- 1. TAMSIN GOLD DEMITTES
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
Jako první splátkyni tu máme Tamsin Gold Demittes! *Představí Tamsin a hned se posadí.* Takže začneme. Co je pro tebe právě nejdůležitější?
*Dojde k Regan a všem mává a usmívá se. Hned jak padá první otázka se na ní podívá.* Co? *Podívá se na ní udiveně.* Jak jako nejdůležitější? *Nechápe, co to po ní chce. A neví, proč se jí na tohle ptá.*
Jako tak, co je pro tebe právě v tenhle moment nejdůležitější.
Jako rovnou teď hned? Musí to být teď, protože teď právě mě nic nenapadá, ale asi to budu já. Já si připadám nejdůležitější.
Ne hned teď, ale co celkově ti připadá nejdůležitější... *Začíná být netrpělivá.*
*Tak tohke opravdu nedává.* Pardon, já se moc nevyspala, ale stejně vám na tuhle otázku nic neodpovím. Nic na ní nemůžu říct, protože teď nepřemýšlím o tom, co je nejdůležitější, ale sedím tu s vámi a mluvím do mikrofonu.
*Plácne se do hlavy a zvedne se.* Dobrý, tak to by bylo od Tamsin vše! Prosím ještě jednou Tamsin!
Co? To bylo rychlý. *Zvedne se a je z toho pomatená. Pak vstane a jde pryč.*
- 1. CURTIS THROSTLE
- BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 0/10 || Designer: Nikdo
Jako druhý je tu na řadě Curtis Throstle! *Přivítá ho a pustí se do otázek.* Takže Curtisi. *Rozhodla se, že po scéně s Tamsin bude všem profíkům dávat záludné otázky.* Jak se máme? *Dost záludná to teda nebyla, ale to jen pro začátek.* Doufám, že dobře, protože v aréně nebudeš mít co jíst. Takže pustíme se do otázek. Připadáš mi, jako milý chlapec. Vůbec ale nevypadáš na krvelačného zabijáka. Co si o tom myslíš ty?
*Když je čas jít na scénu, nechá v obličeji zářit milý úsměv. Zamává svému obecenstvu.* Dnes se mám dobře, není Kapitol skvělý? *odvětí jen krátce, než je zavalen otázkami a lehce si upraví vlasy. Nepůsobí vůbec nervózně.* Myslím si, že právě na to tu většina lidí sází. Že vypadáte mile a dá se Vám věřit. *Odmlčí se.* Ale nikomu z těhhle splátců se nedá věřit, věřte mi. *Poznamená věcně a zasměje se.* Všichni jsme sem přišli zabíjet. *Dodá.*
Na kolejích to má 4 nohy, 2 rohy a k tomu kliku. Co to je?
*Na hádanku se zatváří velmi kysele.* Tyhle nás učili doma, jsou velmi záludné. Nevím, ale pokud to stojí na kolejích, tak to má určitě kliku, že to nepřejel vlak. *Zašklebí se.* Taky Vám dám jednu, můžu? *Ani nečeká a také poví jednu hádanku.* Lipová alej má po obou stranách cesty po dvanácti stromech. Na každém stromě je deset větví a na každé větvi po dvou kaštanech. Kolik je tam celkem kaštanů? *Počká, až někteří začnou počítat a pak jen opáčí* lipová alej nemá kaštany.
Jak se vůbec těšíš do arény? Opravdu bych tam být tebou nechtěla být, ale určitě jsi na tom lépe než já. Jak to vidíš ty?
*Při další otázce se z obličeje nedá vyčíst, co si myslí. Vlastně žádné emoce.* Nebojím se arény, ani ostatních splátců. Bojím se jen, že bude příliš jednoduché vyhrát. *Řekne sebevědomě.
Při konci rozhovoru se ukloní na všechny strany a jak sebevědomě přišel, tak si to zase odkráčí.*
A toto byl Curtis Throstle!
- 2. LILITH GRAVEL
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
Prosím, představuji Vám Lilith Gravel. *Další profík, to je zas jednou zábava. Ukáže jí červený kaviár. Ten menší.* Z jakých ryb jsou tyhle kaviáry?
*Pomalu se usadí do křesla a trochu si poupraví a uhladí šaty. Pořád si udržuje ten lhostejný výraz a přejede očima diváky, načež se zastaví na moderátorce a čeká na první otázku. Přesune pohled na kaviár, trochu zmateně zase zpátky na moderátorku, znova na kaviár a pak do publika, koneckonců, má tu mluvit hlavně pro ně, ne?* No.. *Začne tónem, jako by moc nebyla jistá, jestli ta Kapitolanka vedle ní náhodou nezdrhla z ústavu.* Hmh, řekněme, že tu nejsem kvůli určování druhů ryb.. *A zase je tu ten jedovatý úsměv, který měla i na Sklizni a přehlídce. Prostě úsměv alá já-už-chci-zabíjet.*
Co by sis teď nejradši přála? Máš v plánu všem rozsekat krčky?
Co bych si přála? *Zopakuje po ní s úšklebkem. Na chvilku se odmlčí, jako by se zamýšlela, než pokračuje.* No, teďka nejvíc asi nějakej zrychlovač času. Tyhle dny tady.. no, člověka prostě po chvíli omrzí i Kapitol, zvlášť, když má před sebou něco tak epickýho, jako je Aréna.. Takže bych si opravdu přála, aby už byl zítřek a pořádný masakry v Aréně. *Uculí se. Je trochu nezvyklé vidět na ní úsměv, ale když se mluví o Hrách, má ho vlastně pořád.* A jasně, strašně se těším, až budu všechny rasit.. *Zvonivě se zasměje a mrkne do kamery. Pro publikum, pro Panem a taky pro Splátce, kteří si večer třeba pustí záznam.*
Vypadáš hrozně malá, určitě si vem tuhle bagetu s sebou, ať mi zítra neumřeš hlady! *Podstrčí jí rovnou na klín bagetu.* Chceš ještě něco speciálně dodat do kamery? Třeba něco svému kraji?
*A je to tu zase - té ženské prostě určitě hrabe, teď už si je naprosto jistá.* Emm, no děkuju.. *Vualá, ten lhostejný výraz je zpět. A ta další otázka to skoro ještě zhorší. Jasně, možná se od ní čeká, že řekne něco strašně dramatického svojí rodině, ale na tohle ona není. Vždyť se s rodiči od rána před Sklizní ani neviděla. Skoro už vrtí hlavou, když ji něco napadne.* Chtěla bych něco říct mámě a tátovi, jestli můžu.. *Nečeká na povolení a zadívá se do kamery, jako by mohla dohlédnout až na ty za ní.* Mami, tati, před Sklizní jsem vám něco zapomněla říct.. Až se vrátím, chci vidět svoje věci připravené na přesun do Vesnice vítězů. Protože já hodlám vyhrát. *Ujišťuje kameru a vlastně celkově diváky po celém Panemu. No jo, ti, co čekali nějaký supermega srdceryvný proslov mají prostě smůlu. Pak už se jenom rozloučí s moderátorkou a zapluje zase pryč.*
Není rozkošná? *Neví, co by k tomu řekla.* A to byla Lilith Gravel!
- 2. LEWIS HOLBOURN
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
Přivítejte prosím Lewise Holbourn!! *Usměje se na něj. Profíky se rozhodla hodně mučit, protože to mají jinak hrozně jednoduché.* Takže Lewisi. Jaký je vztah mezi náhodilosti a zákonitosti?
*Nastoupí na pódium celý rozzářený, přívítá se s Regan a posadí se. Čeká na otázku. Když přijde, celkem ho překvapí. Pár chvil na ní jen kouká ve stylu ryby na suchu - pootevřená ústa a lehce vykulené oči.* Víte, musím se přiznat, že to fakt nevím. A jestli jsme to kdy brali, asi jsem zrovna spal. Ovšem mohl bych vám povědět o jiných vztazích. *Významně se usměje do publika.* Vztah mezi mnou a splátcem, který mě naštve, vztah mezi mnou a splátcem, který mě podrazí, mezi mnou a... Já nevím, Desirée. Mimochodem čau Desirée! *Zamává do kamery.* Plánoval sem, že bych řekl, že všichni skončí stejně, a to smrtí, ale když jsem vytáhl tu Des, tak to teď už samozřejmě říct nemůžu. *Poví smutně jako štěně a pokrčí rameny.*
*Jen přikyvuje a upravuje si svoje šaty. Když skončí, tak se na něj usměje.* Jaké je to pro tebe být tady v Kapitolu a už zítra v aréně?
*Zatímco pokládá otázku, prohrábne si vlasy, nelíbí se mu ten gel a všechno.* V Kapitolu už jsem byl na Silvestr, víte na tom večírku. Bylo to fakt velkolepý. Ale jinak jsem tu rád, je tu sranda, nebo se alespoň dá zařídit. V celé té ubytovně pro splátce bych bez problému strávil celej život. A co se arény týče, nemůžu se jí dočkat. Cítím se ohledně toho napjatý a natěšený. Bude super být jeden rok součástí toho všeho, konec konců, co zažijete v aréně jinak šanci zažít nemáte.
Ah, tak ty už jsi tu byl! *Usměje se ještě více.* Odkud se vy dva znáte?
*Předpokládá, že myslí jeho a Desirée.* Potkali jsme se ve výcvikovém centru ve Dvojce. Zrovna jsem posiloval a ona prostě neodolala. *Zazubí se.* Ne, samozřejmě si z toho jenom utahuju. Ačkoliv myslím, že nemůžete říct, že si mě neoblíbila, vzhledem k tomu, že mi dala tu možnost jít sem do Kapitolu na Silvestrovský večírek. *Jen tak na oko trochu zvážní, v obličeji potutelný úsměv.*
A teď ještě poslední. Je tu jeden čtvercový domek, všechny stěny míří na jih. Jaký medvěd, tam právě prochází?
Hmm... Záludná otázka. Ale vsadil bych všechen svůj majetek na medvěda syrského. *Poví a vcelku vážně se na ní podívá.*
Není to správně, ale i tak ti nebudu přát smrt hned první den! Je to Lední medvěd a dům je na Severním pólu! *Vstane a ještě jednou představí Lewise.* A to byl dámy a pánové, Lewis Holbourn!! *Ještě ho obejme a pak ho už propustí.*
*Jenom se uchechtne a také vstane. Nechá se obejmout, přičemž za jejími zády do kamery ukáže palec nahoru, jako by se chlubil, že objímá Regan Cais.* Díky všem! Brzy mě uvidíte! *Řekne, protože kdyby pověděl "Brzy se znovu uvidíme", nebyla by to tak úplně pravda, a odchází.*
- 3. TONIE HARRIETA KINTELL
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý
Z 3. kraje je tu slečna Tonie Harrieta Kintell! *Pěkně jí zatleská a potřese si s ní ruku.* Milá Tonie, jaké jídlo by sis představovala v aréně, kdyby sis mohla vybrat?
*S úsměvem na tváři se přišourá na pódium, mrkne do publika a poté se posadí na křeslo. Nad otázkou se zasměje* Samozřejmě že by to byla pečená křepelka ! Několikrát jsem ji tu vyzkoušela a musím říct že chutná mnohem lépe než tehdy doma, měli jsme ji k výročí čehosik co už si nepamatuji. Byla jsem malinká. Ale teď jsem si ji opět zamilovala *Zasměje se*
Chtěla bys ve svém kraji výcvikový centrum? Myslíš, že by to v něčem přispělo nebo by to bylo horší?
*Jenom zavrtí hlavou* Slyšela jsem mnoho názorů, většina se přikláněla k tomu že by lidé měli mít stejné šance. Jenže náš kraj je zaměřený na techniku a té je potřeba opravdu hodně. Měli bychom se soustředit pouze na ni a ne si běhat někde po centrech když naše šance je 0,1 ku 7, vzhledem k tmu kolik nás v kraji je. Takže ne, podle mě bychom se měli více soustředit na práci a méně na to že 1 do roka někdo z nás odejde sem *uzavře svou řeč, mírně vykolejená nad tím že právě pohřbila svůj kraj*
Přemýšlela jsi o tom, že bys byla někdo jiný nebo bys žila v jiné době? A proč?
*Už mírně mimo z toho všeho se podívá na moderátorku a jenom si povzdechne* Ne, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Jsem ráda že žiji tam kde žiju teď. Mám svoji rodinu, svoji práci a teď i své šance. Nechci být někým jiným. Protože jsme předurčení zemřít *usměje se jenom, ukloní se a opustí pódium*
- 3. ELIAS DE SOLLE
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Niklaus Spencer
Přivítejte prosím Eliase de Solle! *Podívá se na něj a ještě kývne na pozdrav, než začne.* Milý Eliasi. Zítra tu máme Hry a jak se právě cítíš? Jsi nervózní?
* Jakmile vyvolají jeho jméno, pomalu vstane a krokem si to jde ke křeslu na pódiu. Cestou si do pusy hodí jeden prášek a pak si s oddechnutím sedne do křesla. Když uslyší tu otázku, v hlavě se mu vynoří tisíce rovnic, které rychle počítá.* Když se to tak vezme, tak mám šanci na přežití okolo čtyř procent, ale v reálu to jistě bude mnohem méně. A navíc stanout proti šesti profíkům... jsem si na 99,9 procenta jistý, že to nepřežiju. Takže ano, jsem celkem nervózní, ale mohlo to být i horší.* ukončí tuto otázku a čeká na další.*
Našel sis nějaké spojence a nebo už tě někdo tak štve, že bys jí nebo jeho odkrouhl?
* Při slově spojenec mu v očích zazáří ohníček, který se tam objevuje jen výjimečně.* Ach ano, nějakého spojence již mám. Je to velmi milá a hezká osůbka, se kterou jsem měl tu čest, že jsem ji potkal ještě před hrama a získala si celé moje srdce. Je jím ta sladká dívka z desátéhokraje, Yasmeen Roseling...* věnuje do kamery kouzelný úsměv, který je určen jen a jen jí.* A že bych někoho chtěl zabít? To ani ne, spíš ostatní budou chtít zabít mě.* řekne a trochu se zasměje. Pak jen čeká na další otázku.*
3. kraj, technologie překvapivě. Jak jsi na tom se schopnostmi?
* několikrát přikývne na souhlas a snaží si v hlavě vytvořit seznam schopností.* No nejlépe umím zapojovat elektrické obvody a vytvářet z nich pasti, které jsou schopné zabít člověka... dále je tu taky matematika, jeden z mých nejoblíbenějších předmětů ve škole, kam jsem nechodil.* tu poslední část řekne jen šeptem, aby ho nikdo neslyšel.* A taky jsem zde poznal něco, co se nazývá meč. Je to velmi hezká věc, abych řekl pravdu.* vstane z křesla a odejde pryč z pódia.*
Tak já ti přeju hezký pobyt v aréně! *Potřese si s ním ruku a pošle ho pryč.*
- 4. LOUISA ROSE ALLEN
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý
Teď mezi nás přivítejte rybičku Louisu Rose Allen! *Obejme jí a dovolí jí si sednout na křeslo. Vezme Žáček s jednohubkami.* Dáš si? Ty krevety jdou přímo z vašeho kraje.
*Porovná si své šaty i malinkou korunku na hlavě, usměje se a při zaznění jejího jména dojde na pódiu. Za srdečného objetí které si mimochodem vyloží jako projev úcty se jenom zasměje a poté usedne na křeslo.* Těší mě že můžu být mezi vámi *řekne a usměje se do davu než se otočí na Regan* Ach ano *zasměje se a jednu si vezme. V ústech s ejí rozplyne krásná chuť krevet* Skoro jako doma *usměje se* Ani bych se nedivila kdyby to byla jedna z dodávek přímo ode mě *řekne ještě s úsměvem a trochou pýchy v hlase*
Vždycky jsem chtěla být zrzka. Jsi přírodní zrzka, že?
Ale samozřejmě že ano ! *pohladí si své vlasy* Víš, v dnešní době je strašně těžký být zrzkou aniž by člověk hned nezačal mít kecy do toho že je to barva. Opravdu nechápu co je to za trend nabarvit si halvu a pak běhat kolem: "Koukejte na mě, mám zrzavé vlasy, o můj bože !" napodobí uječený hlas náctiletých holek co kdy slyšela*
Tušíš, co bude letos za arénu? Myslíš si, že se probojuješ k vítězství nebo aspoň do finále?
*Na chvíli se zamyslí* Dlouho nebyla žádná přírodní aréna. Žádné moře a jezera, ani lesy, větrné pláně nebo při nejhorším ta lávová pole. Konečně by mohlo být něco takového *řekne s jistotou v hlase a poté se k tomu přidá i sebevědomí úšklebek* A víš co ? Já ti teď přísahám že mě tu ještě jednou uvidíte ! Budu tu sedět a ukážu že náš kraj je ten nejlepší ! Zvládnu se probojovat až do finále a z tama přímo sem ! V celku nebo ne, budu tady ! *řekne ještě než vstane, ukloní se a sebevědomě odejde do zákulisí*
- 5. SPENCER DEGRAW
- BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
Prosím přivítejte Spencer Degraw! *Ukáže na Spence a hned přejde k otázce. Je zvědavá, jak jí bude rozumět.* Takže Spencer, bude velký problém ti teď porozumět?
*Pokrčí rameny a podívá se do publika. Dále nic nedělá a jen se dívá na Regan.*
Aha, tak fajn. Nejspíš budete se svým bratrem spojenci co?
*Kývne hlavou, že ano. Ano, opravdu má pocit, že je naprostý idiot.
*Netuší, na co by se jí ptala a tak jí už radši pošle pryč. Třeba se lépe dorozumí s jejím bratrem.* Tak jsem tě ráda poznala Spencer. *Usměje se.*
*Znovu kývne a vstane z křesla. Ještě jí obejme a pak cupitá pryč z pódia.*
- 5. TYLER DEGRAW
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
A teď je tu její bratr Tyler Degraw! *Usměje se a představí ho. Nijak si teď nesedá.* Tylere, Tylere... Sourozenci v aréně. To jsem tady už párkrát viděla. V jedné aréně taky. Jak jste na tom vy? Jak se s tím vypořádáte a nebo už jste se s tím vypořádali?
Hmm. *Na tuhle otázku se chvíli rozmýšlí.* Popravdě ne, po celý pobyt jsem svojí sestru ignoroval a řeknu Vám, že to bylo úmyslně. Nikdy bych jí nemohl ublížit a teď je to pro mě opravdu těžké. Asi si představte, kdyby jste museli zabít někoho příbuzného, taky by to nebylo dvakrát příjemné. *Podívá se naštvaně na publikum.* Nevím, jak si to mám brát. Tohle nejde. Je to celkově divné, když Vás na den sklizně vyberou oba. *Rozčílí se, ale hned se uklidní. Nechce tím ohrozit svojí sestru.*
Koukám, že nadšený z toho nejsi. Tvoje sestra se mi zdála v pohodě.
To nevím. Určitě je na tom lépe než já. Ona to bere úplně normálně, což mě udivuje, ale s tím už nic nenadělám. *Pokrčí rameny a pousměje se. Poprvé se mu povedlo se usmát, ale vypadalo to trochu zoufale. Nic k tomu neřekne. Nemá co.*
A jak se ti líbí v Kapitolu? Snad to není zas tak hrozné ne?
Popravdě jsem viděl jen jídelnu, ubytovnu a výcvikové centrum. *Zasměje se a pak dodá.* Jo a vlastně ještě náměstí a teď tohle studio. *Koukne kolem.* Asi si tady musíte žít. Nemohl bych si tady sebe představit, ale závidím Vám to. To opravdu jo. *Zasměje se znovu. Mračení stejně nepomůže.*
Dobrá, už to s tebou vypadá lépe. Dále už tě nebudu mučit. Snad se třeba ještě uvidíme. *Mrkne na něj a už ho pošle pryč.*
To bych byl rád, ale jsem si jist, že tohle nepřipadá v úvahu a díky. *Usměje se a odejde pryč.*
- 6. CELESTE CLARK
- BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Jerred Angel Stone
*když uslyší svoje jméno, nasadí sladký úsměv a jde na pódium. Cestou na sedačku vedle moderátorky se divá do publika
Přivítejte prosím Celeste Clark z 6. kraje! *Představí jí.* Jaký máš pocit ze svého vystoupení?
Když uslyší svoje jméno, nasadí sladký úsměv a jde na pódium. Cestou na sedačku vedle moderátorky se divá do publika a mával kapitolanům. Sedne si a dá jednu nohu přes druhou a vyslechne si první otázku*No myslím, že to mohlo být lepší *nevinně se usměje* co budu povídat, trochu mě zmohla tréma *řekne*
Co tě napadlo, když jsi slyšela své jméno na sklizni?
Že už není cesty zpět *pokrčí ramena* v tu chvíli se ani nedá nad ničím moc přemýšlet, protože je to šok. Spíš když jsem uslyšela Silasovo jsméno *nadechne se a skousne si ret. podívá se do klína, čeká na další otázku*
Co čekáš za arénu?
Co čekám? *zopaku je a udělá zamyšlený pohled* no, minulý rok byla aréna jako budova straré nemocnice, tak by možná tenhle rol byla aréna v přirodě? Prostě někde venku. *pokrčí ramena* ale kdo ví, co si tvůrci vymyslí. To bude pro všechny překvapení. *zasměje se* Určitě to bude, ale něco originálního.
- 6. SILAS WEST
- BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Jerred Angel Stone
A její spolukrajan Silas West! *Ukáže na něj.* Měl bys zájem být v jiném kraji než v 6. kraji?
*Vejde na pódium a podívá se do publika a usměje se. Snaží se bylt milý, jak slíbil Celeste a jde k moderátorce* Ahoj Regan *řekne a políbí ji na hřbet ruky. Sedne si do křesla a vyčkává na svou první otázku. Zarazí se, když řekne 6. kraj. Chce zpátky domů, do své ho kraje. Nadechne se a snaží se mile usmát* No každý kraj má určině něco zvlášního a vyjmečného, ale já bych svůj kraj nikdy nevimněnil. *Řekne a všimne si kamer, které ho natačejí. Poté se opět podíva na moderátorku* jak se to říká? Všude dobře doma nejlíp? *zasměje se, aby skryl tu malou urážku*
Myslíš si, že jsou tvoje šance na vítězství vysoké? Máš už nějakou strategii?
*Vyslechne si druhou otázku a přemýšlí nad odpovědí* No to se nedá říct. Každý umí něco jiného a v hrách se můžou stát všelijaké věci. Podle toho co jsem viděl v munulých hrách jde taky trochu i o štěstí *usměje se* a strategii nějakou mám, ale snad ti nevadí, když si jí nechám pro sebe. *řekne jí a zasměje se*
Co si myslíš o svém týmu? Myslím tím uvaděče, stylistu i mentora.
*pošrkábe se na hlave. Po tu dobu, co tu je nad tímhle nikdy neuvažoval, tak musí se zamysle, co odpoví.* jsou fajn *řekne prostě, aby nikoho neurazil* uvaděčka se zdála na sklizni milá a stylista udělal skvělou práci s kostými. *Řekne a když zjistí, že to byla poslední otázka, vstane z křesla a jde uvolnit pódium jinému splátci*
