[ rys malfájt ]
 Defense: 10 Victory year: 83rd Annual Hunger Games | Contact: creationoflars@gmail.com Token: Křížek na krk Hobby: Kulinářství |
[ before the Hunger Games ] V Jedenáctém kraji je všechno přísně hlídané, tudíž nemohl jen tak před mírotvorci trénovat, a žádné výcvikové centrum jako profesionální kraje tam také nemají. Stejně nikdy moc o Hladových hrách nepřemýšlel a tak vypustil všechny ty tréninky na to z hlavy. Přes den musel pracovat, pomáhat rodině a kraji, aby přežili. Není to žádný lenoch a svou práci vždy dělal na sto procent. Kvůli své práci dokáže unést velkou zátěž - pytel plných jablek nebo klidně větší balvan. Za ty léta si tímto dost nahnal sílu v rukách a velikou výdrž. Když pro sebe získal nějaký čas, tak si ve volném čase rád zašel do divočiny, kde hodiny sám a byl spokojený. Jako skautík se naučil mnoho užitečných věcí, které by se právě daly využít v té aréně. Něco o tom, jak se vyznat v přírodě, najít jídlo i zdroj vody, to je pro něj všechno jednoduché a nemá s tím problém. Je rád v přírodě a klidně mu nevadí spát pod šerákem, několikrát v noci vyšel z domu jen s dekami, aby mohl usnout pod hvězdami. Rozhodně mu žádná špína nevadí, protože se s ní setkává každý den při práci. Pomáhal i v domácnosti matce, takže se postupem času naučil vařit a to celkem dobře. Sice toho neměli moc a většinou bylo všechno jednoduché uvařit, ale i tak se dá s jídlem dělat zázraky. Jeho největší specialitou je ovocný koláč, vždy, když měli dobrý rok, tak si dvakrát do roka udělali tuto dobrůtku. Dával si vždy záležet, aby ho upekl co nejchutněji a později si to vymistroval na maximum. V pozdějším věku, se vydal s otcem do lesa, kde se naučil klást primitivnější pasti a lovit zvěř. Rozdělat oheň pomocí dřívek taktéž umí, naučil se to všechno od svého otce, který později zesnul, když je při činu chytili mírotvorci. Od té doby Rhys nikdy nevkročil za plot.
[ the days after ] Když se dostal do arény, bylo to pro něj naprosto otřesné. Všichni mu byli sice dobrými a silnými protivníky, ale ani on nebyl zrovna tak neschopný, jak by si někteří mysleli. Ve výcvikovém centru se pokoušel ohánět s mečem, se kterým si poradil v aréně a díky tomu se dostal až na čestné první místo v Hladových hrách. Hlavně měl to štěstí se dostat mezi silnější jedince, kteří mu k tomu vítězství vlastně pomohli, ale ve finále už si musel poradit sám. Do finále se dostal se svým spojencem a byli dva na jednoho silnějšího a krutého profíka. Ten bohužel jeho spojence usmrtil docela rychle a pak už to byl jen on a ten profík. Byl to pro něj náročný boj a vyvázl z toho jen tak tak, kdyby to rychle neukončili, možná by ještě skonal vyčerpaností. Dlouho po vítězství se nemohl soustředit na nic jiného než na to, že ho někdo přepadne ve dne i v noci, začal tak trénovat a posilovat. V podstatě mu z toho trochu hráblo a nevěnoval se snad ničemu jinému. Začal se chovat jako profesionál před arénou. Pořád je zaseknutý v aréně, je to pro něj nekončící můra a občas z něj jde strach, jelikož je plný nenávisti a nemá problém zmlátit někoho, kdo mu je proti srsti. Později se z těch všech paranoií dostal, ale zůstalo v něm něco zlého, několikrát už smýšlel o nějaké pomstě, i když si za celou tu věc může sám, když se do arény přihlásil dobrovolně. Jakmile přišel Kapitol s nápadem udělat další Hry, do kterých by šli vítězové, už to nijak zle nebral. Prostě se s tím smířil a zdokonalil si další schopnosti. Do těch patří plavání a jelikož nikdy neměl problém s velkou zátěží, zkusil těžší zbraně a zalíbil se mu palcát a dvoubřitá sekera. Naučil se první pomoc a jak si poradit s vážnějším zraněním. Je tedy připravený na cokoliv, a pokud bude muset bojovat s vítězi, bude se snažit pomoci tomu nejlepšímu člověku.
[ before the Hunger Games ] U takového obyvatele z chudšího kraje je zřejmé, že nikdy neměl přístup k vražedným zbraním. Proto Rhys neumí vůbec s žádnou zbraní. Sice držel v ruce kosu nebo nůž, ale nikdy je nevyužíval jako zbraň. Žádné bojové umění se ve svých dětských let nenaučil, neměl jak a nikdo se k tomu nehlásil. Všechno kolem boje znal jen z Hladových her, na které se musel nuceně dívat jako zbytek národa, takže z toho nijak vysledoval pár bojových taktik, ale nikdy to naživo nezkusil. I když je to trochu trapné, tak Rhys nezná moc rostliny. Hodně času strávil v přírodě, ale nikdy žádné kytky netrhal a v podstatě ho ani moc nezajímaly. Netuší tedy, jak vypadají jedovaté byliny nebo zase ty, které by mohly být k užitku. Má fobii z výšek, proto nerad leze někam do výšin. Dělají se mu závratě, a proto se nikdy nenaučil lézt tak dobře. Výšku stromu by pravděpodobně zvládl, ale raději se vyhýbá všemu, z čeho by mohl spadnout. Je velice starostlivý a nedokázal by snad ublížit ani mouše. I když to bychom trochu přeháněli. Pro přežití by tento člověk udělal všechno, ale má problém zabíjet. Nedělá se mu sice blbě z pohledu na krev, ale taky jí nutně nevyhledává. Někdy se dokonce stará více o ostatní než o sebe a bude se snažit vás nezklamat. Je to hodná duše a nemá problém se pro vás obětovat, pokud to bude k dobru. Takové chování je ale v aréně nepřípustné, pokud máte v plánu vyhrát, že?
[ the days after ] Totálně po aréně zešílel, jelikož si pořád myslel, že je v aréně a doteď má občasné halucinace a paranoiu, ale není to už tak hrozné jako předtím, protože dokáže rozeznat realitu od lži. Kromě mentorování měl čas i na něco jiného, naučil se bojovat se zbraní, ale bohužel se nikdy nenaučil s střelnými zbraněmi, protože pro to nikdy neměl cit. Jeho kondice se každým rokem horší. Musíme brát v potaz jeho věk, takže už není tak čilý jako předtím. Má problém s běháním a je pomalejší. Občas už skoro nepopadá dech a je to s ním opravdu špatný. V aréně se zjistilo, že má astma, takže ani to mu moc nepomáhá k výdrži. Jak je pomalejší, má i špatné reflexy a hůře slyší i vidí. To už je vše poškození ze stáří, je to normální věc a nemůže s tím nic udělat. Taktéž se ve svém životě stal alkoholikem, a proto není zrovna nejzdravější. Už se ale nesnaží o to, aby byl dobrý a vyhrál ty Hladové hry s vítězi, spíše má v plánu jen někomu pomoci a to vše. Vždyť už mu snad tolik let nezbývá a smířil se s faktem, že jednoho dne zemře. Proč ne zrovna tam, kde to všechno začalo, že? Všechny jeho schopnosti jsou horší, i když se naučil dost dobře ovládat těžší zbraně, pořád to není žádný zázrak.
[ before the Hunger Games ] Rhys byl vždycky ten šťastný malý človíček, který nadevše miloval svět, když ho z toho snění zrovna nevzbudily nějaké Hladové a šílené hry, které mu vždycky dost zničily náladu. Rodiči byl milován a on svojí lásku oplácel ve stejné míře, byli v podstatě šťastní, i když neměli žádné peníze a nebo byli pár dní bez jídla, tak se přes to přemohli a byli rádi, že jsou spolu. Kvůli tomu, že neměli dny co jíst, si bral oblázky, aby se postaral o sebe a svojí rodinu. Rodiče z toho nikdy nebyli nadšení, protože se o něj báli. Jenže Rhyse po těch letech stále nevybrali do Her, a tak se zdálo být všechno v pořádku až do jednoho dne, kdy je mírotvorci chytili za plotem a jeho otce ihned potrestali. Odvedli si ho a už se domů nevrátil, proto je pravděpodobně mrtvý nebo mu dali osud ještě horší, než si zasloužil. Po jeho smrti jakoby štěstí uteklo. Matka onemocněla a nešlo ji vyléčit. Zaprvé to neměli čím zaplatit, a i kdyby si našel jinou skulinku, místní lékaři na to neměli žádné léky. Následně mu nato po roce zemřela. Jelikož se ještě nemohl starat sám o sebe a nebyl plnoletý, byl předán do péče nevlastní sestře jeho mámy, kterou moc neobdivoval a ona jeho taky moc ne. Peníze se v její rodině také netiskly a měla svoje děti, se kterými měla starostí až až. Její manžel byl ožrala, a proto na to byla úplně sama. On se jí snažil pomáhat ve všem, ale nakonec pro ní byl stejně jen zátěž, takže se nemůžeme divit, že z toho nebyl nijak nadšený. Z tohoto důvodu byl odhodlaný se při další sklizni přihlásit do Hladových her s účelem zemřít, či vyhrát, už mu bylo všechno jedno.
[ the days after ] Přihlásit se dobrovolně do Her byl omyl a to zjistil, když vystoupil z Capitol Expressu, kde na něj u nádraží civěli ti zmalovaní lidé. Když se dostal do výcvikového centra, bál se ještě víc, ale stejně se rozhodl, že nebude poseroutka a jen tak lehce se nevzdá. Přežil Kapitol a nakonec se vše dokonale zdařilo. Našel si ty nejlepší spojence, kteří nebyli zrádcovští profíci a dotáhl to až k vítězství, což vůbec nečekal. Byl z toho opravdu vykulený a zároveň naprosto vyčerpaný. V Kapitolu ho ale zase dali dohromady, jenže nedali dohromady jeho psychiku, která byla naprosto roztroušená a zmatená. Blouznil z té aréně a i při rozhovorech se mu udělalo nehorázně špatně a chtěl zdejchnout pryč. Bohužel nemohl, a tak to musel nakonec vydržet až do konce. Po tom se v zákulisí zhroutil a tam začal chytat záchvaty. Od té chvíle nebyl moc oblíbeným vítězem, protože z něj měli všichni blázna, ale Kapitolané ho dost litovali, a tak se postarali o to, aby se z toho dostal. Několik let navštěvoval psychologa v Kapitolu, který mu dost pomohl a nakonec ho z té jeho paranoii dostal. Začal se věnovat víc splátcům z kraje a pomáhal jim, i když to většinou bylo k ničemu. Jeho svěřenci byli vždycky slabší a nebylo jim moc pomoci, když toho moc neuměli. I tak se ale snažil pro ně udělat první poslední, pokud nebyl zrovna znechucen chováním některých. Nemá totiž rád povýšené lidi, ale to naštěstí v jeho kraji tolik nehrozí. Měl období, kdy chtěl naplánovat pomstu za Hladové hry, jenže k tomu se nějak nedostal a postupem času z toho plánu sešlo. Zažil toho už hodně a život neměl nakonec až tak hrozný, i když si některé dny musel vytrpět s alkoholem, protože mu to jinak nešlo.
