Carter Sinerger

[ karthr sinergr ]

 

Player: Diddi FC: Chris Brochu Mental strength: 5 Tesserae: 7 | Defense: 6

Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com Age: 18 deceased - zelená žíravá tekutina Physical strength: 4 Token: Kazetový walkman

Za většinu svých dovedností vděčí svému staršímu bratrovi Donkervoortovi a kraji. Už odmalička se hrabal v součástkách a autech. Ačkoliv za tohle mohl jeho otec. V autech se teda rozhodně vyzná jako nikdo, a tak si sehnal částečnou práci jako automechanik, kde sem tam ukradne nějaké součástky, které zrovna potřebuje jeho autíčko. Dokonce v nich umí zapojit i elektriku, jelikož by přece byla nuda jezdit bez rádia na plný pecky. Ačkoliv to musí když jdou do nějaké akce, ale není to nic, co by nevyřešila sluchátka se starým kazetovým walkmanem, který našel jen tak ležet ladem, a tak si ho opravil. Má k němu celkem dost dobrých kazet. Také mu celkem dobře jde robotika. Jako malej si tak přivydělával na robotích zápasech, kde si vydělal celkem balík na poměry jejich kraje. Několikrát mu tam vyhrožovali s nožem pod krkem, takže umí celkem dost dobře utíkat a mapovat terén (jak by jej mohl využít) na poslední chvíli. Později se dokonce rozhodl si mapovat okolí, kde se bude uskutečňovat další robotí zápas předem, aby si předpřipravil případně únikovou cestu. Když byl starší, tak začal trénovat s bratrem, aby zesílil a mohl se bránit a nejenom pořád utíkat. Jasně několik prvních rvaček dostal na prdel a přišel o své vyhrané prachy, ale prostě odmítl utíkat. Našel si starou sedačku, ze které se mu podařilo sundat celkem v kousku kůži, a tak si udělal improvizovaný boxovací pytel. Tu kůži nějak nastříkal a zašil. Naplnil ji pískem a pak zašil úplně. Sice se mu jeho boxovací pytel častokrát zničil, ale on ho pokaždé opravil. Dalo by se tedy říct, že nápaditost mu nechybí. Později se v soubojích zdokonalil a už neprohrával, takže mu peníze zůstávaly, ale nebylo jich tolik, aby je to uživilo. Od svých protivníků pomaličku odkoukal, jak zacházejí s nožem a páčidly, když šli proti němu, a tak se s nimi vlastně postupem času naučil taky. Také se díky svým protivníkům naučil vyčistit si ránu, obvázat ji a dokonce se ji naučil i zašít. Také z ní dokáže vyndat kulku, ale jestli je to něco vážnějšího, tak mu to bude stejně k ničemu. Ovšem, pokud by to bylo něco hlubokého, tak s tím asi nic nesvede. Také často zašíval Donkeymu rány. Nikdy se ho neptal, kde k nim přišel, ale bylo mu to jasné. Jeho bratr živil celou jeho rodinu a ta troška z robotích zápasů, kterou přispíval Carter, byla skoro jako nic. Vydal se tedy cestou, po které už Don kráčel nějakou dobu. Teda Carter dělal sám na sebe, jelikož to bylo jednodušší a s nikým se nemusel dělit o svůj podíl. Donkeymu lhal, že je to z těch jeho robotích zápasů a ten mu to vždy věřil, jelikož Carter umí opravdu dobře lhát. Začal vykrádat menší benzínky a obchůdky. Vytipoval si takové, kde by to nenahlásili mírotvorcům. A většinou se nespletl. Zprvu vykrádal jenom se stříkací pistolkou a s nožem připraveným v kapse, ale to nikdo nevěděl. Později se však dostal k opravdové střelné zbrani. Don o ní samozřejmě neví, jelikož by mu za to pořádně vynadal, i když on by se jí nevzdal ani potom. Nejdřív se s ní naučil střílet na plechovky, než se odvážil ji vzít na skutečnou misi, která se nevyvedla podle jeho přestav a plánů. Většinou jsou však jeho plány bezchybné a dopodrobna proplánované. Má celkem dobré taktické a logické myšlení a také orientaci, což jeho plánům hodně napomáhá. Další jeho vlastností, kterou umí jen díky bratrovi je odemykání zámků. Nejdříve mu to nešlo, ale teď už to dostal do ruky, a tak je zvládá odemykat kancelářskou sponkou. Také je to dost dobrý řidič, což mu zajistilo další práci, ve které nedělá nic nezákonného.

Rozhodně o svých slabostech ví a i si je dokáže přiznat, což mu dost hodí, když se něco posere. Tak třeba neumí plavat. To je něco, co se za celý svůj život nenaučil a nejspíš ani nenaučí. Teda vody se nebojí, ale prostě nemá prostor, kde se to naučit. Rostliny šly zcela mimo jeho znalosti, jelikož v jeho kraji není ani kousek zeleně. Jasně, pozná jablko od banánu, ale třeba borůvky od vraního oka by rozhodně nerozeznal. Oheň taky rozhodně nezaloží jenom díky dvěma klacíkům, ale za pomocí zapalovače. Dále taky není zrovna moc komunikativní, to spíš zdědil jeho bratr. Dokáže s lidmi mluvit normálně, ale prostě nikdy nebude ten první, co tu konverzaci začne. On se radši bude soustředit na práci než vykecávat. Sice je dobrý leader a rozhodně se rozčílí, když někdo chce rozhodovat za něj, a že ho pak jde slyšet pořádně. Prostě není ten, kdo začne konverzaci jako první. Teda on bude klidně ve skupině ten, kdo jenom poslouchá a pak o všem rozhodne a zadá úkoly, co mají splnit. V jeho branži je navíc někdy lepší být nekomunikativní. Aspoň se nestává, že by ho někdo slyšel se bavit s jeho kumpány, když už s nějakými pracuje. Je docela dost podezřívavý. Rozhodně nemá rád, když mu někdo něco rozkazuje, a tak ty rozkazy většinou ani neposlouchá. Je schopný vyslechnout si i plán někoho jiného, ale jestli je lepší, si ve většině případů myslet nebude a navíc se bude tvářit dost kysele, jelikož chce mít věci pokaždé podle sebe, protože tak je to prostě nejlepší. Má problém si někoho skutečně pustit blízko k sobě, a tak se často chová odtažitě i k lidem, které má rád. Tento jeho problém je ještě více znásoben, pokud se jedná o dívku. V jejich okolí je dost nejistý a snad nikdy se nestalo, že by se s nějakou začal bavit sám od sebe. Takže holky tak maximálně pozdraví a jde dál. Když s nima však musí pracovat, tak mu problém nedělá je zaúkolovat, ale většinou se této variantě vyhýbá. Dělá mu dost problém projevovat jakékoli intimnosti na veřejnosti. Prostě, i kdyby měl jen obejmout někoho, koho má rád, před náměstím plných lidí, tak to neudělá. Další jeho slabinou je jeho rodina. Sice nikdy nebyli ideální rodinka, ale pro svého bratra a matku by udělal cokoli. Vlastně oni jsou důvodem, proč se pustil po této dráze. Nikdy nedržel nějakou jinou zbraň kromě nože, páčidla a pistole. Jasně, zvládl by si ještě poradit asi s nějakou baseballkou nebo tyčí, možná dýkou, ale to je tak vše. Respekt k autoritám mu moc neříká, jelikož jich moc ve svém životě neměl, však matku bral spíše jako kamarádku a otec mu zemřel. Sice s nimi nevyhledává nějaké konflikty, ale kdyby se tak přece jen stalo, tak by mu nedělalo problém se jim nějak bránit nebo na ně být drzý. Ano to je jediné, kdy dokáže začít i on mluvu a to, když může být drzý, ale to on moc často nedělá, jelikož ho prostě nedokážou chytit a jinak se autoritám vyhýbá, jak jen to jde. Klidně se k vám obrátí zády a nechá vás ve štychu, pokud nejste osoba, na které mu záleží, pro ty by se klidně i obětoval. Těch ovšem moc není. Nerad před lidmi vypadá zranitelně, jelikož si myslí, že by toho hned využili. Snaží se kvůli tomu vyhýbat všemu, co je mu nepříjemné a neprojevuje na veřejnosti slabošské emoce.

Svoje dětství by nejspíše popsal jako jednu velkou horskou dráhu. Nejdříve to bylo plné radosti a smíchu a následně mu zemřel otec a bylo smutné období, jelikož s ním trávil hodně času. To on byl ten, kdo s ním vyráběl jeho roboty, jelikož malý Carter nemluvil o ničem jiném než o tom, že chce mít svého robota, co by nakopal všem, co by jim kdy chtěli ublížit, zadky. Jo možná byl trošku šikanované dítě, ale o tom nikomu nikdy nic neřekl, pak vyrostl a naučil se bránit. Také s otcem opravoval jedno staré auto, které mělo být k Donovým 18 narozeninám, takže se naučil o autech, co jen šlo ještě v předškolním věku. Nebyli nijak bohatí, takže plno součástech chybělo, ale vždy, když si mohli nějakou dovolit, tak ji pořídili. Jak už bylo zmíněno, tak mu v pěti letech umřel otec a jejich matka na ně zůstala sama, což teda moc nezvládla, ale Carter jí to rozhodně nemá za zlé. K němu se vždy chovala pěkně a vše, co chtěl, mu povolila, takže se jí později už ani neptal, jestli něco může nebo ne. Prostě si dělal, co chtěl. Po smrti otce dodělal svého vysněného robota a začal s ním chodit na robotí zápasy, kde překvapivě hned od začátku vyhrával, což mu vydělávalo jako dítěti celkem dost peněz, ale to se nelíbilo jeho protihráčům. Poprvé, když vyhrál, tak na něj jeden hned vytáhl nůž s tím, že si vezme peníze i robota. Jelikož ten robot byl jediná památka na otce, tak ho Carter rychle sbalil i s penězi a začal utíkat. Naháněli ho opravdu dlouho, ale on byl dost chytrý a vynalézavý, aby se jim nakonec ztratil. To mu ovšem nezkazilo radost ze získaných peněz a na dalším zápase se objevil znova. Sice potom následovala ta samá naháněcí scénka, ale vlastně i to ho bavilo. Později si začal mapovat terén, aby měl výhodu. Při jednom zmapování našel na zemi ležet starý rozbitý walkman, a tak si jej vzal. Později ho ještě v ten den opravil. Pak většinu svých peněz ze soubojů utrácel za kazety do něj, ale to se rozhodně vyplatilo, jelikož mohl poslouchat pořád a všude. Nikdy nechápal Dona, když se přihlásil jako sirotek. Vždyť měli matku, která je milovala. Sice teda moc jako matka nekonala, ale bylo to jejich matka, takže to od něj bylo kruté. Peníze na jídlo měli. Teda díky těm jeho robotím zápasům, ale to nikdy neměl nikomu za zlé. Prostě Donovo počínání nechápal a častokrát mu to ještě pořád vyčítá. Možná v tom je ještě něco hlubšího, o čem Carter neví, jelikož mu to Donkey nikdy neřekl. Když ho Donkey vzal sebou na akci, tak mu bylo teprve 14 a moc pořádně nevěděl, co má dělat, jelikož byl vážně celkem nervózní. S každou akcí z něj ta nervozita, ale opadala víc a víc. Také tomu možná přispělo to, že se díky robotím zápasům už naučil i prát a zacházet se zbraní. V patnácti se mu poštěstilo a sehnal si práci jako automechanik díky jeho schopnostem. V dílně ho mají rádi, jelikož si hledí svého a maká. No to, že si hledí svého je pravda ještě více, než jak si myslí oni, jelikož se jim sem tam pár součástek, který zrovna potřebuje na jeho auto, „ztratí“. Ano, mělo být původně pro Dona, ale Carter se ho rozhodl nakonec nechat. Navíc mu rozumí víc než Donkey a ten neví, že mělo být pro něj, takže no big deal. Navíc mu zalhal, že ho táta chtěl pro něj, hodný bráška, že? Teda dokončil ho teprve nedávno, ale je na něj opravdu pyšný. No i tak s ním už byl na pár ilegálních závodech, jelikož jim prostě nemohl odolat vyzkoušet, co jeho Baby dokáže. Celkem s přehledem vyhrál, což mu vlastně získalo další legální práci a ta se přece hodí vždycky. Teď ho často používají jako řidiče, který jim vozí různé věci a lidi do jiných krajů. Není to sice nějak pravidelné, ale je za to pořádný balík, který ale končí v jeho autě. Častokrát se jen tak potuloval v té zapadlé dílničce, kde měli s otcem schované Donovo, teď už jeho, auto, jelikož o ní nikdo neví. To byl taky důvod, proč si tam udělal takovou malou základničku. Později tam vlastně schovával i přebytek peněz, jelikož se bál, že by je našla jeho matka a utratila. Také tam má svůj boxovací pytel a pistoli s nožem, jelikož tyto dvě věci nemůže nosit před Donkym. To, že chodil do akcí s ním mu zvedlo sebevědomí, a tak se začal vydávat na sólo mise. Když se na jednu takovou vydal poprvé se skutečnou zbraní, tak se mu moc nepoštěstilo, jelikož si vybral špatně. obsluha na něj vytáhla také pistoli a vystřelila rychleji než on. Carter zpanikařil a rychle utekl. V tu chvíli ani necítil, že jej trefil do ruky. To až, když byl o pár bloků dál, jelikož to začalo bolet jako čert. I přes to se mu povedlo nějak dostat do svého úkrytu a tam na několik hodin zkolaboval. Když opět přišel k vědomí, tak věděl, že tu kulku musí nějak dostat ven, jelikož to nebyl čistý průstřel. Opálil nad ohněm nůž a pak s ním v té ráně nípal tak dlouho, dokud ta kulka nevypadla ven. Pak zase odpadl bolestí. Nejspíš měl celkem štěstí, že nevykrvácel. Když se probral, tak to nějak vyčistil, stlačil a zavázal. Ještě několik dní se tam raději poflakoval, jelikož kdyby ho tak Don viděl, asi by ho zabil.