[ éndy ňufa ]
Player: Dahlia
FC: Andrew Biersack
Victory year: 109th Annual Hunger Games
Hobby: Zpěv ve své kapele „White Veil Widows“
|
Contact: sanianik@gmail.com, skype: shanydei
Age: 36 deceased - AIDS
Defense: 0
Mentor: Oliver Cameron
|
[ before the Hunger Games ] Je to takový ten profesionální zabiják. Neovládá sice žádné zbraně, ale je nemilosrdný. Odmalička pomáhal v řeznictví porážet krávy a zvířata. Když byla nouze, chodil lovit kočky a psy. Zdokonalil se ve střelbě lukem, vrhání nožem a prostě házení všeobecně. Občas se vydal jako hromada lidí před ním do lesa. Nešel však přes plot, vlezl si na strom a poté jednoduše seskákal dolů. Je tedy velmi zručný ve šplhání a taktéž celkem odolný vůči pádům. Ostatní jeho zkušenosti nejsou zase až tak podstatné. Možná jenom to, že dokáže profesionálně vykastrovat kočky.
[ the days after ] Celá aréna pro něj byla velkým zklamáním. Nic pořádného nezažil, splátci jako kdyby se snažili dostat co nejdále od něj. Naštěstí se s pomocí psojenců dokázal probojovat až do finále. Zjistil, že meč mu krásně pasuje do ruky a i teď by byl schopný vás s ním zabít. Nože, nůžtičky a vše, s čím vás může takhle seknout bych mu do ruky nedávala ani za nic na světě. Je s nimi totiž zatraceně dobrý. Luk už sice dlouho v ruce nedržel, ale to neznamená, že by na něj úplně zapomněl, to tedy ne. I když už si moc věcí nepamatuje, stále by vás s ním dokázal střelit. Dále se také některým věcem přiučil. Například je to plavání, které v aréně bohatě využil. A také to, že držet hladovku mu zřejmě spíše prospívá. Na turné zase procvičil svou ohebnost a pružnost, s postupem času si zvykl na čím dál tím více akrobatických triků. Začal se hodně prát, ze začátku to bylo kvůli obraně ale později zjistil že ho takové zápasy baví.
[ before the Hunger Games ] Jeho zásadním nedostatkem je jeho přehnaný perfekcionismus. Nikdy nedokázal zvíře zabít jinak než čistými ranami. Kdykoliv minul, byť jenom o centimetr, měl z toho výčitky svědomí. Takže pokud by v aréně narazil na jedinou chybičku, která by jeho oku nelahodila, okamžitě by ji běžel napravit. A bylo by mu celkem jedno, co by se dělo. I uprostřed boje by byl schopný jít ke svému soupeři a upravit mu vlasy. Když se do něčeho dostane, věnuje se tomu s takovou vervou a odhodláním, že může přehlédnout mnoho důležitých faktorů, byť je jeho mozek zaměřený na sebemenší chybičky.
[ the days after ] Jeho perfekcionalismus se ho drží neustále a nevypadá to, že by se ho hodlal někdy pustit. I když se snaží krotit, občas mu to prostě ujede. I když by pro užití v aréně byla nemilosrdnost dobrá věc, teď v běžném životě už to taková výhra není, a tak se ve větší společnosti prostě necítí nijak dobře, tedy, pokud mu nedovolíte říct svůj, vždy velmi hrubý a upřímný, názor. Davy ho přímo děsí, takže na nějaké večírky ho moc neužije. Po výhře si mohl dovolit veškerý luxus, a tak ho většinou najdete s krabičkou cigaret v ruce nebo po kapsách. I když si stále zachovává slušnou kondičku, zřejmě by dlouhou trať neuběhl za nejrychlejší čas. A také by po pár dnech chytil absťák z nedostatku nikotinu. Také má zdravotní problémy, a tím jsou jeho žebra u kterých si tři zlomil při jednom hodně nepovedeném skoku. Také prodělal při podobné věci otřes mozku, další takové zranění a nemuselo by to s ním dopadnout vůbec dobře.
[ before the Hunger Games ] Hnědé vlasy postavené vysoko na hlavě, hnědé oči, úsměv, při kterém taje led. To, že je Andy jedním z nejpohlednějších kluků ve dvanáctém kraji, nikdo netají. Možná trochu zvláštní zálibou v tetováních, což je pro lidi nepocházející z Panemu zvláštnost, ale vše jsou to napíchané uhlíky v kůži. Bolestivá procedura, ale účinná. Uhlí je v kraji dost a sem tam nějaké navíc vždycky bylo. Těch pár řetízků a drátů na obličeji si člověk skoro nevšimne. A když ano, je jasné, že jsou podomácku vyrobené. Narodil se v celkem normální rodině řezníků. Bohatých řezníků. Jelikož již není situace v kraji zase tak děsivá, lidé si mohli dovolit koupit maso. A když neměli to štěstí, psí maso bylo vždy lahůdkou, levnou lahůdkou. Nemá sourozence, nemá přátele a je mu to jedno. Jediným jeho potěšením bylo zabíjet a vraždit. Občas se mu sice zastesklo po někom blízkém, ale krev brzy jeho chmury zahnala. Často o Hladových hrách přemýšlel. Jeho velkým vzorem se stal James Fulback, jenž ukázal lidem, že ne všechno co je v Kapitolské musí být nablýskané a uhlazené a že i prezidentka má své mouchy (a obzvláště ty cínové).
[ the days after ] I když jsou jeho vlasy nyní spíše černé, i tak se mu krása upřít nedá. Po hrách si mohl dovolit odstranit domácí výrobu a tak je jeho tělo poseto dokonce i barevnými kresbami pravým tetovacím inkoustem. A sluší mu to dokonce více než předtím. Na dalších ozdobách svého těla také nešetřil, a tak je nyní vše bezpečný sterilní kov kterému nehrozí korodování. Jeho styl by se dal považovat za velmi pohodlný, protože ať se děje, co se děje, nikdy se nevzdá svého stylu. Jeho celkem normální rodina se dočista zbláznila, a tak, když se vrátil jako vítěz, jeho, velmi překvapení rodiče, mu sdělili, že se o něj tak báli, že si pro jistotu pořídili dalšího potomka. Několik měsíců nato se mu narodila sestra. Brzo jí potáhne na věk, kdy by se měla dostat do osudí. Rodině samozřejmě daroval něco ze své výhry, ale jinak s nimi žádný přátelský vztah neudržuje. Vypadl z domu a žije spokojeně sám se svojí kočkou Crown a o něco mladším koťátkem Newtim. Přátel také moc nenašel, když už tak z řad vítězů. O ty další davy nestál, každý chce přeci znát vítěze, no ne? Na svůj velký vzor skoro zapomněl, ale kdyby jste ho přinutili, vzpomněl by si celkem snadno. Život ho prozatím spíše trestal a trápil než aby mu dopřál svoji krásu. Jakýkoliv vztah nakonec skončil smrtí jeho milovaného a nevypadá to že by ho někdo z vítězů více potřeboval ve svém životě. Je tedy raději zalezlí doma a raduje se z každého ročníku kdy nemusí dělat mentora.
