doufám, že ano, že Čtvrtý kraj bude mít konečně svého vítěze. V aréně na mě také někdo čeká, třiadvacet dalších splátců, z nichž některým věřit můžu a některým ne. Možná tam na mě také čeká smrt, možná výhra, není to zase takový rozdíl *je jí jedno, jestli jí kapitolané nebudou mít rádi, stejně si řekne, co chce*

Myslíš si, že dokážeš vyhrát?
*usměje se. Čekala takovou otázku, ale stejně se na ní nepřipravila* Tak samozřejmě, každý máš svou šanci. Ale některý mají šanci na přežití větší a jiní zase menší. Každý z nás, splátců, si myslí, že se nějakým způsobem z arény dostane živý. Mám velice dobré spojence, ale i tak dobré nepřátele. Rozhodně ale nebudu sedět v ústraní a čekat, až se všichni povraždí navzájem. V aréně jsem jenom jednou za život, je možné, že v ní můj život skončí, tak si chci ten čas užít. Chci bojovat a při tom se může stát spoustu věcí, které určí budoucího vítěze *ušklíbne se*

Děkuji za tvůj čas. Bylo mi ctí a držím palce.
*vstane a znovu se zářivě usměje* Děkuji za pěkné otázky *odejde*
*Nervózně vyjde na pódium. Usmívá se křečovitým úsměvem ale stále se snaží působit jako profesionál. Ostatně tím také je. Usměje se na moderátora a sedne si*

Vítám tě tu Destiny Fire. Takže jak se cítíš. Přeci jenom začínají brzo hry.
*nahodí úsměv* Ahoj *pozdraví moderátora i celý kapitol* Cítím se připraven vyhrát tyto hry. Chci tím uctít památku mé sestry. A nikdo mě nemůže zastavit *jeho svaly ve tváři ztvrdnou, jde poznat že mu jde o hodně*

Viděl jsi minulé hry? Co si o nich myslíš?
Viděl jsem všechny minulé hry, už od té doby co se v nich objevila má sestra. Myslím si, že byly velmi důkladně promyšlené do nejmenšího detailu, tvůrci her si dali opravdu velkou práci s přípravami *usměje se*

A co spojenci našel sis nějaké?
*přemýšlí jestli má být konkrétní ale nakonec si to rozmýšlí a odpovídá prostě* Ano, spojence mám ale nechci se na ně upínat celou dobu co budu v aréně. Chci prokázat samostatnost, ale zároveň jim pomoc *usměje se*

Bylo mi potěšením.
Mě také *usměje se a ukloní, naposledy zamává Capitolanům a poté odchází*
  • 5. KRAJ - ANDY FOY 9/10
*Vidí ,že se Andy blíží.* Zdravím Andy. *Podá mu ruku. Po té jí namíři na křeslo aby se posadil* Takže Andy. Na soukromém vystoupení si měl opravdu nepěkné hodnocení. Co si o tom myslíš?
*Přichází se zářivým úsměvem a mává do publika a kamer. Potřásá Eleanor rukou* Zdravím vás! *řekne nadšeně a usadí se na křeslo. Stále se usmívá* K mému hodnocení. Myslím, že čtyřka je hezké číslo *zasměje se* Třeba zvíře má čtyři nohy, kdyby jednu nemělo, tak má tři a nemůže chodit, takže čtyřka se mi líbí *zasměje se*

Je vidět ,že jsi optimista! To se mi líbí * Usměje se na něj a pak se usměje i na pódim.* A co smrt. Bojíš se jí?
zakření se* Ano, jsem optimista, dobře jste si všimla *mrkne do pódia* Smrt. TO j zajímavé téma *zamyslí se* Smrt je pro spořádanou mysl, jen další dobrodružstvím *řekne prostě, ale pak se zasměje* Ale má mysl není spořádaná, to je ten problém... Ale i tak musí být smrt úžasná *zasní se* Konečně bude klid *zasměje se*

Dobře a copak rodina? Čeká na tebe nějaká?
*při další otázce se na chvíli zarazí a zahledí se do publika* Ach ano, rodina... *chvíli mlčí a zírá do kamery, jako kdyby tam hledal matku. Pak se zakření* Moje rodina, je velice velká *zasměje se, protože to není pravda* V naší rodině jsem já... *vypočítává na prstech* Moje matka... a... a už nikdo *zasměje se* Zajímavé, že ano? Ještě máme myslím tetu, ale tu nevídám *stále se kření* Mám svou matku rád, je s ní sranda *zasměj se a podívá se na Eleanor* Nechcete být taky naše rodina, aby se naše rodina rozrostla? *zeptá se se smíchem*

Oh děkuji za nabídku ,ale budu jí muset odmítnout. * Začnu se smát . Poplácám ho po rameni.* Opravdu ráda jsem tě poznala. Dámy a pánové ještě jednou potlesk pro Andyho!
To je škoda, s mamkou je sranda *zasměje se s Eleanor a přátelsky se usměje do publika* Mě také moc těšilo, jste fajn lidi *řekne se zářivým úsměvem* Přeji krásné Hry! *vykřikne, pokloní se a se zářivým úsměvem odchází*
  • 6. KRAJ - SELENE A ALEXANDER REYES 8/10
Takže dámy a pánové. Máme tu zvláštní případ. V hladových hrách se objevili sourozenci. Což pokud si pamatuji se tu ještě nestalo. *Z hlediska se ozvalo jen "ÓÓ". Přivítejte Selene a Alexandra Reyeovi!.*Publikum tleská.* Takže vítám vás tu * Podá oboum ruku.* Takže byla bych ráda kdyby jste každý odpovídal zvlášť na otázku ,kterou položím. Takže můžem začít. Kdyby jste se dostali do finále. Dokazali by jste se zabít navzájem?
*Oba s úsměvem vejdou na jeviště a zamávají Capitolanům, pak se podívají na redaktorku. Oba si s ní potřesou rukou a pak se posadí, oba chvíli přemýšlí* Alex: No musím říct, že já bych asi Sel zabít nedokázal, přece jen je to moje malá sestřička, ale kdo ví, třeba se to vážně stane, ale pak už by to asi záleželo na situaci, která by právě byla. *Odpoví Alex a trochu se pousměje, pak se slova ujme Sel.* Sel: Asi bych na tom ybla podobně jako Alex, až an to, že on není moje malá sestřička. Kdyby na to došlo, mylsím, že yb to bylo určitě pro diváky velkým překvapením a stejně tak bude překvapením i naše reakce *Řekne a mrkne do publika, pak se mile usměje na Eleanor*

Začně souhlasně kývat na oba splátce. * Určitě by to bylo těžké* Řekne jako kdyby snima soucítila.. A co na to říkala vaše rodina? ,že jste byli vybráni oba?
*Alex přikývne a zavzpomíná, ale nakonec začne Sel.* Sel: No vlastně už moc velkou rodinu nemáme. Zbyl nám už jen starší bratr a z našeho vybrání opravdu nebyl moc nadšený, ale i tak to vzal celkem statečně. Popřál nám hodně štěstí, a pak jsme se jen rozloučili. *Odpoví klidně a s úsměvem Sel a trochu pohodí hlavou. Alex se taky usměje.* Alex: No to je pravda, naši rodiče zemřeli při jedné nehodě v jejich práci, tkaže se o nás náš bratr stará už dost dlouho. Jistě rozloučil se s námi a ještě ode mě osobně dostal doporučení, aby si konečně někoho našel, protože to jeho vzdychání na samotu je někdy vážně neúnosné *Řekne lehce Alex a pak se zasměje do kamery a doufá, že to jejich bratr sleduje.*

A co říkáte na vaše hodnocení na soukromém vystoupení? Oba jen 5 bodů
*Dalo by se říct, že tuhle otázku oba čekali, tkaže se trochu zasmějí.* Alex: No řekl bych, že je to průměr, takže ten od nás nejspíše ostatní splátci budou i očekávat ne? Možná to byl záměr, možná jsem opravdu jen průměrný, ale možná jsme se jen dost nesnažil.. *Odpoví tajemně a blýskne úsměvem do hlediště, pak mrkne na Eleanor. Selene protočí oči a trochu do ěnj drkne ramenem* Sel: Já osobně bych řekla, že je to zlatý střed, stejně jako číslo našeho kraje, takže se to nejspíš shoduje. No mylsím, že naše schopnosti rozpoznáte až v aréně a posoudíte až Hry zkončí *Pokrčí ledabyle rameny, jako by při hrách ani jeden z ncih neměl zemřít, jako by to byla jen soutěž bez ztrát.*

Ráda jsem vás oba poznala. A držím palce. * Rozloučím se s oběma*
Alex: Taky sjme vás rád poznal *Usměje se a vstane, Sel ho napodobí*Sel: Bylo mi potěšením a díky *Usměje se a společně pak opustí jeviště*
*Zaslechne svoje jméno. Trhne hlavou, naposledy si upraví šaty a ladným krokem vkráčí na podium. Na podpatcích, na které není zvyklá, je to poměrně oříšek, ale ona to zvládá. Polkne. Zvládne přece všechno. Poprvé si plně uvědomuje, kde je. /Bože.../, pomyslí si, když uslyší potlesk capitolanů. Jak se na ní dívají a usmívají se. Je jí z nich bytostně zle, ale nedává to najevo. Místo toho se sladce, koketně usmívá a sedá si do křesílka.*

Jsi připravená vejít do arény?
Jsem více než pripravená! Co víc můžu říct? Nemůžu se dočkat. Je to vždycky vzrušující, poprvé zahlédnout novou arénu, nové prostředí. Jako začátek nového dobrodružství. *odpoví a zářivě se usmívá. Jestli něco umí dokonale, je to přetvářka a je si jistá, že capitolané to nepoznají. Vždyť sami neznají nic jiného.* Bude to zajímavá zkušenost a jsem na ní zvědavá. Kdo by nebyl? Žila jsem celý život v sedmém kraji a tak se těším na něco nového. *mrkne do publika a zasměje se. Pohodí tmavými vlasy a stočí nohy pod sebe.*

Myslíš si že dokážeš někoho zabít, nebo to bude problém?
Určitě dokážu někoho zabít. Jsem o tom přesvědčená. *poví Eleanor. Tentokrát je to velmi upřímné. Zabíjení se nebojí. Když na to dojde, zabíjení se nebojí nikdo. Pronásleduje vás to až před smrtí. Nebo do konce života. Ale to je starost teprve poté, co si ten život zachráníte a o nich jiného tu nyní nejde.* Myslím, že zabít někoho v aréně nebude vůbec žádný problém, pokud tedy nemluvím o spojencích. Je to něco, co musíte dělat, abyste se udrželi naživu. Koneckonců, je to kdo z koho. Schovávat se v koutě a čekat, až se to všechno přežene je zbabělé a já se rozhodně nebojím. *dodá ještě a vyzývavě pozvedne obočí.*

A co říkáš na letošní splátce? Máš nějaké spojence?
Letošní splátci...Je to zajímavá směs. Určitě to bude o moc jiné než loni. Dva splátci dostali po deseti bodech, což naznačuje, že tu budou silní soupeři, ale jak už jsem řekla, já se jich nebojím. Jsem hrdá, že můžu reprezentovat svůj kraj a taky svoji trenérku. Spojence už samozřejmě mám, jsou důležití. Nemůžu prozradit jména, to bych přece vyzradila také svou strategii! *směje se a rádoby omluvně hledí do publika a pak nakonec rezignovaně vrtí hlavou.* No, dobrá, jedním z mých spojenců je chlapec, Matthew, z mého kraje. Krajané by si měli pomáhat, no ne? A mí další dva spojenci sice nedostali nejvíce bodů při vystoupení, ale můžu říct, že bude rozhodně zajímavé je v aréně sledovat. *podotýká a usmívá se na Eleanor i na capitolany.*

Ráda jsem tě poznala!
Já tebe taky Eleanor, moc mě těšilo. *opáčí jí s úsměvem, naposledy se usměje a zamává na capitolany a pošle vzdušný polibek. Poté mizí z jejich dohledu.*
Privitejte chlapce z sedmeho kraje! Matthew Weil! *publikum tleska.* vitam te tu. Takze jaky to je pocit?zachvily zacinaji hry.
Jsou to skvělé pocity *Usměje se* Mít tu čest a být vybrán do her jako zástupce sedmého kraje? *nahodí řečnickou otázku* To se jen tak někomu nepoštěstí a mimochodem vy Capitolané jste úžasní *Mrkne jedním okem na Captolský lid v hledisku* A mimochodem tu máte skvělé jídlo které moc dobře chutná a i vypadá *zasměje se* a ty vaše budovy jsou prostě skvostné.

A co dívka jsi zamilovaný?
No popravdě .. *Na chvilku se odmlčí a koukne na Capitolany* Je tu jedna dívka z mého kraje ale, je to s ní velice složité * Usměje se* Je to moje trenérka Eliza Taylor. Jsme stejně staří a já ... *Chvilku neví co říct* Já jí prostě miluju! *Usměje se* Poznali jsme se v lese ale já jí viděl už vjejím ročníku her a navíc jsem pomáhal její rodině *Pořád se usmívá* Ale je to velmi zapeklité protože vím, že pokud prohraju a zemřu tak nevím co by si ona počala *Pomí a sklopí smutně hlavu ale pak jí zase zvedne a usměje se* Ale já jí to slíbil a nejen kvůli mé rodině ale hlavně kvůli ní se to pokusím vyhrát! *Poví hrdě a vypne hruď aby ukázal sílu*

Dokažeš někoho zabit?
Tak ... Je to těžká otázka *Zamyslí se* Myslím že ano, myslím že dokážu někoho zabít ale přece jenom všichni jsme jen děti a bude to těžké *Poví a mrkne na Capitolany* Ale upřímně třeba lidi z prvního kraje? *položí řečnickou otázku* S těmi máme my ze sedmého kraje už dlouho spor a myslím že s nimi chci bojovat do posledního dechu *Poví jí upřímně*

Ráda jsem tě poznala. Držim ti palce* usměje se na něj*
Děkuji já tebe taky *Usměje se na ní a mávne Capitolanům se zářivým úsměvem, poté odchází do zákulisí*
Přivítejte Rebecu Drayen! * Publikum vříská a tleská*
*Čeká než domluví a pak přijde na velké pódium, koukne na publikum, na ty všechny barevné lidi co tleskají a hulákají, zamává jim a usměje se na ně...*také vás zdravím* a podá jí ruku, sedne si na pohodlné křeslo*

Zdrávím tě Rebeco.*Podám jí ruku*Myslíš si že dokážeš vyhrát letošní hry?
Nemyslím si že bych je mohla vyhrát ale chci se aspoň někam daleko dostat*stále se usmívá*

A když už jsme u toho .. dokážeš zabít člověka? *Podívám se na ní tázavě*
Zabít? pokud jde o osobu kterou ze všech sil nenávidím, tak bych si ho/ji nejdříve pochutnala a pak teprve zabila, ale jestli jde o osobu kterou mám ráda, nebo bych mu/ji mohla důvěřovat, tak bych se radši obětovala, ale zatím tu nikoho takového nemám..

Máš nějakou rodinu , která na tebe doma čeká?
Ano mám rodinu která na mě čeká, a doufají že ty hry vyhraji a vrátím se domů..

Bylo mi potěšením. Držím ti palce. Ahoj *stoupne si*
Děkuji moc, ahoj*odejde ale ještě se pozastaví a zamává publikum*
Bojíš se smrti Stefane?
eh... *je stále nervózní, nevydá ze sebe ani hlásek a neví co má dělat, tak jen přikývne, že jo*

Myslíš si ,že dokážeš letos vyhrát?
*postupně se uklidňuje a konečně něco poví* Vždyť jet u několik starších a silných splátců, tak proč zrovna já. Já si nemyslím, že bych mohl.

Bylo mi potěšením! To byl Stefan z osmého kraje! *Publikum tleská*
Mě taky. *usměje se*
Vítám tě tu Lailo.. Takže , máš již vymyšlenou taktiku?
*Vchází s úsměvem na tváři. Sedá si do křesílka vedle Eleanor a ladně překříží nohy* Jsem ráda, že tu mohu být. Taktika? Rozhoně se nepouštět dobrovolně do přímého boje. A držet si své spojence.

A co rodina? Máš doma nějakou?
Rodina *Při tom slově jí trochu povadnout koutky* Jistě. Mám sice pouze tátu a bratra, ale jsme si velice blízcí. Obzvlášť s bratrem mám opravdu pevný vztah. *Najednou se jí ve tváři mihne bolest* Máma nám umřela při porodu mého bratra. Proto také máme s bratrem tak pevný vztah. Já jsem ho vychovávala.

Co říkáš na tvé hodnocení na soukromém vystoupení?
A soukromé vystoupení? Byla jsem sama se sebou velice spokojená. Uznávám, že vrhání nožů není nic speciálního, ale předvedla jsem to nejlépe, jak jsem mohla. Pět bodů není žádná sláva, ale jsem spokojena. Já vás taky *Potřese si s ní. Ještě se jednou usměje na Capitolany a odchází*
Ráda jsem tě poznala! *Podá ruku*
Vítám tě tu Keanu! Takže našel jsi si již nějaké spojence?
Ahoj *pozdraví všechny okolo se svým úsměvem* Ach, kromě mojí krajanky nedůvěřuji nikomu. Člověk nikdy neví kdy na něj spojenec vytáhne nůž. Snažím se tomu tedy předejít. Nerad bych zemřel hned první den

Povíš nám něco o tvé strategii?
*zatváří se tajemně* Jako první chci získat batoh a poté utíkat daleko od všech. Nechci hned přijít o svůj drahý krk *zakření se* A poté se uvidí. Najdu Lailu a společně se dohodneme co dál.

Máš tu nějakou holčinu do který si zakoukaný?
*zrudne* Dá se to tak říci, ale nechci jmenovat *chvíli přemýšlí jestli vypuštěná slova zvážil ale už je pozdě* Jen chci říct, že mi rozhodně není lhostejná a chci jí v aréně ochránit.
Bylo mi potěšením! To byl Keanu z Devítky!
Přivítejte Julie Cappel z již posledního kraje! Jsi nervózní z her, které se rychle blíží?
V první chvíli jsem byla opravdu nervózní *vzpomíná na den kdy ji vybraly* Ale pak jsem tu poznala super lidi a postupem času jsem se uklidnila. Takže ne, nejsem nervózní a už se na ně i těším *tajemně se zazubí*

Jaký to je pocit? Být vybrána do Her?
*zamyslí se* V první chvíli vám to přijde jako velká nespravedlnost. Poté vás to ale přejde a jste rádi, že vybrali právě vás, že jste to vy kdo může hájit váš kraj * pronese hlasem vůdce* A nebo také tím, kdo si vymyslí tu nejoriginálnější smrt *zasměje se*

Co bys dělala kdyby jsi vyhrála?
*chvíli uvažuje /no určitě vyhraji/ pak ale nahodí úsměv* Netuším, ale nejspíš bych uctila památku Andymu, vítěz může být jenom jeden, a já o něj nechci jen tak přijít *nahodí nevinný kukuč*

Ráda jsem tě poznala!
Já tebe taky *usměje se a poté vyšle vzdušné polibky publiku*
Posted by at

other worlds

stranger2s.jpg