*Jako v tranzu vyrazí na pódium, pozdraví se s moderátorkou i publikem a usadí se na křeslo. Nervozitu skryje za sladký úsměv jako před začátkem Her a podívá se na Arlyn* Neskutečně ráda vás všechny vidím *Zaculí se.*
My tebe taky, *ujistí jí* Vítám tě zpět v Kapitolu Lily, živou a zdravou! *hrozně šťastně a mile se usměje* Ovšem vraťme se ještě na chviličku do arény. Popsala by jsi nám jak přesně jsi se cítila, když ses v aréně objevila?
My tebe taky, *ujistí jí* Vítám tě zpět v Kapitolu Lily, živou a zdravou! *hrozně šťastně a mile se usměje* Ovšem vraťme se ještě na chviličku do arény. Popsala by jsi nám jak přesně jsi se cítila, když ses v aréně objevila?
*S položenou otázkou se na moment vrátí vzpomínkami k tomu momentu a mírně zavrtí hlavou* Byl to zmatek. Chaos. Byla jsem nervózní, ale zároveň nedočkavá. Uvědomovala jsem si, do čeho jdu, co mě čeká, ale stát na té plošině a dívat se kolem na všechny ty splátce. Páni *Ovívá se rukou* To byl opravdu silný zážitek.
To věřím, musel to být šok. *Chápavě se na ní zadívá a chvilku mlčí, jakoby si představovala sebe na jejím místě.* K další otázce. Kdo ti ze všech těch lidí, které jsi poznala, bude chybět nejvíc? Koho sis oblíbila?
*Podvědomě čekala podobný typ otázky. Ale připravit se na ní bylo nemožné* No *Zhluboka se nadechne* Mí spojenci pro mě byli důležití. Hlavně potom Cicero. Prokázat mu tu poslední laskavost bylo náročné *Podívá se na Arlyn a úsměv na jejích rtech trochu zamrzne* Hodně pro mě znamenal *Zavrtí se na svém místě* Ale takové jsou Hry. Berou a dávají *Otočí list a znovu nasadí líbeznou tvář* Což určitě všichni dobře víte *Mrkne do kamery*
*Trochu starostlivě si jí prohlíží, soucítí s ní. Pochopí, že se o tom dál už bavit nechce, a tak otočí list spolu s ní.* Přejdeme k něčemu pozitivnějšímu. Pověz, který z momentů v aréně je tvůj nejoblíbenější? Kdy jsi se třeba nejvíc zasmála, nebo sis připadala naprosto v bezpečí. Jednoduše tvůj nejoblíbenější zážitek z her. *usměje se na ní povzbudivě* Tak to je jednoduché *Přehodí si nohu přes nohu a pohodlněji se zapře v křesle* Po tom bláznivém masakru na schodech, když už bylo po všem. Za normálních okolností by mi to nepřišlo vtipné, ale v tom momentě *Neudrží v sobě smích, když si vzpomene na Cicerovu dětinskou radost z hlavy chlapce z desítky na meči* Jak jsme tam blbli, smáli se, zkrátka se radovali z vyhraného souboje. V tu chvíli jsem se cítila zvláštně šťastná. Mohla jsem se vybít a upustit trochu páry. Riziko bylo prozatím zažehnáno a my mohli slavit *Rozhlédne se po publiku, jestli ho právě neznechutila, ale očividně mají v tomhle ohledu hroší kůži*
Ach ano, na ten moment si vzpomínám, zrovna jsem seděla v kavárně. Ne jednoho člověka to pobavilo *zasměje se spolu s ní* Vypadali jste bezstarostně, což mě udivilo. Takhle se odvázat v aréně, to když už se stane, dokážou to pouze profesionální splátci. Nakonec se tě ještě zeptám, co bude tvá první věta, až přijedeš do svého rodného kraje? Tak vidíte! *Znovu se uklidní a už jen pokyvuje hlavou. Na rozmyšlení další odpověď si vezme více času než na ty předchozí* Tedy, to zatím nevím. Nejspíš si na to budu muset sednout a zauvažovat s chladnou hlavou. Nemůžu svůj rodný kraj odbýt něčím narychlo upečeným ve spěchu *Zavrtí hlavou* A nakonec nemohu to říct tady, když to slyší všechny kraje. Chci, aby to bylo jedinečné a speciální *Zformuje rty do omluvného úsměvu*
Úplně s tebou souhlasím. *zaculí se* Jsem si jistá, že vymyslíš něco originálního, co je překvapí. *usměje se a krátce jí stiskne ruku* Moc ti všichni děkujeme za rozhovor, že si s námi podělila o tvé pocity, budeme se těšit na turné vítězů, abychom mohli vidět znovu jak tebe, tak ostatní vítěze. Měj se krásně. *postaví se směrem k Lily a levou dlaň si dá na hrudník, jakoby zadržovala slzy, ale ve skutečnosti to takhle dělá aby vyjádřila druhému člověku obdiv* Budu se snažit *Vytasí nejzářivější úsměv, jakým disponuje, a oplatí moderátorce stisk ruky* I já se budu těšit. Děkuji. A děkuji i vám *Zamává s nakažlivým nadšením do řad publika a lehce se ukloní* Vy také *Naposledy se usměje na Arlyn a s blaženým výrazem se pomalu přesune zpět do zákulisí. Poslední zkouška ohněm je za ní*
To věřím, musel to být šok. *Chápavě se na ní zadívá a chvilku mlčí, jakoby si představovala sebe na jejím místě.* K další otázce. Kdo ti ze všech těch lidí, které jsi poznala, bude chybět nejvíc? Koho sis oblíbila?
*Podvědomě čekala podobný typ otázky. Ale připravit se na ní bylo nemožné* No *Zhluboka se nadechne* Mí spojenci pro mě byli důležití. Hlavně potom Cicero. Prokázat mu tu poslední laskavost bylo náročné *Podívá se na Arlyn a úsměv na jejích rtech trochu zamrzne* Hodně pro mě znamenal *Zavrtí se na svém místě* Ale takové jsou Hry. Berou a dávají *Otočí list a znovu nasadí líbeznou tvář* Což určitě všichni dobře víte *Mrkne do kamery*
*Trochu starostlivě si jí prohlíží, soucítí s ní. Pochopí, že se o tom dál už bavit nechce, a tak otočí list spolu s ní.* Přejdeme k něčemu pozitivnějšímu. Pověz, který z momentů v aréně je tvůj nejoblíbenější? Kdy jsi se třeba nejvíc zasmála, nebo sis připadala naprosto v bezpečí. Jednoduše tvůj nejoblíbenější zážitek z her. *usměje se na ní povzbudivě* Tak to je jednoduché *Přehodí si nohu přes nohu a pohodlněji se zapře v křesle* Po tom bláznivém masakru na schodech, když už bylo po všem. Za normálních okolností by mi to nepřišlo vtipné, ale v tom momentě *Neudrží v sobě smích, když si vzpomene na Cicerovu dětinskou radost z hlavy chlapce z desítky na meči* Jak jsme tam blbli, smáli se, zkrátka se radovali z vyhraného souboje. V tu chvíli jsem se cítila zvláštně šťastná. Mohla jsem se vybít a upustit trochu páry. Riziko bylo prozatím zažehnáno a my mohli slavit *Rozhlédne se po publiku, jestli ho právě neznechutila, ale očividně mají v tomhle ohledu hroší kůži*
Ach ano, na ten moment si vzpomínám, zrovna jsem seděla v kavárně. Ne jednoho člověka to pobavilo *zasměje se spolu s ní* Vypadali jste bezstarostně, což mě udivilo. Takhle se odvázat v aréně, to když už se stane, dokážou to pouze profesionální splátci. Nakonec se tě ještě zeptám, co bude tvá první věta, až přijedeš do svého rodného kraje? Tak vidíte! *Znovu se uklidní a už jen pokyvuje hlavou. Na rozmyšlení další odpověď si vezme více času než na ty předchozí* Tedy, to zatím nevím. Nejspíš si na to budu muset sednout a zauvažovat s chladnou hlavou. Nemůžu svůj rodný kraj odbýt něčím narychlo upečeným ve spěchu *Zavrtí hlavou* A nakonec nemohu to říct tady, když to slyší všechny kraje. Chci, aby to bylo jedinečné a speciální *Zformuje rty do omluvného úsměvu*
Úplně s tebou souhlasím. *zaculí se* Jsem si jistá, že vymyslíš něco originálního, co je překvapí. *usměje se a krátce jí stiskne ruku* Moc ti všichni děkujeme za rozhovor, že si s námi podělila o tvé pocity, budeme se těšit na turné vítězů, abychom mohli vidět znovu jak tebe, tak ostatní vítěze. Měj se krásně. *postaví se směrem k Lily a levou dlaň si dá na hrudník, jakoby zadržovala slzy, ale ve skutečnosti to takhle dělá aby vyjádřila druhému člověku obdiv* Budu se snažit *Vytasí nejzářivější úsměv, jakým disponuje, a oplatí moderátorce stisk ruky* I já se budu těšit. Děkuji. A děkuji i vám *Zamává s nakažlivým nadšením do řad publika a lehce se ukloní* Vy také *Naposledy se usměje na Arlyn a s blaženým výrazem se pomalu přesune zpět do zákulisí. Poslední zkouška ohněm je za ní*
