[ brigádo andrijevica ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 10 ]
- Silnou stránkou Brigada byla v dobách jeho služby zapálená buldočí povaha. Byl schopný pro chycení nějakého delikventa jít i přes mrtvoly a možná kolikrát přešel i zákonnou mez. Všechno mělo svoje důvody a neslo to patřičné ovoce. Byl znám i pro svou přesnost a preciznost. Cokoli kolem něj musel mít srovnané nebo potřebně připravené. Všehovšudy byl prostě starý dobrý klasický mírotvorce. Ačkoli vypadal a vypadá jako nelítostný krvelačný popravčí, opak býval zpravidla pravdou, jelikož silnou stránkou bylo i zachovávání klidu při vyhrocených chvílích. Kdykoli se něco semlelo, dokázal se v situaci zorientovat a zakročit v rámci potřeby, za což býval mezi svými kolegy chválen a oceňován. Když po zranění, které ho ze služby vyřadilo a ukončilo mu jeho kariéru, začal pracovat pro Hladové hry jako trenér, objevil v sobě nové přednosti. Například trpělivost. Ačkoli nebyla v jeho případě nikdy bezedná, dokázal – a vlastně dosud dokáže – se vcítit do člověka, kterého učí. Dokáže porozumět tomu, co dotyčný potřebuje a neváhá to s ním zkoušet i několikrát. Koneckonců i on sám byl jednou ve věku splátců, které trénuje a jeho také musel někdo učit. Specializací jeho tréninku centru je boj se zbraní – a to od obyčejného praku po nejmodernější palnou zbraň. Vůbec zbraně a zbraňové systémy jsou jeho doména. U každé zvládne vyjmenovat její slabiny i silné stránky, proč si ji vzít, nebo se jí vyhýbat, některé jako oštěpy nebo praky zvládne i vyrobit. Většinu dovede i rozebrat a znovu sestavit, ale to již nepředvádí, v aréně střelné zbraně nejsou, jen ty beznábojové jako luk a kuše. Ne všechny zbraně, co do výše zmíněného výčtu spadají, umí však ovládat. Většinu však ano, u těch ostatních, méně častých, má jen základní povědomí. Je však schopný trénovat i ohledně fyzického tréninku beze zbraně, i když už vzhledem k jeho věku a stavu má jeho tělo nějaké ty limity, a někde je to opravdu tak základní, že to mnohdy pro laika musí vypadat, jako když splátce učí jeho.
- Nebývalo moc slabin, kterými by oplýval, ale našly by se nějaké. Jedna z nich souvisí s jeho silnou stránkou zarputilosti. Ruku v ruce s ní totiž šla obava z neúspěchu. Každý případ a každého delikventa musel chytit stůj co stůj, ne vždy však tento záměr vyšel. Pak býval ze všeho otrávený a ztrácel k práci motivaci. Tahle slabost mu zůstala do současnosti, jen místo lidí porušující zákony jsou splátci, kteří jdou do arény. Malým pozitivem je, že s každou další arénou si nezdary v podobě smrti trénovaného splátce bere méně k srdci a s novým ročníkem se mu motivace vrací. V době, kdy dělal mírotvorce, dle svých slov prý nesčetněkrát zalitoval, že byl tehdy moc milý nebo shovívavý. Nyní má jen jednu, velikou a vlastně i logickou. S rostoucím věkem pozoruje všechny ty mladé energií nabité lidi s hořkostí, čím dál větší nelibostí a nechutí. Při tréninku těchto mladých dokáže svou slabinu potlačit a skrývat. Nemá ani moc na výběr, jinak by musel skončit. Není v tom nic jiného než obyčejná závist a zklamání nad tím, že jemu podobný energický život zničilo nešťastné kopnutí.
- [ appearance ] Ti, kdož ho neznají, by jej na ulici snadno přehlédli. Nepatří už sice k energické mladé generaci, fyzický fond, získaný za služby vlasti mu však z valné části zůstal, a pokud to jde, snaží si jej udržet. Je si moc dobře vědom, že pokud by polevil, dostihne jej seniorský pivní pupek a to by byl konec. Má světle hnědé vlasy, které už jsou sem a tam protkány šedivějšími pramínky. Občas nosí brýle, ale upřený výraz kamenné sochy mu zůstal. Nepatří k těm mužům, kteří tráví dlouhé hodiny v koupelně při kosmetických úpravách, zpravidla si vystačí s hřebenem a holicím strojkem, doplněné vkusným mužským parfémem. Doba, kdy mohl okouzlovat mladá děvčata, jsou totiž fuč, a nyní by mohl být spíše jejich učitel. Není nikterak ozdoben tetováním nebo jinými podobnými věcmi, k těm má celý život odpor. Měří něco málo přes sto sedmdesát centimetrů a váhově se pohybuje kolem osmi desítek kilogramů. Styl oblečení má značně ovlivněn léty služby a spoustu kusů oblečení je buď v zelené či bílé barvě, i když jde jen o tričko. Když to vyžaduje dresscode, je schopen oprášit svou slavnostní uniformu z dob služby. Jinak se snaží držet krok s mladšími muži a vyhýbá se ryze seniorské módě.
- [ personality ] Mimo práci pro Hry nebo v minulosti mimo službu, kdy nebyl ovlivňován okolím, je to příjemný, nyní již postarší muž, který je však se svým dosavadním způsobem života spokojený. Vystupování má, jak se na člověka po desetiletích služby v armádě sluší a patří. Je tak jedním z posledních galantních gentlemanů, kteří ve společnosti mizí. Leckomu už dokonce přijde toto vystupování už jako mírně archaické, nebo alespoň netypické, přesto však společenský život nevyhledává, akcí se však rád zúčastní, je-li pozván. Ani to však není zárukou, že dorazí. Ženu na celý život nehledá, a když už by nějaká měla být, tak by musela být v přibližně jeho věku a zastat ještě nějakou práci. Pár vztahů již prožil, zejména v mladším věku, většinou však byly jeho partnerky mírně řečeno povrchní. Žádná další mlaďoučká pipka, co tráví dny v nákupním centru, a od vztahu se starším chlápkem čeká, že všechno zdědí, nemá tedy moc velkou naději. S ostatními lidmi to má, co se povídání a jednání týče, podle toho, odkud jsou. Kapitolany a profesionální kraje bere jako sobě rovné, ostatní kraje už tolik ne, nehledí však na ně s úplným odporem. Ani nemůže, neboť při trénování musí být férový ke všem. Nesnáší aroganci. Pokud je trénovaný splátce k němu arogantní, nebo jeho snahu jakýmkoli způsobem sabotuje, neváhá splátce vyrazit a ať se to naučí, jak chce sám.
× × ×
- [ file 001 ] Muž, který se již řadí mezi padesátníky, měl obyčejný kapitolský život. Celý jej v hlavním městě prožil a celá ta léta se mu to luxusní pozlátko města tak nějak vyhýbalo. Rodiče byli milí a milující, oni sami však zájem o ten nejvyšší luxus, který město nabízelo, neměli a nebyli k němu vedení. Ostatně už jeho jméno napovídá, že předci jeho rodičů nebyli ryze rodilí Kapitolané a do Panemu se nějak dostali už kdysi dávno odjinud, kde se nejspíše žilo podstatně skromněji. Nepátral nikdy po své minulosti, kde by zjistil, odkud vlastně pochází. Nebylo to potřeba, on sám je již ryzí Kapitolan a nepovažoval to za nutné nebo jinak důležité. Dávné časy jeho originální domoviny připomíná právě už jen jeho jméno. Narodil se v době, když už se rodiče aklimatizovali a navykli novým způsobům. Zachovávali však přísnou výchovu. Nebyl sice každý den mlácen za úplné pitomosti, ale jeho poslušnost zajišťoval respekt, který měl k otci, který získal místo v armádě jako mírotvorce. Otec byl ten ostřejší z rodiny. Matka byla mírnější typ a málokdy proti otci v něčem šla, když se to však stalo, otec z lásky k ní povolil. V prvních letech školy malého Brigada začala fascinovat otcova práce. Ty uniformy, zbraně, obrněné vozy a druhy trestů ho učarovaly. Jediné, co se mu nelíbilo, bylo bičování. To mu bylo těch lidí i líto. Když se otce ptal, proč ty lidi tak mlátí, tak se mu dostalo odpovědi, že kdyby se nemlátili, udělali by to znovu a že takhle si to budou pamatovat. Jako Kapitolana se ho Hry netýkaly, a tak když dorostl do věku vhodného pro Akademii, nastoupil do ní, aby kráčel v otcových stopách. Avšak bral to zpočátku na lehkou váhu ve smyslu „nějak to absolvuju“. To se však změnilo, když mu v Akademii dali několikadenní propustku domů. Doma jej uvítala smutná zpráva – otec zemřel při jednom z bojů v jednom z krajů, kde se pokoušeli rozjet povstání proti prezidentce Virtue. Povstání bylo potlačeno a vše se ututlalo, ale otec dostal nešťastnou ránu do nohy, kterou zasáhla infekce, která se poté rozšířila. Tahle událost Brigada nakopla ve zdravém slova smyslu a byl ještě více odhodlán Akademii, kterou tak začal brát opravdu vážně, dokončit. To se mu podařilo a nakonec byl přiřazen k Sedmému kraji, který byl zasvěcen dřevozpracujícímu průmyslu. Ten kraj se mu stal osudným, ale ne díky jeho krajanům. Při jedné z prohlídek kraje, kdy se měli pochytat případní krajští uprchlíci, narazil s dvěma dalšími muži na dvojici bělochů a jednoho černocha. Na jejich oblečení bylo zjevné, že jsou z jednoho ze zemědělských krajů, Devítky nebo Jedenáctky a neměli tam co dělat. Tak se tedy vydal k nim a v naprostém klidu jim oznámil, že budou chyceni a odvedeni na pranýř. Jenže trojice mužů byla nejspíše známými firmami, protože se s nimi pustila do rvačky. Všechno se seběhlo moc rychle na to, aby byly užity zbraně. Nakonec byla trojice chycena, ale mírotvorci dostali hodně namláceno. Brigadovi kolegové si odnášeli několik řezných zranění, ale Brigado to odnesl řeznou ránou na tváři a po jednom dobře namířeném kopnutí i zlomenou nohou. Zranění se vyléčila, ale jsou na něm patrná. Na tváři je k vidění díky moderní kapitolské péči jen malá jizva, ale opravená noha je vidět dosud a obsahuje několik šroubů a výztuží. Na pravou nohu lehce napadá a kulhá. Zranění se nezdálo nikterak vážné a i on sám se snažil handicap potlačovat, aby nedal najevo, že je oslabený. Časem už to však nebylo možné, omezovala jej při akcích, a tak se po 20 letech služby rozhodl uniformu pověsit nedobrovolně na hřebík. Přesněji, byl z armády odstaven. Po několika letech, kdy se s koncem ve sboru srovnával, se rozhodl ještě na nějakou dobu své znalosti využít a přijal místo trenéra splátců v tréninkovém centru. Našel tak nový smysl života tam, kde by ho asi nikdy nehledal.
