[ arhčr frencis ]
Player: Diddi  Defense: 96 Victory year: 122nd Annual Hunger Games | Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com Token: Ježeček z borové šišky Hobby: Kreslení, Parkour |
[ before the Hunger Games ] Díky jeho malému vzrůstu mu nedělá sebemenší potíže být nenápadný, avšak jeho povaha je k tomuto docela dost opačná. Je rád středem pozornosti, to ale neznamená, že neumí být zticha. Je to veliký šprýmař, rád vyrábí různě složité pastičky, díky kterým dělá docela velkou neplechu svému okolí, hlavně jeho sestrám Leonie a Gabby. Velmi často se kvůli jeho kanadám dostává do problémů – svým způsobem je to umělec jako jeho matka. Umí se celkem slušně přetvařovat. Má díky tomu celkem dobré reflexy a taky je díky tomu dost vynalézavý. Jelikož pochází ze Sedmičky, tak by bylo celkem divné, kdyby se neuměl ohánět sekerou. Umí se s ní pořádně rozmáchnout, ale jeho výška bojkotuje jeho sílu. Sekeru držel prvně v pěti letech, kdy s ní štípal dříví na zimu. Postupem času se však rozhodl, že s ní zkusí trénovat, aby byl případně připraven, kdyby ho vybrali do arény. Teda ne, že by si věřil, že má nějakou šanci, kdyby ho vybrali v tak brzkém věku, ale aspoň by se mohl zkusit trošku bránit. Když berete jako posilování vykládání a nakládání nasekaného dříví, tak v tom případě i posiluje. Zvládne poznat jedlé rostliny, ale jen opravdu málo. Další vlastností, kterou se naučil díky kraji, je lezení po stromech. Toto ho dokonce i baví, protože přece přeskakovat z větve na větev je sranda, ne? Také rád běhá. Nevadí mu dlouhé tratě ani ty krátké.
[ the days after ] Splašily se v něm hormony a najednou nám vyrostl. Díkybohu. Byl z té své výšky tak zoufalý, že se učil na chůdách. Říct, že v tom byl hodně mizerný ani zdaleka nevystihuje, jak příšerný na nich byl. Sekeru neodložil. Začal s ní trénovat a umí se s ní pořádně rozmáchnout, teď ještě víc. Má na to i větší sílu. Začal posilovat, aby taky ne, když měl za spojence profíky, vedle kterých vypadal jako naprosté podvyživené vyžle a ustřelené kecky zároveň. Chudáček. Z arény si teda odnesl dost mizerný názor na svou postavu, ale teď s ní už je docela spokojený. Začal se věnovat parkouru. Hrozně ho to baví, jelikož je takový hyperaktivní a skákat po všemožných stavbách je děsně super. Jeho začátky byly trošku bolestivé, ale to mu nevadilo, zažil už horší bolest. Teď už je v tom relativně dobrý a pořád se zlepšuje a zkouší nové triky. Další věcí, se kterou začal, je kreslení. Prostě vezme tužku, papír a kreslí. Je to něco, co má po mamince a uklidňuje ho to. V kraji už není středem pozornosti kvůli svým kanadským vtípkům. Ty si nechává pro své milované sestřičky nebo do Kapitolu. Není to tím, že by ho nebavily. Problém bude spíše v tom, že jich vyvedl už tolik a neví, jaké další by měl tvořit nebo si nedokáže vybrat ten nejlepší. Tím pádem zaměřil svou energii na parkour, kreslení a nějaké to posilování. Pořád dokáže rozeznat nějaké jedlé rostliny. Dokonce se naučil plavat, teda ne, že by měl zrovna moc na výběr… Bylo to něco jako „buď plav, nebo se utop“, když ho ta ďábelská bytost strčila dolů z paluby a smála se tomu, jak se hezky „roztomile“ topí – teda tak to vidí on. Samozřejmě si to vyzkoušel ještě párkrát poté. Asi se z něj přece jenom stal bojovník.
[ before the Hunger Games ] Kdybyste se ho zeptali, co je jeho největší slabinou, ihned by vám odpověděl, že tím je jeho výška. A proč? Protože kvůli ní nemá takovou sílu jako ostatní kluci jeho věku. Tím pádem, jestli proti němu bude v aréně stát někdo starší, vyšší a silnější, si bude muset vystačit se svou rychlostí a mrštností. Kvůli těm jeho vtípkům je oblíbený a nesnášený zároveň. Také kvůli nim létá v samém průšvihu, ale na jednu stranu je za to rád, protože tím přidělává i práci jeho otci. Neumí plavat a asi by ani nechtěl. Přece jenom tam plave kdejaká bestie. Nepozná všechny jedlé rostliny stoprocentně, takže by se mu mohlo stát, že se jednoho krásného dne nějakou tou kytičkou otráví. Co se týče jeho orientace, tak pokud tu cestu nezná nebo si nedává pozor kudy jde a není tam něco neobvyklého, tak se zvládne ztratit. Další jeho velkou slabinou jsou jeho milované sestřičky. Kdyby jim někdo někdy chtěl něco udělat, tak by ten dotyčný rozhodně nevyvázl bez újmy – jak už psychické nebo fyzické. Udělal by pro ně cokoliv. O tom ať nikdo nepochybuje. Kromě té zmíněné sekery neumí zacházet s žádnou jinou zbraní. Ani neměl možnost se k nim nějak dostat, ale tak pokud se mu u Rohu povede sebrat sekeru, tak by mu to nevadilo. Zajisté je alespoň viděl v jiných arénách.
[ the days after ] Jelikož vyrostl, tak už svůj vzrůst jako slabinu nebere. Rozhodně sem patří chůze na chůdách. Vážně je u něj slovo mizerné slabé. Málem si u toho desetkrát zlomil obě nohy. Problémům se snaží vyhýbat, ačkoliv se mu začíná líbit ta nezákonná aktivita, kterou někdy podnikne ještě s někým jiným. Ten pocit se mu líbí, ale sám by do toho asi nejspíš nešel, ale možná se to časem změní. Ve výcvikovém centru se držel pouze sekery, takže se nenaučil zacházet s něčím novým. Žádné nové senzační zbraně si nevyzkoušel. Nerozpozná žádné nové jedlé rostliny, jenom ty, které už znal, a to ne všechny stoprocentně, takže tu pořád zůstává riziko otravy. Pořád nemá v lásce sprint. Není v tom zrovna nejrychlejší. Mívá ošklivé noční můry, ve kterých před sebou vidí tu příšernou hydru, které nemůže utéct, ať běží, jak jen může – to je to nejmenší zlo – v další zase znovu a znovu sleduje, jak se jeho spojenci Sylver a Greer, kteří pro něj byli jako rodina, zabíjejí, a ať dělá, co dělá, nedokáže jim v tom zabránit. Takže se kolikrát probudí s prázdným výrazem nebo se slzami a v duchu pořád křičí jejich jména a prosí je, aby toho nechali. A nedávno mu přibyla další, ve které vidí, jak umírají jeho první svěřenci v aréně a on s tím nemůže nic udělat. Ten pocit bezmoci je na těch nočních můrách to nejhorší. V hodně těžkých chvílích se mu vybaví slova „buď bojovník“, to ho přiměje se vzchopit a zároveň ho to i dost raní.
[ before the Hunger Games ] Narodil se do chudé rodiny jako prvorozený syn. Má dvě mladší sestry, které jsou dvojčata. Takže vždycky, když vyvede nějakou kanadu jim, tak od nich to schytá jednou tak hůř. Vždycky by pro ně udělal první poslední, ať to stojí, co to stojí. Jeho maminka byla něco jako umělkyně v jejich kraji. Bohužel zemřela při porodu Gabby a Leonie. Leonie je ta starší, sice jenom o sedm minut, ale je starší než Gabby. Obě jsou jejich matce hodně podobné, ale Gabby o malinko víc, ačkoliv to nikdy neřekl ani jedné z nich. Možná je to tím, že Gabby zdědila po ní to nádherné kreslení. Leonie je zase trošku víc podobná jemu, i když i on umí docela pěkně kreslit. Ačkoliv má vzpomínek na mamku málo, je za ně opravdu rád a nejvíc si cení té, kde mu vyrobila jeho talisman ve tvaru ježka, kterého mu vyrobila, když byl ještě malý. Co se týče jeho otce, tak ten se raději stará o jeho sestry než o něj. Asi je to tím, že ony nejsou tak problémové, ale to je jedno. On je radši, že se stará o ně, protože jsou to jediné, na čem mu záleží. Pokud se stane, že se o něj jeho otec zajímá, což se moc často nestává, tak je na něj vždy jen naštvaný a přísný. A nezapomíná mu říkat, jakým je pro něj zklamáním. Když se mu jeho pastičky vymknou z rukou, tak to není zrovna moc příjemný, ale zatím to nikomu neublížilo – možná jenom trošku psychicky. Většinou se díky nim dostane do středu pozornosti a o to mu také jde. Miluje, když se může předvádět, ale někdy to fakt přežene, až je to životu nebezpečné. V kraji je většinou oblíbený, nebo si to alespoň on myslí.
[ the days after ] Hned jak vystoupil z vlaku, se na něj sesypaly jeho sestřičky se slzami v očích. Byly tak šťastné, že je zpátky. První měsíce si užíval, že je znovu vidí, ale pak mu začaly připadat neuvěřitelně otravné. Pořád za ním všude chodily, takže měl klid jedině, když byly ve škole, ale to ho pro změnu chodil otravovat otec. Toho se zbavil, když se s ním dohodl, že mu dá dostatek peněz na jídlo a další věci. Takže se jejich vztah nijak nezměnil, ačkoliv se k němu doneslo, že plakal, když ho vybrali. V kraji si připadal, jako by byl pořád zavřený v aréně. Později to už nevydržel, takže sedl na vlak a vyrazil do Kapitolu. Po několika dnech se mu po nich ale začalo stýskat, takže se vrátil zpátky a nezapomněl ani na nějaké pěkné dárečky pro ta dvě zlatíčka, která vyšla ze cviku a chytí se do každého žertíku. A takhle se to u něj pořád střídá. Kapitol, kraj, Kapitol, kraj. Samozřejmě nezapomínal pěkně rozmazlovat dvojčátka. Večírky! Ty si okamžitě oblíbil. Líbí se mu ta atmosféra, ta pozornost, co mu je věnovaná a – co si budeme nalhávat – ty stoly se sladkostmi. Sladkosti, další věc, na kterou si rychle zvykl. Díky tomu, že vyhrál tak mladý, si mohl užívat bezstarostného života, ale on se těšil, až konečně bude moct pomoc svým svěřencům. Věřil, že jim dokáže pomoct. Když tedy ten den konečně přišel, tak pomalu skákal nadšením, které ho přešlo hned po sklizni. Jeho svěřenci se chtěli hned zabít, ale nakonec to mezi nimi vyřešil, ačkoliv ne na dost dlouhou dobu, jak se potom ukázalo. Jeho první svěřenci a hned s nimi měl takové starosti. Bylo to s nimi jako na horské dráze, a i přesto si je oblíbil. A znáte to, přijde první láska, první polibek a první zlomené srdce, tohle bohužel není tak docela jeho případ. Kdyby ho nechala, tak by se s tím mohl smířit, nebo kdyby ji přestal milovat, ale ona umřela a nechala ho zlomeného, zdrceného a hlavně prázdného. Vidět ji umírat pro něj bylo hrozné. Myslel si, že bez ní svět ztratil smysl, ale už ví, že je plno dalších důvodů, proč žít. Je to přece náš malý bojovník a navíc ho dvojčata provokovala svými žertíky.
× Callista Allen - Byla jeho mentorkou a byl za ni rozhodně rád, jelikož mu nemazala med kolem pusy a nesnažila se mu namluvit, že má šanci vyhrát. Vlastně u ní ze začátku hledal něco jako mateřský vzor, ale když se stáhla ze všeho dění, tak to nějak přešlo. Každopádně, když se tak stáhla a nikdo o ní nic nevěděl, tak se o ni začal bát, a tak ji začal navštěvovat, aby se přesvědčil, že je v pořádku. Pokaždé, když byl v kraji, tak se za ní stavil, aby zjistil, jestli něco nepotřebuje a je v pořádku. Každopádně s tím, když se sestěhovali do jedné vesnice vítězů se to dost snížilo, jelikož on moc dobře ví, že je v jejím domku prázdno a už do kraje tak často nejezdí, jelikož k tomu už nemá důvod, ale kvůli ní tam někdy jede, aby se přesvědčil, že je v pořádku.
× Claudia Riqueti - To je takový miláček v podobě vysoké blonďaté žirafy – teda jestli se někdo nerozhodne, že by jí slušel na hlavě inkoust – která se na něj stejně nemůže zlobit, ať už od něj schytá jakýkoliv žertík. A že už jich od něj schytala docela dost. Je pro něj jako starší sestra. Prošli spolu už párkrát těžkým obdobím. Někomu kdo je nezná, by se dokonce mohlo i zdát, že spolu chodí, ale nikdy mezi nimi nebylo nic víc než sourozenecké pouto. Udělal by pro ni cokoliv, kdekoli a v jakoukoli hodinu. I kdyby mu volala ve tři ráno, což většinou dělá on jí, tak by jí to zvedl. Je to prostě Claudi.
× Claudia Riqueti - To je takový miláček v podobě vysoké blonďaté žirafy – teda jestli se někdo nerozhodne, že by jí slušel na hlavě inkoust – která se na něj stejně nemůže zlobit, ať už od něj schytá jakýkoliv žertík. A že už jich od něj schytala docela dost. Je pro něj jako starší sestra. Prošli spolu už párkrát těžkým obdobím. Někomu kdo je nezná, by se dokonce mohlo i zdát, že spolu chodí, ale nikdy mezi nimi nebylo nic víc než sourozenecké pouto. Udělal by pro ni cokoliv, kdekoli a v jakoukoli hodinu. I kdyby mu volala ve tři ráno, což většinou dělá on jí, tak by jí to zvedl. Je to prostě Claudi.
× Desirée Mason - Ďábelská bytost, kterou má rád, i když ho chtěla (z jeho úhlu pohledu) utopit. Někdy je na ni trošku drzý, ale to mu moc neprochází. Teda když je na ni naštvaný, tak je drzý hodně a je mu i jedno, když mu dá nějakou tu ránu. Je to v jeho životě největší autorita, jakou kdy měl, teda co si pořádně pamatuje. Dokonce ji i dost poslouchá, ale ona o tom samozřejmě nesmí vědět. Má ji z nějakého neznámého důvodu rád, ačkoliv by jí to nikdy neřekl, jelikož by se mu nejspíš za to vysmála.
× Ezra Donnovan - Seznámili se ve vlaku na Turné vítězů, a jelikož tam neměl co dělat, tak se tam Archer spřáhl právě s Ezrou, kterého tam donutil hrát na kytaru. Jedno období měl v oblibě na něj posílat fanynky, jelikož tak dali pokoj jemu a byla sranda sledovat Ezru, jak neví, co má v tu chvíli dělat. Samozřejmě si to Ezra nenechal jen tak líbit. Je ochotný podniknout každou špatnost, se kterou Archer přijde, a právě proto jsou nejlepší kámoši. Často si ze sebe dělají legraci a dělají různé blbosti a vlastně mu Ezra jednou zachránil život, a tak, aby se neřeklo, mu Archer chodí vyjídat ledničku.
× Sigourney Wesmyron - Zná ji už docela dlouho, ještě aby ne, když vyrůstala v jeho domě. Nejdřív z toho moc nadšený nebyl, jelikož se kvůli tomu musel chovat víc dospěle a ne jako pubertální hovado, kterým ještě tehdy byl. Nespíš by její nastěhovaní i odmítl, kdyby nebylo slov, co mu řekla Des. Ze začátku hlavně řešil spory, které měla s jeho sestrami. Pak se ale vrátil ke svému normálnímu životu a doma moc nepobýval. Každopádně se snažil o to, aby vždy měla to, co chtěla a cítila se tam u nich dobře. Moc dobře si byl vždycky vědom toho, že s ním manipulovala, ale on se nechal, jelikož chtěl on sám, protože jí nechtěl nic odepřít. Možná za to mohlo jeho pobláznění do ní, které je nejspíše silnější, než si je ochotný sám přiznat, nebo je prostě už takový. Každopádně teď ji už nechal být, protože mu celkem ublížila, ačkoliv to dělala přece vždycky. Jestli k ní chová ještě nějaké city, neví ani on sám.
× Wynter Emerson Caelum - Ze začátku ji rád provokoval, protože mu chtěla vnutit to Emerson, což se mu vůbec nelíbilo. Vlastně nikdy jí tak neřekl a asi ani neřekne, jelikož se mu prostě líbí víc Wynter. Taky se spolu moc nebavili, jelikož jemu to přišlo celkem otravné, ale vždycky ji tak nějak bral na vědomí jako takovou tu kamarádku, se kterou se vídáte jenom na párty. Vlastně jednu dobu na ni měl celkem crush, ale jelikož si myslel, že ji chce Ezra, tak si držel odstup. Navíc to vypadalo, že i ona chce jeho. Ten crush přešel, ale po jednom aktu na jeho narozeninové oslavě nějak neví, co si má myslet. Pravda je ale taková, že ji nejspíš miluje.
× Sigourney Wesmyron - Zná ji už docela dlouho, ještě aby ne, když vyrůstala v jeho domě. Nejdřív z toho moc nadšený nebyl, jelikož se kvůli tomu musel chovat víc dospěle a ne jako pubertální hovado, kterým ještě tehdy byl. Nespíš by její nastěhovaní i odmítl, kdyby nebylo slov, co mu řekla Des. Ze začátku hlavně řešil spory, které měla s jeho sestrami. Pak se ale vrátil ke svému normálnímu životu a doma moc nepobýval. Každopádně se snažil o to, aby vždy měla to, co chtěla a cítila se tam u nich dobře. Moc dobře si byl vždycky vědom toho, že s ním manipulovala, ale on se nechal, jelikož chtěl on sám, protože jí nechtěl nic odepřít. Možná za to mohlo jeho pobláznění do ní, které je nejspíše silnější, než si je ochotný sám přiznat, nebo je prostě už takový. Každopádně teď ji už nechal být, protože mu celkem ublížila, ačkoliv to dělala přece vždycky. Jestli k ní chová ještě nějaké city, neví ani on sám.
× Wynter Emerson Caelum - Ze začátku ji rád provokoval, protože mu chtěla vnutit to Emerson, což se mu vůbec nelíbilo. Vlastně nikdy jí tak neřekl a asi ani neřekne, jelikož se mu prostě líbí víc Wynter. Taky se spolu moc nebavili, jelikož jemu to přišlo celkem otravné, ale vždycky ji tak nějak bral na vědomí jako takovou tu kamarádku, se kterou se vídáte jenom na párty. Vlastně jednu dobu na ni měl celkem crush, ale jelikož si myslel, že ji chce Ezra, tak si držel odstup. Navíc to vypadalo, že i ona chce jeho. Ten crush přešel, ale po jednom aktu na jeho narozeninové oslavě nějak neví, co si má myslet. Pravda je ale taková, že ji nejspíš miluje.
