Thursday, September 18, 2014

4th Pentagames - Rozhovory II



Dalším človíčkem je Paige Avery Rosen, 7. kraj! Toto jméno jste jistě už slyšeli, tak doufáme, že nás něčím překvapí sestra Quinn nebo je to možná jen shoda jmen.
*Se sladkým úsměv elegantně dojde až k Regan. Snaží se zaměřit jenom na diváky. Doufá, že si tu její sladkou tvářičku zapamatují. * Ahoj Regan! Ahoj Kapitole! *Pozdraví moderátorku a celý Kapitol. Nadále se sladce usmívá. *

Ahoj Paige. *Usměje se a posadí se.* Takže jsme pochopili správně, že jsi sestra Quinn? *Zeptá se jí opatrně, teda jen to předstírá, jí by to bylo vlastně jedno.*
*Taktéž se posadí a svůj úsměv lehce zmírní. Poslouchá otázku.* Ano, pochopili. Jsem. *Udělá smutný výraz vyjadřující lítost.* teda byla jsem její sestra. *Hned jak dopoví, lehce se usměje, aby svůj předstíraný smutek zakryla.*

Oh, tak to je hezké. Jak hodně z rodin tu vidíme, někteří nechtěně, ale ty ses přihlásila dobrovolně. *Nasadí podezíravý výraz.* Co tě k tomu přimělo? Hodláš snad tyto Hry vyhrát a dát čest jménu Rosen?
*Tahle otázka ji přinutí zvětšit svůj úsměv.* Ano, přihlásila jsme se sama, je přirozené, že chci vyhrát, ale hlavní důvod k mému přihlášení byl prostý. *Hrdě zvedne hlavu.* Chci pomstít svou sestru. Chci očistit jméno naší rodiny od její nedůstojné smrti! *Řekne rázně. Snaží se při tom usmívat, ale jak mluví vznikne z toho jen jakýsi škleb. *

*Podívá se na ní takovým poker facem.* Jooooo. *Řekne velice dlouze.* Taková kuráž se jen tak nevidí, tak doufám, že se ti to povede. *Usměje se na ní a řekne to poněkud ironicky, ať si to přebere jak chce.* Třeba se ti to povede, jak to hodláš udělat?
Jak to hodlám udělat? *Chvíli se zamyslí a nahrbí se. /Jak to sakra hodlám udělat?!/ na tvář nasadí zlomyslný úsměv. * Asi nějákým způsobem, kterej bude hodně krvavej. Možná ne jenom pro ostatní, ale i pro mě... * Hodí se do pohody. Prohrábne si vlasy a stočí svůj pohled k publiku. Hodí do něj další zlomyslnej úsměv, aby si tý zlý Paige užili i oni. *

Dobře, tak snad se ti to povede Paige. Já osobně ti moc věřím. *Jo, snaží se být co nejvíc milá.* A teď už tě musím propustit, takže nám v aréně pěkně ukaž tvojí zuřivost! To byla Paige Avery Rosen ze 7. kraje.
*Pozná její předstíranou milost, ale nenechá se rozhodit. Naposledy hodí úsměv do publika a odejde z pódia.*
  • 7. kraj - Michael Fleck
    • Body → rozhovor: 6/10 - oblečení: 3/10 | Moderátor: Regan Cais | Designér: Neznámý
Teď prosím, aby přišel na pódium její spolukrajan Michael Fleck!
*Uslyší své jméno. Ještě stačí mrknout na svou krajanku a energetickou chůzí se vydá k tomu křeslu. Nezapomíná se usmívat na moderátorku, do kamery i do publika. Jak to zvládá naráz je záhadou.* Pěkný večer, Regan. *Popřeje jí a blýskne po ní chrupem.*

*Je z minulého rozhovoru trochu rozhořčena, takže ho nijak nezdraví ani se na něj moc neusmívá a na obličeji má jen kamenný výraz, který hned mění v úsměv, aby ho tady nezastrašila.* Michaele, jsem ráda, že tě tu vidím. Snad jsi tady v Kapitolu rád. Čím ses vždycky chtěl stát?
Otcem. *Odpoví téměř bez rozmyslu. Myslí to zcela vážně, což lze vyčíst z tónu hlasu a mimiky.* Většina malých kluků se touží stát hrdiny, dřevorubci nebo snad kdo ví čím. Já se chtěl stát dobrým otcem, mít krásné děti, dobrou manželku a pěkný domov. Zní to hloupě, já vím. A pak i trochu ten superhrdina. *Řekne na odlehčení nálady a trochu se uchechtne.

Páni. *Opravdu jí to překvapilo.* Takhle v mladém věku. Třeba vyhraješ a najdeš si perfektní ženu i dům, protože vítězové mají vždycky perfektní domy, nemyslíš? *Zasní se na chvíli, ale pak se zase na něj podívá.* A když jsme u těch vítězů, kterého z nich bys v aréně určitě nechtěl?
Jo, to by bylo fajn. Ano, jejich domy jsou vždy perfektní. *Znalecky přikývne. Ne, že by nějaký vyloženě viděl, ale musí být.* Nechtěl? *Zeptá se trochu překvapeně. Tahle otázka ho trochu vyvedla z míry.* Ono je to těžké říct. Mám ke všem vítězům velký respekt. Dokázali něco, v mých očích, téměř nemožného. Proto rozhodně nemohu říct, kterého bych nechtěl. Každý umí něco, díky čemu vyvázli. Každý z nich si prošel peklem. Proto bych asi volil všechny. Ať si jím nemusí procházet podruhé. *Prohlásí zcela nesobecky a na tváři má malý vítězný úsměv.

Oh, tak to je od tebe milé. Určitě by bylo nemilé je ztratit. *Teď dělá trochu delší pomlku, jelikož už jí jaksi nic nenapadá a to je asi tou únavou.* Michaele, poslední otázka a pak můžeš jít. *Zatváří se tajemně a zároveň drsně.* Jaká je tvá největší obava?
*Přikývne, jakože rozumí. Chudák moderátorka vypadá, že za chvilku vypustí duši. On se cítí jako svěží vánek a taky podle toho vypadá. Dokud nepřijde poslední otázka a jemu povadne úsměv na tváři.* No...Mám strach z hloubek, ale to asi nebude ono, že? *Podívá se Regan do tváře, jakoby hledal odpověď. Nenachází jí, tak se nadechne a spustí.* Největší obavu mám z toho, že někdo ublíží mé sestřičce. Tak moc bych si přál, abych mohl být doma a chránit ji, ale to teď není možné. V noci špatně spím, protože nevím, jestli se jí náhodou něco nestalo. Jsou já teprve čtyři a neumí se o sebe postarat...*Skloní hlavu, aby skryl emoce, které se mu dostaly napovrch. Pravé emoce. Prý s poctivostí nejdál dojdeš, pche.*

*Je to smutné, zatváří se smutně. Rozhovory by neměly být smutné, a tak to rychle něčím zamaskuje.* Ale tohle se ti určitě nikdy nestane, tvoje sestřička bude v pořádku. *Mrkne po něm.* Třeba bude mít šťastný život a nebo prostě vyhraj a přivez jí domů dárek! *Už se zvedá z křesla.* Dámy a pánové, to byl Michael Fleck.
*Dojde na pódium, pořádně vypnuté svaly, nos a brada nahoru, pěkný arogantní úsměv. Sedne si na křesílko, pohodlně se opře a čeká na první otázku*

Jaký je tvůj největší problém?
Hmm, největší problém je tu můj kraj. Osmička, debilní, naprosto nezajímavý kraj, kde se nic moc nenaučíte. Každý kraj má nějaký výhody, ze čtyřky suprově plavou, loví rybky trojzubcema a my? My pracujeme v továrnách a barvíme látky, vážně užitečné! Nechcete někdo přebarvit oblečení v aréně? Rád se toho ujmu! Můžu vás taky propíchnout jehlou, takže jo, mám VELKÝ problém!*trochu se zazubí na odlehčení.* takže v celku nic jiného než trávení a občasné vrhnutí nožem nezvládnu.

Máš nějaké oblíbené jídlo a co ti v Kapitolu nejvíc zachutnalo?
Samozřejmě, že mi chutnalo úplně všechno! Vážně nechápu, jak můžou vymyslet něco tak dobrého a ještě to tak pěkně připravit, taky fajn je, že vám to přinesou až pod nos, případně velkou snídani ráno do postele, mám pocit, že jsem za těch pár dní dokonce něco přibral!*zasměje se* Vlastně Kapitolu se celkově nedá skoro nic vytknout, jídlo mají vynikající, styl je takový...no...načančaný a všichni jsou tu krásní, upovídaní - teda až na avoxe- a většinou i dost milý.

Chtěl by ses někdy stát prezidentem Panemu, kdyby jsi měl možnost?
*Hned se otázce musí zasmát* Upřímně, kdo by nechtěl? Mít každý den luxusní jídlo, vybranou společnost, čisté oblečení a elekřinu je hodně lákavá představa, ale taky má určitě hodně povinností, takže myslím, že ne. Byl jsem docela spokojený se životem v kraji, sice byl plný smradlavých chemických látek, ale přesto, dokonalý život v Kapitolu by mě nudil a stal by se ze mě nemožný, otrávený tlouštík, co má v jedné ruce pivo, druhou se hrabe v chipsech a utírá si zapatlané ruce do tílka, když čumí na nějaký pořad v televizi. Ale Kpitole jsi úžasný!* zazubí se, vstane, vysekne několik poklon a odejde z dohledu kamer*
  • 9. kraj - Alexis Jones
    • Body → rozhovor: 2/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Regan Cais | Designér: Nikdo
Na řadě je další splátkyně, Alexis Jones! Přivítejte jí na pódium! *Hned jak se k ní dopajdá, tak už jí pokládá první otázku.* Tak už si celá připravená zaujmout místo v aréně?
Myslím si, že áno. Trochu som nervózna z toho čo ma čaká no zároveň ak vyhrám tak opäť uvidím moju rodinu. Pevne verím, že som sa vo výcvikovom centre naučila všetko, čo budem potrebovať na vyhranie týchto hier.

Co si myslíš o letošních splátcích?
Musím priznať, že je tu zopár zaujímavých kúskov, ale inak si myslím, že väčšina by mohla byť v aréne ľahkou korisťou.

Jaký jsou podle tebe šance na výhru nebo kdo si myslíš, že letos vyhraje?
Tak ja pevne verím, že tým víťazom budem ja a momentálne na nič iné nemyslím.
*S takovým křivým úsměvem vyjde na pódium, trochu se stydí a je to vidět, sedne si na křesílko, hodí nožku přes nožku a čeká*

Buď byli porotce moc přísní anebo jste byli mizerní. Takové hodnocení jsi měl i ty, co si o tom myslíš?
Přiznám jsem, že jsem byl strašně nervózní, nemohl jsem vymyslet, co bych jim mohl předvést... Já tam nebyl, byl jsem setjěn vyklepaný jako teď, ale tady stačí jen sedět!* trochu se usměje* Nemám moc rád konflikty a stres, já jsem spíš taková mírumilovná osoba, ale když jde do tuhého, dokážu vydržet spoustu věcí, myslím, že kdybych doopravdy moc chtěl, měl bych větší šanci na výhru než většina profíků, ale byl bych děsně nudný vítěz!

Jaký byl tvůj největší sen?
*Nejdřív si to trochu promýšlí, takže drží hubu, pak začne teprve mluvit* Můj největší sen byl vlastně takový docela obyčejný, chtěl jsem mít svou rodinu a mít peníze, vlastně to platí pořád. Peníze bych se snažil investovat do sirotčinců, přispíval bych penězi a jídlem chudým rodinám... Jen proto, aby se nikdo nemusel cítit tak jako já. A druhý byl takový skromnější - přál jsem si umřít. Víte, možná život není pro každého, třeba pro mě. Každý den padám jako podťatý únavou a stejně si nevydělám tolik, abych měl na slušný byt anebo na jídlo, život je asi nesmyslný, ale o smrti mám ještě spoustu iluzí a až přijde budu rád, protože mě to konečně úplně osvobodí z ocelového sevření systému Panemu.

Určitě musíš sledovat Hladové hry, kdo nejvíce se ti zatím zalíbil z vítězů i splátců?
Vždycky jsem vyrůstal s malými dětmi v sirotčinci a proto mi jich bylo taky vždycky strašně líto, oni tu ti nejmladší moc rozruchu neudělají a když umřou je to jen smutné, takže mojí nejoblíbenější vítězkou byla Karalyn z osmého kraje, dokázala těm malým vylosovaným chudáčkům, že i oni mají šanci zvítězit. Jinak nemám moc rád profíky, co je s takovou oblibou vraždí, chápu, že každý chce vyváznout živý, ale nechápu, proč je umučí k smrti, stačila by přece jen jedna rána, ne?* Potom se ještě naposledy stydlivě osměje do publika, vyskočí na nožky a odskotačí do zákulisí*
A v další řadě už tu je kulatá desítka! Přivítejte krásnou Coraline River!
*Zaslechne její jméno. S nepřekonatelným úsměvem vyrazí směrem k Regan * Zdravím tě, Kapitole a zdravím i tebe, Regan. *Mile se na ni usměje a sedne si do křesla. Je připravena na rozhovor. *

Coraline! Ráda tě to vidím, i když si přiznám, že jsem si myslela, že jsi Caroline. *Zasměje se.* Takže tak tě tu máme, jsi nervózní z zítřejšího dne a nebo už jsi celá natěšená až vstoupíš do arény? Co si myslíš, že si letos Tvůrci na vás připravili?
*Zamyslí se nad první otázkou. * No.. moje pocity jsou smíšený. Na jednu stranu se těším, ale na druhou se strašně bojím. Tvůrci si pro nás určitě přiravili velkou nepřekonatelnou arénu, jsou to přece Pentagames, ty jsou vždycky cool! *Zasměje se a podívá se na diváky.*

Takže máme chápat, že ty máš Hunger Games ráda? Sleduješ je každým rokem? *Pozvedne obočí.* Máš krásný vlasy, jsou to tvoje pravý? Máš je nějak obarvený? Jsou opravdu krásné. *Prohlíží si je, i když ona je má taky dokonalé a to si do nich ani necpe žádné přípravky.* I když, ty svoje bych za nic také nevyměnila.
Ano, Hunger games jsou super. Nemusím na ně koukat pořád, ale jsou.. No prostě super! *Mile se na Regan usměje* Děkuju. No.. Levé asi nebudou, takže ano, jsou pravé a.. Nikdo mi s nimi nic nedělal, jsou takhle blonďaté už.. Já vlastně ani nevím, asi od jakživa. *Mírně se usměje.* To se nedivím, protože ani mě by se nechtěli vyměňovat, kdybych měla tak nádherný vlasy jako ty. *Mírně se na ni usměje a pak stočí pohled do publika.

*Trochu se začervená, vlastně se nečervená, to bude jen tou její tvářenkou.* Ale jdi ty, děkuji. *Na tváři jí vyjede upřímný úsměv.* To máš opravdu úžasné. Tak dobrá, poslední otázka a dlouho se pak neuvidíme a nebo... *Tu větu nedořekne.* Třeba se ještě uvidíme za týden nebo za 2 nebo za kolik stihne vítěz zvítězit. 10. kraj je pro dobytek, takže bych řekla, že tam máte i býky. Zkoušela jsi někdy rodeo?
Ano, býky tam máme, ale rodeo? *Trošku udiveně se na ni podívá.* Ještě jsem to nezkoušela, ale mohlo by to být super! Kdybych se vrátila..*Odmlčí se.* I když to se pravděpodobně nestane.. Rozhodně bych to zkusila! *Řekně nadšeně a už si představuje sebe někde na býkovi.

Já to vždycky chtěla zkusit, ale asi bych uletěla na Mars. Dobrá tedy, to je od nás všechno. Hodně štěstí zítra. *Zvedne se, dneska už poněkolikáté, že jí to začíná unavovat.* Coraline River!
*Taktéž se zvedne.* Děkuji. *Stihne ještě špinout a už kráčí směrem z pódia.*
Na co jsi za sebe nejvíce pyšná?
Nejvíce pyšná ze svých schopností jsem na střelbu z luku. 4 roky se někdy zdají málo a někdy hodně, pro mě byly 4 roky hodně. Jelikož jsem luk používala každý den a možná se k tomu přidal nějaký skrytý talent střílení mi fakt jde a také mě baví. Hodně na sobě oceňuji výdrž. I když nemám moc síly (jsem docela drobná) výdrže mám dost k té se přidá hbitost a jsem téměř nepřekonatelná. A hlavně ty přírodní léky. Nevzpomínám si kdybych byla nemocná. Nemocná je u nás matka a já jsem ráda, že se o ni dokážu postarat díky mateřídoušce, šalvěji a jiným léčivkám se její stav nezhoršuje, za to jsem moc ráda.Také jsem pyšná, (i když to možná zní ironicky) že jsem před odjezdem do kapitolu dokázala v klidu dát Peterovi všechny pokyny ohledně jídla a léků a bez brekotu se se všemi rozloučit.

Už sis našla nějakého spojence a jsi připravená vejít do arény?
Spojence jsem si nenašla a ani to v plánu nemám. Jsem samostatná a hlavně by mě děsilo pomyšlení, že budu muset je, nebo oni mě zabít. Navíc bych se nimi asi nebyla tak nenápadná. Pořád si opakuji, že do arény jsem připravená jít a že bude nejlepší když už to bude za mnou, ale v koutku duše vím, že to není pravda. Ještě nejsem připravena zemřít.

Máš z vítězů nějakého favorita a koho by sis vybrala za spojence, kdyby sis z nich mohla vybrat?
Za spojence bych si vybrala vítězku Callistu Allen ze 7. Asi hlavně proto, že se v ní trochu vidím a také se mi líbí její hesla a názory. Také myslím že bych se od ní mohla naučit mnoho zajímavého.
Co je tvá nejlepší a nejšťastnější vzpomínka?
*Poslouchá moderátorku, pokládající otázky, přičemž poslušně pokyvuje, aby dal najevo, že dotazům rozumí. Když je řada na něm, nepřemýšlí tak dlouho, jelikož vzápětí roztáhne koutky v úsměv a rozhovoří se.* Patří mé rodině, kterou mám nadevše moc rád. Když se to stalo, byl jsem ještě malý, ale už tehdy jsem hodně pracoval a pomáhal doma. Zranil jsem se při sekání dřeva a tekla mi krev, docela jsem se toho lekl, byl jsem malý. Naši, máma s tátou, a dokonce i bráchové, se ke mě přihnali a pomohli mi. Byl jsem z toho docela vyjukaný, ale ta strašlivá vzpomínka se brzy změnila v tu nejkrásnější, jelikož když jsem byl ošetřen, všichni jsme se odebrali domů. Vím, že jsme pak všichni skončili v obýváku, mamka upekla moje oblíbené koláčky a všichni jsme byli spolu, i přes tu ošklivou zkušenost na zahradě. Bylo to super, protože jindy byl všichni rozlítaní a někde pracovali, ale ten den jsme byli... spolu. *Náhle hlavu obrátí od moderátorky, zadívá se kamsi za ni, přímo na kamery a jeho oči se mu náhle roztáhnou v radosti.* Mám vás rád a vždycky vás budu mít rád. *Pronese, určitě ne k publiku. Jakmile jsou slova vypuštěna, o něco posmutní.*

Jak by ses vypořádal se životem vítěze, kdyby jsi vyhrál a měl skoro všechno na světě?
*V očích má stále ten rozladěný a smutný výraz, který u něj přetrvává již od první odpovědi. Když se opět rozpovídá, jeho výraz o něco uvolní.* Víte, já si tuhle otázku nepřipouštím. Nemyslím si, že vyhraju. Je tam hromada zkušených bojovníků, kdo jsem já? *Protočí očima. Nejspíše jej už ten celý rozhovor zmáhá.* I když už se to párkrát stalo, že vyhrál někdo z méně bohatých krajů, přesto si myslím, že nemám moc šancí. Spíše už se těším, až to budu mít za sebou. A kdyby náhodou... tak budu i nadále pomáhat své rodině. *Trhne rameny, tentokrát spíše ledabyle a pohledem zalétne kamsi mimo kamery a moderátorku.*

Chtěl jsi někdy letět do vesmíru?
Jistě, už milionkrát. Kolikrát jsem se v noci díval na nebe a chtěl se tam dostat. *Ta náhlá změna otázek snad pomůže, aby se přestal tvářit tak sklesle. Dokonce mu i očička zazáří a do tváře se mu vloudí chlapecký úsměv.* Je to neznámé a nespoutané místo, někdy bych rád zjistil, co tam může být. A taky... doufám, že to poslední, co v Aréně uvidím, budou hvězdy a celý ten širý a vzácný svět, co obklopuje naši zemi.
  • 12. kraj - Samuel Collins
    • Body → rozhovor: 4/10 - oblečení: 1/10 | Moderátor: Regan Cais | Designér: Neznámý
Jsi připravený vkročit do arény a všem to nandat a nebo se aspoň probojovat k vítězství?
Já, no. Budu se snažit udržet se na živu *Řekne* mám motivaci, proč se vrátit domů. Ne jen svůj život, ale i mou rodinu. *Řekne. Hned se mu vybaví jeho dům a jak je tam určitě hodně věcí k práci a že jim určitě chybí i to málo co dostával jako výplatu v dolech*

Žil bys v jiném kraji, než v tom svém?
To rozhodně ne. *Řekne okamžitě* Vy si tady v kapitolu možná myslíte, že dvanáctka je jen hloupej kraj dolníků, ale tak to rozhodně není. Svůj kraj bych nevymněníl. Lidi jsou tam ochotní pomoct, nedělaj ze sebe že jsou něco víc. Váží si těch opravdu důležitých věcí. Rodiny, zdraví, štěstí. *Řekne a pohledem probodává publiku*

Jaký jsi měl pocit z celkového pobytu v Kapitolu? Chceš ještě něco vzkázat rodině?
*Snaží se vymyslet jak to říct, aby z toho pak neměla třeba problém jeho rodina* No je fakt zajímavý jak je Kapitol jiný než dvanáctý kraj, nebo jakýkoliv kraj asi. V krajích často nemají ani střechu nad hlavou a tady dáváte splátcům pokoje, že by se tam vešlo i několik rodin a to nemluvím o tom plýtvání jídlem. *Řekne rozhořčeně a doufá, že třeba pár kapitolanům se pohlo svědomí, pak se ale uklidní a koukne na svůj náramek pro štěstí, co má na zápěstí. Neví, co má říct nechce se loučit. Tak se jen podívá do kamery a v tom už zazvoní zvonek a tak odejde z pódia*

A to byli všichni splátci letošního roku, uvidíte je opět zítra na všech obrazovkách v Panemu! Ať Vás doprovází štěstěna a dobrou noc Paneme!

Ještě naposledy se ozve veselá fanfára, která to všechno ukončuje. Splátci mají až do zítřka klid a kapitolani odcházejí slavit do velkoměsta, takže dnes bude velice rušný večer.
Posted by at

other worlds

stranger2s.jpg