[ ketý brůhstr ]
Player: Renaiti
FC: Raffey Cassidy
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Age: 14 deceased - podříznutý krk: Triston Kyle
Token: Počítačová myš
|
Kdokoli by o ní řekl, že je to knihomol, určitě by to nějakou pořádnou bichličkou schytal rovnou mezi očka. Tenhle malý andílek si totiž jen tak něco líbit nenechá. Pokud jí něco zní jako sebemenší urážka, i když to nebylo myšleno špatně, prostě tomu člověku jasně ukáže, že si nezačal s tím pravým stvořením. Už když se na ni člověk podívá a spatří její oči, ihned mu dojde, že má vždycky něco za lubem. Jen je těžké přijít na to, co. Jestli vás samou láskou obejme, a nebo máte očekávat, že na vás něco spadne. I přes to, že je to to křehčí pohlaví, tak si pro ránu nejde zrovna daleko. V její třídě snad nikdo není takový rváč jako ona. Rozhodně se boje tělo na tělo nezalekne, ba naopak, zbožňuje ten adrenalin, který jí proudí, když může někomu pěkně vrazit pěstí do obličeje. Jelikož v jejím kraji existuje nepřeberné množství knih úplně o všem, dokáže teoreticky zcela bez problému určit různý hmyz či rostliny a pozná také nepřeberné druhy zbraní nebo bojových umění. Mohlo by to pro ni být výhodou, neboť alespoň částečně ví, co dělat a i když se to v praxi vždycky trochu liší, je velmi pečlivá a pozorná, tudíž vždycky všechno dotáhne do konce, ať by ji to mělo stát cokoli. Navíc si myslí, že pokud zná teorii toho všeho, praxe už tvoří jen nějakých zbylých 25% a hlavní je, že se třeba neotráví nějakou jedovatou bobulí, to jaký je to přesný druh, už poznat nemusí. Řadí se mezi vůdcovský typ, který musí mít pod palcem všechno a všechny a jasně si jde za svým vysněným cílem. Dokáže to tedy dobře se slovy, jelikož musí mít takové své opičky, aby měla koho vést a byla spokojená. Pokud se jí něco nelíbí, dokáže to patřičně dát najevo a rozhodně se nebojí použít své dětské zbraně v podobě kňourání, pláče, vztekání, citového vydírání či neodolatelného kukuče, v tomto ohledu je vždy opravdu velmi přesvědčivá, neboť je zkrátka a dobře dobrá herečka. Nedělá jí vůbec žádný problém ubližovat ostatním stvořením. Ba naopak, oblíbila si pokusy na zvířatech. Dost zručná je také v ohledu chemie, kdy dokáže připravit různé výbušné věcičky, či jedy.
Neumí plavat. To je asi to nejhlavnější, protože neměla kde se to naučit a vlastně ani nikoho, kdo by jí s tím pomohl. Vody jako takové se neštítí, ale vana je v porovnání s širým mořem trochu jiné kafe. Těžko soudit, jestli je to dobře nebo ne, jelikož ji mnohdy napadají takové šílenosti, za které by si to mohla šeredně odskákat. Problém je ale zakopaný v tom, že si to neuvědomuje. Dokáže přinutit ke konfliktu i toho největšího dobráka, tudíž přesně ví, do jakého místa má slovně uhodit, aby to způsobilo to, po čem touží. Je to prostě provokatérka. Neustále se jí z pusy valí nějaká slova a umlčet ji proto není jednoduché. Prostě povídá to, co má zrovna na srdci a nad slovy nepřemýšlí, někdo jiný by řekl, že si prostě nevidí do pusy. Také by se to tak dalo pojmout. Nejspíše proto si nikdy jen tak nové přátele po prvních pár slovech nezíská, jelikož je až příliš upřímná a realistická. Luxus v podobě výcvikového centra jí bohužel nebyl dopřán, tudíž o zbraních a jejich zacházení ví jen teoreticky ze svých knih. Je sice dosti učenlivá, ale jelikož nemá možnost zbraně sehnat, ani by nějaké základy s nimi zkoušet nemohla. S její proříznutou pusinou je celkem křížek v tom ohledu, že se nebojí veřejně přiznat, které straně to vlastně fandí. Je to obrovská milovnice 13. kraje a celého návrhu o ukončení Hladových Her. Už v minulosti kvůli tomu měla nějaké problémy, ale je na to natolik hrdá, že by o Třináctém zvládla mluvit klidně před mírotvorcem. Každý by si řekl, že ta holka nemá vůbec žádný pud sebezáchovy… je to pravda. Ničeho se nebojí a proto má občas až příliš velké sebevědomí, s nímž si myslí, že je zcela nedotknutelná. Tak trochu si neuvědomuje, že tomu vůbec tak není. Prakticky vzato, nemá vůbec žádné city, pouze ty, které předstírá, ale ty nejsou pravé.
Dříve by tato mladá slečna byla označena jako pohrobek. Narodila se totiž až po tom, co její otec zemřel. Z počátku se hodně řešilo, že stejně nejspíše její matka potratí, ale nakonec se tak nestalo a Katie spatřila světlo světa. Nebylo pro ni tak těžké vyrůstat bez otce, protože měla vzor ve svojí matce. I tak ji však postupem času celkem trápilo, že všichni ostatní měli normální rodinu a ona nic podobného mít nemohla. Kompenzovala si to něčím jiným. Smála se ostatním za to, jak jsou hloupí. Ona měla totiž výhodu poměrně vysokého IQ. Dokázala svým vrstevníkům, ale i mladším či starším spolužákům, udělat ze života doslova peklo. Znemožňovat je před ostatními a trápit je, pro ni bylo něco jako uspokojení. Nikdo jí za to nikdy nepotrestal, jelikož učitelé se jménem Brewster nechtěli mít vůbec nic společného z jednoho prostého důvodu. Její otec byl totiž rebel. Spolupracoval s Třináctým a dodával jim podstatné informace, aby měli před Kapitolem vždy náskok. Jednou byl nedopatřením odhalen a zcela bez milosti na náměstí popraven. Katie všechny tyto informace – a mnohem podrobnější – našla v jeho deníku, který jí matka ve dvanácti letech dala, prý tak jak si to otec přál. Od té doby to začalo. Snažila se přijít na svět s něčím, co by mohlo rebelům pomoci. Zkoušela to na svých pokusných krysách, kdy jim do mozečků implantovala jakýsi čip, který je měl dělat mnohem silnějším a odolným vůči zraněním. První pokusy byly katastrofální, neboť ji nikdo takto náročné operace neučil, takže se z nich brzy stalo pitvání. Po mnoha mrtvých jedincích konečně přišel úspěch. Měla z toho obrovskou radost, jenže krysa během dvou dnů pošla, když jí rána na hlavě začala hnisat po nedokonalém zašití. Od té doby se stále po krůčcích zdokonaluje, dokonce k tomu přidala i pokusy o různé tabletky, ať už smrtící nebo hojivé. Většinou to všechno končilo stejně – smrtí, ale ona z toho má dobrý pocit a to je pro ni hlavní. Jejím snem je změnit celý svět a dostat se do vedení rebelů, aby všem ukázala, zač je toho loket.
