Wednesday, August 14, 2013

106th Annual HG - Rozhovory


*Čeká v zákulisí a klape špičkou boty o zem. Díky tomu, že pochází z Prvního kraje, tak nečeká moc dlouho. Jen co se její spolukrajan odebere z pódia, upraví si bílé kratší šatky, uhladí blond vlasy, nasadí ten nejrozkošnější a nejzářivější úsměv, co umí a vydává se na prázdné pódium, na němž se nachází pouze moderátorka.* Zdravím, obyvatelé Kapitolu! Moc ráda vás vidím!* zavolá, načež pošle kapitolskému lidu pár vzdušných polibků. Poté se obrátí na moderátorku, jež obdaří podobně zářivým úsměvem a mile kývne na pozdrav, načež se posadí na křeslo.*

Řekni mi prosím něco o tvých úplně prvních dojmech z tohoto města. Co sis myslela a co jsi pociťovala?
*Jakmile zaslechne první otázku, sklopí pohled na svou sukni a začne žmoulat lem sukně. Olízne si rtíky a vzhlédne.* Když jsme sem přijížděli, cítila jsem se vcelku zvláštně, ale hned na to mne ochromila krása tohoto nádherného města. A když jsem z vlaku viděla i obyvatele, jak jsou nadšení, že jsme tu, náhle jsem se cítila stejně nadšeně jako oni.* Vypráví vcelku stručně, ani neví, kolik je pravdy na jejích slovech. Hned, jak domluví ale obdaří diváky dalším sladkým úsměvem.*

A teď mi pověz, co ráda děláš? Pokračovala by jsi v tom, pokud by ses stala vítězem?
Co ráda dělám?* zopakuje Arlyninu otázku a opět se na chvilku zamyslí.* No, vcelku ráda píšu. Je to můj dlouholetý koníček a u mě doma v šuplíku se nachází spoustu sešitů s příběhy. I když to jsou samé slátaniny.* zasměje se.* Určitě. Psaní mě neopustí nikdy v životě.* přisvědčí s veselým úsměvem, s nímž nešetří. (Jediným důvodem, proč už nikdy nic nenapíšu je to, že nemám šanci vyhrát) probleskne ji hlavou.*

Jak moc si věříš ve vítězství a koho ze splátců letošního ročníku považuješ za potenciální vítěze?
*Sčísne si pramínek vlasů, který jí spadl do obličeje, na stranu a podívá se na moderátorku.* No, upřímně řečeno, ve svou výhru moc nevěřím, ale nehodlám to vzdát bez boje. Nevzdám to ani v nejmenším. Mám totiž pro koho bojovat a ten mi za to stojí.* zamumlá a široce se usměje při vzpomínce na Daniela, svého chlapce v kraji.* Moc splátců tu neznám, takže těžko posoudit, kdo by mohl vyhrát. Ráda bych řekla své jméno. No, jinak bych asi sázela na toho chlapce ze Třetího kraje. Jméno si nepamatuji. Ale to jenom střílím z boku.* pronese s úsměvem.*
*Hned, jak ji moderátorka propustí, vstane, zamává obyvatelům Kapitolu.* Děkuji za pozornost. Bylo to velmi milé setkání!* zavolá, načež se rozloučí s moderátorkou a vypadne pryč.*
*Uslyší své jméno. /Nádech, výdech. Nesmí poznat, jak špatnou máš náladu./ Nasadí co nejpřesvědčivější úsměv a vyrazí na pódium. Mává do davů, občas pošle vzdušný polibek. Pak si upraví šaty a sedne si.* Děkuji za pěkné uvítání.* Usměje se na uvaděčku.*

Tak, Charlotte, jaká bude podle tebe aréna? I přesto, že vím, že tvůrci jsou opravdu nevyzpytatelní, jak si ji v duchu představuješ právě ty?
Nevyzpytatelní, to opravdu jsou. Nevěřím, že letoší aréna by mohla být jen duchu: Les, poraďte si. Ale nějakou konkrétní arénu jsem si zatím nepředstavovala. Ale myslím, že si s námi tvůrci rádi "pohrají". Určitě to bude zajímavá podívaná. *Mluví možná trošku, než by chtěla. Snaží se pořád usmívat. Je to show, úsměv na jeviště zkrátka patří.*

Zdálo se ti něco poslední dny tady v Kapitolu? Pokud ano, popiš nám, o co šlo prosím.
Och, kéž by se mi něco zdálo. Mé sny jsou vždycky zajímavé. Ale bohužel se mi nic nezdálo. Jaká škoda určitě by jste se zasmáli. *Podívá se do publika a pak zase na uvaděčku.* Možná je to tou postelí. *Zasměje se.*

V tvém kraji je výcvikové centrum. Navštěvovala jsi ho a jak moc velkou výhodu si myslíš, že tím získáváš vůči splátcům z jiného kraje?
Nejsem ta, co by trpěla přehnaným sebevědomím. Takže možná by se jim nepodařilo mě je přeprat, ale otrávit bylinkami určitě. Každý má své slabiny a své přednosti. Zbraně jsou mé přednosti- obzvláště má milovaná katana. A naopak slabé místo je asi t ostatní, co jsme se učili v centru. Bohužel, vždy jsem dávala pozor jen u věcí, které mě bavily. *Zakroutí hlavou nad svou pošetilostí a pak se znovu usměje.*

Díky Kapitole, že jsem tu mohla být! *Zasměje se do davů, zamává jim, a pak odchází. Konečně může sundat masku. Úsměv jí opadává v tom momentě, kdy vchází opět do zákulisí.*

Vyzdvihni jednu věc, kterou na svém kraji miluješ.
*Po celou dobu se snaží nedat najevo nervozitu a taky se mu to daří.* Na svém kraji miluji to, že jsme zaměřeni na technologie, takže mám spoustu možností objevit nové věci. Navíc, na náš kraj jsem pyšný. Máme tam úžasné lidi. *Trochu se začervená a usměje se.*

Kdyby sis mohl říct, jak by měla vypadat aréna, co by jsi určitě nevynechal?
Určitě bych uvítal asi nějaké prostředí v horách nebo v lese, spíš něco takového standartního, kde se dá v klidu běhat, šplhat a nic podobného.

Baví tě sledovat hry? Který ročník máš nejradši a proč?
Hry jsem moc neměl čas sledovat, začal jsem, když mě vybrali. Nemám oblíbený ročník, ale nejvíce sledovaný je ten, kdy zemřeli oba moje rodiče. *Při několika posledních slovech mu úsměv poklesne.*
*Stojí v zákulisí a donekonečna si obzerá svoje šaty a uisťuje sa, že vyzerá presne tak, ako vyzerať má. Je len málinko nervózna, toto sa jej zdá byť ako vôbec najlepšia časť Hier. Začuje svoje meno, nasadí žiarivý úsmev a vybehne na pódium. *Ahoooooj!* zavolá natešene a zakýva publiku. Pootočí sa na jednu a potom na druhú stranu, aby jej šaty bolo vidno z každej strany. Potom podíde k sedačke a opatrne sa usadí, veselo sa usmievajúc na moderátorku. *Dobrý večer,* zašvitorí a netrpezlivo očakáva prvú otázku.*

Pověz nám prosím o tvých úplně prvních dojmech z Kapitolu.
*Oči sa jej nadšene rozžiaria. Perfektná otázka. *Kapitol je úžasný! Som z neho úprimne unesená. Ako obyvateľovi tretieho kraja sa mi páčia všetky tie technické vymoženosti, ktoré ma sprevádzajú na každom krôčiku. Ľudia sú tu veľmi milí a páči sa mi ich výzor. A to jedlo! Najviac som sa zamilovala do obrovských jahôd namáčaných vo všetkých možných druhoch čokolád, ktoré sme mali včera ako dezert na večeri!* odpovedá s nefalšovaným nadšením. *Jedlo je neodolateľné. Odkedy som tu, musela som neuveriteľne pribrať,* dodá a zachichoce sa nad vlastnými slovami. Avšak jej chudučká a drobná postava svedčia o opaku.*

Co nejraději děláš ve svém volném čase?
*Na okamih sa zamyslí, ale hneď sa aj zase rozhovorí. Rada rozpráva, najmä keď sú na ňu všetci zvedaví. *To je ťažká otázka. Myslím, že je na svete strašne veľa úžasných vecí a najradšej by som vo voľnom čase robila všetko naraz, bohužiaľ sa to nedá stíhať,* začne a jednou rukou si starostlivo uhladí vlasy. *Strašne rada mám hudbu, takže ju veľa počúvam a veľa tancujem, dokonca aj trochu hrám a spievam. Okrem toho sa rada zabávam s rôznymi technickými vymoženosťami, ako to už v treťom kraji chodí,* odpovie a opäť venuje všetkým prítomným široký úsmev.*

Máš doma někoho, kdo ti fandí a komu by jsi chtěla něco vzkázat?
*Pri ďalšej otázke opäť začne hovoriť takmer ešte skôr, než ju moderátorka dopovie. Je vskutku aktívne stvorenie. *Hm, jasné že mám! Pevne dúfam, že mi fandí celý môj obvod, rovnako ako fandí môjmu krajanovi!* povie presvedčivo. *Samozrejme, že najväčšími fanúšikmi je moja rodina, teda môj otec a moja sestra.* So svojou sestrou nemá najlepší vzťah a preto by sa dalo o poslednom vyhlásení veľa polemizovať, ona však ani na chvíľu nezaváha a sebavedome pokračuje ďalej. *A okrem nich množstvo kamarátov. A všetkým im chcem odkázať, že ich mám strašne rada a že je škoda, že nemôžu vidieť všetky tie skvelé veci Kapitolu! Rovnako im chcem povedať, že život je naozaj prikrátky a nech sa snažia stihnúť všetky tie úžasné veci, ktoré som spomínala!* zakončí veľkolepo a korunuje to ďalším úsmevom. Keď rozhovor skončí, vstane a opäť kýva publiku, pošle im aj niekoľko vzdušných bozkov. Potom nadvihne jeden okraj sukne, trochu sa zatočí a neprestajne sa pritom usmieva. *Budete mi veľmi chýbať!* zvolá nakoniec a ponáhľa sa do zákulisia.*
*Vystoupí na podium za neustáleho mávaní. Sladce se usměje na publikum* Zdravím tě kouzelný Capitole *po cestě pošle ještě pár vzdušných polibků a usměvů. Zvíta se s moderátorkou a opatrně si sedne.*

Jak vypadal tvůj úplně první den tady? Co tě nejvíc zaujalo, když jsi vstoupila do svého pokoje?
*Narovná se a mírně se zasměje* Snad celý můj první den tady jsem strávila zíraním a neustálymi pokusy zvednout padlou sánku. Všichni, co byly v Capitolu o něm nemůžou jinak, nežly básnit a všichni, co tu ještě nebyly, o něm můžou jen snít. Jenže když jste tady, víte, že tohle nádherné místo nejde opsat slovy a přesahuje i ty nejdivočejší sny. Od prvního dne až doteď mně Capitol ohromuje, či už tím delikátnim jídlem* usmíva se na diváky a pak se lehce nakloní k moderátorce* Mimochodem, myslíte, že bych mohla dostat recept na ty vynikajíci kokosové lívance? *mírně šeptá, ale je si jistá, že díky mikrofonu to budou všichni slyšet i tak. Znovu se narovná, omluvně se usměje a pokračuje jakoby nic* nebo obřími majestátnimi budovami, při kterých se mi začala točit hlava jen když sem se snažila najít vrchol, anebo tím nejlepším* odmlčí se a pak se podíva s úsměvem na diváky* Vámi *S ůsměvem odpoví na další otázku* No není pochyb, že mi krása mého pokoje vyrazila dech, ale nejvíc mně zaujaly všechny ty tlačítka. Člověk by si myslel, že tam bude i tlačítko, které zapne jiné tlačítko *pokusí se o špatný vtip, který snad aspoň někoho rozesměje a pak už jen čaká na další otázku.*

Pověz nám o tvých pocitech na sklizni, jak ti bylo, když se ukázalo, že půjdeš do her?
*Chvíly nad otázkou přemýšly a pak vážnym hlasem odpoví* Asi jediné slovo, které by označovalo mé pocity je zmatené. Člověk to může čekat, ale stejně ho to překvapí. A když už opadne překvapení, nastoupí očekávaní a taky i nějaký ten strach. Hlavně je to ale zvědavost, přiznám se, že jsem byla zvědavá na ostatní splátce, na Capitol *zářivě se usměje do publika* a jsem hodně zvědavá jakou arénu a nástrahy letos připravily.

Vyber si jednoho splátce z tohoto ročníku a řekni nám, co si o něm myslíš?
*Otázka ji doslova vyrazí dech. Jeden splátce, ten, na kterého neustále myslí, ten, kterého ješte od Sklizně nepotkala, protože se bála, že by pohled na něj neunesla, ten, jehož jméno ji pronásleduje ať bdí, či spí. Dřív než to stihne zadržet, vysloví ty tři pálicí slova* Brian Noel Wright *odmlčí se a chvíly se vzpamatováva, pak rychle nasadí ůsměv aby si toho nikdo nevšiml* Kde začít ? Krásny kluk s ještě krásnějším ůsměvem, na který nelze zapomenout. Ano, zvenku je nádherný, ale to samé platí i uvnitř. Je silný, chytrý, odvážny a k tomu má ještě takové své ohromujíci kouzlo. *Musí pozbírat všechno své sebezapření aby přestala. O Brianovi by mohla mluvit celé dny a ani to by jí nestačilo. Všechnu svou zbývajíci energii pozbíra na to, aby s neutrálnim tónem prohlásila* Na něho bych si dala pozor, hlavně dámy.* Vydechne, celé tělo jí křičí bolestí z potlačovaných pocitů. Vstane, donutí se k ůsměvu a mírně se ukloní. Začne mávat a posílat vzdušné polibky publiku* Měj se Capitole *zářivě se usměje na diváky* Bylo mi ctí i potěšením, snad ještě někdy *zvrtne se na odchod a za neustalého mávani a ůsměvů mizí konečně pryč z podia.*
*Jakmile uslyší své jméno, zhluboka se nadechne a vydechne, aby se alespoň trochu uklidnil. Už od rána je pěkně nervózní. Nikdy před tolika lidmi nemluvil. Vystoupí po schodech a míří přímo k moderátorce. Usměje se na ni a posadí se do křesla.*

Kdyby se ti v aréně nezadařilo, je tu někdo jiný, komu by jsi přál vítězství?
*Chvíli mlčí a nervózně přejíždí očima po lidech v sále. Snaží se skrýt svou nervozitu. Nakonec se podívá na moderátorku a spustí* Je to dost těžká otázka. Nikoho z ostatních splátců jsem neměl možnost poznat a bohužel ani nikdy mít nebudu. Jen jednu osobu jsem znal před Sklizní. A sice Jade, jejíž jméno stálo na papírku, který byl při Dni sklizně vylosován z osudí s dívčími jmény u nás v kraji. Neznám jsem ji osobně. Nikdy jsme si neřekli jediné slovo, ale vždy mi připadala sympatická. Občas jsem ji potkával ve městě. Nejspíš je to právě ona, komu bych přál vítězství, kdyby moje naděje nevypadaly nejlépe.

Co ti tady v Kapitolu přijde nejdivnější, když ho porovnáš se svým krajem?
Rozdíl mezi Capitolem a 6. Krajem je vážně velký. Tady je všechno takové přepychové. *Odmlčí se a podívá se na špičky svých bot.* To se jen tak u nás v šestce nevidí. Nejsem na to zvyklý, takže je to pro mě velmi zvláštní. A také mi přijde zajímavý způsob odívání u Capitolanů.

Co říkáš na svého stylistu? Líbí se ti oblečení, které ti přichystal tvůj stylista na přehlídku a na dnešní večer?
Musím říct, že se mi můj kostým na přehlídku opravdu líbil. Nejprve jsem se bál, jakého stylistu dostanu, ale jsem nadšený, že je to právě Amika va Ronzskovn. Má úžasné nápady. Kostýmy, které jsme měli z Jade naprosto přesně vyobrazily charakter kraje, ze kterého pocházíme. *Postaví se, s úsměvem zamává do publika a rozloučí se s moderátorkou. Míří pryč z pódia a značně se mu uleví, že už to má za sebou. Zvládl to.*
*Dorazí na pódium a dívá se na všechny ty křečovité tváře kapitolanů. To je velice děsivé, na tváři se jí trochu objevuje úšklebek. Dojde k Arlyn a křeslům a hned si sedne, spíš trochu do toho křesla spadne, protože si neuvědomila, že to křeslo je moc nízko, takže si mírně narazila zadek. Teď bude mít modřinu a bude jí bolet zadek. Podívá se na Arlyn a zazubí se na ní.*

V soukromém vystoupení jsi byla lepší než kdejaký profík, co na to říkáš?
No to víte. Letošní profíci nám asi zaspali a nebo jsou opravdu špatní. *Zasměje se.* Pardon, nechtěla jsem se smát, ale jejich arogance mi nedovolila se tomu nesmát... teď mají všichni opravdu málo, vlastně všichni profíci, možná jen na jednu ze 4. kraje, ale fuu... je to trochu ostuda pro jejich kraje si myslím. *Podívá se do kamery.* Aspoň budou mít jiní šanci. *Nechápe, proč se tomu vlastně směje, když ona profíky obdivuje. Nejspíš je moc nervózní. Drží se za ruce.* Ale tak nevadí, stává se to přece i těm nejhorším a určitě budou v aréně dobří. Já jim věřím. *Ukáže do kamery palec nahoru a usměje se, jako z takových reklam. Podívá se zpět na Arlyn a čeká na další otázku, protože k tomu už nemá co říci.*

Chybí ti tvůj domov nebo jsi naopak ráda, že jsi se dostala do her?
Chybí i nechybí, popravdě já jsem chtěla. Když mě vylosovali, tak jsem byla trošku v rozpacích, ale nakonec jsem se s tím smířila a budu se přece jenom snažit do posledních sil. *Mile se usměje a dá si nohy křížem a upravuje si lem svých kraťas.* A hlavně... Kapitol je opravdu krásný a plný milých lidí. V aréně to už bude trošku fuška, ale bojím se že na to budu sama. *Kousne se do rtu a pokračuje dál.* Je to tak 50 na 50. Nedá se to tak úplně říct, rodina mě nesmírně chybí.

Co bys právě teď dělala nejradši?
*Zasměje se této otázce, protože ona si i na něco vzpomene.* Dala bych si tu vaši duhovou zmrzlinu a skočila do bazénu, ale to přece můžu udělat i za chvíli až půjdu pryč. *Usměje se.* Takže asi tohle a nebo bych si měla nejspíš najít spojence, ale já už na to kašlu. Na všechno kašlu, nechám to na osudu Kapitolu. *Mává s rukama všude možně, jako kdyby byla trochu připitá. Pak odchází pryč a cestou ještě publiku věnuje několik vzdušný polibků.*
  • 8. PIN NEEDLE
  • BODY = rozhovor: 10/10 - oblečení: 4/10
*S zářivým úsměvem přišel na pódium. Nadšeně všem mává.* nazdaaar lidiii! *Houkl na ně.Publikum z něj není zatím moc nadšené ale však oni uvií. Až tenhle rozhovor skončí snad bude mít aspoň jediného sponzora. Došel k Arlyn, věnoval ji jeen svůj úžasný úsměv, uchopil ji za ruku a políbil na ní. Poté se usadil na židli, nohu hodil přes nohu a jako naschvál si rozcuchal ejdnou rukou své učesané vlasy, zbavené všemožných breberek, hnid a podobně. Strčil ruce do kapes a čeká na první otázku Arlyn* tak se ptejte, jsme otevřený jako kniha.

Kdyby jsi dostal možnost poslat něco odtud z Kapitola domů, - cokoliv - co by to bylo a pro koho?
Mámě. Ta by si to zasloužila. Samozřejmě bych ji poslal jednu z nejlepších věcí v tomto městě. Ne nejsou to ty zázračné krémy které vás činí mladšími, úžasné šaty do kterých se oblékáte a září barvami a další podobné poklady z Capitolu. Sám bych ji poslal talíř s jedním z těch vašich pokrmů. Ona sama je kuchařkou, vlastní jednu restauraci v našem kraji. Myslím že je vaší silnou konkurencí ale i přesto se vám nemůže rovnat. Vrabec na pomerančové omáčce s borůvkovými knedlíky nadýchanými jako oblaky na nebesích zdobených pažitkou. My by jsme dokázali udělat o mnoho horší napodobeninu. Vrabců se u nás moc nevyskytuje, možná by se mohl některý z nebes sestřelit prakem *ano úplně naznačuje že porušuje zákony samotného Kapitolu. Ďábelsky se usmál a mrkl na tvůrce kteří majís vojí vlatsní tribunu. Oni moc dobře ví co předvedl.* pomeranče by se snad dokázali koupit od nějakého obchodníka kterému je dováží ve vozech z 11. kraje. Smetanu by jsme vyrobili z kozího mléka domácích mazlíčků našich sousedů. Borůvky by s elehko sehnali za plotem který ohraničuje náš kraj, rostou jich tam celé keře. Mouku na knedlíky... to už bude trochu těžší protože dík tomu jak usilovně se vám snažíme pomáhats výrobou šastva v našich továrnách je náš kraj natolik niznečištěn že u nás nevykvete ani kvítek. *pořád se drží své strategie. Ohromit diváky a zároveň si co nejvíc znepřátelit tvůrce kteří posílají na smrt jeho přátele z kraje. Tohle mají jako pomstu. Ano troufá si chodit za plot, ano ničí jejich kraj jen kvůli tomu aby měli dostatek pentliček, oni doma nemají krásu jako v hlavním městě.* tím se pažitka může také naprosto vyloučit. Vášim kuchyníms eprostě nemůžeme rovnat.

Pověz jak by podle tebe měla vypadat ta nejhrůznější aréna ze všech. Co by určitě nemělo chybět?
Děsiví mutové šeptající jména splátců s dlouhými pařáty chrlící jedovatý plyn, jehož účinky způsobují křeče a strašné bolesti žaludku. Rudá pustina pokrytá ničím jiným než velkými trnitými kaktusy mezi kterými se plazí chřestýši a k jídlu by tam nebylo nic jiného než termiti ve svých hliněných věžích. Obloha vždy tmavá jako uhel bez jediného světýlka, hvězdy, měsíce slunce. V rohu hojnosti vůbec nic krom nebezpečnýhc nástrojů smrti, kulometů, motorových pil, sekyr a palic s ostrými hřeby. Každou chvíli může být kdokoliv rozcupován, otráven, vyschlý jako troud či umře hlady. A stejně tu visí hrozba že se objeví živí skutečný protivník. Možná kdysi známý, přátelé nebo jejich láska která musí usilovat o život jen aby se dožili dalšího rána noční můry... *už doslova šeptá jak pořád ztišuje hlas. Všichni musí nastražit uši, nahýbají se přes zábraldí ve snaze zachytit co říká. Všichni vyděšeně ucuknou či vyjeknou když děsivě zařve jako lev. Temná atmosféra pominula a on se začal směšně hihňat. Je to nakažlivé a lidé se začínají smát a tleskat nad tím jak úžasná je to aréna, byla by možná hodna Pentagames nebo Čtvrtoher. On ale jenom řekl ty nejhorší věci z různých ročníků her. *

Máš nějakou vlastnost, schopnost nebo zkušenost, díky níž vynikáš nad ostatními?
Jsem těžko lapitelný, umím přežít. Dokážu najít jídlo, zdroj vody, uvařit vývar z masa a vody, prát se, vrhat oštěpy.... a šít. *znovu se zahihňal. * ano umím skvěle plést, zašívat rány, vydělávat kůži. Jsem schopen mnoha věcí včetně vázání provazů a vrháńi lasa. Ikdyž se vám možná zdá že taková nula jako já nemá šanci přežít vsaďte si na ně. Nejsem neschopné ptáče které ještě nevyšlo z hnízda. Ve skutečnosti jsem jiný, schopný všeho. Od masakru u rohu hojnosti, přes nalézání úkrytu, boje s profesionály, lov až po samotné finále. *naznačuje tím že už předem ho můžou považovat za vítěze? že si bude během turné vítězu připíjet se samotnou prezidentkou Vivian? * jediná moje výhoda i nevýhoda je že nemám přátelé, spojence kteří by cestovali arénou se mnou, překonávali by jsme spolu překážky. ale aspoň nebudu mí na rukou jejich krev až mě možná budou jeden po druhém umírat kvůli dokonalým pastím Tvůrců her. * uchopil neviditelnou sklenku ve vzduchu a připil jim. * Na zdraví těm skvělým lidem! * párkrát tleskl do dlaně a poté už přestal. * hm moc mě těšilo Arlyn. Bylo to milé setkání, snad se někdy znovu setkáme. *mrkl na ní, věnoval ji jeden ze svých mnohých okouzlujících úsměvu a mávl do publika. * dkěuji vám za pozornost, jste skvělý posluchači! *tleská jim i během svého odhcodu do zákulisí. * Nashledanou lidičkové!

Pověz nám prosím, co jako první přišlo na tvou mysl, když bylo na sklizni vysloveno tvé jméno?
*Bez premýšľania vyhŕkne *Že sa konečne dobre najem* povie horlivo, potom ako keby si uvedomila čo práve povedala sa trochu stiahne a zatvári sa mierne zahanbene, no už začala preto dodá* A vyspím..* potom sa trochu otrasie no znovu sa vystrie a s odvahou pokračuje.*Musím uznať že jedlo mi tu naozaj chutí...máte tu vynikajúcich kuchárov.*vďačne sa usmeje do hľadiska. Potom sa slabo uškrnie*Nikdy by som si myslela že je nieč lepšie ako teplé pečivo..ale teplá husacia pečeň predčila všetko!* nahlas sa z chuti zasmeje.Počiatočná nervozita ju už opustila a znova sa jej vracia odvaha.

Kdybys měla tu možnost, co by jsi ve svém kraji změnila?
*Teraz sa už musí zamyslieť.Nielen nad otázkou ale aj ako to podať.* Noo..myslím že by som bola radšej keby sme pestovali i kvety. *povie váhavo. *Jedna moja priateľka dokázala,* odmlčí sa ako sa postupne rozbieha.*že kvety nie sú len na okrasu ale i..na jedenie! Teda minimálne raz ich zjesť môžete ako sama zistila* povie naoko s vážnym výrazom no pritom premáha smiech takže jej na perách vykĺzne úsmev*

Co je podle tebe tvá nejlepší vlastnost/schopnost, která by ti mohla v aréně zachránit krk?
Predsa to, že vám to tu teraz neprezradím* žmurkne na moderátora a z chuti sa zasmeje.*Budete sa musieť nechať prekvapiť..rovnako ako ja* naširoko sa usmeje a oslní ich svojimi bielymi zubami.*
*Vyčkává něž se ozve její jméno . Jakmile ho uslyší vyráží sebejistým krokem .Jakmile uvidí kolik se nashromáždilo lidí na chvíli jí to omámí ale pokračuje dál a sedá si do křesla vedle moderátora*

Co v posledních dnech úplně nejvíc zahlcuje tvou mysl?
*Zlehka se pousměje.* Abych řekla pravdu tak se mi hlavou honí jen jedna a ta samá myšlenka *Na chvilku se odmlčí* jak asi někdo jako já přežije. Je tam dalších 23 lidí kteří touží po mé smrti a já.. *zahledí se na špičky bot. Jako by nabyla sebedůvěru a pokračuje *nikdy jsem nebojovala a proti mě půjdou lidi co trénují celý svůj život a připravují se na tuhle chvíli. A nejhorším na to všem je ,že si nedokážu představit jak bych někoho dokázala zabít. *Se skelným výrazem se zahledí na obyvatele Kapitolu* . Jedinou mou nadějí je víra. A já věřím. A to mi dodává v těchto chvílích sebedůvěru a naději na vítězství.

Řekni mi něco málo o tvém životě v kraji. Jak moc myslíš, že by se změnil, pokud by jsi se tam vrátila jako vítěz?
Co bych vám mohla říct o jedenáctém kraji. Není ničím výjimečným. Jedinou světlou stránkou na tohle kraji jsou lidé. Lidé kteří jsou ochotni pomoct vám i když jsou sami v nouzi . A když u nás někdo někomu pomůže Nikdy se mu to nezapomene. A můj život.? *Opět na tváři vykouzlí až skoro nucený usměv * Není ničím jiný než mají ostatní obyvatelé v jedenáctém kraji . *Když uslyší druhou část otázky na chvíli strne. Ale po pár sekundách se opět zpamatuje a nyní již z vážnějším hlasem pokračuje. * Změnilo by se toho moc. Dosud ještě nikdo z jedenáctého kraje nevyhrál. Lidé by pochopili že i my máme nějakou šanci na vítěství . * Mírně se nadechne * A taky naděje. Nikdo nevěří že bychom to mohli vyhrát ale pokud bych to dokázala tak by se do ostatních krajů dostala naděje a to neplatí jen pro jedenáctý kraj ale i pro všechny ostatní. * skočí s trochu vážnějším obličejem a okamžitě se sladce usměje jako nevinné dítě*

Fandí ti někdo doma? Co by jsi vzkázala všem ve tvém kraji?
Ano *zasněně se podívá na obecenstvo které visí na každém jejím slově * mám pět sourozenců. Bohužel zůstali mi jen oni . Má matka zemřela když jsem byla ještě malá *Při vzpomínce se ji nahrnou slzy do očí* ale mám je moc ráda a nedovolím aby se jim něco stalo. * Na chvíli zastaví a uklidní se. Zadívá se přímo do kamery a s úsměvem na tváří se opět dává do řeči* Ano něco bych chtěla vzkázat. Až se vrátím jako vítěz do jedenáctého kraje *dává si záležet aby slovo vítěz pěkně vyniklo * už nic nebude jako dřív *s plamínky v očích vstane . Ještě naposled se rozloučí s publikem které ji bouřlivě tleská . A pomalým krokem odchází*
*Nervózně sedí a čeká až přijde řada na něj. Pozoruje jak přicházejí a odcházejí splátci na pódium a jak tam klábosí s ​​moderátorkou. Z moderátorky vyzařoval jakýsi klid, proto se většina splátc ů odvázala. Když moderátorka říká jeho jméno, zpocené ruce si otře do kalhot.* To zvládnu. *zamumlá sám pro sebe a vychází na pódium. Oslnivě se usměje.* Dobrý večer! *zakřičí stále ještě s úsměvem. Když zaslechne tleskání, dodá mu to sílu. Otočí se k moderátorce a políbí jí ruku jako to dělají gentlemani. Usadí se na pohovce a čeká na otázky.*

Kdo ti ze všech splátců z letošního ročníku přijde nejmilejší a kdo nejnebezpečnější?
*Když zaslechne první otázku, trochu se nad ní zamyslí. Rozhodně ví, co odpoví.* Vlastně jsem se moc se splátci neseznámil. Myslím, že je to tak nejlepší. Poznal jsem tu pouze jedinou osobu a to ještě před Hrami. Je mi líto, když vidím co ji čeká, protože mi na ní záleží. *hodí smutný pohled.* Je to Christina Grace. A tu můžu přirovnat k těm nejlaskavější lidem. Ačkoliv musím uznat, že je velmi silná a věřím, že by mohla vyhrát. *řekne s opravdovou vážností, neboť to co říká myslí vážně. Podívá se na moderátorku a počká na další otázku.*

Pověz nám o svém kraji, co na něm máš nejradši?
*Když zaslechne, že otázka má něco s krajem ve kterém žije (nebo žil), vzpomene si na celý život, který tam přežil.* Víte... *začne.* Když jsem přišel do Capitolu, byl jsem okouzlen jeho krásou. Máte tu opravdu krásné stavby. Je to tu luxusní ale nic nenahradí můj domov, tedy dvanáctý kraj. *zamyslí se.* A co tam mám nejraději? Všechno. Máme tam nádherné lesy. Louky rozkvetlé nádhernými horskými květy. Jezírko se studenou vodou. Nedá se tam velmi plavat ale je to nádherný pohled.

Dělalo by ti problém zradit v aréně svého spojence?
*trochu se zasní a vzpomíná na domov. Ze snění ho vytrhne moderátorka s poslední otázkou.* Vlastně ano. Jsem ten typ člověka, který by nikdy nezradil spojence. Zatím jsem se o spojenectví s nikým nedohodl proto tento problém ještě řešit nebudu. *usměje se a když moderátorka oznámí, že mu vypršel čas, zamává do hlediště, rozloučí se s moderátorkou a poděkuje jí. Ztratí se v zákulisí.*

other worlds

stranger2s.jpg