[ de-ryl da-gléz ]
 |
|
| |
defense [ 1 ]
- [ appearance ] Zatímco většina lidí tiše splývá s davem, tohoto muže poznáte na první pohled. Zaujme svou urostlou postavou, kdy jeho široká ramena dávají hned na první pohled najevo, že zahrávat si s ním nebude dobrý nápad. Není to žádný velký svalovec, pekáč buchet nechal někde před dvaceti lety v zapomnění, podle jeho rukou a nohou však lehce poznáte, že celý život pečuje o svou postavu, ať už vzhledově, tak i fyzicky. V obličeji se už roky strávené na této planetě podepsaly. Jeho oči jsou unavené, ovšem pohled zůstává uhrančivý, vždy duchapřítomně sleduje své okolí. Vrásky, které mu přidělilo jak jeho náročné zaměstnání, tak i jeho nelehký osobní život, schovává za dlouhými kaštanovými vlasy, které mu padají do obličeje a dosahují až k jeho ramenům. Většinou je nosí rozpuštěné, pouze pokud vstupuje do společnosti či se potřebuje soustředit na zadaný úkol, stahuje je do volného culíku nebo drdolu, vždy podle závažnosti situace, ve které se nachází. Na svůj vzhled si potrpí, již dlouhé roky nosí přesně zastřižené strniště a délka vlasů nesmí přesáhnout požadované centimetry. Drží se tak na hraně elegance a jemného rebelství, přeci jen nepochází z žádné z elitních rodin, rád tak ale působí mezi ostatními, aby nebylo na jeho status pohlíženo jako na méněcenný. Nenosí v podstatě nic jiného než na míru šité obleky, i v domácím prostředí ho najdete v pohodlných bavlněných kalhotech a volné košili, připraveni na náhodná setkání i schůzky. Smysl pro eleganci není jediným důvodem, proč nosí výhradně obleky v profesním i osobním životě. Jeho tělo je plné nejrůznějších tetování a symbolů, které považuje za příliš osobní na to, aby se ho každý člověk, se kterým přijde do kontaktu, ptal, co znamenají. Zatímco ty největší jsou na jeho zádech dosahující až k levé straně hrudníku a pravé paži, menší má po celém těle, na klíční kosti, stehně, vše tak, aby dlouhé nohavice a rukávy bezpečně schovaly jakékoliv známky individuální osobnosti. Většina lidí tedy nemá ani tušení, že tenhle zdánlivě slušně vypadající muž, má na sobě víc kreseb než některá malířská plátna moderního umění. Kromě slušivých outfitů a kvalitních látek si potrpí i na parfémy, miluje vůni kouře, cedrového dřeva a pepře. Dost často první jeho přítomnost ucítíte, než ho spatříte.
- [ personality ] Nikdy nesuď knihu podle obalu. Toto rčení platí u jeho osoby dvakrát tolik. Vše, co na něm vidíte, není přetvářkou, spíše maskou, kterou na sebe ráno u zrcadla navlékne a snaží se jí pevně věřit, hrát svou roli ve společnosti. Je vcelku sobecký, upřednostňuje sebe snad v každé situaci. Nepohrdne luxusem a má rád vybranou společnost, pokud už musí v nějaké trávit čas. Bylo by pod jeho úroveň trpět společenské interakce v druhé či nižší cenové kategorii, ať už se bavíme o místě či sdružení osob po jeho boku. Pobytem mezi vyššími třídami získal určité manýry, které by mu jinak byly cizí, a tak i přes jeho nelibost v společenských radovánkách rád tráví čas v barech či kasinech, vždy však za zástěnou pro VIP a zásadně o samotě. Rozhodně však není tak ledově klidný a rezervovaný, jak se snaží na první pohled působit. Osobně by rád nevkládal do všech věcí v jeho životě tolik vzteku a citů, narodil se však jako nenapravitelný cholerik, kterému stačí jen velmi málo, aby viděl rudě celý svět. S jeho věkem naštěstí přichází už určitá rezervovanost a podnětů, které dokáži rozpálit jeho tvář do barev plamenů, kterých je méně než před lety. Pokud se vám ale podaří dostat se do jeho nepřízně a ranit ono citlivé místo, nezastaví ho nic. Zášť dokáže držet i po vaší smrti a ještě déle. Není to nijak necitelná skála, pokusy o navázání kontaktu ostatním opětuje a nemá problém vést rozhovor o ničem, jen nemůžete čekat, že by na něj vaše problémy udělaly dojem nebo v něm vyvolaly soucit. Konverzace bere jako nutnost, nikoliv jako zábavu, a tak pokud už se s vámi dá sám o sebe do řeči, můžete si být jistí, že je za tím skrytá nějaká osobní záležitost. Není proto žádným překvapením že žije nejraději sám, ne proto, že by ženy neměl rád, ale ve většině případů s ním prostě žádná nevydrží. Nikdo ho moc nechápe a hlavně nerespektuje, co se týče jeho zvyků. Když už si našel nějaký dlouhodobější vztah, tak se ho ta žena snažila změnit a to on nechce. Je prostě rád takový, jaký je. Navíc, jedině stejně naladěný člověk by vydržel ty jeho ustavičné změny nálad a s někým stejným, jako je on sám, by rozhodně žít nezvládl. Hodně se proto upíná na svoji práci, která je pro něj úplně vším. Musí se mu nechat, že má opravdu velmi bujnou fantazii, což je v jeho branži jakousi nutností. Jeho největší osobnostní předností je fakt, že nezná strach. Je přesvědčený, že každá situace má řešení v jeho prospěch. Hodně tomu napomáhá i fakt, že nemá v životě nic, na čem by mu záleželo více než na sobě. Dal by se považovat za celkem chápavého člověka, kterého jen tak něco nezaskočí, ovšem nad čím mu zůstává hlava stát, je štědrost Kapitolu, který nabízí vítězům bohatství a luxusní dům. Nechápe, proč by si ti darmožrouti – jak je s oblibou nazývá – měli zasluhovat takovou péči, když se vzepřeli vládě Kapitolu, navíc hned několikrát, který je po celou dobu živil a dával jim možnost vychovávat jejich děti. Na splátce, kteří každoročně míří do Kapitolu, se vždy dívá s nechutí a nelibostí. Ale na jednu stranu, alespoň má možnost si jednou za rok vzít popcorn, pobavit se u Hladových her a občas si i na někoho vsadit.
× × ×
- [ hobbies ] Jelikož většinu jeho života tráví sám, musel si kromě své práce najít zalíbení i v jiných činnostech. Podstatnou část svého času tráví v centru, kde i mimo období Her neustále vymýšlí nové pasti a překvapení na budoucí splátce. Jeho nelibost k těmto lidem slouží jako náboj nové inspirace. Nejvíce vyniká právě u tvorby mutantů, kdy jeho díla působí noční můry nejen splátcům, ale i některým Kapitolanům. Nic pro něj není příliš. Velmi dobře se adaptoval na neustále se rozvíjející technologie, a jeho porozumění přesahuje i do každodenního života, kdy narušení jednoduchých zabezpečovacích systémů či úprava algoritmu je pro něj stejně jednoduchá jako nasadit si boty. Celkově si dost libuje ve všech těch nových vymoženostech, které teď mají k dispozici. Už dlouho sní o tom, že by si třeba nechal nějak vylepšit svoje tělo novou technologií, ale zatím si na to nenašel čas a řádně se nerozhodl, co by konkrétně chtěl. Cvičí už spíše rekreačně, aby si zachoval své tělo v tom nejlepší stavu. Co má ale rád, je jízda na motorce po okruhu či návštěva střelnice. Arzenál zbraní, který je mu díky jeho práci dostupný, rozhodně stojí za zmínku, málokdo má možnost vyzkoušet si ty nejnovější a nejmodernější zbraně současnosti. Jeho horká hlava často potřebuje uvolnit nashromážděnou agresi, a tak i jeho zkušenosti s bojem nejsou k zahození. Podstoupil několik cvičení i výcviků, aby lépe porozuměl chování lidí v soubojích a dokázal tak své výtvory připravit i na ty nejlépe vycvičené splátce.
- [ building bridges ] Každý příběh začíná u té nudné části všedního života, obzvláště pokud se narodíte v Kapitolu. Co může být zajímavého na vyrůstání se zlatou lžičkou v puse. Nemusíte ani patřit k hlavním rodinám, které vedou primární show. Zatímco jeho matka se věnovala módě a svými výtvory oblékala nejen místní obyvatele, ale i splátce na přehlídkách, jeho otec věnoval veškerý svůj čas vymýšlením nejrůznějších intrik a nástrah v rámci Her. I právě kvůli jeho náročné práci netrávil tolik času doma, což ovšem na Daryla nemělo nijak velký vliv. Nikdy neměl potřebu cítit neustálou sílu lidského kontaktu, nevadilo mu tak setrvávat pouze v přítomnosti chůvy či jeho matky, která přeci jen na výchovu svého syna měla trochu více času. Z nepoznaných důvodů nenavštěvoval veřejnou ani soukromou školu, místo toho ho školil soukromý učitel ve věcech, které jeho rodiče uznali za vhodné. Na jeho vzdělanosti se tato selektivita příliš nepodepsala, byl odjakživa přirozeně zvídavý, ale jsou jisté věci, kdy jeho názor bývá více omezený, než by tomu mohlo být. Nijak mu ani nechybělo, že nemohl studovat s nějakými otravnými spolužáky, kteří byli jistě stejně hloupější než on, ve většině případů. Věda a technika ho vždycky bavila ze všeho nejvíce, a tak byl rád, když mu o tom otec řekl něco navíc, co v učebnicích nebylo. Nebyl úplně nějaký knihomol, to rozhodně ne, ale když ho něco zajímalo, chtěl se dozvědět co nejvíce jen mohl. Již v raném věku s oblibou sledoval Hry a radoval se nad smrtí každého darmožrouta, který si smrt vlastně zavinil sám, protože nebyl tak dobrý na to, aby přežil. Přirozeně v prostředí, ve kterém vyrůstal, získal nenávist a předpojatost vůči lidem z krajů, a to se nemění ani po jejich vítězství, byť k těmto lidem má alespoň neutrální přístup, přeci jen zvládli být nejlepší z daného celku. Už tehdy poznal, že je na něm něco jinak, vůči krutostem na ostatních se v té době stal velmi chladným a jeho představy a dětské hry velmi rychle získaly podkres jisté agrese. Jelikož se ani přirozeně nesetkával se svými vrstevníky, jakékoliv setkání vždy znamenalo potencionální konflikt. Jeho rodiče tak velmi rychle zapsali syna do různých fyzických aktivit, aby si přebytečnou energii vybil do míčů a sportovního náčiní místo dětí kolegů. S přibývajícím věkem více poznával technické zázemí Her, jeho nejoblíbenější se stala tvorba nejrůznějších mutů. Sám tak začal podobné příšerky navrhovat. Jeho otec pocítil velkou hrdost v talent svého syna a neváhal dát nemalé prostředky na kvalitní zázemí a vzdělávání v uměleckém duchu. Pubertální a mladistvé období znamenalo i spoustu dalších emočních vlivů, se kterými neuměl správně naložit. Byť si držel perfektní akademické výsledky a ukazoval slibnou budoucnost, jen co se město ponořilo do tmy, stal se z něj stereotyp puberťáka, kterého nechcete potkat v pokoji své dcery. Neštítil se propít celý večer, dostat do sebe látky, které jeho mysl odstřelily do další dimenze, a o společnost ve své posteli neměl nouzi. Bylo mu jedno, jaká partie mu bude dělat ten večer společnost, hlavně když ráno sama odejde. Snažil se příliš nevázat, každý moment si vychutnával plnými doušky. Jeho rodičům bylo celkem jedno, jak jejich syn tráví svůj volný čas, mohli si konečně oddychnout, že nechce každou chvíli někoho rozčtvrtit jak za jeho mladých let. Jako šarmantní mladík ani příliš nevysával jejich konto, většinou se nějak zaopatřil sám. Pro všechny, kteří ho znali, bylo překvapením, když po jedné z divokých akcí nevykopl mladou dívku ze své postele, ale zůstala s ním i tu další, až nakonec začali tvořit pár. Najednou se jeho život zdál být úplně idylický. Byl mladý, pohledný, se zářivou budoucností, krásnou přítelkyní a celý život před sebou. Když jenom mohl, otci dělal společnost při Hrách a sledoval ho, jak to vlastně chodí. Jakmile dosáhl požadovaného věku, aby se mohl ucházet o tento post, jeho otec ho na přijímací řízení připravil, jak jen nejlépe mohl. Nemůže však všechno být tak idylické a návrat zpátky na zem je horší, čím více necháte své naděje vystoupat. Krátce před oznámením přijetí Daryla mezi tvůrce her, post, o který usiloval už od svého dětství, měli jeho rodiče autonehodu, při níž přišli o svůj život. Přestože mezi sebou neměli nikdy příliš pevný vztah, přijít o velký vzor, kterým pro něj otec alespoň v rámci práce byl, zanechalo na jeho duši malé rány, které nejspíše začaly proměnu z nespořádaných mladých let do zapšklých postarších dnů. Zahořklost vůči požitkářství, vinil svého otce z neurvalého řízení v jednom z aut, které si musel za každou cenu pořídit, přestože jeho výkon přesahoval schopnosti řízení již staršího muže. Najednou mu připadalo, jako by za post Tvůrce musel zaplatit nesmyslnou daň. Od té doby se více soustředí na svou práci než sám na sebe, a ačkoli svoji práci miluje, mívá i takové ty stavy, kdy se prostě musí opít, aby se ze svých myšlenek nezbláznil. Když jsou čas obzvláště špatné, sklouzne zpět k návykům z mládí. To je také jediný moment, kdy ho můžete vidět na první pohled šťastného a prohodit s ním více než pár zdvořilostních frází. Partii si k sobě zrovna nehledá, za ty dlouhé roky měl samozřejmě pár žen ve svém životě, ale nikdy to nepřešlo v něco vážnějšího. Kromě jedné malé nehody, ze které se narodila jeho jediná dcera. Té však nevěnuje svou pozornost, jelikož mu přišla do života až v jejím pozdním věku, bere ji spíše jako otravnou přítěž, která se z něj snaží dostat peníze. Asi prostě už zůstane takovým vlkem samotářem. Čím dál více se ale začíná podobat svému otci, co se týče chování a přístupu k práci. Až takhle zpětně si uvědomuje, že nejspíše svého otce vždycky obdivoval, a to, co teď dělá, je na jeho počest. Smutné je, že mu to došlo až po tak dlouhé době.
- Beatrice Ellie Chaucer × Jednou ji potkal úplně náhodou v restauraci. Nevěděl, o koho jde, a když tam byla tak sama, tak si k ní přisedl. Už tehdy na něj působila jako velmi ambiciózní žena, která se chce stát právničkou, a byl si jistý, že svého cíle určitě dosáhne. Od té doby ji ještě párkrát viděl. Připadalo mu, že si docela rozumí, protože mezi nimi nikdy hovor nijak nevázl. Ale nejspíše se mýlil, protože potom to tak nějak všechno odeznělo, stejně rychle, jako se potkali, tak se přestali zase vídat. Dlouho už o ní neslyšel. Asi o ni úplně až tak strach nemá, to ne, tak dobře se zase neznali. Kdyby se s ní teď někde potkal, určitě by neměl problém se s ní zase dát do řeči, alespoň by si měli o čem povídat.
- Jasmine Lombard × O její existenci neměl ani tušení. Nejdříve si i myslel, že utekla někde z blázince, protože on a otec? Dobrý vtip. Měl ji za někoho, kdo se chce jen přiživit a jde jí o peníze. Až když testy opravdu potvrdily, že tohle stvoření je jeho dcera, tak tomu hodlal uvěřit, ačkoli se mu do toho stále příliš nechtělo. Není moc nadšený z toho, že mu vstoupila do života a dává jí to dost najevo. Tak trochu si na ní vybíjí tu zášť, kterou chová vůči její matce, která ho opustila, aniž by mu řekla proč. Je jí podobná a to ho štve ještě více. Nemá vůči ní nějak špatný pocit, že třeba musela vyrůstat bez něj. Bere to tak, že oběma bez toho druhého jistě bylo lépe. Neví, jestli si k ní někdy dokáže pořádně najít cestu, asi to bude chtít čas. Hodně času. To, že utrácí ještě za nějakou další osobu ho také docela štve, protože ona je vážně náročná, jenže taky naprosto neodbytná. Asi tam v té povaze má vážně něco po něm. Přinutil ji proto si najít práci u Hladových her, ať si na to její matka říká co chce. On se o ni teď stará, tak jí taky bude říkat, co má dělat a alespoň jí nebude muset pořád všechno kupovat.
- 1x obsidiánový klíč
