[ kristčn džek ruthrfórd ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 4 ]
- Život profesionálního splátce Christiana připravil na více než jen obyčejný klidný život v Prvním kraji. Jeho nejzazší vzpomínky sahají právě do výcvikového centra, kde strávil převážnou část svého života přípravou na Hry. Díky tomu, že začal cvičit už od svých pěti let, získal značný náskok před mnoha svými vrstevníky. Začal pomalu, pouhá kondiční cvičení, dlouhé hodiny různého protahování, díky kterým získal svou proslulou pružnost a ohebnost, která mu mnohokrát byla nápomocná. Protože malé dítě nemůžete do nekonečna jen trénovat a možnosti jeho výcviku jsou s věkem dost omezené, trávil Christian spoustu času vymýšlením různých kravin, jen aby měl koho otravovat, a přitahoval na sebe tolik milovanou pozornost. Jelikož nikdy nebral trénink jako povinnost, nýbrž zábavu, zachoval si ke všemu pozitivní přístup a motivaci. Pohyb je pro něj životně důležitý, umožňuje mu vždy přijít na jiné myšlenky. Nemálo se setkával s názory, že jeho elegantní pohyby a rychlost jsou velmi podobné těm, které můžeme vidět u divokých zvířat, které hledají svoji oběť. Toho se držel i po zbytek svého pobytu jako cvičenec, kdy preferoval osobní souboje nad zbraněmi na dálku. Ne nadarmo se říká, že svého nepřítele si musíte držet nejblíž u těla, jedině tak máte vše pod kontrolou. Klasický soubojový styl pěst na pěst si nechává v ringu. Rozhodně patří k těm silnějším kandidátům na vítěze, pokud na takový zápas dojde, pro něj je to ale nuda a až příliš mnoho fyzické námahy pro nic. Zato dostat do ruky zbraň, to potom můžou končetiny odlétávat každým směrem, on se zase tolik nezapotí a neublíží při tom i sám sebe. Zamiloval si nože, bojové dýky, mačety, no prostě cokoliv, co může chytit do ruky a ostrým koncem vám zasadit několik nebezpečných ran, případně připravit o části končetin. Jeho technika nikdy nebyla nejlepší, jakmile má něco takového v ruce, vidí rudě a máchá kolem sebe jako divý. Má však jakýsi cit i v tomto chaosu a ví, kam má útočit, kde protivníka zasáhnout a co nejvíce mu ublížit. Je to ještě stará škola, a tak mu moderní zbraně, které jsou poslední dobou k vidění, moc neříkají, stejně by je ale dokázal nejspíše použít, přeci jen, má léta praxe a nejlepší zbraní mu za celý život byla flaška od piva. On si poradí. Zatímco v aréně hrál pouze na hrubou sílu, dnes si váží svého soukromí. Dalo by se říci, že stíny a temné uličky jsou jeho nejlepším přítelem. A to i přes jeho mohutnou postavu, vždy ví, jak má splynout s davem. Pokud se ovšem nesnaží o pravý opak, zalíbilo se mu totiž umění sfx světa, rád zkouší nové triky jak si přivodit umělá zranění, zakrýt kruhy pod očima, nebo naopak vypadat, jako když je tři dny před smrtí. Tím se vyhýbá nepříjemným pracovním povinnostem, i když většina lidí ví, že jen potřebuje chvíli klidu. Nejen na své tělo používá barvičky, v posledních letech začal malovat i na plátna či pomáhat s přetvářením interiérů domů. Je to taková malá tajná stránka, kterou má. Patří k těm klidným činnostem, které mu terapeut doporučoval pro jeho neklidnou mysl. Plavání a potápění stále patří mezi jeho koníčky, byť jednu dobu bojoval s fobií z mořských potvor, asi důsledek nějaké z arén, které sledoval. Rychlé reflexy a dobrý postřeh patří k jeho silným stránkám už od pradávna, díky konzolovým hrám se stále snaží udržet na dobré úrovni. Sečteno a podtrženo, normální vítěz a obyvatel Prvního kraje. Pokud nepřijdete na to, co dokáže jeho mozek zcela přeprogramovat. Tehdy nedbá na svoje silné či slabé stránky, a možná je to tedy čistě jen výhoda. Nezná v tu chvíli přítele a je mu jedno, jakou zbraň dostane právě do ruky. Útočí bez milosti a neváhá zabít. Není na to pěkný pohled, a jakmile tento efekt odezní, pocítí na svém těle tuto extrémní námahu. Dokud ale jede, jen těžko ho můžete zastavit.
- Všechno, čím je i není, je pevně provázané s jeho aktuálním stavem. Začněme tak tím, co zůstává vždy stejné. Jeho paměť nikdy nebyla nejlepší, jména spolužáků nebo míst, kam se měl vydat, vše mizelo v jednom nepřehledném shluku informací. Ani dnes to není o nic lepší, na vše si musí dlouho vzpomínat, a zvláště pokud je ve stresu, jsou tyto informace jen těžko dostupné. Už se mu málokdy stane, že by zapomněl na boj nebo základy přežití, ani to však není jisté. Stejně jako všechny ostatní problémy, to za něj řeší prášky. Bez nich nedá ani ránu. Dejme mu tak den dva bez nich a všechny ty roky práce s jeho hlavou jsou tytam. Lidem prostě nevěří, ne předtím a ani po tom všem. Je dost možné, že bude vaše přání a rady ignorovat jednoduše proto, že vás nezná tak dobře, aby vám se svým životem věřil. Vtipné na tom je, že se sotva o sebe dokáže postarat sám. Skutečně není příliš organizovaný, zapomíná, a když se mu něco dostane do hlavy, nebude o sobě pár dní vědět. Nevěří nejen lidem, ale i informacím z knih nebo médií, dokonce někdy ani svému vlastnímu zraku. Paranoidní je tedy skutečně v každém aspektu své povahy, nemyslí si sice, že po něm někdo jde, ale co si sám nevyzkouší, nemůže považovat za pravdivý fakt. Asi se už nikdy nenaučí střelbu, a to ani z luku, ani z čehokoliv jiného. Zvuk těchto zbraní nesnáší a probouzí to v něm mnoho nepříjemných pocitů. Doslova by raději zemřel, než použít něco takového ke své obraně. Bytostně nesnáší myši, pozůstatek z arény. S většinou zvířátek je v klidu, tihle malí hlodavci, a je i jedno, v jakém provedení přicházejí, to je něco, co ho dokáže pěkně prohnat. Jsou to i křečci a morčata, a když má hodně špatný den, i králík je pro něj nepřítel číslo jedna. Takže vlastně každý hlodavec. Nerad vidí v noci neonová světýlky, což je v dnešním Kapitolu poměrně častý úkaz. Zřejmě i proto nevychází tolik z domova, a pokud musí, tak hlavně přes den cestami, které se těmto místům vyhýbají. Posledním takto velkým neduhem z arény je potřeba neustálého zásobení. Všechno musí mít minimálně pětkrát, a to kdyby náhodou přišel útok, nebo by se snad jeho život zase proměnil v boj o přežití. Jelikož trpěli na nedostatek snad všeho, má doma obrovskou zásobu sušeného jídla, balené vody a trvanlivých potravin, že by s nimi přežil několik dalších let. Tato posedlost postupně přerůstá v celkovou potřebu hromadit, naštěstí jsou to většinou užitečné věci, a tak to není třeba příliš řešit. O zdravou závislost ale rozhodně nejde. Jinak ale vyšel z arény celkem nepoškozený. Smrt ostatních splátců ho nijak netíží. Stejně má ale špatné spaní a často musí místo postele spát na zemi, přijde si tak více v bezpečí, celý ten pohodlný svět se mu zdá příliš vyumělkovaný, zvláště po tom čím vším si prošel, aby zde dnes mohl být. Nebývá zvykem, aby neměl kruhy pod očima, vlastně už jde o takový trvalý stav. Ještě že vše jde v dnešní době dobře zamaskovat. Největší slabinou však zůstávají obyčejná slovíčka. Jeho historie mluví za vše. Pokusy s jeho myslí byly v mnoha ohledech úspěšné, a tak má stále zakotvené příkazy, které spouštějí vztek, smutek, strach, ale i hlad či únavu. On sám je nezná a věří, že v této době už o nich neví nikdo. Nikdy ale nevíte, co se může stát a kdo na ně může omylem přijít.
- [ appearance ] I přes svůj pokročilý věk si Christian stále zachovává mladiství vzhled z dob, jak ho můžete znát z Her. Docílil toho mimo jiné i pravidelným a zdravým stravováním, na kterém pracovalo nemálo specialistů přímo z Kapitolu. To mu pomohlo se soustředit na cvičení, které naplňuje podstatnou část jeho života, a tak si dokázal zachovat svoji pevnou figuru. I přes jeho průměrnou výšku ho rozhodně nelze jen tak přehlédnout, nevypadá totiž jako obyčejný Kapitolan. Tvrdě vydřené svaly rád vystavuje na odiv, a to nejraději v těsných nátělnících či jiných kusech oděvu, které těsně obepínají jeho tělo. Nikdy nevynechal den v posilovně, a právě kvůli tomu teď nosí jen oblečení vytvořené přímo pro něj – jinak by nic nedostal přes svůj mohutný krk, který nějakým nedopatřením zvládl také nabrat svalstvo. Dal by se tedy popsat jako pevná hora svalů, která se naučila chodit. Je však stále ten dobře vypadající sympatický chlápek z Prvního kraje. Své vlasy nosí nakrátko ostříhané, nemá s nimi pak tolik starosti a při jeho profesi kaskadéra nehrozí, že se mu někde zachytí nebo zničí. Může díky tomu také působit jako čistě seriózní muž, má však i své veselé stránky, kdy se nebere tolik vážně. Rád experimentuje s make upem, hlavně pro svoji práci, ale musí uznat, že různé sfx prvky a barvičky na těle ho baví a přinášejí mu radost do jeho jinak nudného života. Co však nelze na první pohled poznat, je jeho velké množství jizev, modřin a jiných vad na jeho těle. U spousty z nich tvrdí, že k nim přišel v aréně nebo během práce. Pravda je však někde jinde. Většina těchto zranění pochází z jeho schizofrenních stavů, kdy sám neví, kdo je a jak k nim přišel. Bolest je to jediné, co všechny jeho osobnosti spojuje, a tak si nevědomky často působí různá zranění, aby se vrátil do něčeho, čemu se dá říkat normální stav. Některá z těchto zranění překrývají tetování, nejčastěji v podobě černých pruhů nebo jiných abstraktních symbolů. Pro kameru však chce vypadat co nejlépe, a tak ani tyto tetování nejsou na běžně viditelných místech, na rozdíl od některých dříve zmíněných jizev.
- [ personality ] Silná nebo slabá stránka, jestli je tu něco, co Christiana dělá tím, kým je, je to jeho pokročilá schizofrenie. Přestože je v současné době považován za vyléčeného člověka, jsou tu dny, kdy se probudí a neví, kým přesně je. Často si jde jen pro pití a během cesty zapomene, co dělá. Jeho motivace se velmi rychle mění, stejně tak i jeho zájmy. Uvnitř zůstává klidným a poměrně vyrovnaným člověkem, jak jen samozřejmě může takto nemocný člověk být v hlavě v pořádku. Většina jeho agresivních nálad vymizela, vystřídalo je zmatení, zvláště pokud ho někdo chce vyprovokovat. Díky tomu, že nikoho v životě nemá, je paranoidní pokaždé, když mu někdo projevuje náklonnost, nebo snad prohlásí, že ho zná. Svůj soukromý život přísně střeží a skoro nic veřejnost neví. Při jeho kariéře musí zákonitě milovat adrenalin, je to něco, co ho žene vpřed a dokáže porazit i ty nejhorší stavy skepse, jaké občas zažívá. Nikdy neřekne ne na nebezpečnou misi nebo kaskadérský kousek, od kterého by ho jinak všichni odrazovali. Je jen málo věcí, kterých by se bál, a v jeho chování se tento fakt velmi silně odráží. Se svým životem rád hazarduje, prošel si totiž tolika životními tragédiemi, že už mu je jedno, jestli se druhého dne probudí, nebo ne. Je však poměrně posedlý mužností, což je vtipné, vezmeme-li v potaz, jak rád si hraje s make upem a v soukromí nosí i odvážnější kousky oblečení. Zkuste mu ale něco takového říct, to ho vyprovokuje víc než jakékoliv slovo, které mu vypálili do mozku. Jinak je to milý člověk, který se raději lidí straní, než aby s nimi vedl spory. Přesně ale neví, co vlastně v životě chce a ani jak fungovat ve společnosti. Jelikož neudrží žádnou myšlenku příliš dlouho, neudrží si ani lidi ve svém životě, a už vůbec ne partnerky, je to spíše takový playboy, hezký na pohled a pár nocí. Ne že by se k nim choval ošklivě, jen na ně prostě časem zapomene.
× × ×
- [ you're gonna go far, kid ] Jako snad každý, kdo má to štěstí se narodit v Prvním kraji, i on pochází z bohaté rodiny. V životě tak neměl šanci poznat strádání nebo chudobu, a jeho charakter se budoval jen na základě toho, že může vše. Jak by také ne, když máte dostatek financí na to si koupit pomalu celý kraj. Snad jen díky tomu, že se tak má každá rodina v jeho okolí, mu tento fakt nikdy nevstoupil do hlavy jako hlavní privilegium. Teprve když poznal chudobu ostatních krajů, pochopil, jaké štěstí vlastně má, a to mu dělalo neskutečnou radost pokaždé, když mu peníze dokázaly otevřít dveře kamkoliv si usmyslel. Bylo pro něj těžké skrývat, že ho netěší bohatství jeho rodiny, a tak se začal pyšnit vším, co se mu podařilo díky zámožným rodičům získat. Hlavní výhodou toho všeho bylo zaměření jeho kraje. Luxus, který se všem nabízel, přicházel i s touhou stát se slavným. A není jednodušší cesta, než celý svůj život trénovat a stát se vítězem Hladových Her. Oba jeho starší sourozenci tak strávili celé své dětství, a přestože nikdy nesebrali odvahu se do Her přihlásit, nevypadali, jako by je toto rozhodnutí mrzelo. Christian tak nechtěl být jiný a ve velmi útlém věku přesvědčil svou rodinu, aby i on mohl chodit do výcvikového centra a později se stát hrdým vítězem. Ani na vteřinu nepochyboval, že by ho nevybrali. Považoval to za své životní poslání, osud, který mu byl předurčen při jeho narození. Nechtěl tak plýtvat drahocenným časem, který měl. Pomyšlení na to, že by se jen chvíli nevěnoval přípravám a něco tím zanedbal, přinášelo poměrně časté noční můry do jeho mladého života. V jednu chvíli dosáhl až takové paranoii z Her a jeho příprav, že byl z výcvikového centra odvezen rovnou do nemocnice na psychické vyšetření. Co měla být jen nevinná kontrola jeho stavu mysli, se velmi rychle stalo život měnícím zjištěním. Christianův mozek nefunguje tak, jak by správně měl. Má v sobě několik osobností. Zpráva, která zprvu všem zněla vtipně. Jak by mohl jejich dokonalý chlapeček trpět něčím, jako je schizofrenie nebo rozdvojená osobnost? Tehdy nad tím rodiče jen mávli rukou, dali mu pár dní volna na dovolené a jelo se dál. Dá se říci, že od tohoto okamžiku už nic nebylo jako dříve. Kdykoliv upadl do stresu, začal se chovat jako úplně jiný člověk. Najednou nikomu nevěřil, věčné trpěl paranoidními myšlenkami, že po něm někdo jde, a nedokázal v klidu spát. Spánková deprivace ho pak přepla do dalšího módu, kdy naopak do tréninkového centra pár dní nezavítal, uzavřel se do svého pokoje a celou dobu strávil ve své vlastní hlavě. Přečetl při tom mnoho knih, nejednalo se ale o povinnou četbu, spíše různá historická díla, ale i odvážné kousky plné krve a vražd. Rozhodně to jeho mladé hlavě nemohlo v ničem pomoci. Když konečně usnul, vrátil se do normálního stavu a jeho rodina si tak mohla oddechnout. Celý život se ho tak snažili udržet v mezích, kdy nebyl pod zbytečným stresem, což způsobilo jeho punkové období, kdy si začal dělat, co chtěl, chodil tam, kam se mu zalíbilo a zcela nerespektoval svoji rodinu. V tréninku nikdy nepolevil, vlastně i naopak, snažil se naučit vše, k čemu se dostal, a jak známe První kraj, je málo věcí, ke kterým se nedostanete. Svůj život se naučil užívat plnými doušky, a jeho nemoc, kterou si nikdy nenechal přímo diagnostikovat, využíval jen jako záminku, aby vždy bylo vše po jeho.
- [ ready to comply ] Víte, co se stane, když pošlete psychicky labilního člověka do arény a necháte ho, aby ji vyhrál? Christian měl to štěstí, aby ho konečně vybrali do Her, a on tak mohl zajistit své rodině onu čest a slávu, o kterou se snažili i jeho sourozenci. A zprvu bylo vše, jak kdyby se nic nestalo. Slavil tuto událost se všemi blízkými, užíval si života vítěze se vším všudy a ani na minutu nepomyslel na hrůzy z arény. Byla to jen otázka času, kdy se vše, co celý život ignoroval a skrýval, provalí a zcela ho to zničí. Tím hlavním spouštěčem byl alkohol a drogy, ke kterým se jako vítěz samozřejmě lehce dostal. Alkoholové večírky vítězů v hotelu i v jejich domovech jsou u některých pamětníků proslulé doteď. Jeho pád začal pozvolna, první se začal ztrácet v čase, sem tam vynechal mentorování, jelikož se pozapomněl na podlaze hotelu nebo byl někde naopak zbytečně brzo, a to i v řádech týdnů. Nic, co by stálo za velkou pozornost. Jejich kraj nikdy neměl nouzi o vítěze, což znamenalo, že mentorování měl pokaždé kdo vzít, a Christian se s výmluvou na mnoho práce a povinností vzdálil z centra dění. Jakmile je jednou vyhrajete, Hry pro něj byly jen zbytečná zátěž na životě, už mu nemohly přinést žádnou další slávu či potěšení. Kromě těch pár duší, které v ní vyhasly, nahlas by to nepřiznal, ale objevili se mezi splátci tací, kteří ho štvali už jen svojí existencí. Neví, kdy se všechno tak změnilo. Obličeje ostatních výherců se začaly rozmazávat v jeden, často slyšel o věcech, které si nepamatoval, probouzel se na místech, ze kterých neznal úniku, ani důvod, proč by tam byl. Jeho podivné chování nemohlo uniknout veřejnosti, a země se rozhodla jednat. Duševně narušený vítěz nemůže přece dělat dobrou vizitku. Stáhli ho z veřejného prostranství, uzamkli ve Vesnici vítězů a rozhodli se ho dalších několik let ignorovat. Šlo jim jen o to, aby nedej bože neprozradil nějaké tajemství nebo nějak neovlivnil dění Her negativním způsobem. A to i přes doporučení mnoha odborníků, kteří si povšimli, že jeho chování vyplývá z negativních vlivů omamných látek a určitých spouštěčů, jako byly záběry z arény, zvuky nebo slova. Proč by se tím však měli vládní činitelé složitě zabývat, stačí ho přece poslat na samotku a on se vzpamatuje. Zpočátku se snažil vzdělávat, četl knihy, posiloval, jenže to všechno ho brzy přestalo bavit. Christian tak strávil roky o samotě, jediným společníkem mu byl alkohol a drogy, co mu občas někdo propašoval. Ze všeho nejvíce potřeboval lidský kontakt. Stav jeho mysli se rapidně zhoršoval, blouznil, až nakonec jednou napadl mírotvorce, který ho přišel zkontrolovat. Myslel si, že jde o dalšího muta a on nikdy neopustil arénu. Díky tomu, že již delší dobu po něm neštěkl ani pes, se nejednalo o velký skandál, rozhodně ale nemohli jeho chování brát déle na lehkou váhu a ignorovat ho. Z vesnice to tak byla přímá linka na psychiatrickou léčebnu. Netušil tehdy, že ve hře byla i jeho společenská likvidace, kdy někteří lidé na vysokých místech navrhovali, aby byl zařazen mezi zrádce a rebely, tudíž by měli důvod, jak se ho nenápadně zbavit. Z nějakého důvodu to pro ně bylo přijatelnější, než mu skutečně ulevit od jeho problémů. Někdo nad ním ale držel ochranou ruku, a tak se mu naštěstí dostalo poměrně dobrého zacházení a hlavně pomoci, kterou tak zoufale potřeboval. Vskutku se začal zlepšovat, dostal kompletní detoxikaci, několikrát denně si chodil povídat s různými terapeuty, a znovu jste mohli vidět vítěze z Jedničky, který se ničeho nebojí. Jeho případ zaujal nejen pár novinářů, ale i jistý soukromý sektor, který přemýšlel, jestli by se jeho mozek nedal naprogramovat. Pokud byl sám od sebe schopný usmyslet si, že mu jde o život a s nadlidskou silou plnou adrenalinu odolávat několika mírotvorcům, jistě by byl perfektním členem ozbrojených jednotek. Toto odvětví vědy bylo právě na svém počátku a Christian se stal dokonalým subjektem. Aniž by to tušil, postupně ho naučili na různá slova cítit strach, vztek, na různé zvuky mu vyvolat pocit hladu nebo totálního vyčerpání. Už v mládí měl nepříjemný pocit ze zbraní, a i nyní jejich zvuk probouzí to nejhorší, co v něm je. A i přes to, že tyto pokusy neměly dlouhého trvání, navždy ho poznamenaly. Pokud by se někdo dostal k informacím, dokázal by si ho zcela omotat kolem prstu. Zdá se však, že život už pro něj chystá jen hezké věci. Brzy došel plného uzdravení a byl propuštěn domů. Svět kolem něj se však úplně změnil. Všichni jeho kamarádi, rodina, o všechny přišel během války s rebely. Najednou je na tom světě úplně sám. Kvůli léčbě si jen matně vzpomíná na obličeje ostatních vítězů – a po posledních Hrách, do kterých poslali z každého kraje dva, už skutečně nemá, na koho by se obrátil. Dále tak navštěvuje terapeuta, aby se mohl s touto situací vyrovnat, a zobe své prášky, které udržují hladinu jeho serotoninu dostatečně vysokou a hlavu klidnou. Po všech těch letech je skutečně šťastný a může dělat to, co ho baví, přestože jsou dny, kdy se cítí ztracen v tomto velkém světě.
- Laoghaire Nogard × Jelikož si ze svého minulého života pamatuje velmi málo, je pro něj těžké zařadit, kam vlastně v jeho životě patří. O její smrti se dozvěděl během svého pobytu v nápravném zařízení, což ho velmi zasáhlo. Přes to si nedokázal vzpomenout, proč mu na ní tolik záleží. Jak šel čas, zcela na její osobu zapomněl, stejně jako na většinu lidí ze svého starého života.
- superschopnost
- cestovní doklad, mobil - Advansy, 1x replika, 1x let horkovzdušným balonem v Acasalih
