*s předstíraným, ale věrohodným úsměvem vejde na pódium a opatrně se posadí do křesílka. Neustále se soustředí na své pohyby, aby neškobrtla nebo nespadla nebo něco jiného. Posadí se a rozhlídne se po divácích trochu nervózně. Všímá se jejich pohledů na její břicho, ale co může dělat, už ho má. Položí na něj ruku, protože se v ní dítě poslední době začíná hýbat a tak ho chce uklidnit pak se podívá na moderátorku a pousměje se znovu*
Vážně mě mrzí, že se za Tebe nikdo nepřihlásit dobrovolně, ale přesto tu musíš být. Rozloučila jsi se pořádně se svojí rodinou?
*zhluboka se nadechne* No taky mě to mrzí, ale počítala jsem s tím. Znám hry a pentagames jsou ještě i dost brutálnější, takže jsem s tím počítala, že mě vylosují naschvál, aby měli diváci více zábavy. Pokud budeme v aréně delší dobu je jasný, že porodím a, nebo i když by to tak dlouho nebylo stejně jsem dosti zranitelná. *zadívá se na chvíli do země pak se zase zadívá na moderátorku* Ano rozloučila jsem se pořádně se svým tátou. Ale jen mě mrzí, že do mě vždy vkládal naděje že by mě chtěl za vítězku a já to vždy bojkotovala, protože mě vždy hry děsili. No on věří že vyhraji i přes tohle*kývne k břichu* Ale já tomu dávno nevěřím už potom, jak dopadlo soukromé vystoupení*podívá se na diváky*
Jaký máš názor na letošní soupeře?
*Zpět se podívá na moderátorku* Jak je hodnotím? *zasměje se trošku* Tak že nemám naprostou šanci vyhrát. Kdo by mě sponzoroval nebo na mě vsázel, když ví že umřu jako jedna z prvních. Moji soupeři jsou až moc silní na to abych přežila dlouho nebo dokonce vyhrála* To je můj názor* pousmívá se*
Bojíš se smrti? Jsi nervózní ze zítřka?
Smrti se ani nebojím. Jsem smířená s tím, že zemřu hned v prvním nebo druhém dni. Jestli jsem nervózní? To ano, i když ne moc jsem smířená s tím, že zítra nebo pozítří zemřu, akorát je mi líto mé holčičky, která za nic nemůže a zemře se mnou. Ale takový je osud. Ale budu se snažit jak kvůli ní tak kvůli svému tátovi*pousměje se. Když ji potom moderátorka propustí tak se rozloučí a odejde do zákulisí*
- 1. CEDRIC TATE
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10
A máme tu mužského zástupce 1. kraje. Přivítejte Cedrika! *Levou rukou se rozpřáhne do zákulisí, odkud vychází další splátce. Za nadšeného pískotu a tleskání se s ním uvítá lehkým obejmutím. Usadí se do svého pohodlného křesla a s milým úsměvem vyčká, až i on udělá to samé.*
*Vykročí na pódium za bujarého křiku nespočtu Kapitolanů, kterým se po cestě několikrát naoko ukloní. Ačkoliv se na tohle připravoval celé dětství, najednou je to příšerně jiné, než původně čekal. Příšerně jiné a skutečné. Snaží se hodit rozpaky za hlavu a s úsměvem libového frajírka z 1.kraje se uvítá s moderátorkou, zaujímajíc místo na připraveném "rozhovorovém" křesílku. Když už nic, alespoň se mu bude sedět pohodlně. A to jeho zadek jednoznačně ocení*
Takže Cedriku, jak se Ti líbí v Capitolu? Co říkáš na tohle prostředí? *Položí mu první otázky s povzbudivým úsměvem a přehodí si nohu přes nohu. Jako celé publikum je úplně zticha a vyčkává na odpověď.*
*Zhluboka se nadechne, nutíc se do dalšího nekonečného mučení obličejových svalů v podobě zářivého úsměvu* Moc. Samozřejmě se mi to líbí! Hodně mi to připomíná domov, takže je to trochu nostalgie. Nicméně 1.kraj je pořád trochu jiná liga, než Kapitol. Kdyby bylo po mém, protáhnul bych si ty přípravy ještě tak o týden, abych se toho tady pořádně nabažil *Odpoví naprosto po pravdě. Není to tak hrozné, stačilo začít mluvit* Máte vážně ohromné štěstí, že tohle všechno máte na dosah. Každý den.
Tak to nás všechny těší! *Snaží se překřičet hlasité tleskání a pískání publika, evidentně se jim tahle odpověď moc líbila.* Ostatně, komu by se nelíbil Capitol? *Prohodí řečnickou otázku s úsměvem, ale není čas tu nevinně tlachat, právě proto pokládá další otázku.* Konečně to po dlouhé době vypadá na nadějné splátce z 1. a 2. kraje. Uzavřeli jste již spojenectví? Máte nějakou společnou strategii? Protože jestli ano, tak se máme určitě zase na co těšit!
*Nadšeně přikývne, vyhledávajíc nějakou dobře postavenou kameru, která by ho zabrala z toho nejlepšího úhlu* Tak určitě můžu předem říct, že tenhle ročník to nebude jako ty předchozí. Došli jsme ke shodě, že to šlo alespoň co se profíků týče od desíti k pěti. S tím letos rozhodně nepočítejte. A i když je to trochu..no, ne úplně košér, ano, rýsuje se nám tu jedno spojenectví. Hmm, strategie? *Podrbe se na krku* Nevím, jestli se tomu dá říkat strategie. Budeme se zkrátka držet starého dobrého pravidla ´zabij nebo buď zabit´. Řekl bych, že účinnější cesta stejně neexistuje. Ale nepředbíhejme! *Zdvihne šibalsky ukazováček* Všechno to uvidíte brzo sami.
*Se spokojeným úsměvem naslouchá odpovědi. Je opravdu ráda, že tyhle ročníky už snad nebudou jako ty předchozí. Konečně zase uvidí nějakou aktivitu ze strany profíků.* Ani nevíš, jak dobře se to poslouchá. Že ano? *Obrátí se s otázkou na publikum, které souhlasně zamručí.* Jsi spokojen s výsledkem svého soukromého vystoupení? Přiučil se tady něčemu novému?
*Najednou jako by ho někdo bodnul do zad a ještě si ulevil ránou do břicha* No..*Trvá mu zformulovat smysluplná slova o trochu déle, než původně předpokládal* Zatím držím situaci stále pod kontrolou a všechno se vyvíjí přesně podle plánu, toliko vám k tomu řeknu *Ušklíbne se, nechávajíc tak všechny tápat. Samozřejmě, měl neobvyklé hodnocení, ale nikdo neví proč. Jen on a tvůrci* Určitě jsem se však tu a tam něčemu přiučil. Trénink je ostatně důležitý i takhle před Hrami. Pro některé POUZE před Hrami *Zažulí se do kamery.*
Je dobře, že ti všechno vychází, tak jak chceš. Uvidíme v aréně, jaké jsou tvé tajemné schopnosti. Určitě budeme příjemně překvapeni! *Zašvitoří s nadšeným úsměvem a nadechuje se pro další slova. V tu chvíli ale zazní gong, který oznamuje konec rozhovoru.* Je mi to líto, ale náš rozhovor končí. Přejeme Ti hodně štěstí a úspěchu! Cedrik Tate! *Rozloučí se s ním a hned jak odejde, zavolá dalšího splátce.*
*Jak se brzy dozvídá, jeho čas vypršel. Odbude si tedy dojemné loučení s výborným publikem a ještě lepší moderátorkou, počastuje kamery pár dalšími profi pózami zlatého hocha Jedničky a už si to svižně padá z pódia pryč*
- 2. DESIRÉE MASON
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 8/10
*Je nadšená z rozhovoru s Cedrikem a moc se těší i na rozhovor se sestrou vítězky. Vstane z křesla a přejde blíž k divákům.* Nyní na řadu přichází úžasná Desireé Mason! *Zvolá zvonivým hlasem.*
*Přichází sebevědomě na pódium a překvapivě se na kapitolany i na moderátorku usmívá. Mává nadšeně kapitolanům a poté dojde k Marině, které kývne na pozdrav a poté se usadí do křesla. Její krátká sukně jí donutí, aby si dala nohy překříženě, což takhle často moc nesedí. Uklidní se, i když už v klidu je, ale už se plně soustředí, aby vydala ze sebe to nejlepší.*
Tak vítám Tě tady, Desirée. Začneme úplně od začátku. A to přehlídkou. Jak se Ti líbil kostým, který pro Vás připravila stylistka? U diváků měl obrovský ohlas, což se ani nedivím, ale jak jsi se cítila ty? Představovala jsi si například něco jiného? *Položí jí otázku a ve studiu to zašumí. Evidentně jsou všichni zvědaví a těší se na její odpověď, stejně tak jako Marina.*
*Už hned schytá otázku a co teď má dělat? Nechtěla by nikoho urazit, ale ona vždycky radši řekne všechno na rovinu. Možná to zformulovat nějak jinak.* Hmm, co říct... *Pokrčí rameny a usměje se.* byl velice těsný. Když jsem ho měla na sobě, tak jsem stěží dýchala. Spíše jsem se soustředila, abych nepadla než se dívala do zrcadla. Musím ale říct, že to byl zajímavý nápad. Sice moc barevný, ale popravdě mě moc nebavilo držet tu obdivuhodnou věc. Teď nevím, jak se tomu říká. *Prostě různě mává rukama ve vzduchu.* Ale představovala jsem si k nám trošku jiný kostým.
*Pozorně poslouchá její odpovědi a musí se trošku usmát.* Ano, Tvůj kostým byl těsný, ale o to více zapůsobil na muže. *Prohlásí a snaží se si zachovat klidnou tvář.* Jinak Tě samozřejmě chápu, ne každá žena má ráda takovýhle typ a střih šatů. *Chápavě se na ní podívá.* Co říkáš na hodnocení soukromého vystoupení? Jsi spokojená, nebo si myslíš, že jsi mohla dostat více bodů? *Zeptá se jí a hned jí k tomu napadne další otázka, tak jí rovnou přihodí.* Máte stejný počet bodů s Tvým spolukrajanem Lukem, co na to všechno říkáš? Myslíš, že Tě bere za hodně velkého soupeře?
*Zasměje se, ale opravdu upřímně. Dostane další otázku a hned už ví, co by na ní měla odpovědět.* Jasně že! Moje tréninkové skóre? Kdybych měla větší, tak bych se určitě nebránila a možná jsem mohla, ale kdo ví. Devítka je letos nejlepší skóre, takže jsem ráda. *Pousměje se.* Ale měla jsem takové to přání, že dopadnu lépe než Clove, víte? *Zasměje se.* A Spencer, teda Luke? Nevím zda jsem pro něj velký soupeř, měl by mě tak brát! *Koukne do zákulisí, jestli tam není vidět, ale pak zase odvrátí pohled na Marinu.* Myslím si, že to s ním nebudu mít úplně jednoduché, nerada to přiznávám, opravdu nerada, ale co se dá dělat. Musíme se chovat v tomto spojenectví profesionálně.
*Postupně přikyvuje na každou její větu a úsměv se jí pořád rozšiřuje.* Jsi si sebou jistá a to se mi líbí! *Prohlásí nadšeně.* Jinak Ti samozřejmě gratuluji k Tvému ohodnocení. Je vidět, že druhý kraj bude letos opravdu hodně silný soupeř. Máte nejlepší celkové hodnocení. *Na poznámku o Clove radši nereaguje, nechtěla by ani jednu ze sester urazit.* Určitě by Tě měl brát jako velkého soupeře, pokud zůstanete ve finále, bude to snad nejlepší boj, jaký jsme tu kdy měli! *Ano, opravdu do toho vkládá hodně velké naděje.* Bereš tohle spojenectví jako nadějné? Nebo si myslíš, že se rozpadne, protože každý z Vás bude chtít vyhrát? A co vůbec očekáváš od zbraní a celkové arény?
Huh... musím se vám teď přiznat, že Cedricovi dokonce věřím víc, ale naštval mě svým hodnocením. Takový pako. *Protočí očima. Na další otázku už neví, jak odpovědět. Kousne se do rtů.* No? Dohromady budeme opravdu skvělí, ale asi v tom najdeme nějaký zádrhel. Já Spencery nesnáším! *Řekne s úsměvem, nijak to nezakrývá.* Nemám je ráda... *Důvod jim už vůbec neprozradí, ale aspoň je to venku.* Samozřejmě je nemám ráda z lásky víte a od srdce, ale měl by rád, že mě má po boku. To teda jo! *Podívá se na publikum a úsměv se jí rozšíří.*
To se ti ani nedivím, všichni očekávali, že bude mít vyšší hodnocení. *Se zájmem poslouchá každé slovo. Ale to veřejné přiznání jí celkem překvapí.* Ano, nikdo nepochybuje o tom, že nebudete silní a všichni do vás vkládají naděje. Každopádně, všichni by jsme rádi věděli proč nemáš ráda Spencery, prozradíš nám to? A ještě se tě zeptám na splátkyni z prvního kraje, která je těhotná. Vzali jste jí pod svá ochranná křídla, nebo ji necháte na pospas osudu?
Nechci být zlá, ale ta by nás jen zpomalovala. A nejsem typ, co by si šel s někým to spojenectví vyhledat. Sama nepřišla, tak proč by jsme jí taky brali že? *Řekne úplně s klidem.* Spíše to opravíme... speciálně Luka. Náš milovaný Luke, musí být dokonalý a tak doufám, že nebude ten "boss" *ukaže prstama uvozovky.* naší skupiny, protože tohle bych očividně nevydržela. Jinak mi žádný problém nebude dělat že? *Odhodí si vlasy a narovná se.* Berme to profesionálně, jen na pár dní budeme kámoši, jako na táboře, ne?
*Chápavě přikývne. Je to sice naprosto bezcitné, ale ona by v boji na život a smrt udělala zřejmě to samé. Nahlas to však neříká, ublížilo by to její reputaci.* Dokonalý? Ach ano, to chápu. Takovýhle typ lidí není zrovna přizpůsobivý, ale věřím, že najdete svého správného vůdce. *Jejímu přirovnání se musí zasmát.* Ano, jako na táboře. Stačí si jen hrát na kamarády a potom to rychle ukončit. Ale v tomhle ti nemusím radit..*Mávne nad tím rukou a vyzve jí, aby se postavila.* Já Ti děkuji za odpovědi, moc dobře se mi s Tebou povídalo! To byla Desirée Mason z druhého kraje! *Rozloučí se s ní lehkým obětím a připraví se na dalšího splátce.*
- 2. LUKE SPENCER
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 7/10
Do studia na kus řeči se k nám právě připojuje Luke Spencer! *Zavolá ho k nim do studia a ukáže na pohodlnou pohovku naproti sobě. Na rozhovory s jedničkou a dvojkou se těšila nejvíce, taky je to dost vidět na jejím výrazu, který je více než nadšený.*
Vchází do studia ve slušivém oblečení, které mu zvolila jeho stylistka. Jemu osobně se to celkem líbí, nemusel si zase barvit kůži a celkově výrazně měnit vzhled svého těla. Jakmile se mu do očí dostane výrazné světlo z reflektorů, přimhouří oči a zamračí se. Rty se mu zkroutí ve šklebu, ale jakmile ze světla vyjde, jeho výraz se trochu změní. Na obličeji má krutý, nefalšovaný úsměv a v očích se mu přímo nese slovo "Smrt". Žádné mávání divákům, vzdušné pusinky ani nic takového, to už je prostě ohrané a on nechce být pouze něčí lepší kopií. Po vyzvání dosedne do křesla a přejede pohledem to množství diváků, které si přišlo vyslechnout jeho i soupeře. Zdvořile podá na přivítání moderátorce ruku, kterou jemně stiskne a krátce s ní potřese, načež vyčkává na první otázku. Nemá nijak v plánu se tu vykecávat o ničem.*
*Potřesení rukou oplatí, uvidí jí však, jak dokáže být takový hromotluk jemný.* Vítám tě tady ve studiu. Předpokládám, že zrovna ty nejsi na nějaké dlouhé povídání, ale asi by jsi rád ještě trénoval a plánoval před začátkem her, udělejme tedy jen to, co je nutné. *Prohlásí rozumně a zamyslí se nad otázkou.* Jaké jsou tvé pocity když víš že v hrách ti již umřel tvůj bratr ? Prožíváš to nějak ? Změnilo to nějak tvůj dosavadní život nebo ne ?
*Ano, samozřejmě. Už je to tady, tuhle otázku víc než čekal a hodně by se divil, kdyby zrovna tahle otázka nebo nějaká podobná, nepřišla. Těch otázek je na něj pro začátek trochu moc, takže celkem dlouhou dobu mlčí a všechno si to urovnává v hlavě. Je ochotný poskytnou celkem otevřené odpovědi, ale to jenom teď, takže se radši vrhne na odpověď, dokud ho tahle nálada nepřejde.* Samozřejmě, že to můj život změnilo. A to dost zásadně. Thomas byl první Spencer ve hrách a nebyl posledním, každopádně ani já zřejmě nebudu posledním, pokud se moji bratři přihlásí dobrovolně a nebo je vylosují, to už je jedno. Začal sem víc trénovat a někdo říká, že jsem se změnil i v chování, ale já jsem pořád stejně dobrej. *Samolibě se téhle poznámce zašklebí, ani by to nebyl on, kdyby něco takového neřekl.* Ale jsem připravenej Thomíčka miláčka pořádně pomstít a právě díky tomu jsem se naučil i anatomii, na kterou každej kašle, protože mu připadá nesmyslná. Mně ne, naopak mi připadá velmi užitečná. Budu moct totiž všechny ty sv*ně pořádně umučit k smrti a pořádně si to užiju. Takže tyhle hry budou opravdu zajímavé, rozhodně se nudit nebudete. Ještě ke všemu když jsem ve spojenectví s Masonovou..*Prohlásí a to jméno vysloví hezky nahlas a přitom se vyzývavě podívá do kamery.*
To zní velmi zajímavě. Doufám, že si pěkně promyslíš, jak nějakého člověka zabiješ. Nějaký originální způsob, který jsme ještě neviděli. Myslím, že diváci a sponzoři by to ocenili. Že mám pravdu? *Zeptá se publika, které souhlasně zamručí a několik jich dokonce i zapíská.* V aréně budeš nepochybně jeden z horkých adeptů na výhru. Jak to cítíš ty? Máš již, dejme tomu, spojence či strategii které se hodláš držet?
Ano, celkem si to i uvědomuju. Ale jestli chci vyhrát, budu muset nejdřív porazit Masonovou...*při vyslovení toho jména zívne* a Cedrika, což zřejmě tak lehké nebude. Určitě všichni doufáte, že se spolu dostaneme do finále- nepochybně by to bylo nejlepší finále vůbec, ale já si to nedokážu představit. Být vítěz je určitě skvělé, ale budu si to muset nejdříve zasloužit, což je celkem těžké. Letošní splátci nejsou tak strašně beznadějní jako ti předtím a vypadá to tak, že někteří možná budou i bojovat, ale z nich po pravdě nemám strach..*na chvíli se odmlčí, aby se mohl pořádně nadechnou a trochu se zamyslet nad odpovědí.* Ano, spojence mám, jak jsem již zmínil. A strategie? Je jednoduchá, před nikým utíkat nebudu a ten, kdo mi zkříží cestu se mi bude muset postavit. Nebudu si nikoho šetřit, i když možná jako otrok by to šlo..*Konečně dopoví odpověď. Už toho řekl dost a víc pokračovat nemusí.*
*Nikdy by nečekala, že od profíka uslyší tak souvislou a celkem otevřenou řeč. Překvapený výraz však snadno zakrývá, protože nechce Luka rozhodit, jen ať pěkně mluví, bude to akorát pro jeho dobro. Poznámky k tomu také žádné nemá, hodlá mu jen pokládat otázky, nic víc.* Spolu s tebou jde do arény i sestra naší vítězky Clove, Desirée Mason. Spolu jste si prozatím vedli velmi dobře a při soukromém vystoupení jste dosáhli skoro nejvyššího možného bodového ohodnocení. Jak to bude s vámi dál?
Ano, zrovna ona jde se mnou. A věřte, že z toho nadšený moc teda nejsem..I když je zřejmě celkem schopná, radši bych tu viděl někoho jinýho. *Na chvíli se odmlčí a kysele se zašklebí.* Jo, dost mě deptá, že máme stejný hodnocení, je to pěkně na houby. Zatím si vedeme stejně dobře, je to ten nejhoší pocit, jakej může vůbec bejt. *Znechuceně nad tím zakroutí hlavou.* Jak to bude dál? No, to nikdo neví, ale asi to brzo zjistíte. *Dopoví odpověď na otázku a moderátorka se s ní rozloučí a propustí ho ze studia.*
- 3. DANIELLE TAMEWAY
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 6/10
Přivítejme prosím všichni Danielle Tameway! *Zavolá její jméno a s úsměvem začne tleskat.* Doufám, že můžeme přejít rovnou k otázkám a faktům. *Prohlásí trochu rozpačitě, ale na odpověď nečeká a začne se ptát.* Přihlásila ses dobrovolně. Řekneš nám, jaký si k tomu měla důvod?
*Povzdechne si. Ta pitomá ruka. Ta pitomá otázka. Nakonec se ale usměje* Víte, člověk jako já, kdo by jenom počkal až bude sklizeň u konce a odešel. Neměla jsem zrovna moc lístečků, nepotřebovala jsem je. Jenže, pak jsem přemýšlela. Nemám nikoho, Vážně nikoho. A tak jsem se rozhodla. Když konec, tak jedině stejně jako moje sestry. A tak jsem tady. Navíc mám pocit že těch pár malých dětí si užije rok života a nemusí se stresovat. A taky *zčervená* Vždycky jsem se toužila dostat do Kapitolu. Zbožňuji to tady *nesměle se usměje do publika*
Vážně? Kapitol je úchvatný, takže se ani tvým touhám nedivím. A ten způsob je velice čestný, to by moc lidí neudělalo. *Prohlásí naprosto vážným tónem.* Ve hrách již zemřely dvě tvoje sestry. Určitě to pro tebe znamenalo velký psychický zlom. Dala sis nějaké cíle na tyto hry?
Neřekla bych že se to dá považovat za cíl*popraví si bundu. Kéž by si ji tak mohla nechat* Víte, Denisse odešla do Prvních čtrvtoher v pouhých 13 letech. Nezdá se to ale nebýt krvelačnosti některých splátců, mohla by to přežít. Byla velmi inteligentní holka. Byla skoro jako já, myslím vzhledově. Jenom já jsem nechtěla vypadat jak někdo padlý. Proto ty vlasy *namotá si barevnou směsici na prsty* A Nathali. Nevím jak skonala. Viděla jsem jenom její obličej a věděla jsem že už není tady. No, a teď jsem tu já.10 let po Deny, 5 let po Nathali
*Je to tak dojemné, až jí ukápne slzička. Všechny sestry se dostaly do významných her a je pravda, že Marina by Dan vítězství přála.* Kdyby jsi mohla udělat nějakou bláznivou věc, nebo cokoliv jiného po čem toužíš, před tím než vstoupíš do arény, co by to bylo?
Můžu ?! *zeptá se s radostí malého dítěte a prudce vyletí ze židle. Už je zase ve své Kapitolské ráži. Seskočí z pódia a doběhne k jedné paní* Madam, váš kabát je tak úžasný že by pro něj stálo za to zemřít *zapiští nadšeným hláskem a běží k malé dívence* Ty tvé šaty, ten hebký samet, to je to nejkrásnější co jsem kdy viděla ! *s radostí běží od jednoho Kapitolana k druhému a usmívá se na celé kolo. Potom když jí dojde dech, rozhlédne se kolem. Tohle zřejmě nikdo nečekal. Zrudne. Chvíli tam jen tak stojí, potom zaječí a uteče zpátky do zákulisí. Tam se zastaví a koukne se do země. Potom ale na jejích rtech uvízne úsměv, ďábelský úsměv, po chvíli se však zase zače tvářit zmateně a uteče rychle pryč.*
*Tohle absolutně nikdo nečekal a nikdo neměl odvahu něco takového udělat, takže je to vítaná změna.* Dámy a pánové to byla sladká Danielle Tameway!
- 3. FRY GIBSON
- BODY = rozhovor: 9/10 - oblečení: 9/10
Podělit se se svými dojmy a pocity přichází chlapec z třetího kraje, Fry Gibson! *Velkolepě ohlásí jeho jméno a při vstupu zablikají reflektory, jako u každého splátce.* Vítám Tě tady ve studiu, posaď se s námi. *Vyzve ho a sama si sedne.*
*Jaký má být? Nebo kým má být? Má být vtipný? Milý? To jsou všichni, bylo by to ohrané. Arogantní? Ne, není na to stavěný. Rozhovory ostatních utíkají jako voda a on zatím neví, kým má být. Sleduje, jak se jeho spolukrajenkyně zvedá a odchází na pódium. Jeho nervozita stoupá, třesou se mu nohy i ruce. Má je zpocený a v puse má sucho. Utírá si ruce o židli na, které sedí a svírá za zády květiny. Vůbec nevím, proč mu je stylistka dala. Chtěla mu něco napovědět? To asi ne. Zřejmě jen chtěla, aby se o ní konečně vědělo. Poslouchá, jak obecenstvo jásá a tleská. Zavírá oči a snaží se na tento moment zapomenout. Z jeho snění jej probouzí, když moderátorka vyhlašuje jeho jméno. Zvedá se a nejistě kráčí na pódium. Nedívá se na spolukrajenkyni, která prochází kolem něj jen před sebe. Na jeho povel se jeho rty zvedají k úsměvu. Otáčí hlavu na stranu a konečně vidí Kapitolany. Má co dělat, aby mu brada nespadla až na zem. Tolik lidí. Tolik lidí neviděl pohromadě. Krátce na obecenstvo zamává a co nejlépe se snaží ukrýt za zády květiny. Jakmile doráží k moderátorce ukloní se a políbí jí na ruku. Volnou rukou vytahuje z kapsy svého kabátu růži a podává jí.* Dobrý večer. Vypadáte úchvatně. *Pronese k ní a otočí se k obecenstvu.* A vy také! *Konečně ukazuje květiny a hází je ženám, slečnám i dívkám. Usazuje se do křesla a vzhlédne na ní.* Ženy jsou půvabné stvoření a tak... křehké, ale ve skutečnosti silné... Samozřejmě... *Otáčí se opět ke Kapitolanům.* I my muži nejsme k zahození! *Zařve a kývne, poté se opět věnuje moderátorce.*
*Sleduje velkolepý a sebevědomý příchod Frye. Vypadá opravdu nadějně a dospěle. Skoro jí však srazí na kolena, když jí políbí na ruku a podá tu růži. Musí se trochu začervenat.* Také přeji dobrý večer. A děkuji mockrát! Tedy musím přiznat, že tak galantního splátce jsme tu nikdy neměli! *Pochválí si jeho činy a sleduje kapitolanky, které se přetahují o květiny vhozené mezi ně.* Krásná definice. *Znovu se zachichotá jeho slovům. /To bude zajímavý rozhovor!/ Pomyslí si možná až moc rozvášněně.* Zítra Tě vypustí do arény spolu s ostatními. Aréna bude určitě vyjímečná. Jakou si myslíš, že nyní Tvůrci her zvolí arénu? Jsi nervózní z toho, že nevíš, co Tě čeká?
*Jakoby jeho mozek přestal fungovat. Nevnímá příliš otázku a dlouho mu trvá než konečně pochopí co mu řekla. Snaží se, aby nezačal jako snad každý tím "Eh či Uh", proto se nadechuje a spustí.*Sledoval jsem každé hry a musím upřímně říct, že všechny arény byly vyjímečné. Musím pochválit tvůrkyni her, která dokáže mile překvapit. *Kývne souhlasně a pousměje se. Snaží se skrýt své ruce, které se neuvěřitelně klepou.* Můžu jen hádat, ale stejně to nikdy neuhodnu. *Směje se a povzdychne si.* Ale byl bych rád, kdyby to mělo společného s mým krajem... A nebo klidně, kdyby to mohlo být něco extra... Nebo prostě, aby tam bylo více akce... Neříkám, že v minulých letech, tak to nebylo, ale rád bych, aby se Kapitolani více pobavili... *Otáčí se na obecenstvo a obdaří je úsměvem.* Chcete to snad, ne? Když jsou Pentagames? *Vzhlédne opět k moderátorce a sundavá si z hlavy buřinku, pokládá si jí na klín a sleduje, jak z buřinky pomalu vyčuhují malé nožky, která seskakuje z jeho klína a pobíhá kolem něj. Směje se, když slyší z buřinky roztomilé pištění.* No není krásný? *Rozplývá se a nespouští z ní oči. Očividně se bojí, že každou minutou by mohla vybuchnout.* Sám jsem jí sestrojil... Sice jsem měl krátký časová limit, ale doufám, že se nepokazí či hůř vybuchne... *Směje se a konečně se od ní odvrátí.* Je to, tak vidět? *Ukazuje své třesoucí ruce.* Ano, jsem tak trochu nervózní, ale nechává si chladnou hlavu... Nikdo neví, krom tvůrců co můžeme očekávat. Je lepší čelit neznámému než tomu o čem už víme, jelikož by to bylo těžké porazit... *Sám sebe překvapuje, že tohle právě řekl. Je lepší čelit neznámému? Nenápadně potřese hlavou, aby tuhle myšlenku zahodil.*
*Hltá každé jeho slovo, stejně tak i diváci. Má příjemný hlas a poslouchat ho je něco úžasného.* Je pravda, že nikdy nevíme, co máme od arény čekat. *Její pozornost však upoutá běhající a skákající buřinka.* Ta je rozkošná! Musíš být velmi šikovný, aby si sestrojil něco takového. *Čas na ně však neúprosně tlačí a ona musí položit další otázku.* Tvým trenérem je Damien Sparks. Co si o něm myslíš? Jak Tě připravuje do arény?
*Jakmile uslyší jeho jméno jen se ušklíbne a zavrtí hlavou.* I prase by bylo lepším trenérem než on. Neříkám, že je úplně pitomý či nějak úplně postižený... No... přece, tak trochu je...ale každý jsme jiní to přece víme... *Spustí slova, které držel v sobě docela dlouho. Ovšem uvnitř hluboko je na sebe zklamaný, že toho neřekl víc.* Jak jsem sledoval v minulých hrách to moc nevypadalo, že zástupce z třetího kraje nějak pořádně trénoval... Našly se nějaké výjimky, ale domnívám se, že Ti sotva prohodili s Sparksem slovo... *Vzpomíná na splátce, které trénoval. Dělá se mu špatně. Nedokáže už dál mluvit. Musí teď myslet na ostatní. Oni usilovně bojovali, ale nakonec zemřeli. V jeho případě se to nesmí stát i když si přeje, aby se konečně jeho trenér začal stydět a konečně doopravdy se snažit radit splátcům z třetího kraje. Podaří se mu zatím myšlenku zatlačit.* Přesvědčím jej, aby začal litovat, jak je blbý, že je nechal zemřít... To určitě... *Ušklíbne se a zaskřípe zuby, když jej jeho buřinka bolestně štípne do nohy.*
To jsou celkem silná slova. Budeme doufat, že se Damien po tomto veřejném pokárání trochu zlepší. *Zadoufá vážně a zavrtí ukazováčkem přímo před kamerou.* Budeš usilovat o výhru? Pokud ano, prozradíš nám Tvojí taktiku?
*Je rád, že se jej neptá na rodinu. Nedokázal by o ní mluvit. Docela mu poslední dobou jeho ukecané a arogantní sestry přirostly k srdci. Odkašle si a chvíli váha co má říct.* Pokud se nemýlím nejsem jediný, kdo o to bude usilovat. Přece snad každý chce vyhrát, ale pokud bych nevyhrál hlavně budu rád, že jsem reprezentoval svůj rodný kraj. *Povídá hrdým hlasem, který u něho není zvyklý a pousměje se.* Kdybych řekl svojí taktiku, byl hned první den her mrtvý *Směje se i, když mu ve skutečnosti není k smíchu.* Sami to můžete zjistit až v hrách... Radši se nechte překvapit... Přece jen tohle jsou Hladové hry, ne? V nich se může stát cokoliv. *Zakření se a začínají mu bolet svaly, jak celý rozhovor se musí usmívat.* Ale zatím mohu prozradit, že mým hlavním plánem je co nejvíce se přežrat... Přece to jsou Hladové hry, ne? Já nechci mít hlad! *Směje se a slyší, že zazněl gong. Konec rozhovoru. Uleví si, konečně už nemusí kecat nesmysly a předstírat lásku ke Kapitolu. Zvedá se a gentlemansky se ukloní před moderátorkou.* Rád jsem Vás poznal. *Poznamenává a otáčí se k obecenstvu.* A vás také! Doufám, že se ještě s vámi setkám. Budete mi chybět! *Zamává a snaží se co nejrychleji odejít z pódia. Hlava mu z řevu bolí a má pocit, že mu co nevidět upadne.* Kapitole, drž se přichází vítěz! *Naposledy zařve než konečně odejde. Chtěl by zastavit čas, aby nikdy nemusel do her.*
*Zasměje se jeho poznámkám.* Tak mi Ti přejeme hodně štěstí a úspěchů v aréně. Děkujeme za Tvůj čas. To byl Fry Gibson!
- 4. DEBORAH LOVELL
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 8/10
Splátkyně z legendárního kraje vítězů, Deborah Lovell právě přichází! *Zahlásí do mikrofonu Marina a chviličku vyčkává, až splátkyně dorazí.*
*jenom si tak znuděně čeká v zákulisí a čeká, až bude vyvolaná na řadu. Pořád si nění jistá, co od rozhovoru vůbec očekává. Měla by být asi nějaká roztomilá holčička, která má strašný strach, protože na to vypadá, ale zahrát něco takového je nad její síly. Takže smůla, bude normální a bude už moci jenom doufat, že třeba nějak zapůsobí na celý Kapitol a že se stane jejich věrným miláčkem. Pořád se plánuje vrátit domů, vždyť stačí jenom neumřít a to teď dělala celý svůj život, tohle jsou jenom trošku ztížené podmínky. Počká, až celý Trojka dojede, nasadí slaďounký úsměv a vstoupí do záře reflektorů. Je to skoro jako východ slunce nad mořem, kdy se vám paprsky slunečního světla odráží do obličeje a vy nic nevidíte. Téměř poslepu dojde až ke svému křeslu a tam si sedne*
Tak vítám tě tady ve studiu. *Mile se na ní usměje a publikum jí hlasitým tleskáním pozdraví.* Nebudeme to protahovat, rovnou ti položím první otázku. Všichni víme, že tyto hry jsou vyjímečné. Jsou to teprve 2. Pentagames a všichni jsme napjatí jako struny. Jsi také zvědavá, jaká překvapení pro Vás Tvůrci opět vymyslí? Co očekáváš od arény?
*mírně nakloní hlavu na stranu, jak myšlenkuje o první otázce* Taky zdravím *usměje se a zamává celému milému publiku* 1. Penta Hry byly doopravdy úžasné. Byla jsem ještě malá, když probíhaly, ale ta aréna byla doopravdy úžasná *usměje se při té představě, při té vzpomínce* Rozhodně doufám, že tento ročník nebude patřit k těm nudným a nezajímavým arénám, to by si snad ani Tvůrci na Penta nedovolili. Snad ani splátci tenhle ročník nebudou úplné bačkory. Třeba jako minulý ročník. Ten zajímavý nebyl */jako by nějaký ročník úplně zajímavý vlastně byl/* Aréna určitě bude dost děsivá a bude v ní určitě dost tmy. Každý se někdy bojí tmy, je to dobrý strašící prvek. Bude v ní určitě něco neuvěřitelného a nového, takže by nemělo ani smysl o tom teď uvažovat, protože by se stejně nic z toho nevyplnilo *zakončí svou řeč dalším mírným úklonem hlavy a trošku se i pousměje, aréna je přeci fajn místo*
To je velmi zajímavá úvaha a mě nezbývá nic jiného, než s ní souhlasit. Aréna plná tmy by byl určitě velmi zajímavý nápad a třeba se tebou někdy Tvůrci her inspirují! *Prohlásí se širokým úsměvem a chystá se změnit téma.* Hezky jsme se pobavily o aréně, teď tvé pocity. Jak se cítíš? Jsi spokojená se svými výsledky soukromého vystoupení? Povedlo se ti tak jak sis přála?
*nemusí už ani uklánět hlavu, má rovnou jasno* Samozřejmě že ne! Moje soukromé vystoupení se mi nepovedlo. Věděla jsem to už hned, jak jsem vyšla z té místnosti, ale mohla jsme také dostat více bodů, protože jsem se stále snažila. Pořád patřím do kraje, ze kterého jdou do Her i zkušení profíci a já jsem si tímhle hodnocením dost pokazila reputaci *zašklebí se na diváky. Možná si měla soukromko lépe připravit, ne všechno nechávat na poslední chvíli* I když prý tohle bodové hodnocení neznamená vše, nejsem si teď jista, protože tohle nízké skóre mi v přežívání v aréně moc nepomůže. Do arény si budu muset asi připravit něco překvapujícího a zvláštního, abych vůbec zabodovala *vůbec jí nevadí, že všem otevírá své teorie, stejně se asi moc nevyplní* Cítim tedy dost velké zklamání a taky trošku zlost na sebe sama, dále si nejsem jistá, vždycky jsem věděla, co mi jde a co ne, ale teď už nemůžu ničemu věřit. Ve všem jsem najednou zůstala naprosto sama *přizná se pěkně před celým Panemem a ze svého spíše naštvaného výrazu se zase pokojně vrátí k dětskému úsměvu*
Ale, určitě to nemohlo být tak strašné jako popisuješ! Dostala jsi 7 bodů a to je pěkný výsledek. Není nejlepší, ale zdaleka není nejhorší! *Šibalsky na ní mrkne.* A nemusíš se bát, ostudu jsi neudělala a na někoho jsi svými výsledky zapůsobila. Zítra jdete do arény. Jsi nervózní? Nebo se naopak těšíš?
*už zase ty pocity. Je to strašné, pocity přeci nejsou tak důležité* Nojo, zítra už to tu je. Ale na sobě nepozoruju žádnou změnu. Zítra je den jako každý další. Můžu umřít každý den, každý den mě může sežrat nějaká odporná ryba u nás doma nebo mě může přejet náklaďák, někdo mě může zastřelit, *vypočítává všechny možné smrti na prstech* mírotvorci mě můžou zbičovat tak, že už se nepostavím, může mě v horách nabrat na rohy nějaké zlé zvíře nebo mě někdo může zadusit polštářem, i teď na nás může spadnout střecha a všichni tady můžou být mrtví a všechno tohle a ještě mnoho dalších možností je tu s námi každý den, tak proč se stresovat kvůli aréně? Jde o to zůstat poslední, ne být nejoblíbenější nebo s nejúžasnější smrtí, takže ani nevím, proč se bojí ti ostatní. Když si bude každý hledět svého, třeba nakonec vyjdeme z arény živí všichni *pěkně na rovinu jim poví svůj názor* I kdybych měla umřít, vždycky se můžu sebrat a utéct pryč, ne? Každý má na výběr, i v otázce smrti. Ona to vlastně není tak zásadní otázka, neznepokojujeme se kvůli ní víc než "co si mám dneska obléct?" "hodí se ke mě tahle barva nebo spíš tahle?" "jaká je moje barva očí?" a tak dále *možná by pokračovala i dál, ale čas vyhrazený na její povídání už je pryč, takže si zase stoupne, všem zamává a vydá se pryč z pódia a usadí se někam do zákulisí, kde sleduje ostatní rozhovory*
To je tedy optimistický přístup! *Prohlásí ironicky a trošku strojně se zasměje. Samozřejmě to ale vůbec nevyvrací, protože ta dívčina má naprostou pravdu. A právě díky těmto lidem budou hry daleko zajímavější.* Já Ti děkuji za tvůj čas. To byla Deborah Lovell!
