- 7. CANDICE FRIDERSTEEN
- BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Samuel Silverson
Nyní je tu pro nás Candice Fridersteen ze 7. kraje!
*Přichází s úsměvem na pódium, kde se hned žene k Perrie a ke křeslu. Přitom mává publikum a snaží se být klidná. Tohle zvládne.*
*Usměje se a prohlédne si ji* Vpadáš opravdu, půvabně, skoro jako víla *rozplyne se* Ty jsi se měla narodit pro jemnější kraj než je ten 7. Nechce se mi věřit že by jsi měla chodit do lesa sekat dříví. Co tedy děláš? Nebo se snad pletu?
*Zatváří se trochu rozpačitě, moc si to o sobě nemyslí, ale nakonec se tomu zasměje.* Jako víla? O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Jemnější kraj? Kdybych vůbec tušila, co ten jemnější kraj je pro mě. *Znovu se zasměje. Není to nakonec zas tak hrozné, ale takovou věc nečekala.* Já ani nesekám dříví, spíše ho řežu. To mi jde líp. *Pokrčí rameny.* Já vůbec se stromy moc nemanipuluju.
Myslela jsem si to *usměje se* Je zvláštní že narozdíl od svého krajana si na soukromých vystoupeních zazářila. Čekala jsi něco víc? A vůbec, jak to teď máš se svými spojenci? Už jste se nějak spikli?
Nemyslím si, že je to zvláštní. A už vůbec si nemyslím, že jsem zazářila. 5 pro ně asi není moc. Ani jsem to nečekala, udělala jsem takovou blbost a dopadlo to ještě lépe než jsem čekala. *Začne se usmívat a pohledem vyhledává, jestli není v publiku někdo známý.* Nevím, jak to bude s mým krajanem. S nikým jsem moc do řeči nedala. Je to těžké si vybírat důvěrné spojence. *Přizná se.*
To opravdu věřím, ale také věřím, že to zvládneš *usměje se na ni* Tvůj předchůdce nebyl v hádankách moc sběhlý, takže zkusíme jak to půjde tobě *usměje se* Mám tu dvě pilulky, červenou a modrou. Kterou si vybereš jestliže mají obě dvě stejný účinek?
Tak to je od vás velice milé. *Usměje se. Aspoň někdo milý než začne to zlo.* Já ale taky nejsem vůbec dobrá hádankářka, ale budiž. *Poslouchá hádanku, kterou si pro ní přichystala.* A musím si je brát? Jsou obě smrtící určitě, že? Jestli můžu, tak žádnou.
Ne, obě dvě jsou neškodné. Ale musíš si vybrat! A vybereš si přeci tu, co ti více ladí k očím ne? Co kdyby tě někdo vyfotil? *zasměje se* To byla slečna Candice z 7. kraje!
*Vůbec to nepochopila, tak jen teda přikývne. Pak se zvedne a odejde z pódia. Ještě zamává kapitolanům a zmizí pryč. Zvládla to.*
- 7. NEMO LOITAL
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 4/10 || Designer: Samuel Silverson
Nyní nás však čeká ještě někdo! A to Nemo Loital z 7. kraje který kvůli žaludeční nevolnosti mohl dorazit až teď! *řekne ještě než ho pozve na pódium*
*Rychle docupitá na pódium, pokusí se o vlídný úsměv ale strach má pořád. Rozpačitě se posadí a čeká, co přijde*
Takže milý Nemo..nestihl jsi se dostavit včas. Slyšela jsem o potížích s našim jídlem... řekl by jsi nám přesně, co se vlastně stalo?
*Trochu se začervená , nechce se mu o tom moc mluvit* No, víte... byl jsem strašně moc nervózní! A tak jsem si řekl že se půjdu napít. A dole bylo i jídlo. A tak jsem začal ochutnávat, už takových šancí mít moc nebudu. Jenže se to zvrtlo a skončil jsem v čokoládové fontáně. A potom mi bylo strašně zle, takže asi tak.
To je smutné *zasměje se* Každopádně to zní jako kdyby jsi si nedával moc nadějí na výhru *řekne štiplavě*
Já..že si nevěřím ? A na to jsi přišla kde ?! *začne jí drze tykat a naprosto zapomene na diváky kolem sebe* Tak poslouchej Kapitolská bárbínko ! *přiblíží se nebezpečně k ní* Já na vítězství mám! A dokážu ti to! Rozmetám ostatní na padrť a nic z nich nezbude *dostane mírný strach a uteče z pódia, krčíc se v jeho rohu*
Tak..to vypadá...že to bude všechno? *řekne si spíše sama pro sebe ale musí to ukončit všeobecně*
- 8. SOCKIE WALKER
- BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 0/10 || Designer: Nikdo
*Jde na podium a koukne se do publika. Tolik lidí, ale není to úplně celý kapitol, jako na přehlídce. Dívá se na své nohy a modlí se, aby nespadla. Ne před tolika lidmi. Posadí se do křesla u moderátorky*
Jsi hodně mladá dívka. Tento ročník je zde opravdu mnoho mladých lidí. Jak porovnáváš své šance oproti ostatním?
*Přikývne* Ano, to jsem. */Díky, že jsi to připomněla/ pomyslí se* No ani nevím jak jsou na tom oni. Je pravda, že oproti starším splátcům máme možná nevýhodu, ale co se mě týče, tak si myslím, že mám pár schopností, které by se hodili pro přežití. *Neřekne nic konkrétní ho* No, ale z mého kraje vyhrála Karalynn, když jí bylo pouhých 12 let jako mně. Tak kdo ví *Pokrčí ramena* Možná překvapím *Řekne a vyčkává další otázku*
Arény mají různé typy. Ocenila by jsi více přírodní arénu, nebo nějakou umělou, třeba obrovskou kuchyň?
*Vyslechne si otázku a je jí jasné jakou by raději chtěla, tak hned odpoví* Rozhodně bych ocenila přírodní. Myslím, že tu bych dokázala správně využít ve svůj prospěch a použít mé přednosti, no ale aréna jako obrovská kuchyň? *Udělá zamyšlený obličej* No kdyby byla plná jídla, tak proč ne, že? *Pokusí se o vtípek, lehce se zasměje a podívá se do publika, jestli jí to vyšlo a pak se zas otočí na moderátorku*
Pěkné proužky ve vlasech. Vlastní tvorba? Docela by mě zajímalo, jak jsi si je vyrobila, vypadají opravdu nádherně.
*Vezme si jeden pramínek s růžový proužkem a motá si ho kolem prstu* Děkuju *Řekne trochu překvapeně, nikdo jí je ještě nechválil* No mám ještě dva mladší sourozence, tak je doma vždy veselo *Řekne ironicky* Jednou nám mamka pořídila k Vánocům barvy na kreslení a jakmile se jsme je vytáhli a mamka se nedívala, tak začala bitka. Místo na papír jsme pomalovali sami sebe a můj bráška mi dal barvu i do vlasů. *Vzpomene si na ten den* Když jsem to smyla na vlasech mi zůstala ještě nějaká barva, tak jsem se rozhodla to přetřít po celém pramínku. *Podívá se na pramínky a pokrčí ramena* No a pak už mi to zůstalo a jsou z toho takové melírky *Pousměje se. Když zjistí, že to byla poslední otázka vstane a jde zpět do zákulisí*
- 9. AMARA DUTSONS
- BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 9/10 || Designer: Goldie Willson
A nyní nás čeká Amara Dutsons z 9. kraje!
*Dívá se na ostatní splátce jak se vypořádají z rozhovory a potom je řada na ní. Vejde na pódium a umeje se do publika, stejně jak se umívala na přehlídce a jde si sednou*
Takže, milá Amaro, za chvíli tu máme arénu. Kdyby to mohla být aréna jenom podle tebe, jakou by jsi si vybrala? Zkusíš nám ji trochu více popsat? *usměje se na ni*
*Zamyslí se nad tím* No já nevím. Kdyby to bylo na mně, tak by žádná aréna nebyla. *Pokrčí ramena* Ale asi byy bylo fajn, kdyby to bylo nějaké místo se spoustou jídla všu po aréně a s přijemným klimatem. To by bylo fajn *usměje se*
Hodně jídla? Takže jsi jedlík? *zasměje se* No, ale jdeme dál. Kdyby ti bylo uloženo, že jeden z vítězů ti musí dělat spojence, koho by jsi si Nevybrala? *zeptá se jí tázavě*
No to ne spiš bych nechtěla umřít hlady, kdybych přežila více dnů. *řekne a lehce se usměje a podívá se do publika a když dořekne otázku tak se na ní otočí.* nevybrala? No to nevím *jen řekne a pokrčí ramena.*
Dobře doufám že tohle už budeš vědět. *usměje se uličnicky a opět se zasměje* Před sebou máš dva muže. Jeden je v obleku, usmívá se na tebe a vychází z něho příjemný pocit. Druhý je špinavý, mračí se a vypadá to že tě každou chvíli roznese na kopytech. Který z nich má v ruce nůž? *zeptá se jí*
*Vykulí na ni oči* páni, takovou hádanku jsem jestě neslyšela *usměje se* nevím proč, ale mám dojem že ten v obleku. *pokrčí ramena* lidi mají nepřijemný zvyk překvapovat, tak proč by to nebyl on? *řekne, a pak se usměje*
No přeci ten, který je řezník vy jedni ! *řekne pohoršeně jako kdyby to byla úplná samozřejmost.*
Dobře. No na hádanky asi nejsem ta pravá. *usměje se na ní a pak do publika a vstane./vždyť to nedává ani smysl/ pomyslí si, ale pořad se usmíva jako by nic a odejde*
- 9. MAX JUNIOR MCDONALD
- BODY = rozhovor: 2/10 - oblečení: 8/10 || Designer: Goldie Willson
*vyjde po schůdcích na pódium. Cítí na sobě tisíce očí. Zrovna teď ho pozoruje celý Panem. Zhluboka se nadechne a přátelsky usměje. Zamává do davu a pokusí se posadit na křeslo. Musí se postavit na špičky, aby se dostal nahoru. Začne houpat nohama,
jak to vždy dělá a ještě jednou zamává do davu. * ahoj!
*I když je to dítě, donutí se do úsměvu. Vypadá totiž moc mile* Ahoj Maxíku vítám tě u nás. Pověz nám, jak se cítíš? Nebojíš se, že ne? Jsi přeci jenom takový malý človíček v hrách.
Moje maminka mi vždycky říkala, že takový malý kluk jako jsem já, nemůže mít velký strach. Jenže si asi dovolím toto tvrzení zpochybnit. *zatváří se dost smutně a sklopí hlavu* Bojím se toho, že to nezvládnu, jsem ze všech nejslabší. Mám strach z toho, že se nevrátím domů. *vytáhne papírový kapesník z balíčků, co měl v kalhotách a otře si oči.*
Určitě toho mnoho dovedeš. Zbraň si asi ještě v rukách nedržel co? Určitě však umíš mnoho jiných věcí, pověz nám o nich!
*znovu se pousměje. Přeci jenom něco málo dokáže a i to málo ho může udržet naživu* Ne žádnou zbraň jsem v ruce ještě nedržel. A popravdě žádnou ani nechci. Zabíjení lidí je špatné a barbarské. *zamračí se* Jo, ale něco málo dokážu. Jsem mistr světa amoleta ve schovce a dokážu docela dobře vařit. Pokud se spokojíte s plackami nebo krupičnou kaší. *u nich doma dvě nejobvyklejší a jeho nejoblíbenější jídla* A v korunách stromů jsem jako doma, takže ten kdo mě bude chtít dostat, za mnou musí nejprve vylézt. *zašklebí se na lidi v prvních řadách*
Myslíš si že by takoví drobečci jako jsi ty neměli být vybíráni? Že je to nespravedlivé? Nebo si myslíš že je to tak v pořádku a je na každém, jak se s tím vypořádá?
*jen co vysloví svou první otázku, hned ji skáče do řeči a odpověď je na světě* Dle mého názoru by do her neměl být vybírán nikdo. Žádné nevinné děti, nikdo kdo si to nezaslouží ani žádní Maxíci a už vůbec ne štěňata. *seskočí z křesla a začne mluvit k publiku* Co si myslíte vy? Je správné, abych já nebo kdokoliv jiný z tohoto či následujících ročníku šel do Her jen proto, abyste se u toho řáchali smíchy? NE. Obyčejně, když se doslechnete o tom, že někoho někdo zabil jste šokováni a nechápete, jak něco takového mohl provést. A když někdo vraždí splátce v Aréně tak pořádáte oslavy, dáváte mu nesmírné obnosy peněz a chováte se k němu jak princi či princezně. To není normální. Asi tak jako kdyby byli Spider-man a Batman v jednom komiksu. *pokrčí rameny. * děkuji všem za pozornost. *ukloní se tak hluboko, že se skoro dotkne špičkou nosu země, poté se otočí na podpatku, zamává naposledy Perrie.* ahoj! *a poté si to už hopká pryč do zákulisí.*
- 10. HANNE GABRIELSEN
- BODY = rozhovor: 4/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neesan Netit
Váš kraj ještě nemá vítěze, kdyby se ti povedlo se jím stát, jaké by byly tvé další kroky. Pomohla by jsi kraji nebo třeba cestovala po ostatních a využila peníze spíše pro sebe?
*Zaslechne své jméno, naposledy se nadechne a vystoupí na pódium. Ač se snaží, nedokáže na tváři udržet víc než smutný cynický úsměv z přehlídky. Nezamává, jen se posadí do křesla a tiše pozdraví moderátorku. Hned první otázka ji dostane - nad tím fakt neuvažovala.* No...určitě bych pomohla svému Kraji. Potřebovali bychom to.*Chytne se nabízených možností.* A něco bych si určitě nechala... *Dodá.*
Jak se díváš na výhody krajů s akademiemi. Myslíš si, že by bylo dobré tyto akademie dát všude nebo je úplně zakázat?
Nad další otázkou se nepatrně zamračí.* Samozřejmě, že mají obrovskou výhodu. Nejen v akademiích, ale i obecně - nikdy netrpěli nedostatkem, narozdíl od ostatních. *Zkritizuje kraje profíků.* Buď to nebo to. Akademie všude, nebo nikde. Rovné podmínky. Nebo zrušit Hry. *Dovolí si po kratičké odmlce kousavou a kritickou poznámku. Vážně jí ale nesejde na důsledcích, jaké to bude mít.*
Dokázala by jsi nám popsat svoji úlohu v kraji? Byla jsi již při nějaké takové práci, doma či v kraji?
Má úloha? *Nepatrně se podiví. Ta otázka se jí nelíbí. Tak se rozhodne neodpovědět po pravdě. Protože do toho, co opravdu dělá, nikomu nic není. Chce si to nechat pro sebe.* Pracuju. Hlavně pomáhám rodičům, kteří už na to nestačí. S dobytkem, se stády skotu. Co jiného u nás dělat. *Odpoví celkem stručně a nejednoznačně. Následně se zvedne a přejede všechny Kapitolany pohledem. Stále se k nim nedokáže zachovat vřele. S opět smutným úsměvem, ale hrdým krokem odejde.*
- 10. ARI NAVET
- BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neesan Netit
- 11. ELENA LIEN
- BODY = rozhovor: 3/10 - oblečení: 10/10 || Designer: Amika va Ronzskovn
*Znovu uvidí malé dítě a začervená se* Ale, další mladý člověk tady u nás. Prosím, posaď se! Asi teď všechny zajímá, znáš se s chlapcem z 9. kraje a zda-li jste spolu náhodou nevytvořili spojenectví. Nebo ho snad máš s někým jiným?
*Posadí se na křeslo.* Hm.. Zatím jsme se jen párkrát povídali, ale ještě uvidíme jak se to vyvine. Bohužel, no zatím žádného známého spojence nemám, ale třeba se s někým ještě domluvím nebo se s někým spojím až v aréně.
Jsi z 11. kraje. Naučila jsi se rozpoznávat bylinky a také jejich užití ? Co jsi se tam vůbec všechno naučila?
Ano, bylinky si pamatuji dobře, nejlépe si, ale pamatuju jedlé a nejedlé plody. Bohužel většinou jen ty druhy, co u nás rostou. Rostliny z jiných míst bych asi nerozpoznala. Asi to nejlepší, co jsem se naučila, je to, že umím šplhat po stromech a dokážu se natáhnout pro plody na ne zrovna nejlepším místě, na stromech jsem zvyklá, takže se nebojím být vysoko. Také jsem se naučila různé druhy zpracování plodů, ale to v aréně asi moc nevyužiju.
Jsi velmi mladá dívčina, a určitě také statečná. Budeš mít proti sobě mnoho zlých lidí. Myslíš si že to zvládneš a máš šanci bojovat ve finále o korunku vítěze?
No, jasně že to bude těžké. Řekla jsem si, že to musím zvládnout kvuli rodině, mám hodně sourozenců a když bysme vyhráli už bysme měli co jíst, takže to je moje motivace. Budu se snažit vymyslet nějakou dobrou strategii a třeba se poté zadaří. Vím, že tam bude hodně starších, silnějších a vycvičenějších lidí, ale třeba se to povede a já se vrátím zpět. Chtěla bych pozdravit moji rodinu, mamku, Jasmin a všechny ostatní. Mám vás ráda. A držte mi palce. *Zamává jim, rozloučí se a odchází.*
- 11. CAMERON SKYM
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 10/10 || Designer: Amika va Ronzskovn
A nyní se nám přijde představit Cameron Skym z 11. kraje *usměje se*
*Přikluše na pódium a usměje se a zamává všem těm lidem. Pak si sedne do křesla a obdaří úsměvem i moderátorku. Doufá, že nevypadá moc křečovitě, uměle nebo vůbec nevypadá, jako by ho něčím praštili po hlavě. I když snažit se může, přeci jen tak trochu vypadá. Snaží se ignorovat tu masu lidí a pohled upírá na úplně neznámou moderátorku. Tohle musí dát, hlavně nezvracet.*
Takže, Camerone, již jsme tu měli mnoho splátců kteří nám řekli nebo také ne vše co mohli. A tak se teď ptám i tebe *usměje se* Co dělá chlap jako hora v 11. kraji? Určitě toho umíš víc než jenom rozpoznávat bylinky. Dokázal by jsi například bojovat s mečem a tak? *zeptá se ho*
*Zasměje se, aby zakryl svojí nervozitu.* Bylinky, to je zlo. Vlastně jsem po většinu času pomáhal okolo domu, sadech a polích, pracovat se hold musí, pokud nechcete umřít hladem. *Pokrčí rameny a trochu se zavrtí v křesle, když se snaží najít pohodlnou pozici.* Nevím upřímně, s mečem jsem to ještě nezkoušel. Ale ubránit se umím, to se nikdo bát nemusí. *Usměje se a lehce pro demonstraci prokřupe prsty.*
*Jenom se zasměje a podívá se do publika* No není sympatický? Ale teď zase jinak. Kdyby jsi si mohl vybrat kohokoliv z vítězů kdo by šel po tvém boku v aréně, kdo by to byl? A neříkej prosím že to zvládneš sám, protože všichni víme, že to je lež.
Jakýkoliv vítěz? *Zamyslí se. Ale zase ne po moc dlouhou dobu, aby to nevypadalo trapně.* Možná mojí trenérku - Clove. Možná že nemá příliš velkou radost, že dostala právě náš kraj, ale já si jí docela vážím. Navíc je určitě velmi schopná bojovnice. Neříkám, že ostatní vítězové nejsou, to by tady asi nebyli, ale mou volbou by byla asi Clove. *Vlastně byla první, která ho napadla. Moc se ve vítězích nevyzná, ale to samozřejmě na sobě nedá znát.* Ale to se stejně nestane, tažke to budu muset zvládnout sám. *Pokrčí rameny jako by si z toho vůbec nic nedělal, i když se zatraceně bojí toho, co bude zítra.*
Hodně dobrá volba *usměje se a pochválí mu ji. Naprosto mu rozumí a přijde jí to milé* Ale ani tobě se nevyhne hádanka! Takže poslouchej pozorně. Jestliže mám v jedné ruce 4 pomeranče, a v druhé jich mám 5, co to vlastně dohromady mám?
*Při slově hádanka se mu trochu zkřiví obličej. Vyslechne si jí a podívá se na svoje velké dlaně a pak na nejí drobné ručky.* Hrozně velký ruce. Protože jinak to není možný. Tolik pomerančů v jedný ruce neudržím ani já. *Zakroutí hlavou. Přemýšlí, co si ta moderátorka šlehla, protože tohle mu fakt nepřijde normální. Vysvětluje si to jediným slovem - Kapitolané.*
Ano! Jsi první člověk který na něco takového přišel! *padne mu kolem krku radostí a poté raději jenom přejde ke svému křeslu.* A jako další zde bude Felix Marcel z 12 kraje! *řekne ještě než vyprovodí Camerona z pódia*
- 12. JENNY EMM SATTUDE
- BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 5/10 || Designer: Neznámý
*Zatleská* Nyní na pódium přichází poslední dívka tohoto ročníku, Jenny Emm Sattude *zasměje se a poté ji přivítá na pódiu*
*Při zaslechnutí svého jména se postaví a se zářivým, i když trochu nuceným úsměvem přicupitá na pódium. Usměje se na všechny ty lidi, co tam sedí a posílá jim malé vzdušné polibky a občas jim i zamává. Když je křeslo téměř na dosah, věnuje publiku poslední zářivý úsměv a sedne si do něj. Nohy přitiskne k sobě a jenom čeká, co bude následovat*
*Jen co usedne, vrhne se na otázky jelikož už to chce mít za sebou, někteří splátci jsou vážně výřeční* Pocházíš, překvapivě, z 12. kraje. Jak se tam máte? Co počasí? Někde jsem slyšela že je tam kvůli těm vašim dolům dost špinavo..
*Zasměje se, protože jí připadá trochu zvláštní, mluvit tady zrovna o počasí, ale hned si zformuluje v hlavě odpověď a mile se usměje.* U nás v kraji je docela hezké počasí. V zimě je tam zima a v létě teplo, svítí tam sluníčko a občas i zaprší... lepší místo pro život jsem si nemohla přát, i když ani Kapitol není špatný.* Snaží se jim zalichotit.* A ano, je tam celkem špinavo, všude ten uhelný prach, který každý den musíme dýchat a máme od něho všechno oblečení a boty... Ale za plotem je to hezké, v lese se dají najít i naprosto čistá místa, kde teče průzračná voda a zvířátka vám tam doslova běhají do cest y.* Uvědomí si, co řekla, ale proč jim nepřiznat barvu, když ji stejně zabijí?* Víte, já občas chodím do lesa lovit zvěř či trhat rostliny, oblázky přece jenom nestačí...* Vypadne z ní nakonec a s chabým úsměvem čeká na další otázku.*
*Ta holka právě napráskala celý svůj kraj že chodí za plot. Ale jí je to konec konců jedno, její volba. Jenom tedy kývne a znovu se jí začne ptát* Co tvé bojové schopnosti? Máš šanci se ve svém kraji naučit něčemu jinému než uklízení a vaření, jestli i tomu vůbec?
*Tato otázka jí připadá docela přehnaná, přece jen má každý možnost se s nějakou tou zbraní naučit, i když to není moc jednoduché.* Máme spoustu možností, co se všechno můžeme naučit. Například já jsem se od malička učila rozpoznávat jedlé a nejedlé rostliny a taky jsem se naučila několik základních zbraní a střelbu z luku. Když musíte uživit celou rodinu, je velmi jednoduché se u toho něco naučit. Ale vařit a uklízet samozřejmě umím, kdo by jiný čistil prach ze všech skříní, které máme doma?* zeptá se a mírně se u toho zašklebí. V očích jí zazáří plamé nky a mlčky čeká.*
*Podívá se na její šaty* Máš opravdu úchvatného stylistu *zaměří se na její ruce* Ale co to vidím? Prstýnek? Nechceš nám něco povědět? *zeptá se jí hlodavě*
Ach ano, můj stylista je úplně dokonalý. Dokáže vystihnout můj styl a navíc jsou jeho šaty velmi, ale velmi pohodlné, abych řekla pravdu.* Usměje se a přejede rukou po hedvábné látce, kterou má na sobě. Když spatří její pohled upřený na její ruku, má chuť ucuknout, ale nakonec to neudělá.* No říct bych vám něco mohla...* Na tváři se jí objeví takový trochu zoufalý úsměv a začne vyprávět.* Jednou jsem se setkala s jedním klukem,Hektorem a byla to láska na první pohled. Asi tušíte, jak to celé dopadlo. Bylo to pro mě těch nejobtížnějších devět měsíců v mém životě, ale stálo to za to. Brzo se mi narodila malá holčička, Megan. Asi po půl ro ce jsem se opět setkala s Hektorem a měla jsem dojem, že si mě aspoň trochu pamatuje. Tento dojem jsem ale rychle ztratila a další dva roky jsem o něm téměř neslyšela...*Říká pomaličku* Tehdy jsme se znovu setkali a asi se v něm něco pohnulo, proto mě požádal o ruku. A nyní ho zase ztratím.* Rozpláče se a pomalu vstane. Naposledy zamává a utěče pryč.*
- 12. FELIX MARCEL
- BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Larissa de Monmarie
*výjde na pódium s úsmevom. Na sebe má elegantné oblečenie a je dobre nastajlovaný. Sadne si do kresla a zamáva všetkým ľudom na okolo. Pozrie sa na Perrie a usmeje sa. Dúfa, že nič nepokazí a že vzbudí dojem nežného mladého muža*
Felixi, ach drahý Felixy *Ona si vážně něčeho šlehla ale to teď nebudeme řešit. Usměje se na něj a zapřemýšlí* Když hry začali, řekl váš mentor, Andy Nufa, ať jdete pryč, že vás tam nechce. Co si o tomto chování myslíš?
*pozrie sa na Perrie a nežným hláskom s úsmevom povie* Hm, sú to jeho rozhodnutia, my za ne zodpovedať nemôžeme. Každý predsa vie, čo sa stalo a strata milovanej osoby nie je pre nikoho ľahká *povie a posmutnie* Viem, ako sa cíti, takže mu toto správanie musíme odpustiť. Jednoducho počkáme, keď bude pripravený riešiť závažnejšie úlohy. *odmlčí sa* Zlomeným srdciam treba dať čas *povie a usmeje sa*
Podle mě máš naprostou pravdu. Jen by to možná nemusel dávat tak moc najevo *řekne ještě než se vrátí k tomu co řekl* Zlomila ti snad nějaká dívka srdce že o tom tolik víš ? *zeptá se ho se zájmem. Tohle ona miluje*
*smutne prikývne* Hoho, dievča *zasmeje sa smutne a ukáže so smiechom sám na seba´* Áno, buďme v tom stave o dievčatách *usmeje sa a úprimne sa zahladí do očí Perrie* Bola to moja matka. A tak isto aj otec, jeho vynechať nemôžem. Vychovala ma cudzia žena. ktorej sa nikdy nebudem môcť dostatočne poďakovať za všetko, čo pre mňa urobila *pozrie sa do kamery a smutne odvráti pohlad späť na Perrie*
Oh..to je mi moc líto *Ne není ale pro kamery to bude jistě vypadat dobře* To je život..já však doufám že se ti povede dostat se přes arénu a začít život odznova, v klidu a míru. Tobě tedy hádanku dávat nebudu. Ale zeptám se tě zase na něco jiného. Chtěl by jsi teď něco někomu vzkázat? Může to být tvá poslední možnost.
Uff.. *pozrie sa napäto do očí Perrie* Chcel by som poďakovať jednej osobe, ktorá pre mňa obätovala svoj život. Navždy si ťa budem pamätať a keď budem umierať, posledný človek na ktorého budem myslieť budeš ty. A tak isto ďakujem aj mojim rodičom, za všetko čo urobili. A tak isto aj celému 12. kraju a Sídlu, za všetko, čo máme a čo sme mali. Asi k tomu nemám viac čo povedať *povie do kamery*
Tak to byl Felix Marcel z 12. kraje!
*zakýva do kamier a pozrie sa posledný krát na Perrie a usmeje sa na ňu. Odcupitá po špičkách s úsmevom do zákulisia a vydýchne. Stratí sa v dave ľudí*
Tak to byli splátci 114. her!
