[ deryl dagléz ]
 |
|
| |
defense [ 1 ]
- [ appearance ] Vzhledově tento muž nevypadá vůbec špatně. Má delší tmavě kaštanové vlasy, upravené strniště, vypracovanou postavu a další oku lichotivé přednosti. Svaly má především na rukách, částečně i na nohou a prsou. Břicho nemá ani pekáč buchet, ovšem ani nevypadá jako pivní soudek, je pouze ploché. Celkově je na něm hodně vidět, že si na svém vzhledu zakládá, a pokud se někde ukáže, vždycky je perfektně upravený. Jen tak by si nedovolil opustit svůj byt, aniž by se před tím nezkontroloval v zrcadle. Ano, možná je tím občas až příliš posedlý, ale co jiného byste u muže z Kapitolu čekali. Tmavě kaštanové vlasy si nechává zastříhávat pouze profesionály a obleky si také nepořizuje z konfekce. Potrpí si na svém vlastním stylu a chce mít tedy všechno přímo na míru. Za každých okolností se snaží, aby z něj vyzařovala jistá úroveň, i když není původem z úplně elitní rodiny, rád by se jim alespoň na první pohled vyrovnal. Pomalu i doma chodí v obleku. Pokud je někde pouze v košili a bez saka, tak se to již dá u něj považovat za vcelku všední oblečení. Hlavním důvodem, proč nenosí například trička, jsou především jeho tetování. Ačkoliv se za ně nestydí, tak je považuje za docela osobní a nepotřebuje, aby je někdo očumoval. Nemá jich zrovna pomálu, každé pro něj má však hluboký význam. Tá největší má na pravé straně zad, levé straně hrudi a pravé paži. I ta nejmenší jsou však umístěna tak, aby je košile s dlouhým rukávem bez problému skryla. Většina lidí tedy nemá ani tušení, že tenhle zdánlivě slušně vypadající muž, má na sobě víc kreseb než některá malířská plátna moderního umění.
- [ personality ] Pokud nahlédneme pod luxusní kabátec jeho osobnosti, který si libuje v přepychu, uvidíme sobeckého a vzteklého muže, kterému je občas lepší se za některých okolností vyhýbat. Dal by se charakterizovat jako typický cholerik, kterému stačí jen velmi málo, aby viděl rudě celý svět. Úsměv na jeho tváři je vidět velmi zřídka, ale jinak je velmi společenským tvorem. Je komunikativní a vůbec mu nedělá problém se s někým dát do řeči. Abyste však neskončili na omylu, ačkoli společnost rád vyhledává a občas si jen tak jde sednout někam do restaurace nebo do baru, tak žije sám. Ne proto, že by ženy neměl rád, ale ve většině případů s ním prostě žádná nevydrží. Nikdo ho moc nechápe a hlavně nerespektuje, co se týče jeho zvyků. Když už si našel nějaký dlouhodobější vztah, tak se ho ta žena snažila změnit a to on nechce. Je prostě rád takový, jaký je. Navíc, jedině stejně naladěný člověk by vydržel ty jeho ustavičné změny nálad a s někým stejným, jako je on sám, by rozhodně žít nezvládl. Hodně se proto upíná na svoji práci, která je pro něj úplně vším. Musí se mu nechat, že má opravdu velmi bujnou fantazii, což je v jeho branži jakousi nutností. Nejvíce vyniká právě u tvorby mutantů. Velmi rád pracuje i s elektronikou, ve které se taktéž dobře vyzná. Celkově si dost libuje ve všech těch nových vymoženostech, které teď mají k dispozici. Už dlouho sní o tom, že by si třeba nechal nějak vylepšit svoje tělo novou technologií, ale zatím si na to nenašel čas a řádně se nerozhodl, co by konkrétně chtěl. Dal by se považovat za celkem chápavého člověka, kterého jen tak něco nevyvede z omylu, ovšem nad čím mu zůstává hlava stát, je štědrost Kapitolu, který nabízí vítězům bohatství a luxusní dům. Nechápe, proč by si ti darmožrouti – jak je s oblibou nazývá – měli zasluhovat takovou péči, když se vzepřeli vládě Kapitolu, navíc hned několikrát, který je po celou dobu živil a dával jim možnost vychovávat jejich děti. Na splátce, kteří každoročně míří do Kapitolu, se vždy dívá s nechutí a nelibostí. Ale na jednu stranu, alespoň má možnost si jednou za rok vzít popcorn, pobavit se u Hladových her a občas si i na někoho vsadit.
× × ×
- [ file 001 ] Odkud jen začít? Tento muž toho prožil za svůj život tolik, že by se to ani na jedné ruce nedalo spočítat, začneme proto od doby, kdy se mu svět změnil. Jeho otec, tvůrce her, a jeho matka, stylistka, patřili mezi vážené lidi v Kapitolu, a proto měl možnost studia v pohodlí domova. Nijak mu ani nechybělo, že nemohl studovat s nějakými otravnými spolužáky, kteří byli jistě stejně hloupější než on, ve většině případů. Věda a technika ho vždycky bavila ze všeho nejvíce, a tak byl rád, když mu o tom otec řekl něco navíc, co v učebnicích nebylo. Nebyl úplně nějaký knihomol, to rozhodně ne, ale když ho něco zajímalo, chtěl se dozvědět co nejvíce jen mohl. Již v raném věku s oblibou sledoval Hry a radoval se nad smrtí každého darmožrouta, který si smrt vlastně zavinil sám, protože nebyl tak dobrý na to, aby přežil. Vůči krutostem na ostatních se v té době stal velmi chladným a při hraní si s dětskými postavičkami, je často rozřezával, vykuchával a políval trochou kečupu nebo je vhodil do plápolajícího ohně v krbu. Postupem času přešel až ke kreslení jeho oblíbených zvířat – mutů z arén. Jeho otec měl z něj velikou radost a byl na něj velmi pyšný, dokonce mu platil i různé kurzy kreativity, aby na tohle měl pořádnou fantazii a rozvíjela se mu více. Hodně využíval toho, že mu všechno bylo servírováno na stříbrném podnose a prostě si užíval života. Přes den vypadal jako slušný syn, ale v noci ho prostě večírky a všechny tyhle mladistvé zábavy lákaly. Možná právě tam se nejvíce projevila ta jeho komunikativnost. Na jednom takovém večírku poznal dívku a později si myslel, že je to láska jako trám. Najednou se jeho život zdál být úplně idylický. Byl mladý, měl krásnou přítelkyni a život před sebou. Když jenom mohl, otci dělal společnost při Hrách a sledoval ho, jak to vlastně chodí. Jakmile dosáhl požadovaného věku, aby se mohl ucházet o tento post, jeho otec ho na přijímací řízení připravil, jak jen nejlépe mohl. Krátce před oznámením přijetí Daryla, měli jeho rodiče autonehodu, při níž oba zemřeli. Jejich syna to ovšem nijak zvlášť nepoznamenalo, již odmala ho obklopovala úmrtí. Možná i to byl jeden z důvodů, proč se prostě jeho životní láska sebrala a zmizela mu ze života – nejspíše si myslela, že není schopen vůbec žádných citů. Najednou mu připadalo, jako by za post Tvůrce musel zaplatit strašně velkou daň. Od té doby je proto docela takový morous a ačkoli svoji práci miluje, mívá i takové ty stavy, kdy se prostě musí opít, aby se ze svých myšlenek nezbláznil. Za tu dobu měl samozřejmě pár žen ve svém životě, ale nikdy to nepřešlo v něco vážnějšího. Asi prostě už zůstane takovým vlkem samotářem. Čím dál více se ale začíná podobat svému otci, co se týče chování a přístupu k práci. Až takhle zpětně si uvědomuje, že nejspíše svého otce vždycky obdivoval, a to, co teď dělá, je na jeho počest. Smutné je, že mu to došlo až po tak dlouhé době.
- Beatrice Ellie Chaucer × Jednou ji potkal úplně náhodou v restauraci. Nevěděl, o koho jde, a když tam byla tak sama, tak si k ní přisedl. Už tehdy na něj působila jako velmi ambiciózní žena, která se chce stát právničkou, a byl si jistý, že svého cíle určitě dosáhne. Od té doby ji ještě párkrát viděl. Připadalo mu, že si docela rozumí, protože mezi nimi nikdy hovor nijak nevázl. Ale nejspíše se mýlil, protože potom to tak nějak všechno odeznělo, stejně rychle, jako se potkali, tak se přestali zase vídat. Dlouho už o ní neslyšel. Asi o ni úplně až tak strach nemá, to ne, tak dobře se zase neznali. Kdyby se s ní teď někde potkal, určitě by neměl problém se s ní zase dát do řeči, alespoň by si měli o čem povídat.
- Jasmine Lombard × O její existenci neměl ani tušení. Nejdříve si i myslel, že utekla někde z blázince, protože on a otec? Dobrý vtip. Měl ji za někoho, kdo se chce jen přiživit a jde jí o peníze. Až když testy opravdu potvrdily, že tohle stvoření je jeho dcera, tak tomu hodlal uvěřit, ačkoli se mu do toho stále příliš nechtělo. Není moc nadšený z toho, že mu vstoupila do života a dává jí to dost najevo. Tak trochu si na ní vybíjí tu zášť, kterou chová vůči její matce, která ho opustila, aniž by mu řekla proč. Je jí podobná a to ho štve ještě více. Nemá vůči ní nějak špatný pocit, že třeba musela vyrůstat bez něj. Bere to tak, že oběma bez toho druhého jistě bylo lépe. Neví, jestli si k ní někdy dokáže pořádně najít cestu, asi to bude chtít čas. Hodně času. To, že utrácí ještě za nějakou další osobu ho také docela štve, protože ona je vážně náročná, jenže taky naprosto neodbytná. Asi tam v té povaze má vážně něco po něm. Přinutil ji proto si najít práci u Hladových her, ať si na to její matka říká co chce. On se o ni teď stará, tak jí taky bude říkat, co má dělat a alespoň jí nebude muset pořád všechno kupovat.
- 1x obsidiánový klíč
