[ marva grejnr ]
Player: Andy  FC: Senait Gidey Defense: 10 Victory year: 132nd Annual Hunger Games | Contact: pospazail@seznam.cz Token: Přesýpací hodiny Hobby: Práce v nemocnici |
[ before the Hunger Games ] Pro Marvu je celý život ve Dvanáctce dost těžký, pořád se bojí toho, že ji můžou vylosovat do Her a že nestačí utéct před tím, než ji posadí do vlaku. Nebo toho, že jí najednou zabijí otce. Už v tom vyrůstala, bojí se, že se někomu něco může stát. Došlo to i tak daleko, že se s panikou probouzí a musí se sama umět uklidnit. Což už zvládá. Poprvé se jí to stalo, když nevěděla, co se stalo s mamkou, a od té doby už se něco se svou hlavou naučila. Takže se naučila ovládat svoje strachy a celkem i emoce a je klidná, když potřebuje. Normálně prostě nejančí. Ale taky to může přijít z minuty na minutu a najednou to je. Což je vlastně mínus, ale umí s tím celkem pracovat, i když se toho neumí zbavit, takže alespoň něco. Umí dost dobře vařit, mají to v rodině a i se tím baví, že vaří pro ostatní, občas si tím tak přivydělává. Vaří i doma, občas dokonce i peče, když mají z čeho, všechno je to poživatelné. Někdy si dokonce vymýšlí i svoje recepty a ještě nikdy nikoho neotrávila. Má velký sen, chtěla by se stát doktorkou. Chodí do školy, chodí na kurzy, umí první pomoc, umí ošetřovat, zvládla i pitvu a asistuje i u operací. Neštítí se krve a je s tím v pohodě, jestli má někomu strčit ruku do břicha, aby mu třeba zachránila život. Anatomii člověka má samozřejmě zvládnutou, ale nechtěla by to proti někomu použít. Celkem se vyzná v bylinkách, v zelenině a v tom, co může uvařit a z čeho je nejlepší udělat léky a tak. Vyzná se v lékařském náčiní a s tím by mohla ublížit, stejně jako zná nůž. Navíc dost dobře hází, má dobrou mušku, občas používá prak k sundání třeba nějakého ovoce ze stromu, pokud se jí tam nechce lézt. Také lézt na stromy a na skály umí, slyší i vidí dobře, má dobrou rovnováhu. Je menší postavy a je lehká, takže se dostane všude a nemá problém se někam vyhoupnout. Také se dokáže všude schovat, všude se vejde a je navíc i dost ohebná, takže se tam prostě vecpe. Marva je dost vytrvalá, jednak v tom, že občas chodí s otcem na nějakou delší túru, hodně toho vydrží ujít bez přestávky, stejně to má s dlouhým během, což je pro ni jenom rychlejší chůze, nemá problém nést náklad, a taky je vytrvalá s lidmi, je celkem trpělivá a hodná. Je dobrá kamarádka a umí poslouchat lidi, moc nemluví o sobě, protože v kraji stejně většina lidí ví, co se stalo s její rodinou, a nemá potřebu to všem připomínat, ale vždycky si udělá čas, aby poslouchala problémy ostatních a nějak jim je pomohla řešit. Zase na druhou stranu, když jí někdo něco udělá, tak si to potom pamatuje dlouho a toho člověka už k sobě nikdy nepustí.
[ the days after ] Její největší obavy se bohužel vyplnily a byla vylosována do Her. Nedalo by se říct, že je ráda za tuto zkušenost, to ne, ale rozhodně si z nich něco odnesla. Nemá už před čím utíkat a cítí se bezpečněji, má jak zabezpečit rodinu a za to je ráda. Už nemá tolik nočních můr a neleká se, teď už má více času lidem pomáhat, než snít o tom, že bude někomu ublíženo. Tím, že se zapojuje do takových akcí, pomáháním v nemocnici, jí duševně pomohlo. Mimo to, chodí do přírody a medituje, což praktikuje od prvního dne po Hrách, když byla doma. Začala být trochu věřící, na vyšší sílu, což jí zklidnilo duši a rozhodně je teď na tom lépe, než byla. Cítí se stabilně a klidná, což lidi kolem překvapilo, protože Hry by pro ni měly být trauma, ne očista duše. A jakkoli se může zdát, že je na tom mentálně lépe, strach stále zůstává zarytý v duši. Ale už v dřívější době ho zvládala slušně potlačit, žádná novinka. Ve volném čase, jak bylo zmíněno, tráví v nemocnici jako výpomoc. Hodně času tráví uklidňováním pacientů, jelikož má sama se strachem zkušenosti. Vyvinula si vysokou empatii k lidem, vycítit bolest ostatních. Také stále vaří, často nosí jídlo i do nemocnice. Vaření se stalo její vášní a terapií, může se u toho vyřádit a být kreativní, když má více času. Mohla by si prostě kupovat nějaké luxusní jídlo, ale je samostatná a navíc jí to baví. Začala i více péct, hlavně chléb, ale sem tam si udělá sama pro sebe muffiny, které zbožňuje. Tak se jí zvýšila kreativita a nápaditost, více inspirace. Do kurzů první pomoci už nechodí jako učedník, ale vyučuje. Udělala si titul, je oficiálně doktorka a nemohla by být šťastnější. Je jedna z nejmladších doktorů a také podle všeho nejlepší. Je do toho hodně ponořená, je to pro ni to nejdůležitější, na první příčce. Pokud jde o její znalost v bylinkách, nijak se nezměnila, ale rozšířila se jí oblast zahradnictví. Za domem má požehnaně mnoho zeleniny, takže další obor. Někdo by si řekl, že tolik aktivit se nedá zvládnout, Marva si však vše seřadila a věnuje se něčemu v určitý čas, stala se z ní trochu puntičkářka. Po ránu chodí běhat do lesa, aby s fyzičkou nezaostávala. V klusu teď uběhne daleko a vydrží dlouho po tom, co si na to zvykla. Na stromy už neleze, ale začalo jí dost zajímat horolezectví. Koupila si horolezecké náčiní a po pár kurzech v Kapitolu teď leze po skalách v rodném kraji jako zkušený lezec. Takže se jí i trochu zvýšila síla v rukách a výdrž celého těla. Na to, že byla vždy drobná, jí přibylo pár svalů, po jejím pravidelném vydatném tréninku.
[ before the Hunger Games ] Marva je holka s velkou mravní silou, ale téměř žádnou fyzickou silou. Jako holka nemá předpoklady být nějaká extra silná, ale její životní styl tomu moc nepomáhá, aby byla nějak silná. Někdy ale dokáže dělat zázraky, jako otočit stokilového muže na záda nebo na břicho, ale spíš používá rozum a fyziku než hrubou sílu. Ze zbraní se důvěrně zná s nožem, skalpelem, zaškrcovadlem, i když tím by nikomu narychlo asi neublížila, a možná tak s pánví, ale to je tak všechno. Na Hry se zase tak často nekouká, aby alespoň odtud viděla, jak se třeba drží nějaká zbraň nebo jak se alespoň používá. Asi by na to přišla, ale ne hned, že by v aréně vzala kuši. Spíš by si s ní ublížila sama. Navíc se jí všechny zbraně, zabíjení a násilí dost hnusí. Se zvířaty to ještě zvládne, ale zabíjet lidi jenom pro zábavu je barbarské. Nijak si nemyslí, že by se dostala do Her, protože kdyby to přišlo, mají s otcem plán, že všechno nechají a utečou, takže ani nijak netrénuje na arénu. Nechodí běhat, neumí plavat, neumí bojovat a ani se bránit. Na druhou stranu ví, že cesta do Třináctky nebude procházka, takže alespoň na to se připravuje. Nikdy si neopatřovala jídlo jinak, než že ho byla koupit nebo vyměnit na trhu, takže neumí lovit, stopovat nebo klást pasti. Vlastně se zvířaty se moc do styku nedostane, jenom ze školy občas z obrázků něco pozná, jinak se může potkat v kraji s nějakými ptáky, veverkou a občas s nějakým psem. Ale psy má vyloženě ráda. Co se týče techniky, je na tom dost špatně. V podstatě ani neví, co to je. Její otec, který jakožto projektant musí počítat se všemi věcmi, které chce zahrnout do stavby, jí občas řekne nějaké moudro, ale Marvs si to těžko dává dohromady s informacemi, které už zná. I když se ve škole celkem dobře učí, matematika ani geometrie jí prostě nejdou, tohle od svého táty nezdědila. Spíš ta tvrdohlavost, kterou mají v rodině, to je mnohem větší problém. Teď už se moc často doma nehádají, naučili se tiše rozumět tomu, co ten druhý chce a oba dva, jak Marvs, tak její otec, se pro toho druhého snaží získat jenom to nejlepší, ale Marvs se poměrně rychle a snadno naštve a potom si tedy stojí za svým. I kdyby jí to mělo ublížit. Snaží se být tak moc férová ke všem a všechno vyřešit tak, aby se nikdo nenaštval a všichni vyšli jako vítězové, že občas zapomene, jaké je to pro ni samotnou.
[ the days after ] Její nechuť k násilí nezmizela a nevypadá to, že se to změní. Hladové hry poznamenají každého, je jedno jak, ale rozhodně to s vítězi něco udělá. Dříve měla Marva s násilím problémy, dávala najevo, že je to podle ní špatné, ale nešlo to do jiných rozměrů. A jakkoli moc se její mentální stav zlepšil, pořád se toho štítí a bojí. Když sleduje Hry z pohodlí domova, sice sedí u televize, ale odtrhuje zrak od toho masakru. Někdy má i slzy v očích a velice špatně to snáší. V období Her se třepe, je z ní troska. Bojí se za ně, za splátce. Nedalo by se to říct jinak, než že trpí, když sleduje, jak jsou ty děti vystaveny bojovat o svůj život. Za což je hodně ráda, že ona sama nikoho zabíjet nemusela – nedošlo k tomu a vyhnula se takové strašlivé situaci. Z jiné strany je na tom pořád velice špatně s technikou. Sice s ní byla obeznámena a přichází s ní do styku, ale je prostě bezradná. Koupila si sice televizi, aby nemusela brečet při Hrách na ulici, ale to je snad jediné, co docela ovládá. Mobil nebo tablet je pro ni mimo její svět, to samé internet. V tomhle je úplně ztracená. Televize je jediná věc, co ji udržuje v obraze o světě. Nedalo by se říci jinak, že byla v nehorázném šoku, když se objevili androidi. Věděla, že Kapitol je prostě jiný, ale tohle ji vážně ohromilo – vytvořený život. V tomhle směru je tedy vážně zaostalá. Její tvrdohlavost, co zdědila po otci, také jen tak nevymizela. Teď už sice nežije s otcem, ale stejně se najde někdo, kdo má tu odvahu se s Marvou hádat. Pro jejího protivníka to dobře nedopadne. Není ani moc otevřená novým věcem, stojí si za svým a většinou jí to zavede do hádek a problémů.
[ before the Hunger Games ] Marva se narodila do rodiny ve Dvanáctém kraji, kde si raději nedovolili více než jedno dítě, takže nemá žádné sourozence. Rodiče si nepřáli ani jedno dítě, ne kvůli penězům, Marvin otec je projektant dolů a její matka, když ještě byla schopná, pracovala jako doktorka, takže rodina nikdy neměla tu největší nouzi, ale také na druhou stranu nikdy zkrátka nebyli za vodou. Její rodiče byli otevření s tím, co si myslí o Kapitolu, nic pěkného to nebylo, a nikdy by si nepřáli, aby se jejich dítě dostalo do Her, tudíž žádné mít nechtěli. Ale nějak se stalo, že se Marva narodila, a to už nešlo vrátit. S malou Marvou se rodina stáhla do ústraní, aby se jejich milovanému dítěti nic nestalo, a takhle to šlo až do její první sklizně. Nebyla sice vybraná, ale její matka neunesla ten psychický nátlak, že by její malé sluníčko mohlo být vybrané, a nevratně propadla do šílenství. Nepoznává svou dceru, svého manžela, ani nikoho jiného. Jenom doma tiše sedí, občas něco zamumlá a přežívá. Aby na všechno nebyla jenom Marva a její otec, přestěhovali se mimo město ještě s babičkou. Začátky byly špatné, ale pomalu se z toho dostali, a teď už jsou schopní fungovat. Její otec začal zase pracovat. Ona chodí do školy a po škole občas pomáhá vařit pro horníky nebo chudší, za což už nic nedostává, ale cítí povinnost pomáhat těm, co jsou na tom hůř než ona. Všichni tři přežívají a snaží se dělat, co se dá, aby si Marvs nikdy nemusela brát oblázky a tím ještě nějak pomoci systému. Marvs má se svým otcem skvělý vztah, ten ji miluje nade vše a je to jeho dcera, přesně taková, jaká je, takže mu nevadí, že se Marvs líbí holky a podporuje ji co se dá. Ani ona by nic neměnila, teda často si přeje mít máminu mysl zpátky, protože všechny ty holčičí věci řeší s babičkou, která je její hlavní podporou. Dřív pracovala jako kuchařka, ale teď už je starší, tak svá moudra do receptů přenechává své vnučce. S otcem občas tajně plánují, že by mohli zmizet z kraje a najít Třináctku a tam být pryč od Kapitolu a toho všeho, ale jsou to jenom plané myšlenky, protože tady nemůžou nechat mamku úplně samotnou, pokud by teda nešlo o nějaký poplach. Ta potřebuje neustálý dohled, o který se střídá Marvs a babička, otec pracuje od rána až do noci. Marva je zvyklá se starat spíš o druhé než o sebe, stará se o svého otce a o svou babičku, aby měli co jíst, a taky chce, aby všichni kolem ní byli šťastní, a hlavně se láskyplně s trpělivostí stará o svou matku, spíš jenom o to, co z ní zbylo. Proto má sen, že se bude dobře učit a stane se z ní doktorka, stejně jako byla její matka. Chce pomáhat a odebrat utrpení ze světa. Často staví ostatní před sebe, ale zase si umí dupnout, když už tedy ví, co chce. Je ráda s lidmi než doma, ale většinou je tichá a snaží se být trochu nenápadnější před těmi, které nezná. Je hodně pracovitá a žádné práce se neštítí, vlastně se všeho ochotně ujme, pokud to neporušuje její mravní přesvědčení.
[ the days after ] Poté, co byla vylosována měla sice chuť utéct s otcem do Třináctého kraje, jak plánovali, ale nestalo se tak. Marva normálně jela do Kapitolu jako každý splátce, na jatka. Měla samozřejmě strach, ale jedním si byla jistá – nikoho nezabije, i kdyby měla umřít. A tak přesně vyhrála, jediný vítěz, který nikoho nezabil. Hodně lidí to překvapilo, ona jen chtěla být zpátky doma. Ještě chvíli strávila se svým otcem, než se přestěhovala do Vesnice vítězů. Otce okamžitě zajistila natolik, aby stíhal práci i péči o matku. Pořád ho i babičku často navštěvuje, ale dělá jí problém přítomnost její matky. Až moc jí utkla myšlenka, že kdyby se matka nezbláznila, bylo by vše v pořádku, přece vyhrála. Proto je z toho tak špatná, neustále jí třímá v mysli co kdyby. Většinu času tedy tráví dosti zaměstnaná. Všechno má naplánované a ani na chvilku se nestane, že by neměla co dělat. Hodně často jezdí rozdávat jídlo do Dvanáctky a samozřejmě její práce na plný úvazek jako doktorka. Po ránu chodí běhat, meditovat a praktikovat horolezectví, takže zaplněný den. V Kapitolu moc času netráví, ne jako většina vítězů. Je tam jednoduše ztracená a cítí se jako v jiném světě. Svůj čas tedy tráví mezi Vesnicí vítězů, doma nebo ve Dvanáctém kraji s rodinou, nebo v nemocnici. Není ten typ vítěze, co si užívá život způsobem rozhazováním peněz po barech, Marva se soustředí na charity a pomáhání lidem a všem aktivitám, které byly zmíněny. Také hodně podporuje útulky, protože zbožňuje psy. Ještě si ale jednoho nepořídila, neměla nějak příležitost. Ale pravidelně je chodí venčit a nosí jim nóbl granule a pamlsky. Ale také ji dost zaměstnává jediný obyvatel jejího domu, ocelotka Luisa. Účastní se obecně hodně charitativních akcích, v tomto ohledu je ji hodně vidět. Takových a podobných se ráda účastní, vykouzlí jí to úsměv na tváři. Nová věc, která ji poslední dobou zaujala, je zahradnictví. Má velkou zahradu, kde má požehnaně zeleniny. Květiny ji sice nikdy netáhly k sobě, ale začaly se jí líbit slunečnice. Po jedné přišla další a teď má za zahradou krásné vysoké slunečnice. A jako vítězka začala objevovat hodně nových věcí a začala je prozkoumávat. Když po nocích vaří, poslouchá rapovou muziku, která sice oblíbená není, teď je módní techno, ale rap si oblíbila. Také se začala starat více o svůj zevnějšek, dříve neměla jak. Marva sice není ten typ, co si nechává dělat drahé péče v salonech, spíše si začala kupovat stylovější oblečení. To je asi jediná věc, co by si vytkla. Vybíráním oblečení stráví dost času. Je za toto všechno ale ráda, tenhle styl života je pro ni jako sen.
× Ezra Donnovan - První setkání těchto dvou vítězů proběhlo, pokud paměť dobře slouží, na Ezrově oslavě narozenin, kde probíhala adopce ocelotů, mezi kterými se všichni nacházeli. Kupodivu si jednoho adoptovala a večer se nesl v tajemném duchu, to až do momentu, kdy mu odhalila svou tvář. Dlouhé minuty pak trávili klábosením a nutno podotknout, že to byl velmi příjemný večer. Teď, když všichni vítězové bydlí v jedné lokaci poblíž Kapitolu, setkání mezi nimi je rázem snazší. Jednou dokonce i Ezra zavítal k ní domů, nabídla mu čerstvě upečenou buchtu a dá se říct, že to pro něj mohla být láska na první pohled… K buchtě. Cítíte tu metaforu? Korektně je ale on ten, co miluje sladké, a ona ta, co skvěle peče. Dohromady se to tedy rovná příjemným budoucím dnům plných květinové vůně, u stolu s hromadou laskomin. Dalo by se i říct, že ho má ráda. Na vítěze se obecně zvyká, ne každý je příjemný, ale je jediným štěstím, že Ezra jeden z příjemných je a ona to dokáže patřičně ocenit. Má ráda jeho přítomnost, co by ne.
