[ viktória glouthr ]
Player: Quinn
FC: Taylor Swift
Defense: 12
|
Contact: hg.annquinn@gmail.com
Age: 17 deceased - probodnutá naskrz: R. A. Wayne
|
O Vic se můžeme bavit jako o každé jiné profesionální splátkyni. Sice není profíkem, který za každou cenu chce bojovat zbraní, ona je spíš na pěstní vyřizování svých problémů. Nikdy si s hračkami nehrála, vždycky do nich jenom bušila, chtěla vidět, jak jsou na padrť, nebo jak z nich lítá peří. Proč? Protože se jí prostě líbí ten akt násilí. Když povyrostla, začala se i trošku zajímat o ty zbraně, přece jenom, chce jako snad každá profičice vyhrát Hry a tam si jenom se sílou nevystačí. Dost se jí zalíbil boxer s ostny. Je to jedna ze zbraní, u kterých tu sílu může využít a celkem výrazně. Dále si také dost oblíbila pistole všeho druhu. Miluje ten pocit, když slyší tu ránu, na chvíli se zastaví čas a pak už jenom kulka rychlostí blesku zasáhne její nevinnou oběť. No, a protože jí to střílení dost jde, tak se nedávno začala věnovat kouzelné zbrani jménem luk. Zatím se nedá říct, že by v tom byla přebornice, spíše to je takovej beginner, ale střílet z toho docela umí, tak co? I když může působit nevinně, opak je pravdou. Ostatně, nikdo by od ní asi nečekal, že bude nějak extra milá, když je z Dvojky. Kdybyste se ji snažili naštvat, nebo nedej bože jí ublížit, můžete si být jisti, že se nedožijete dalších pěti minut. I když ji k tomu její ostatní schopnosti absolutně nepředurčují, pyšní se pokorou. Ničeho nechce moc a nikdy nechce nic, co nemůže mít, pokud nejde o dokonalost, tu chce stále. Je perfekcionistka, a pokud není něco do puntíku dokonalé, tak to není ono a nesnáší to. Dokáže si perfektně hrát s psychikou lidí. Dalo by se říct, že tak trošku manipulátorka. Není to žádné ořezávátko, které by bylo zvyknuté na luxus. Ba právě naopak, je vychována tvrdou sparťanskou výchovou, takže se snaží veškerý luxus potlačovat.
No a teď ta její nepříjemná část, ty hnusný slabiny. Nemá je ráda a je si vědoma, že je má, ale v očích ostatních chce být dokonalá, tak se mermomocí snaží tvrdit, že žádné slabiny nemá. Často se kvůli tomu trápí, nespí, přemýšlí, co udělat pro to, aby byla dokonalá. Co třeba takové bylinky? Nikdy ji nenapadlo se je naučit a teď už má paměť k ničemu. Nic si nepamatuje déle jak měsíc. Zkrátka jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven. To je její styl. Dále, zbraně. Ty jo, ty tak zanedbala, že se to snad ani nedá popsat. Sečné zbraně, těžké zbraně, nic, prostě jenom ty svý tři a ani jednu navíc. Potom běh, šplh a další tomu podobné věci. To děsně zanedbala, prostě na to zapomněla, nebo nevím, co si myslela. Neví, jak má správně dýchat, takže ten běh je pro ni obrovským utrpením. Není zvyklá na milé chování, takže cokoliv podobající se tomu zavrhuje a ignoruje. Nikdy jí nic neříkali uzly, ona je celkově nešikovná na všechny ruční práce. Je k sobě opravdu velmi kritická a občas jí tahle sebekritika vede až k zhroucení. Netrpělivost, ano přesně tak, i to je jedna z obrovských nevýhod, které má. Když ji něco nejde, většinou s tím sekne a vrátí se k tomu až třeba za pár hodin nebo dnů. Kromě toho ji nikdy nelákalo ani plavání. I když výtečně zvládá manipulovat s ostatními, sama v sobě se neustále ztrácí. Neví, co je zač, nejspíš to ještě nedokázala zjistit. Nedokáže kontrolovat své pocity, takže dělá spousty věcí, které by jinak neudělala. Řve, brečí, směje se v tu nejnevhodnější chvíli a to jí trápí víc než všechny ostatní slabiny dohromady. Bohužel pro ni se nepyšní ani žádnou extra ohebností, nebo schopností se schovávat. No a maskování? To jste se snad zbláznili, ne?
Její život začal poměrně hrozným způsobem. Narozena byla předčasně a podváha s malým vzrůstem jenom podtrhávali fakt, že měla pouze padesátiprocentní šanci na přežití. Jenže ona nad všemi těmihle nepříjemnostmi vyhrála. Také proto dostala jméno, Victoria, jako vítěz. Avšak následky to na ní zanechalo. Nebyla normální, jako ostatní. Hračky? Ty měla zničené během pár minut. Vždycky chtěla vidět lidi, jak trpí a proto působila velké problémy svým rodičům. Neustále z ní byli nešťastní a ona byla také nešťastná, když si uvědomila, co provedla, ale zároveň z toho měla radost, protože byla psycho. Občas si neuvědomovala, že dělá něco zlého. Jí to prostě připadalo normální. Jednou ale její otec řekl dost. Začal ji tvrdě vychovávat. Žádné další hračky, žádné kopy jídla, ba ani měkká postel. Soukromá škola, nějaké hnusné lehátko a jenom samý blafy. Někdy se na něj nesměla ani podívat. Z počátku ho za všechny zákazy nenáviděla, ale později jí došlo, že udělal dobře. Od mala ráda chodila do výcvikového centra a Hry pro ni byly inspirující. Vždycky se jí strašně líbilo, jak tam zůstane ten jeden vítěz a ten pak je úplně úžasnej a všichni ho obdivujou. No tak se prostě tenhle miláček rozhodl, že ty Hry jednou vyhraje. Rodiče s tím souhlasili. Chtěli ji podporovat v něčem, co opravdu chtěla,i když věděli, že je tu to riziko, které jim ji může vzít. Ale tak co, risknout to můžou. Do její výchovy byl zařazen tvrdý trénink. Nejdříve bojovala hlavně pěstmi a to se stalo její nejoblíbenější činností, pak však přešla k těm zbraním a to se jí líbilo možná ještě víc. No a tak ten její život pokračoval dál. Stále to bylo jedno kolo. Učení, trénink, jídlo, spaní, učení, trénink, jídlo, spaní. Nic jiného v podstatě neznala. Nikdy nechtěla ani nějak zkusit komunikovat s jinými, protože ostatní lidi jí přišli moc obyčejní. Tenhle život na ní zanechal další šrámy v podobě obav. Obava z toho, že nevyhraje, obava z toho, že nebude nejlepší. Ona vždycky chtěla být tou nejlepší a udělala by pro to cokoliv. Čím byla starší, tím těch obav bylo víc a možná i proto je tak emočně nestabilní. Nenávist rozhazuje po všech lidech okolo, ale na druhou stranu se s nimi dokáže i smát, nebo jim z ničeho nic začít brečet na ramínku. Že je to divné? Ano to je, ale taková už její psychika je a nikdo ji nedokáže změnit, protože něco tak silného už nejde zastavit.
