[ sebastien santagostýno ]
Player: Renaiti
FC: Sean O'Pry
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Age: 18 deceased - probodnuté srdce: L. Exeter
Token: Rudá kravata
|
Tenhle kluk má dvě zcela odlišné tváře. Jednu, kterou chce, aby o něm všichni věděli a druhou, o níž nikdo zdánlivě netuší – asi by na ni někdo dokázal přijít, kdyby nad tím trochu uvažoval. Je to prosté. Jeho výchova byla tvrdá, což se na něm jasně podepsalo. Ve společnosti se dokáže chovat podle všech pravidel a všichni si tak myslí, jaký je to slušňáček. Je to dobrý řečník a přesně ví, jaké slovo použít, aby si vás získal na svoji stranu, aniž byste poznali, že s vámi vlastně manipuluje. Navíc si je až příliš jistý tím, jak na něj reaguje ženské pohlaví a dokáže toho patřičně využít. Stejně tak rád nechává všechny při prvním dojmu, že se jedná pouze o hezkou tvářičku s minimálním IQ. Je to pro něj výhoda, neboť nikdo potom neví, čeho všeho je vlastně schopný. A co že se to vlastně skrývá pod tou slupkou dokonale upraveného hocha? No, dalo by se říct, že celkem zkušený mladý muž. Asi nejvíce mu to jde s otcovým vlastnoručně vyrobeným lukem a šípy. Přeci jen, zaměřit cíl a z dálky se trefit, pro něj není zase nic moc obtížného, neboť v tom má jistou praxi. S kuchyňským nožem si je také jistý, nicméně spíše v ohledu porcování masa nebo zařezávání nějakých dřívek, na lovení by určitě raději sáhnul po tom luku. Naučil se však také dávce trpělivosti a to při sestavování malých pastí na králíky, aby na ně zbytečně neplácal šípy. Pokud pršelo nebo nebylo hezky, otec ho doma učil boji tělo na tělo. To ho dost baví, dávat kopance a rány. Taky je zvyklý na posilování s vlastní vahou, tudíž se mu podařilo svalstvo celkem dost vypracovat. Díky svojí matce má v rukou jemnou motoriku, tudíž vázání různých uzlíků mu nedělá problém. Stejně jako zašívání něčeho roztrženého. Konec konců, to by byla hanba, kdyby nezvládal, když je to hlavní činností jejich kraje. Díky modelingu se také naučil chodit po mole, což mu umožnilo pracovat dobře se svojí rovnováhou a koordinovat své pohyby.
Jeho asi největší problém je zakotvený v tom, že je to bezpáteřní člověk. I když se to všechno snaží skrýt pod hezká slovíčka, ostatní většinou jen využívá k tomu, aby dosáhl toho, čeho chce. To, že je to morálně špatně si nějak neuvědomuje, neboť když z něj otec vymlátil city, tohle se vytratilo také. Sice se po většinu času tváří jako milý a chápavý člověk, ale není to tak úplně pravda. Navíc je poměrně dost sebevědomý, což může být na škodu, jelikož občas prostě nedokáže dobře odhadnout, na co mu síly stačí a na co ne. S tím celkem úzce souvisí i jeho přehnaná soutěživost. Pokud před něj někdo postaví nějakou výzvu, musí ji stůj co stůj splnit, ať už by ho to mělo stát cokoli. Asi takovým hlavním jeho nedostatkem je nemožnost trénování ve výcvikovém centru, kde je nepřeberné množství zbraní. Takhle je odkázaný pouze na to, co si s otcem vyrobil. Běžec je to dobrý, ale pokud jsou před ním nějaké překážky, které musí přeskočit, je to s ním asi těžší, většinou totiž nedokáže správně odhadnout to načasování, kdy by měl skočit. Rozhodně nezvládne plavat ve vodě, aniž by nohama nedosáhl na dno. Neměl žádnou možnost ani příležitost se to někde naučit, tudíž pokud by byl někde ve vodě, potřeboval by pod nohama pevný podklad, aby se odtamtud dokázal dostat pryč. Je celkem puntičkář, tudíž není s ničím spokojený, pokud to není úplně tip top. Rostlinstvo je pro něj španělská vesnice. Nerozezná od sebe pomalu ani smrtelně jedovatou a jedlou houbu, natož aby ještě poznal nějaké bylinky či květiny. Nikdy se mu nezdálo, že by tohle mohl potřebovat. Není přeci býložravec, aby se tím musel někdy živit, zkrátka mu to nepřijde důležité.
Narodil se jako vytoužený chlapec. Jeho otec si přál pouze syna, nechtěl nějakou slabou dívku. Přání se mu tedy splnilo a již od útlého věku začal Sebastiana vychovávat k obrazu svému. Něco jako dudlík pro něj neexistovalo, neboť otec to považoval za slabošské uklidňování. Když se malý hoch učil chodit, za každé zavrávorání či chybný krůček dostal pořádně na pamětnou. Jeho matka byla ale kus dobré duše, a proto si jej začala s sebou brát do práce. Tam se učil všem těm dovednostem, které může od návrhářky a švadleny získat. Poté co se vrátil domů, tak si jej táta převzal a trávil čas zase s ním. Měl to proto takhle hezky rozdělené. Dopoledne s matkou a odpoledne s otcem. Jeho rodiče totiž měli jiný pohled na výchovu a možná i to byl ten hlavní důvod, který je rozdělil. Zůstávali spolu jen kvůli malému Sebastianovi, jinak to u nich doma byla taková italská domácnost. Úplně všechno mělo peří a létalo vzduchem. Pan Santagostino si nikdy nic ze zákonů nedělal, a proto ve svém volném čase bral syna do lesa, který je na okraji kraje. Tam ho učil všem různým dovednostem, jež by se mu mohly někdy hodit, neboť nechtěl mít ze svého syna chcípáčka, který bude jako nějaký slaboch sedět a vyšívat křížkovým stehem, takový pohled by asi nestrpěl. Je zastáncem toho, že muž má být mužem a tuto myšlenku si od něj převzal i Sebastian, i když z počátku ne zrovna dobrovolně. A tak je tedy takový jaký je. Ve společnosti vždy dokonale uhlazený, zatímco v soukromí je z něj lovec, téměř na plný úvazek a dokáže se s lecčím ohánět. Už někdy od třinácti let se pohybuje na módních molech, kam se dostal hlavně díky konexím svojí matky. Předvádění oblečení se mu líbí a dost si to užívá, především tedy to, že je středem pozornosti a pohledy ostatních míří k němu. V tomto ohledu má takovou rozpolcenou osobnost, neboť na jednu stránku je strašná primadona, která si potrpí na čistotě a hezkých věcech, ale na druhou stranu se nebojí si ušpinit ruce či oblečení blátem nebo krví. I když je to celkem netypické na jeho kraj, táta nepochází původem z osmého. Nikdy se s ním moc nebavil, odkud to vlastně uprchl, ale někde se svoji dovednost a tvrdost ohledně trénování naučit musel a také se ji snažil předat právě jemu. Jeho sen však není vyhrát Hladové hry, ale získat si dobré místo v Kapitole a předvádět módní kousky zdejších návrhářů.
