[ čárls hýt majr ]
Player: Quinn
FC: Brendon Boyd Urie
|
Contact: hg.annquinn@gmail.com
Age: 18 deceased - rozseknutá hlava: G. Cosgrove
Token: Zip od starých bot
|
Narodit se do Desátého kraje možná není žádná výhra, když toho však dokážete patřičně využít, nemusí to být zas až tak špatné. Co vám tedy tento kraj může nabídnout? Samozřejmě výborný vztah se zvířaty. Heath měl na tohle navíc vždycky nějaký extra smysl. Zvířata ho prostě poslouchají a nikdo neví proč, ani on sám. Kromě vztahu k nim se je musíte naučit i zabíjet, což není tak příjemné, ale trošku vám to zkreslí představy o tom co je a není nechutné. Krev není žádný problém, je to jen další suroviny která mu už ani nesmrdí, protože je na ni tak moc zvyklý. Práce v desítce vám přinese i značnou sílu. Jakožto chovatel býků a krav se každodenně musíte stát krotitelem, protože ta zvířata prostě nemůžou být chvíli v klidu. Utáhnout takového dospělého býka není žádná sranda. Heathovi trvalo spoustu let, než ho k tomu vůbec pustili, teď je v tom ale už profesionál. Přenášení mnohokilových balíků potravy pro zvířata, či obrovských fláků masa za vás také nikdo neudělá a tak vám prostě nezbude nic jiného, než si tu sílu vypracovat. Když jste v desítce na takovém postavení, jako Heath, musíte umět všechno, nebo alespoň ode všeho trošku, abyste mohli být dobrý hospodář. Většině lidí by taková námaha a práce jistě vadila, on je ale v pohodě. Na práci je zvyklý a vlastně to dělá i rád. Spousta lidí by o něm řekla, že je to workoholik a možná mají i pravdu. Heath měl navíc tu obrovskou výhodu, že na to učení nebyl sám. Učil se od toho nejlepšího v okolí, od svého táty. Za všechno co umí vděčí právě jemu. Když žijete v desítce, musíte být připraveni každý den uběhnout, nebo spíše ujít, maraton. Buď jdete pěšky, nebo jedete na koni a protože strojit koně dá spoustu práce, spíše chodíte a běháte. Tím si Heath získal celkem dost dobrou výdrž. Chůze ho ale i tak stále baví mnohem méně než jízda na koni. To je jeho vášeň. Každý kdo ho zná ví, že koně jsou jeho láska a nikdy by na ně nedal dopustit. Tím, že jezdí pravidelně si vybudoval dobrou fyzičku. Bez té totiž pořádně jezdit nemůžete. Každý den tak cvičíte nohy, ruce, břicho a tak dále. Je to dřina, ale ten výhled a vítr ve vlasech za to stojí. Aby bylo jasno, je to chronický lhář. Což, v jeho podání, opravdu je výhoda. Lhát dokáže o čemkoliv a s jeho divokou představivostí si navíc dokáže vymyslet tisíce identit, které je pak schopen prodat. Jeho specialitou jsou konverzace v malých skupinách, ty zvládá bravurně. Když má mluvit před větší skupinou, nebo je ve stresu, není to žádná sláva, ale na tom může zapracovat. Už od mala vykazoval známky vysoké inteligence. Myslí lépe a rychleji než ostatní. Když je na statku nějaký problém, většinou musí improvizovat takže vymyslet nějaký plán mu nikdy nesmí trvat dlouho. Je dost tvrdohlavý. Když si něco usmyslí, opravdu si v tom věří a je schopen toho dosáhnout, ať už si ostatní myslí cokoliv. Další schopností, která mu byla darována desátým krajem je zacházení s noži všech velikostí. Poradí si jak s malinkou dýkou, tak s obrovskou kudlou. Kdyby se někdy dostal do arény, rozhodně by zvládl použít na lidi stejné techniky jako na maso zvířat. Celkové ví, kam tak asi bodnutí bolí nejvíce a dokázal by toho využít. Zvířeti už vyřezával orgány několikrát, tak proč by to nezvládl i na lidech? Navíc, pokud by mu opravdu šlo o život, tak si je jistý, že by člověka zabít dokázal. Má sice lidi docela rád, ale nikoho nemá radši než sebe. Možná je to šílenec, ale opravdu by byl schopný vzít někomu život jen aby mohl žít. Vždycky chce dokázat, že je nejlepší, aby na něj jeho otec mohl být hrdý.
Když už jsme zjistili, co všechno mu Desátý kraj nabídl, musíme se samozřejmě kouknout i na to, co mu sebral. Je spousta věcí, co neumí, protože zkrátka neměl šanci se je naučit. Nezná žádné bojové techniky, neví jak se rvát jinak než pěstmi. Nějaké chvaty nepřichází v úvahu. Párkrát už se do rvačky dostal, ale nikdy to nebylo nic profesionálního, takže opravdu nemá velké zkušenosti. Stejně to má se zbraněmi, zná pouze jeho nože a zbytek je velký otazník. Troufá si říct, že by snad ani víc než tři zbraně nedokázal vyjmenovat, protože ho to nějak nezajímá. Je to paličák, co si zamane to udělá a většinou na to doplatí. Jediný člověk, jehož rady si kdy vzal k srdci byl jeho táta, jinak ho to moc nebere. Někdy dokáže být dost velká osina v zadku. I když se to nestává moc často, pořád to patří k jeho špatným vlastnostem, které stojí za zmínku, protože když už takovou náladu má, fakt to stojí za to. Inteligencí byl obdarován, dobrá paměť mu však přána nebyla. Je hodně zapomnětlivý. Názvy květin, stromů, keřů, plodů a tak dále nejsou jeho nejsilnější stránkou. Kdo si to má všechno pamatovat, že jo? Stejně tak má nulový smysl pro orientaci. Byl by se schopný ztratit i ve vlastním domě kdyby tam nežil tak dlouho. Nemá tušení jak rozeznat kde jsou světové strany, ani o to vlastně nějak nestojí. Nepotřebuje to – tedy ho to nezajímá. A to je další problém. Dříve býval zvídavý a rád se učil novým věcem, teď už na to zvysoka kašle. Dalo by se říct, že se snad i neznámých a nových věcí bojí. Má zajetou svojí rutinu a jakmile jeho den nejde podle plánu, vyhodí ho to z míry. Sice s každým dokáže vyjít, ale na nikom mu moc nezáleží, pokud to není jeho dobrý kamarád nebo rodina. Být s ním vážně není žádná kopa srandy. Moc nemluví a na všechny působí dost asociálně a možná takový i doopravdy je. Když už si ale někoho oblíbí, často je pak dost vlezlej. Ne, že by snad otravoval mluvením, to ne, spíš je všude kolem vás a to vám po chvíli začne vadit, jako každému normálnímu člověku. Taky má trošku problém s tím, že chce být vždycky vůdce. Je zvyklý pracovat sám a rozkazovat těm, co pracují pod ním. Jakmile je něco jinak, je nesvůj a snaží se získat místo toho vůdce. A získat si ho umí, o tom žádná. Končí to však tím, že ho pak spousta lidí nemá ráda a to tak moc super vážně není. Nikdy mu nejde o to, aby zapůsobil na cizí lidi. Chce být nad nimi. To je ale často v konfliktu s jeho totálně nulovou schopností jakéhokoliv působivého výstupu. Občas se mu to povede, ale z větší části je jeho okecávání věcí dost nudné. Kromě jeho výtečného lhaní moc psychologických schopností nepobral. Abychom to upřesnili, je to fakt střevo. Nikdy neví jak se lidí cítí pokud to není fakt hodně moc vidět. Mohli byste před ním mít slzy na krajíčku a on by na vás pořád tupě zíral a nevěděl o co jde. Ach, ten tupý výraz. Často se někam zadívá a prostě jenom přemýšlí. Není to moc velký realista, je spíš snílek. V momentech kdy prostě jen tupě zírá si říkáte, jestli je vůbec naživu a tady na zemi, protože to vypadá jako když je úplně někde jinde.
Když se do skupiny sourozenců plné dívek narodil Heath, byla to obrovská událost. Otec si vždycky přál syna a teď ho konečně po spoustě let měl. Nikdo mu nikdy neřekl jinak než Heath. Ano, je to jeho druhé jméno, ale on ho má prostě radši. Je mnohem kratší a podle něj hezčí. Jediný kdo mu kdy směl říkat Charles byl právě jeho otec, protože ho respektoval a nevadilo mu od něj žádné oslovení. Navíc ten způsob jakým to říkával byl lepší než jakýkoliv Heath na světě. Už od prvního dne jeho života se Heathovi dostávalo více pozornosti než ostatním v jeho rodině. Přece jenom, byl to první chlap mezi 3 sestrami a tatínek z něj chtěl mít pořádného, silného a slušného syna. Dědice jeho hospodářství. Nedá se říct, že by na tom jeho rodina byla nějak špatně, tedy alespoň na poměry desátého kraje. Patřili k takové té vyšší společenské vrstvě, měli celkem velký majetek, který obsahoval spoustu zvířat, vlastní hospodářství a všechno o čem většina chudých lidí v desítce jen sní. Do práce byl nahnán hned jak uměl stabilně chodit. Jeho tatík věřil, že mu to může jen a jen pomoct. Navíc, Heathovi to nevadilo. Už tehdy se práce nebál a rád se učil novým věcem. Čím starší byl, tím více práce zastával. Otec ho postupně učil úplně všechno co uměl a on to pak udělal ještě 2x lépe, protože viděl, jak by se ty způsoby daly vylepšit. Vždycky mu to pálilo a to na něm právě bylo tak výjimečné. Dětství měl pěkné, nemohl si stěžovat. Vždy když přišel ze školy a dodělal svou práci, mohl jít ven a hrát si s kamarády. Tyhle vzpomínky patří k jedněm z nejlepších co zatím má. Také právě v dětství si vytvořil pevné pouto se zvířaty. Prostě věděl jak na ně. Byl to instinkt, nevěděl jak to dělá, ale i tak mu to prostě šlo. Někdy v pěti lety poprvé usedl na koňský hřbet a od té doby ho to nepustilo. Koně jsou spíše jeho koníček, než práce. Navíc mu to nahrazuje jakékoliv cvičení. Jízda na koni prakticky zahrnuje procvičování celého těla, takže ho i tahle zábava drží ve formě. Další velkou částí jeho života byla a stále jsou jeho sestry. Popravdě by je občas nejradši zabil. Dělají si z něj srandu, vytahují se že jsou starší a když byl malý, zneužívaly jeho pracovitosti. I tak tu ale pro něj vždycky byly, když třeba potřeboval pomoct nebo poradit a má je moc rád. To se ale ony nikdy nesmí dozvědět. Úplně by to zničilo jeho image a to by nepřežil. Když už mluvíme o image, od pohledu to namachrovanej týpek, kterýho nezajímá nikdo a nic. Pro všechny, včetně jeho rodiny, je takovou záhadou. Nikdo neví jakej vlastně je, především protože moc nemluví. Ukecaní lidé si ho často vybírají za kamaráda, protože rád poslouchá a většinou mu vůbec nevadí, když mluvit nemusí. Ba naopak je tak spokojený. Má čuch na falešné lidi a proto si do své komfortní zóny pustí jenom někoho, komu opravdu může věřit. Nebyl vždycky takový, býval veselejší a zábavnější. Co ho to tak změnilo? Byla v tom nemoc. Vážná nemoc která položila jeho otce na lůžko. Zatímco s mámou si nikdy moc nerozuměl, táta byl jeho mentor. Někdo, ke komu vždycky vzhlížel. Naučil ho všechno, co uměl a když onemocněl, Heatha to fakt hodně vzalo. Slíbil mu, že ho nezklame a tak celé dny trávil zastáváním práce, kterou jeho otec už dělat nemohl. Právě tehdy začal být mnohem více samostatný. Nechce od nikoho pomoct, chce si dokázat, že všechno zvládne sám. Že na něj jeho táta může být pyšnej. V tomhle je dost tvrdohlavý a opravdu si za tím půjde, ať to stojí cokoliv.
