[ elijen ádkinsn ]
Player: Larsyn
FC: Jade Weber
|
Contact: creationoflars@gmail.com
Age: 13 deceased - udušená: Owen Lundsford
Token: Srpek měsíce
|
Kvůli specializaci Devátého kraje a také své chudobě, neměla moc možností, jak by do svého života zakomponovala trénink do Hladových her. Rozhodně měla možnosti, a rozhodně by se svou chytrou hlavičkou něco vymyslela, ale vždycky kolem ní byli tací, kteří se jí za nápady vysmívali, a tak se jí motivace časem úplně vytratila, potom zase navrátila a opakovala se historie pořád dokola. Vyrůstala za příšerných podmínek, tudíž je zvyklá na špínu a drsné zacházení. Nikdy to neměla úplně jednoduché a je až k nevíře, že si do současných dob dokázala udržet svůj optimismus. Díky tomu má vůli žít, někdo by řekl přežívat, ale ona si svůj život dokáže doopravdy užít, jak to jen jde. Právě proto se nesnaží plýtvat čas tréninkem, protože si je jistá, že se nikdy hlásit dobrovolně nebude. Je si vědoma, že může být kdykoliv vybrána, ale naivně věří, že se jí to obloukem vyhne. Kdyby došlo k přežívání, neměla by problém se ošetřit. Občas se stává, že se na poli při práci poraní ona nebo jiný člověk, a vždycky si s tím uměla poradit. Její další schopnosti mediky potvrzuje fakt, že je znalá v bylinářství. Již odmalička se o to zajímala a přišlo jí to zajímavé. Vyzná se ve valné většině léčivých bylinek a i těch, co dokáží lidskému tělu velmi ublížit. Jsou to hlavně její lektvary, jež dokáží dříve nebo později dohnat na smrtelnou lóži. V boji už moc znalá není, spíše vůbec. Zvládne možná tak někoho zapíchnout dýkou, ale skutečnost praví, že nedokáže ublížit ani mouše, a ty jsou dost otravné. Dokáže si udržet klid i ve společnosti nejnáročnějšího človíčka. Najde si důvod, proč by někomu měla pomoci nebo ho nezabít, protože v každém je přece aspoň trochu toho dobra – našla by to snad i v profesionálovi. Její talent je hlavně milé chování, a proto se majoritě lidí jeví sympaticky. Někdy dokáže i manipulovat, o čemž ani ona sama neví, zkrátka velmi dobře používá slovíčka ve větách. Hodně často sázela na roztomilou vizáž, když šla čas od času žebrat o prachy nebo jídlo. Později už ani nemusela, protože si v kraji vysloužila celkem dobrou reputaci, kvůli dobrovolné výpomoci a tím si pak vlastně začala vydělávat a ke všemu dostává i bonusy. Zvládá se poprat s každou situací, sice ještě oproti Smrti nikdy nestála, ale i v tomhle případě by se jen tak nevzdávala. Je to takový menší přínos, že se nachází na totální mizině a níže už to snad ani nejde, a proto ji jen tak něco nepřekvapí a v podstatě nemá ani co ztratit, ale raději by se vyvarovala všemu, co je spjaté se smrtí. Námaha a zodpovědnost, to ona všechno zná. Má velkou výdrž, protože se málokdy za den dostane k odpočinku, a tak je očividné, že nemá problém ujít dlouhé tůry a leccos uběhne.
Ačkoli má skvělou výdrž, tak bohužel nepatří mezi ty nejrychlejší běžce. Stejně tak není dobrá v plavání, protože se zdržovala jen na souši. Jasně, viděla řeku a nějaké to vodstvo, ale popravdě jí nikdy nenapadlo, že by se do toho šla koupat. Proč taky? Dost jí ta představa děsila, že by někdy měla vstoupit do vody. Kdyby to bylo rozhodování mezi životem a smrtí, pravděpodobně by to i riskla, protože pořád je v ní ten chtíč tu smrt co nejvíce oddálit. Není zběhlá v boji se zbraněmi a vlastně ani bez, není v tom dobrá vůbec a lhala by, kdyby jí to netížilo, ale stejně s tím nehodlá nic dělat. Má za to, že se jí to prostě vyhne. Vyhledávat si potyčky v aréně se silnějšími protivníky nikdy nebude. Pro ni to není soutěž o tom, kolik jich zabije. Stačí si přece poradit s posledním. Dění ve Hrách jde hodně mimo ní, proto si neuvědomuje, že by její strategie ani nemusela vůbec vyjít. Muti jí také nic moc neříkají, ale je si vědoma jejich existence, jenže si myslí, že jsou tam jen na okrasu a splátcům by ublížit neměli. Celá ta záležitost s reality show je jí šumák. Nestará se, většinou ignoruje tu skutečnost, že to existuje. Je tedy dost možné, že by začala dělat něco, co by vůbec dělat neměla, tudíž by se Kapitolu moc nezalíbila. Když to běží v televizi, tak to nesleduje, ačkoli by měla. Jenže ji u toho ještě nikdo nenachytal, takže se jí tresty zatím stále dost vyhýbají. Fyzicky je velmi neschopná, hodně jí v tom překáží věk – nemá tolik zkušeností. Nedokáže se jen tak někde udržet nebo viset. Lezení po stromech by ovšem zvládla, jen kdyby tam nebyl nějaký časový limit. Rozhodně jen tak někomu neuteče tím, že vyleze někam do výšek, jelikož jí to bude trvat. A také ta její mizerná síla v rukách, v tomhle by se gravitace postarala o její smrt, kdyby se nacházela hodně vysoko. Velmi špatně se adaptuje do chladného počasí, nedokáže strpět zimu. Pro ni je to něco nemožného. Zimu dobře zná, ale nikdy si na to nedokázala zvyknout. Musí mít na sobě několik vrstev, aby se cítila, že je jí alespoň trochu teplo, ale i tak to není žádná lahoda. Hodně rychle na ni přicházejí omrzliny, a pak nastane selhání imunitního systému, což není nic příjemného. Naštěstí ještě bydlí v části kraje, kam nedopadá brutální zima, tak se to dá jakžtakž přežít. Podobně to má se syrovým masem. Kdyby to byla její poslední možnost, jak přežít, tak si do toho nekousne, prostě umře. Zaprvé je to nechutné, a tak zvrací už jen z té myšlenky, že má jíst cokoli syrového, natož něco živého. Zadruhé je to pro ní nesmírně neetické – ano, i v nejhorších situacích nemůže být za žádnou cenu amorální. Všechno má podle ní svůj řád a cokoliv jiného, tedy i rebelského, se jí příčí. V tomhle by si s vládou Panemu možná i rozuměla, ctí totiž pravidla.
Je všeobecně známo, že rodina Atkinson nepatří do žádné elitní krve. Bohužel ne každý se narodí správně, a zrovna tak čisté duši jako Elyon se nepoštěstilo. Nezná nic, než chudobu, což je v některých případech docela výhoda. Zní to jako vtip, ale je to pravda. Cokoliv nového a dobrého se jí přihodí, je něco jako dárek. Takovému človíčku udělá radost i ta největší prkotina. Mohla by si na svůj život stěžovat, ale překvapivě na to, kolik má kolem sebe negativních lidí, to nedělá. Ona jim zase dá kousek svého optimismu, což může být občas otravné, ale vlastně to ke konci dne udělá každému radost. Nemá sice takovou moc jako prezidentka Panemu, ale pořád je ráda za to, že někomu může zpříjemnit den. Kromě té životní úrovně, je na ní v podstatě všechno perfektní. Nikoho za svůj současný status neviní, i když klidně může, jelikož jsou její rodiče totálně neschopní, že je až k údivu, že je Elyon takhle normální a během výchovy se z ní nestala nějaká troska. Její rodiče jsou jedna kapitola sama o sobě. Mají několik děcek a žijí z jejich oblázků, je jim úplně jedno, že mají jejich vlastní děti více lístků v osudí. Nikdy moc nepracovali, dokud je nedostihli mírotvorci. To pak museli nějakou chvíli pracovat až si pak zase našli další důvody, proč pracovat nemohou, než je někdo zase nabonzoval. Elyon je druhá nejmladší z rodiny, nemusí toho moc dělat, ale i tak se pokouší do domácnosti dát nějakou tu pomocnou ruku. Po zbytku času se pak rodině straní, protože má své vlastní cíle. Nepatří mezi ty sourozence, pro které je rodina vším a musejí se jeden o druhého postarat. Ona chce být něčím lepším a nežít si tak mizerně. Nejednou měla nápad se do Hladových her přihlásit, jenže pak došla k závěru, že by to s velkou pravděpodobností nemusela přežít, protože v něčem je pořád realista a není úplně zcela naivní, ačkoli se tak může neustále jevit. Ely si to moc dobře uvědomuje, že má nějaké své nápady trochu oslazené, ale i tak má pořád nějakou víru, i když jí to stejně někdo z rodiny nebo okolí pokazí. Její pozice v rodině je taková různorodá. Vztah s rodiči má docela dost nenávistný, ale nikdy by si to nahlas nepřiznala, protože matka je furt žena, která ji porodila a pak se o ní starala, i když to je bohužel minulostí. Otec býval úžasným mužským vzorem, ale to se postupem času také pokazilo, když začal pít tvrdý alkohol. Pravděpodobně je to vinou toho komfortu, který získávají z oblázků, potom i ta přehnaná péče od jejích sourozenců není úplně zdravá – jediná ona to omezuje, protože jí to nepřijde úplně fér. Někdy to zanedbá a úplně se na to vykašle, jelikož je to samé rozdávání a žádná zpětná vazba nepřichází, pokud nepočítá otcovy cholerické projevy o tom, jak nevychovaný někdo je. Prostě se o to raději nestará a tváří se pozitivně, a to jí vlezlo tak moc do hlavy, což je důvodem, proč se chová v současnosti tak barevně. Se zbytkem rodiny má kladný vztah, ovšem nastávají i dny, kdy u nich vládne chaos, ale to je u sourozenců zcela normální. Snad bude mít jednou ve svém životě štěstí a obrátí se jí to všechno k dobrému, kdy si bude žít bezstarostně – pro někoho nemožná představa, pro ni docela reálná. Byla by pak nejšťastnější a stačí jí k tomu fakticky málo.
