Summer Maysen: *Světla se rozsvěcí, kamery jedou a reflektory míří na růžovovlasou moderátorku, sedící na jednom čalouněném křesílku. Druhé je připravené pro vítěze letošních Hladových her. Vyhoupne se ze sedu na nohy a nasadí jeden ze svých profesionálních kapitolských úsměvů.* Vítám vás, tady ve studiu a i vás u televizních obrazovek, u přímého přenosu rozhovoru s vítězem našich už 109. Hladových her.* zvolá nadšeně a zamává.* Všechno má jednou svůj konec. A 109. Hladové hry nejsou výjimkou. Něco má šťastný konec, něco zase špatný. Naše hry se ale řadí do té skupiny s tím šťastným koncem.* pronese na úvod.* Prosím o potlesk a pro co nejsrdečnější přivítání Andyho Nufy z Dvanáctého kraje, našeho vítěze 109. Hladových her!* zvolá a rukou pokyne k zákulisí, kam zabloudí i její pohled.*
Andy Nufa: *Když už je zase navlečený do formálního oblečení které díky bohu, je vhodné pro jeho pohlaví a nemusí tu trapčit v šatech, jak posledně,na tváři se mu rozleje ten svůj neutrální výraz který se blíží k úsměvu. Dojde na pódium a ušklíbne se na diváky okolo* Dlouho jsme se neviděli co? *zakřičí na ně s úsměvem a poté jen usedá do křesla*
Summer Maysen: *Jakmile vidí vycházet novopečeného vítěze ze zákulisí, začne po vzoru diváků ve studiu nadšeně tleskat, načež se usadí zpět na křesílko a věnuje Andymu vřelý úsměv.* Tak, Andy, gratuluji ti k vítězství.* poblahopřeje.* Je to sice dost ohraná otázka, ale pro tento rozhovor nutná. Jak se cítíš jako vítěz? Očekával jsi své vítězství?* zeptá se a nasadí zvědavý pohled a čeká na Andyho vyjádření.*
Andy Nufa: *Když uslyší první otázku musí se zasmát* Víte, než nás vypustili do arény a v podstatě do druhého dne jsem se cítil jako kdybych arénu už vyhrál a teď si jenom musím odbýt nějaký divadýlko kolem. Byl jsem si sám sebou jistej. Ale to byl jeden výstřel za druhým a mě začalo docházet že jsem o výhry čím dál tím dál. Nějak museli umřít. A nechtěl jsem vědět čí rukou to bylo. *povzdechne si s úsměvem* Netušil sem kolik z nich umřelo na vlastní blbost. A potom když jsem tam zůstal se Sebem, věděl jsem že ho nemůžu zabít. Byl to skvělý chlap který si tohle nezasloužil. Ani nevím co se mu stalo. Jenom vím že to bylo sakra rychlý
Summer Maysen: *Bedlivě poslouchá jeho vyprávění, občas kývne hlavou, ale nijak nezasahuje do povídání. Spíš je ráda, že se tak hezky rozpovídal, protože mnoho vítězů při rozhovorech nebylo moc výřečných.* Když si v aréně někoho oblíbíte, je asi hodně těžké ho pak opustit.* zkonstatuje. Hned na to ale už se jí z rtů dere další otázka.* Jsi první vítěz z Dvanáctého kraje, což znamená, že na příštích hrách budeš trénovat splátce. Jak se k tomu stavíš? Myslíš si, že to bude těžké?
Andy Nufa: *Jenom kývne. Je přeci jenom rád že ho nemusel zabít on. I když, kdyby musel, udělal by to. Usměje se na moderátorku a není to jen jeden z těch jeho šklebů. Potom znovu poslouchá její otázku* No, ano jsem první. Každý z nás byl jednou v něčem první. Něco dělal poprvé. *zadívá se do publika a ušklíbne se* Pokud to budou stejný střeva jako jsem většinou viděl v aréně, nebudeme jmenovat, viď Roze ? Tak to bude těžký. Ale když se přestanou bát a budou mít chuť bojovat, myslím že pak bude práce s nima hračka. Výhra bude však jenom a zcela na nich. Nemůžu jim nic zaručit ale mohu jim k tomu pomoci. *zhodnotí to a usměje se*
Summer Maysen: *Vesele zakývá hlavou, jakmile se opět pustí do povídání. Je její povinností poslouchat, a to taky že dělá.* Sama za sebe si myslím, že trénování ti půjde a že brzy zapadneš ke skupině našich drahých vítězů.* broukne s úsměvem.* Jak si představuješ svůj život, až se vrátíš domů do Dvanáctého kraje?
Andy Nufa: Děkuji *usměje se na ni. Potom ale mírně zvážní. Na to zatím opravdu nemyslel. Změní se snad něco? Najde si nějaké přátele? Trochu zmateně se snaží vzpomenout na poslední rozloučení. Všichni jako kdyby si oddychly. Né proto že by nebyli vybráni oni, proto že to byl on kdo odešel. Doufali že se ho zbaví* Opravdu netuším. Asi se začnu věnovat hudbě. Tu jsem doteď zanedbával a nemohl si dovolit jí věnovat tolik času. Zjistil jsem jak mi chybí zpěv. *nezmiňuje se o rodině a přátelích. Vlastně jenom o rodině. To by nedopadlo zrovna dobře, Ti možná právě teď vyházeli všechny jeho věci z domu. Nebo už to udělali. Nedej bože!* Začnu asi žít v novém domě jako pán, nějaký ten mejdan *zasměje se i když jen neprázdno* Jo, bude to bezva..
Summer Maysen: *Usměje se na něj a hodí si nožku přes nožku.* Hudba?* zopakuje překvapeně. Popravdě řečeno, nikdy by jí nenapadlo, že se může někdo z Dvanáctky věnovat hudbě, když tam v podstatě umírají hlady a lidé mají co dělat, aby se uživili. Aspoň tak jí to rodiče vždycky říkali. I když houby, oni si o Dvanáctce nikdy nepovídali.* Tak teď máš alespoň šanci to napravit a můžeš se věnovat svému koníčku.* usměje se.* To věříme.* usměje se.* Na chvíli se zase vrátíme zpátky do arény, a to přesněji ke tvým spojencům. Tvými spojenci byli Sebastian, Sansa a Bender. Proč sis vybral právě tuto trojici?
Andy Nufa: *Když mu dojde že on jako kluk z 12 mluvil o hudbě která bude zřejmě pro lidi tady něčím normálním a nevědí že i oni tam mají svůj osobitý styl hudby trochu se zadrhne* Jo, doufám v to *usměje se. Poto začne opět přemýšlet. Proč si vlastně vybral je? Nikdo neví* První jsem myslel na to že půjdu do akce sólo. Jenže to s jakou vervou se Seb pustil do porcování té holky mi připomnělo že sám nemám šanci. Tak jsem to prostě zkusil. A vyšlo to. Takže se jmenovala Sansa *řekne jenom potichu* Říkali jsme jí Zrzka a očividně na to slyšela. Byl to takzvaný profík. Byla vybavená a přitom, umřela zcela dobrovolně. Netuším proč. A pak to byl Bender. Ten se k nám přidal pouze na základě domluvy se Sebastianem. Váhal jsem o tom jestli se nás nepokusí nějak zradit ale po té co jsem viděl jak se vrhl na tu holku jsem si ho začal vážit. *usměje se se vzpomínkou na ty tři* Jsem opravdu rád že jsem mohl s každým z nich strávit nějaký čas. Jen je škoda že ho bylo tak málo
Summer Maysen: Spojenci jsou v aréně potřeba. Bez nich by tam nebyla žádná legrace.* podotkne. Ta druhá věta asi mohla znít trošku divně, ale to je jí absolutně ukradené. Přesně tady je vidět, jak málo času stačí k tomu, abychom si oblíbili ostatní.* Tak, už tě nebudu dále trápit. Mám tu poslední otázku.* oznámí mu a na chvíli se odmlčí.* Co myslíš, že vedlo tvého stylistu k tomu, že tě na rozhovory navlékl do ženských šatů?
Andy Nufa: Ta zábava je diskutabilní *zabrblá si ještě ale poté se na ni opět usměje a očekává poslední osvobozující otázku. A jakmile jí dořekne vyletí z křesla a nakloní se nad ní s výhružně vztyčeným prstem vzhůru* TOHLE TÉMA JE UŽ UZAVŘENÁ KAPITOLA! *zařve na ni ale hned potom se uklidní* Promiň, já jen..*povzdechne si /Tohle jsi posral kámo/ řekne si pro sebe a poté se posadí zpátky do křesla* Nevím co to bylo za ztřeštěný nápad. Jestli si spletl kostýmy a mělo to být pro tu holku nebo já vážně nevím! To i ten batmanovský oblek byl lepší ! ale pokud na mě chtěl přitáhnout pozornost, vidím že se mu to povedlo *ušklíbne se*
Summer Maysen: *Jeho reakce na poslední otázku ji nemálo vyděsí. A je vidět, že i místní obecenstvo je kapánek nesvé. Vůbec by se teď nedivila, kdyby s jejím obličejem teď vytřel podlahu pódia. Nakonec se tak ale nekoná a její kapitolské já může skákat radostí, protože si nezničí make-up.* Pardon, já... Tahle otázka asi nebyla moc vhodná. Omlouvám se.* omluvně se pousměje a snaží se trošku zklidnit a naladit dosavadní atmosféru.* Tak či tak, tvůj kostým na rozhovory měl úspěch.* pousměje se.* Děkuji ti za tvé odpovědi na otázky.* poděkuje a otočí se ke kameře.* A nyní prosím přivítejte naši skvělou hlavní Tvůrkyni her, Devlin Antoinne!
Devlin Antoinne: *Přichází, jako každý rok na pódium, aby mohla poblahopřát vítězovi. Přistoupí k Summer a Andymu, jen kývne na pozdrav a už se chystá ke korunovaci nového vítěze.* Vítej znovu v Kapitolu Andy! A gratuluji ti k vítězství. Pro 12. kraj to musí být čest, kór když jsi jím prvním. *Usměje se. Není to nijak falešné ale ani upřímné. Je jí to jedno. Vezme od své avoxky korunu a dá mu jí na hlavu. Pak ho chytne za ruku a zvedne ji vzhůru.* Představuji vám vítěze letošních 109. Hladových her! *Pak ho pustí ještě zatleská a jde se usadit na křeslo a vyčkává na rekapitulaci Her.*
Andy Nufa: *Když přijde tvůrkyně her, nejraději by ji jednu vlepil za ty podělaný piráty, zabití Seba a za to že tam musel celých podělaných 5 dní sedět. Nakonec se na ni jenom ušklíbne a nech ási nasadit korunku. Možná kdyby trochu zatřepal hlavou tak by spadla. Ale to by bylo moc podlé. Poté se opět usadí na gauč a očekává rekapitulačku kde bude sedět, sedět sedět*
Summer Maysen: *Nadšeně sleduje rekapitulaci her, která byla stejně úžasná jako všechny ostatní. Jakmile skončí, spokojeně se usměje a zatleská.* Famózní práce. Jistě budeme na 109. hry všichni dlouho vzpomínat.* pronese a opět se otočí ke kameře.* Tak to by bylo pro tuto chvíli všechno. 109. Hladové hry jsou za námi a těšíme se na vás opět za rok u 110. Hladových her neboli 2. Pentagames. Určitě se bude na co koukat. Nashle za rok!* rozloučí se a společně s tvůrkyní her a vítězem vymizí ze scény.*
Andy Nufa: *Když sleduje co všechno se jim podařilo zachytit a že to vypadá jako kdyby v té aréně i něco dělal, usměje se* Moc mě těšilo! *zakřičí ještě než se musí vrátit zpátky za scénu kde okamžitě povoluje kravatu i sako*
