Arlyn Sainte: *Předstoupí před kamery a s přívětivým úsměvem přivítá všechny přítomné.* Abych ale nezdržovala, protože se všichni jistě velice těšíte na vítěze letošního ročníku, takže tady je, Theodor Finnigan ze Čtvrtého kraje! *Natočí se směrem k zákulisí a spolu s publikem ho potleskem přivítá na pódiu.*
Theodor Finnigan: *Před několika dny byl normálním obyvatelem čtvrtého kraje, poté se z něho stal splátce a nyní tu stojí jako vítěz. Vítěz Hladových her. Stále se mu před očima přehrává finální boj u Rohu. Postupně se objevují umírající splátci, které sám vlastnoručně zabil. I když není v aréně cítí se nebezpečně. Má pocit, že každou chvíli na něho někdo zaútočí a pokusí se jej zabít. Chce stisknout trojzubec, ale místo zbraně má pouhý vzduch. Nevnímá hukot ozývající se od Kapitolanů. Nevnímá ani mouchu, která se usazuje na jeho nos. Cítí, jak jej někdo prudce tlačí na pódium zapotácí se a zmateně se rozhlíží. Všímá si, že stojí před Kapitolany a určitě jej právě teď vysílají naživo. Nasazuje co nejlíbeznější úsměv. Jeho oči působí poněkud prázdně. Krátce na ně zamává a míří k moderátorce.* Dobrý večer, Kapitole! Jsem rád, že se opět setkáváme! *Huláká na ně než se začne věnovat moderátorce.* Dobrý večer, přeji... *Přátelsky ji pozdraví a potřese s ní rukou, následovně se usadí do křesla.* Ach... Potěšením tu být... *Souhlasně přikývne. Jeho slova se zdají být upřímná, ale ve skutečně vůbec nejsou. Rozhodně tu nechce být. Nechce být na místě, kde obyvatelé hledají zábavu v sledování dětí vraždících vzájemně mezi sebou.*
Arlyn Sainte: *Potřese si s ním rukou a už mu automaticky nabízí místo k sezení, protože tak nějak chápe, že celá tahle událost pro něj musí být vyčerpávající.* Nám je zase potěšením, že tě tu znovu vidíme. *Usměje se na něho.* Jistě nemluvím jen za sebe když říkám, že už od začátku ti mnoho lidí fandilo. *Prohodí jen tak na úvod a poté už zamíří přímo k první otázce.* Theodore, letošní aréna byla velmi speciální, pohádková říše, tvůrci her se celkem vytáhli, které místo tě zaujalo nejvíc?
Theodor Finnigan: *Nepřítomně na ní hledí a příliš nevnímá její otázku. Jeho mozek je zamlžený tuny myšlenek, které se týkají arény. Hlavně svých obětí. Nemůže přestat na ně myslet. Z jeho myšlenek jej probouzí hlasité odkašlání.* Ehm... Ano, aréna. Byla úžasná. *Ztěžka ze sebe vydává.* Místo, které mne zaujalo bylo určitě moře... Připomínalo mi to časy ve čtvrtém kraji... *Při svých slovech kývá hlavou.* Samozřejmě mě zaujali i jiná místa, ale moře bylo nejlepší... Teď se mi po něm stýská... *Vydává ze sebe zvuk, který má být něco jako smích.*
Arlyn Sainte: *Chápavě pokyvuje hlavou, všímá si, že Theodor není zrovna dvakrát ve své kůži, tak se pokouší položit co nejnenáročnější otázku.* Neboj, už brzy budeš doma a tam si moře užiješ jak dlouho jen budeš chtít. *Ujistí ho s povzbudivím úsměvem.* U slova moře ještě chvíli zůstaneme. Co pro tebe vůbec znamená? Mám tím na mysli, vybaví se ti v hlavě po jeho vyslovení reflexivně například nějaká vzpomínka, pocit nebo vůně?
Theodor Finnigan: *Při tématu moře dokáže aspoň na krátkou chvíli zahnat myšlenky.* Hned, jak jsem se dostal na tento svět mým prvním přítelem se stalo moře... Vím, že to zní divně... ale já to takto cítím... *Spustí zasněně, přičemž na moře myslí.* Moře je pro mne uklidňující... může být i pro vás... Dokáže vás přímo uvolnit... pokud mu to dovolíte...*Pousměje se a v očích se mu objevují jiskry.* Tenkrát se našel své pravé já... Vzpomínám si, že se párkrát staly i veselé situace... Rád bych vám o něm vyprávěl, ale poněkud moje paměť mne poslední dobou moc neslouží.*Tentokrát se upřímně zasměje a poklepe si na svojí hlavu.*
Arlyn Sainte: *Poslouchá jak vypráví o moři a všechno si to představuje.* Vidím to tak, že do Čtyřky brzy zajedu na návštěvu. *Zasměje se a na vteřinku se koukne, jak reaguje publikum. Skoro všichni mají v očích stejné zasnění jako Theodor.* Kdyby jsi ale pominul tuhle velikou výhodu existence moře ve tvém kraji, který další kraj tě něčím zaujal, kam by jsi se rád podíval a proč?
Theodor Finnigan: *Poškrábe se při další otázce na hlavě a zatváří se zamyšleně.* Je jich celkem hodně... Všechny kraje mají něco do sebe... ale určitě bych chtěl navštívit... kupříkladu do sedmého kraje... Ano, sice to není profesionální kraj, ale komu to záleží? *Pokrčí nad tím rameny.* Důvod, proč tam chci není kvůli jejich "ospalé" vítězce, ale že se v něm nachází příroda... Rozsáhlejší příroda... Upřímně vám prozradím, že miluji přírodu... *Usměje se.* Ale neříkám, že ostatní kraje nejsou k zahození.
Arlyn Sainte: Profesionální splátci jistě nejsou zdaleka to jediné, co ovlivňuje kvalitu krajů. *Souhlasí.* Rozsáhle lesy v sedmičce jsou jistě nádherné, to musím uznat. Když si ale představíš všechny ty vysoké stromy, a potom se koukneš kolem sebe, tady to nevypadá moc zalesněně. Jak na tebe působí Kapitol? Vím, že tvé milované přírodě se nejspíš vyrovnat nemůže, ale není tak špatný nebo ano?
Theodor Finnigan: *Trochu s sebou trhne, při další otázce. Připadá si poněkud nejistý. Hlavně nesmí říct naprostou blbost za to by určitě zaplatil.* Kapitol? Ach... ano... Sice v něm není příroda, ale stejně mám k němu dobrý vztah... Zbožňuji vaše jídlo... Toho jsem si při pobytu v ubytovně udělal pěknou zásobu... *Zasměje se.* Ale samozřejmě to není jediné co se mi na něm líbí... Jsou tu samí úžasní lidé... Včetně vás. *Významně se na ní podívá.* Určitě bych tu rád žil a byl hrdým obyvatelem Kapitolu.
Arlyn Sainte: *Zasměje se nad jeho poznámkou o tvoření zásob.* Ach ano, jídlu tady není absolutně co vytknout, člověk ani neví, jaké rozmanité chutě existují, dokud neochutná něco ze zdejší kuchyně. Musím říct, že i já jsem byla nedávno znovu překvapena, když jsem objevila chuť, o níž jsem doposud nevěděla. *Když zmíní úžasné lidi a koukne na ní, musí se usmát a nijak neskrývá velké polichocení.* Děkuji, no není sladký? *Obrátí se na publikum, které jí to ihned potvrdí.* Budeš nám chybět, ale snad tě již brzy uvidíme na turné vítězů. Do té doby si pořádně užij moře. *Poví a vstane, aby se s ním rozloučila.* Dámy a pánové, to byl vítěz 111. Hladových her, Theodor Finnigan ze Čtvrtého kraje!
Theodor Finnigan: *Jen na chvíli poslouchá její slova. V momentě, kdy stojí na nohou taktéž se zvedne a potřese si s ní.* Já také děkuji a též mi budte chybět...*Smutně se na ně podívá a otáčí se k odchodu. Už tu nezvládne být ani sekundu.*
Arlyn Sainte: Ale ještě neodcházej *Řekne směrem k Theodorovi.* Zbývá poslední věc, na pódium tedy musím pozvat naši úžasnou tvůrkyni her, Devlin Antoinne! Já se s vámi pro dnešek loučím, přeji krásný zbytek večera! Devlin, máte slovo *Usměje se na ní a ještě naposledy i do kamer a odchází.*
Devlin Antoinne: *Přichází na pódium s korunou krále. Ještě než stačí Theodor zmizet, tak ho chytne za paži a postaví ho.* Hmm! *Podívá se na něj.* Gratuluji ti, statečný chlapče. *Udržuje si přísný výraz a nasaí mu korunu na hlavu. Poté si jde sednout na místo, které je určené pro ní a pustí si rekapitulaci.*
