Na rozdíl od přehlídky splátců zůstává plocha stadiónu níže při zemi, tudíž mají diváci v nižších sektorech lepší výhled na dění. Představení počíná holografickou projekcí již zemřelého Andyho Nufy jako propagace jeho nového alba s písničkami, jež napsal ještě před svou smrtí. Nejedná se však o reálného zpěváka, ale jen o speciální efekty a 3D modelaci vítěze. Poté se jako obvykle ještě objeví reklamy na značky. Právě taková letošní splátkyně Werritha Nywaive měla velmi rušné dny ve studiích, kde natáčela reklamu pro módní a také sportovní značku, ve které se ještě objevila se známými tvářemi jako je nedávná vítězka Sigourney Wesmyron. Hvězdami jsou také Val-Kyrie s jejím lip sync nadáním při reklamě na hudební aplikaci, Simon Cabrrera s jeho kolekcí každodenního oblečení, a pak i Emerson Caelum, která taktéž představuje lehkou módu. Ovšem co by to bylo za úvod, kdyby tu chyběla Toriana, která již po několikáté vykrádá pozornost na sebe a opět ukazuje, jak skvělé křivky má v každém oblečení, který si na sebe navleče, společně se svojí androidí sestrou mají novou kolekci. A pro příznivce zvláště černé barvy je zpět kampaň Sigourney. Následně všechny holografické obrazovky zmizí a stadión se osvětlí různými pestrými barvami, ale právě jediný nejzářivější reflektor dopadá na moderátorku Jasmine Lombard, která je na televizních obrazovkách letos premiérově.
- 1. kraj - Anna Rose Newman & Theo Wadsworth
- Body → rozhovor: [0/10] x [7/10] - oblečení: [0/10] x [0/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Kesame Brannan
S úsměvem na tváři a za doprovodu klapotu svých podpatků vyjde na pódium. Na obličeji má připevněný malý mikrofon, aby ji každý dobře slyšel, a s úsměvem se postaví na okraj pódia, kde chvíli mává publiku. „Krásný večer, dámy a pánové,“ osloví všechny diváky jak na stadionu, tak i za obrazovkami. „Ráda bych vás přivítala při našem každoročním slavnostním večeru, kdy budeme mít možnost si vyzpovídat naše letošní splátce a něco se o nich dozvědět,“ nadšeně pohledem přejíždí po zaplněném prostoru. „Mé jméno je Jasmine Lombrad a budu vás tímto večerem provázet,“ při svém představení si na chvíli přiloží ruku na hruď. „Teď už ale pojďme společně přivítat naši první dvojici, která je z Prvního kraje. Prosím o potlesk pro Annu Rose Newman a Thea Wadswortha!“ rukou ukáže směrem, odkud by měli oba přijít a sama pomalým krokem přejde ke svému křesílku, kde na ně počká a spolu s nimi se usadí. Jelikož jsou teprve na začátku, tak neztrácí čas a hned na ně vybalí svoji první otázečku. „Myslíte si, že by se letos mohla opět opakovat podobná finální bitva jako v loňském roce, kdy proti sobě stál První a Druhý kraj?“
Theo Wadsworth: Pokud je nervózní, není na něm vůbec nic vidět. Se založenýma rukama na prsou pouze postává v zákulisí a nedočkavě nakukuje na obrazovku, která přenáší přímý vstup, takže je tak zhruba v obraze, co se asi tak děje. Jen co se moderátorka představí, tak si ještě rychle přejede rukou po své vrchní části oblečení, aby se ujistil, že je všechno v pořádku a následně už se zářivým úsměvem vystupuje na pódiu. Mává jak do kamer, tak i přihlížejícímu publiku. „Všem přeji krásný večer,“ zdraví se s nimi, jako s nějakými starými známými. Dojde až k moderátorce, kterou taktéž zvlášť pozdraví. „Jsem nesmírně rád, že tu mohu dnes večer být,“ pořád má na tváři ten nehasnoucí úsměv. Nakonec se usadí na své připravené místo a poslouchá první otázku. Podívá se po svojí spolukrajance, jestli se odhodlá promluvit jako prví, ale nezdá se mu, že by chtěla mluvit a proto se ujme slova jako první. „Myslím, že v aréně je možné úplně všechno,“ mrkne spiklenecky směrem k divákům.
Při chlapcově odpovědi se usmívá a přikyvuje na jeho slova. Jakmile domluví, tak pozornost obrátí na dívku. Ještě chvíli jí dává, jestli se náhodou nerozmluví, ale vypadá to, že tam asi jen bude sedět jako tichý pozorovatel. Neobtěžuje se tedy s tím na ni mířit jakýkoli další dotaz a plně se věnuje při dotazování Theovi. „Na svůj věk jsi docela mladý dobrovolník, nemyslíš?“ nakloní lehce hlavu na stranu. „Většina lidí se hlásí do Her dobrovolně až když je to jejich poslední možnost, myslíš, že jsi na to připravený stejně jako oni, že by dva roky dalších příprav už nic nezměnily?“ doplní svoji otázku ještě.
Theo Wadsworth: To, že Anna nepromluví, nijak nekomentuje. Pouze jí přiloží lehce ruku na rameno, někomu by to mohlo připadat, jako by se ji tak snažil uklidnit. Jakmile však Jasmine položí další otázky jeho směrem, tak ruku opět stáhne k sobě a pozorně moderátorku poslouchá. Nakonec přikývne hlavou, aby bylo jasné, že pochopil, na co se jej ptá a s rozvahou začíná odpovídat. Nemluví nějak zbrkle či rychle, opravdu je vidět, že nad svými slovy přemýšlí. „Myslím, že věk je pouze číslo,“ začne. „Které nemá vůbec žádný dopad na to, jak se daný člověk chová nebo co zvládne. Podle mě bych byl za další dva roky stejně připravený jako teď, jenom bych byl možná vynervovanější, protože by to byl můj poslední rok a kdyby se někdo přihlásil rychleji, byl by veškerý trénink k ničemu,“ vysvětlí jí svůj úhel pohledu. „Proto jsem chtěl jít takhle brzy, protože jsem měl alespoň jistotu, že kdyby byl někdo rychlejší, pořád mám ještě další roky na to to zkusit znovu.“
„Něco na tom bude,“ musí uznat, že jeho slova pravděpodobně dávají smysl. „Ještě než tě ale nechám jít, tak mi prozraď, to se všichni u vás jenom připravují na hry, nebo máte i jiné aktivity?“
Theo Wadsworth: Při její poslední otázce se pobaveně zasměje. „Koukám, že naše pověst nás předchází,“ bere to s humorem. „Ne, opravdu pouze netrénujeme,“ ujistí jak moderátorku, tak ostatní sledující. „Každý má nějaké svoje záliby a máme to štěstí, že můžeme vybírat z velkého množství koníčků. Já se například věnuji závodně ještě triatlonu,“ vztáhne otázku na sebe. „A nebojím se říct, že si myslím, že je to vlastně takový bonus k té přípravě na Hry,“ už to vypadá, že tím svá slova skončí, když jej ještě něco napadne. „Ještě bych dodal, že u nás prakticky každý může být skoro kým chce a dělat, co ho baví,“ tím však už svůj rozhovor opravdu ukončí. Postaví se a rozloučí se s Jasmine tím, že ji lehce políbí na hřbet ruky. Nezapomene se rozloučit ale ani s publikem. „Doufám, že se tu za pár dní znovu sejdeme! Dobrou noc!“ naposledy jim věnuje jeden ze svých úsměvů, než se ztratí v zákulisí.
- 2. kraj - Werritha Lauren Nywaive & Symon Windsor
- Body → rozhovor: [7/10] x [6/10] - oblečení: [0/10] x [0/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Incognito
Jen co První kraj odejde, tak už zase stojí na nožkách a chystá se přivítat další splátce. „Jako další na nás čekají splátci z Druhého kraje, kterými jsou,“ předtím, než řekne dívčino jméno, tak se nadechne, „Werritha Lauren Nywaive,“ potěšeně se usměje, protože se jí to povedlo říct správně, „a Symon Windsor!“ Okamžitě začne tleskat a dokonce jim jde i malinko naproti, aby je oba doprovodila až k jejich křesílkům. Nakonec se i ona opět pohodlně usadí. „Druhému kraji se v posledních letech opravdu daří, co se vítězů týče, vaše ručky však v den Sklizně zůstaly dole, copak se stalo?“ podívá se na ně starostlivě. „Neláká vás snad touha po vítězství? Co jsou ve vašem životě ty hlavní priority, pokud to tedy nejsou Hry?“ zeptá se na to, co jistě zajímá nejednoho fanouška Druhého kraje.
Werritha Lauren Nywaive: Elegantne kráča na pódium, kde si hneď sadne a uvádzačku obdarí jemným úsmevom a bez pozdravu, len s krátkym kyvnutím hlavy čaká na jej otázky. „Priznám sa, že som sa v skutočnosti najprv chcela prihlásiť, ale napokon som si to rozmyslela, popravde až taký zlý život nemám alebo som len cukla,“ odpovie a mykne plecami. „I tak to ale neznamená, že nemám šancu má výhru. Aj keď moje skóre nebolo bohviečo, nikto sa nemusí báť, že bude v aréne ako nejaká socka.“ Usmieva sa naozaj minimálne, akoby ju slušné chovanie - a možno aj spôsoby ako je pozdrav - nezaujumali.
Symon Windsor: Přichází na pódium, je to trochu delší cesta, takže je to dost zvláštní, když se na něj lidi koukají jak tu chodí, ale právě proto se usmívá a snaží se jevit sympaticky. Dojde až k moderátorce, kterou ještě nikdy předtím neviděl, takže se cítí i výjimečně, když jí tu může ještě s několika dalšími vidět jako první naživo. Pohodlně se usadí a vyslechne si, co chce jeho krajanka říct. A poté, co nejspíše řekla všechno potřebné, tak souhlasně kývne směrem k Werrithě, aby bylo jasné, že je to u něj s tím vítězstvím podobné, i když se dobrovolně nepřihlásil. „Byly tu dny, kdy jsem o tom přemýšlel, ale tak není to moje priorita a v našem kraji se najde dost lidí, co po výhře v Hladových hrách touží, takže jsem neměl nutkání jim tu možnost sebrat, ale jak se stalo, tak se nikdo k letošním Hrám moc neměl.“ pokrčí při těch slovech rameny, načež se tomu uchechtne. „Možná jenom nechtěli jít po ročnících posledních vítězů z našeho kraje, protože předvedli výborný výkon a určitě chtěli všichni doladit své schopnosti do perfektnosti, tak si kvůli tomu udělali pauzu?“ vymyslí pro svůj kraj nějaký důvod, proč se letos nikdo nepřihlásil. Může to dost pravděpodobně být důvod, proč tomu tak teď nebylo a je tady on, který po tom nějak moc netoužil. „A co se týče mých jiných priorit v jiném směru? Tak něco by tu určitě bylo, nikdy jsem si nežil nejhůř, a tak jsem docela spokojený s tím, co mám. No, ale teď to vypadá, že bych se měl rychle k tomu vítězství dopracovat.“ řekne sebejistě a mrkne na moderátorku.
Má strašnou radost, že tu může s těmi splátci být a každou vteřinou je to na ní vidět. S jakým zaujetím jejich slova poslouchá a jak se k nim chová velmi mile. Prozraďte nám, máte nějaké své životní motto, kterým se řídíte?“ nakloní hlavu lehce na stranu, když jim otázku položí. „Něco, co vás přinutí se nikdy nevzdat?“ lidé z jejich kraje na ni vždy působili velmi cílevědomě.
Werritha Lauren Nywaive: Chvíľku čaká, asi či náhodou nechce prvý povedať niečo k tejto téme, ale napokon predsa začne ona sama. Zamyslene po kresle poklope prstami oboch rúk a potom si ich zase voľne položí na kolená. Na tvári sa jej zjaví ten výraz poznania. „Čo ťa nezabije, to ťa posilní?“ Podá to skôr ako otázku, keďže si viditeľne asi svojim výberom nie je úplne istá. Zakusne si do pery a popritom sa na pár sekúnd zamračí. „Áno, myslím, že to bude ono. Ako vidíte, ešte som nezomrela, takže by som mala byť dostatočne silná, aby ma už nikdy nič nepoložilo na kolená.“ Toto už povie o poznanie sebavedomejšie a dokonca už aj zapracuje na tom úsmeve, čím zrazu vyzerá prístupnejšie a milšie. „Možno by sa našli ešte nejaké japonské príslovia, ale práve teraz mi nič nenapadá, takže to za mňa bude len toto,“ povie a potom presunie pohľad na svojho krajana, podopierajúc si hlavu, akoby už bola veľmi zvedavá, čo zo seba zase vypotí on. Možno sa jej kútiky zase jemne dvihnú?
Symon Windsor: Nechce se mu moc mluvit, takže je vcelku rád, že se prvních slov ujímá Werritha. Na motta nikdy moc nebyl, vlastně snad ani žádné nezná, ale to, co právě řekla jeho krajanka už někde slyšel a ono to zní i dobře. „Abych pravdu řekl, tak jsem na tohle marný. Nikdy jsem se ničím úplně neřídil a život si jedu improvizovaně, je to takhle větší sranda. Možná jedině – Pojedu, dokud budu moct (I'm gonna ride 'til I can't no more).“ poví a pozvedne ruce v náznaku, že se vzdává, protože tohle není nic pro něj, ale přece jenom se mu podařilo něco vymyslet. Potom se položí do sedadla, čímž se více uvolní a poslouchá, co má pro ně dále Jasmine připravené.
Nad jejich odpovědí se trochu zasměje. Určitě by byla schopna s nimi na tohle téma vést mnohem delší hovor, ale k její smůle je bohužel brzy bude muset vyměnit za další splátce, takže raději rychle přejde k další otázce, protože toho s nimi chce stihnout co nejvíce, aby se o nich něco dozvěděla. „Vsadím se, že jste určitě navštěvovali výcvikové centrum,“ pozvedne obočí, aby se ujistila, že se nemýlí, ale ještě je ke slovu nepouští a mluví dál: „A určitě máte nějakou oblíbenou zbraň,“ zase na ně vrhne stejný pohled jako předtím, ale něco jí říká, že snad každý profík má nějakou tu oblíbenou zbraň. „Nebo alespoň nějakou, se kterou se vám dobře pracuje. Váže se k tomu třeba nějaká historka, která by zde stála za zmínku? Jaké bylo vaše prví setkání s ní, případně jak jste se k ní dostali?“
Werritha Lauren Nywaive: Keďže na všetko odpovedala prvá, aj teraz sa rovno chopí odpovedi. Pri pomyslení na zbrane sa jej konečne na tvári vyčarí normálny veľký úsmev. Aj si natešene zatlieska, ako sa jej otázka zrazu zapáči. „Katana! Určite je to katana. Nanešťastie nemám k nej nijaký príbeh, ktorý by vás pobavil alebo niečo podobné, snáď môj krajan... Poviem vám ale, že som ju prvýkrát dostala do rúk ako súčasť tréningu bojových umení, ktoré som absolvovala,“ povie a ešte sa poškrabe na zátylku, akoby hľadala niečo ďalšie. „Je to proste moja obľúbená zbraň a určite som sa s ňou naučila pár úžasných vecí, ktoré snáď uvidíte aj v aréne,“ ešte nezabudne dodať a potom už len so záujmom počúva krajana, kým tá celá maškaráda skončí.
Symon Windsor: Nemá ponětí, jestli je prostě jenom nervózní nebo na tyhle otázky není schopný odpovídat. Když je řeč o tréninku, zase to nechá nejprve na Werrithu. Nikdy to nebral nějak extra seriózně a rozhodně nemá žádné skvělé historky, jak se s nějakou zbraní spřátelil. „Jasně, popravdě o něco později, protože jsem měl předtím jiné zájmy, ale doteď sem navštěvoval výcvikáč pravidelně. Oblíbené zbraně mám a doufám, že budu mít jednu z nich v aréně. Vlastně ani nedoufám, to vím.“ zavrtí nevěřícně hlavou, že to ze sebe vůbec vypustil. Občas se zapomíná jevit sebevědomě, ale teď si k tomu zase našel cestu zpět. „Je to srp a sekera, nejlépe dvoubřitá nebo jakékoli válečné, v podstatě bych zvládal s jakoukoli sekerou.“ prozradí moderátorce a všem, co jeho rozhovor sledují. Potom už je rád, že to celé končí a on se odsud může konečně odejít.
- 3. kraj - Nova Malone & Selector Fusecoil
- Body → rozhovor: [5/10] x [6/10] - oblečení: [7/10] x [6/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Incognito
Selector Fusecoil: Díva sa do zatmaveného skla v čakárni. Dvíha bradu a obracia tvár zo strany na stranu, v snahe nájsť nejakú nedokonalosť, ktorú by ešte mohol vylepšiť. Palcom pravej ruky si utrie oblasť pod očami, snáď si utiera zbytky púdru. Jeho stylista to s jeho použitím trochu prehnal, takže teraz jeho pokožka nadobúda akúsi voskovú podobu. Selectorovi sa to nie veľmi páči, ale nemá v kompetencii s tým nič urobiť.
Přijde jí, že to strašně rychle utíká. Na řadu přichází další kraj, a tak se znovu postaví, aby je mohla přivítat. „Na řadu nyní přichází Nova Malone a Selector Fusecoil, prosím o potlesk, dámy a pánové,“ s úsměvem je přivítá. Nakonec se usadí do svého křesílka a bez dalšího otálení na ně rovnou vybalí své první dotazy. „Váš kraj je známý svým technologickým zaměřením, ale co vlastně vy a technologie, jak se k nim stavíte?“ zeptá se jich a natočí při tom zvědavě hlavu na stranu. „Uvažovali jste třeba někdy o modifikaci nějaké své části těla? To by vám teď možná přišlo vhod, že?“ zasměje se.
Nova Malone: Zatím moc nezazářila a tohle je její jediná šance zkusit si získat ještě nějaké sponzory. Nemůže se smířit s tím, že by měla umřít, a tak se jednoduše rozhodla, že to vyhraje. Jiná možnost není, pokud se nestane něco velmi nepravděpodobného. Pokud nedostane špatné otázky, jistě si někoho získat zvládne. Jakmile zazní její jméno, vydá se se zářivým úsměvem na pódium. Zamává publiku, ale jenom decentně, aby zase nevypadala jako ztřeštěnec. „Zdravím,“ pronese s úsměvem nakonec a sedá si na určené místo. První otázku přenechává svému krajanovi a zatím promýšlí, jak sama odpoví. „Myslím, že v našem kraji je spousta inteligentních lidí a ti zvládnou spoustu úžasných věcí, v tom je naše hlavní síla. Technologie jsou něco úžasného a především je v nich naše budoucnost, proto k nim nemám odpor, spíš naopak. Jako je jasný, že nemyslím jenom na to, bože, vždyť život jenom se strojema vlastně není ani moc život. Řekla bych teda že technologie jo, ale s mírou. Nemělo by se to na nikoho úplně nutit,“ zasměje se, mluví klidně, ale je vidět, že si je svými slovy naprosto jistá. Čas od času hodí pohled do publika, aby viděla jeho reakci. „A ty modifikace, popravdě nevím. Nad tím bych musela přemýšlet dýl. Je to ale bezpochyby fakt super věc a do arény by se to bez pochyb hodilo,“ zasměje se a vyčkává další otázku.
Selector Fusecoil: Odznie gong a prichádza jeho čas. Teda čas Tretieho kraja. Gentlemansky ponúkne svojej krajanke ruku zohnutú v pravom uhle pred tým, než vyrazia. Cesta na javisko je pre ušné bubienky asi tak príjemná, ako zásah hrdzavým klincom do oka. V ťažkých chvíľach je najlepšia vsugerácia. „Mysli pozitívne, mysli pozitívne...“ Nevedno, či mu pomohla sila vôle, alebo neúprosná moderátorka, no zrazu sa ocitá v čistom tichu. Pozrie sa na Novu a pochopí, že bude lepšie, aby začal on. Na malý moment sa zahryzne do pery, pretože ani nevie, kde začať. „Pekný večer Jasmine,“ Povie rázne, malým potrasením ruky zamáva smerom k hľadisku „A pekný večer aj celému Panemu.“ Neznie vlezlo, skôr skromne. Minimálne sa o to snaží. Pchať sa do zadkov obyvateľstva by bolo pod úroveň, skôr udržiava mravnosť. „Náš kraj má za úlohu zjednodušovať ľuďom našej krajiny životy v najväčšej možnej miere. Počítače, alebo zbrane... To všetko potrebujeme k nášmu prežitiu a k harmónii spoločnosti. Som hrdý na vynálezy pochádzajúce z nášho domova, no najmä na hodnoty, ktoré u nás vytvárame. Naše diela sú všadeprítomné. To je jedna z najväčších výhod obyvateľstva trojky. Všade sa môžme cítiť ako doma,“ kútiky úst sa mu značne zvýšia. Popravde nikdy ho sentiment spájaný s domovom nezaujímal. Neznamená to však, že to nebude zaujímať Capitolanov s mastnými bankovými kontami. „Vylepšiť by som sa v takto mladom veku zrejme nedal, hoc modifikácie neodsudzujem. Príde mi to tak, že si treba čo najviac pestovať vlastné zdroje, k alternatívam pristupovať až neskôr, keď sa vyčerpajú. Ale máš pravdu Jasmine. Určite by som v aréne zabil viac ľudí s robotickou rukou ukrývajúcou samopal, než svojou vlastnou,“ Otrčí dlaň do svetla reflektorov a obzerá si ju. Napokon ju natočí na samotnú moderátorku s otázkou: „Ale aj táto vie prekvapiť, čo myslíš?“
Ona technologiím rozumí jen do té míry, aby je zvládla použít v každodenním životě a tím to asi tak končí, ale ráda si vyposlechne, co k tomu mají říct lidé, kteří by jim měli rozumět více než ona. Pokyvuje jim na jejich slova hlavou. „Zajímavé,“ zamručí zamyšleně, takže to může vypadat, jako by nad jejich slovy přemýšlela, ale ve skutečnosti se jí myšlenky trochu rozutekly. Nakonec trochu zatřepe hlavou, aby se vrátila zpět do reality a položí jim další otázku. „Máte nějaké tipy na to, co si pro vás letos tvůrci asi tak mohli připravit za arénu? Co byste případně uvítali?“
Nova Malone: „Hmm, já bych byla ráda za něco vnitřního, žádná divočina, jako minule. V takovém prostředí si myslím, že bych zvládla excelovat. V těch ostatních samozřejmě také,“ rozmáchne ruce a nasadí sebevědomý výraz, jako by to byla naprosto jasná věc, „ale určitě by pomohlo, kdybych se nemusela brodit žádným blátem nebo běhat někde v lese,“ zazubí se a stejný úsměv věnuje i svému krajanovi, kterému tímto způsobem předá slovo. Pečlivě poslouchá jeho odpověď, možná se tím dozví něco o něm, když už se neuráčila s ním promluvit. Docela toho lituje, protože spojenec by se hodil a on byl pravděpodobně její jediná šance. Nevadí, bude to muset zvládnout sama. Po chvilce přemýšlení a poslouchání svého krajana opět věnuje pohled publiku.
Selector Fusecoil: Počúva Novu. Možno z toho bude vedieť vyčítať nejaké jej slabiny a použiť ich proti nej, keď bude vhodná príležitosť. No skôr, než sa niečo rozumné dozvie, príde spolu s jej úsmevom slovo k nemu. Tak jednoduchá otázka, pritom tak zákerná. Moderátorka ich vystavila tomu najhoršiemu scenáru. Sú nútení poukázať na ich slabiny, a to Selector teda určite nedopustí. „Nemyslím si, že prostredie arény niečo reálne znamená. Je to ako premenná v rovnici. Môžte za to dosadiť čokoľvek, no vyriešiť ju musíte stále vlastnou hlavou.“ Zamudruje si, alebo o čo sa pokúša. „Skôr ako o prostredie, by som dbal na dostupné materiály. Málokedy sa v aréne nachádza dostupná technika, minimálne aspoň elektrický prúd. Niečo také by sme určite spolu s Novou ako trojkári uvítali, všaaak?“ - letmo ju drgne do ramena s podvihnutým obočím. „Napriek tomu, keby som si mal tipnúť, to len tak zo srandy. No dajme tomu hradby, alebo nejaké opustené sanatórium“
Rozhovor s profíky si asi před tím užívala o něco víc, ale i přes to se neustále tváří usměvavě a nedává na sobě nic znát. Nechává jim tolik prostoru, kolik potřebují, aby mohli vypovědět všechno, co jenom chtějí a až už to vypadá, že nic dalšího dodávat nebudou, tak přejde k poslední otázce. „Máte nějaké svoje vysněné povolání, které jste chtěli vždy dělat?“ lehce pozvedne při otázce obočí.
Nova Malone: „Tak to ráda přenechám tobě, protože já vůbec netuším,“ podívá se na Selectora a nechá ho vypovědět jeho odpověď. Sama má mezitím čas trošku si to rozmyslet.
Selector Fusecoil: Posledná otázka je príliš jednoduchá. Kto tomuto programu písal scenár?! Novinu neschopnosť odpovedať samozrejme zoberie výhodou, a tak sa automaticky pustí do reči. Oh Jezus, čo je tá jeho krajanka zač? „Vlastne, toto je dosť jednoduchá otázka.“ Povie s takmer ďakovným výrazom do éteru a obdarí Jasmine šarmantným úsmevom. „Vždy som sa videl ako programátor. Neviem prečo zrovna toto, kedy k tomu vlastne prišlo. Už ako dieťa ma bavilo komponovať nejaké zložitejšie logické celky. Navyše je to dosť samostatná práca, čo je pre mňa obrovské plus.“ Po odsypaní svojej povinnej časti sa obráti na krajanku s úškrnom: „No čo, už máš rozmyslené?“ Nedalo mu nerýpnuť si do nej. Nepríde mu, že ona je zrovna osoba, ktorá by mala nejakú šancu v aréne a svojím vlastným nenápadným spôsobom jej to aj dá pocítiť, skrz svoju nadradenosť obalenú v sladkej posýpke z jemnej gestikulácie a "príjemnučkých úsmevčekov".
Nova Malone: Jakmile domluví, pustí se do řeči zase ona. „Asi bych se chtěla věnovat vědě a samozřejmě technologiím, jenom zatím nevím, jaký obor. Robotika je teď in, vždyť androidi jsou všude, a to mě nutí přemýšlet nad něčím jiným, nechci dělat to, co každý,“ zní velice přesvědčeně, že se z arény vrátí a opravdu touto cestou půjde. Pro ni zkrátka neexistuje, že by tu měla umřít a dává to ve svém projevu najevo. Počká jestli ještě dodá něco její krajan a když už to vypadá, že se rozhovor dostal ke konci, zvedá se, věnuje publiku menší úsměv a spořádaně odchází zpět do zákulisí.
- 4. kraj - Demonica Rayana Thersix & Dominic Clevenger
- Body → rozhovor: [7/10] x [6/10] - oblečení: [6/10] x [0/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Kesame Brannan
„Jako další je na řadě Čtvrtý kraj se svými splátci Demonicou Rayanou Thersix a Dominicem Clevengerem, prosím, abyste je s potleskem přivítali,“ i ona sama začne tleskat a počká, než se oba posadí. „Demonicu si jistě mnozí z vás mohou vybavit v souvislosti s miláčkem Gunnerem Cosgrovem,“ zazubí se a okamžitě se na dívku podívá. „Dostalo se ke mě, že jste nejednou byli spolu spatřeni, je za tím snad něco víc? Jak jste se vůbec potkali, když nejste ze stejného kraje?“ snaží se ji přimět, aby se o jejich vzájemném vztahu trochu rozpovídala. „Navíc podle všeho Gunner není jediný vítěz, který pro tebe má slabost,“ provokativně na ni mrkne. „Prozraď zvědavým divačkám, jak se ti to jenom povedlo?“ poté jako by si vzpomněla, že tam sedí i ten klučina, obrátí se tedy k němu. „Zato ty jsi úplně nová tvářička Dominicu, co bys nám o sobě prozradil?“ poví zamyšleně a zkoumavě ho přejede pohledem.
Demonica Rayana Thersix: S úsmevom vyjde na svetlo reflektorov a zamáva do kamier. Nezabudne aj zvodne zažmurkať riasami a poslať nejaký ten vzdušný bozk. „Zdravím vás!“ Akonáhle si sadne na stoličku a pozornosť sa obráti na Jasmine. Na tvári sa zdá, že ju prvá otázka nijak nezaskočila. Lišiacky sa usmeje a hrane sa poobzerá po okolí akože ich nikto nepočuje… „No vieš, akosi sme na seba narazili a potom to takým zvláštnym tempom pokračovalo. Sama neviem definovať náš vzťah ani nič ohľadom toho. To by ste sa možno mohli spýtať aj jeho,“ žmurkne do kamery a ľahko sa zasmeje. Potom sa značne trošku zarazí pri slove o ďalšom víťazovi. „Teraz si myslela Omara alebo Sigourney? Vieš čo? Nechám sa prekvapiť, povieš mi to keď sa vrátim,“ mykne plecami a potom spustí rovno o tom, ako na víťazov. Prstami si uhladí vlasy a potom sa uškrnie. „Hádam, že som sa len akosi dostala do ich partie? Začalo to asi už tým, ako som vo Štvorke spoznala Sigourney. A potom som sa nejako dostala ku Gunnerovi… S Omarom som sa zase spoznala pri… Viete čo, to si necháme na neskôr. Keď vyhrám, dozviete sa to, dobre?“ Povie nechávajúc si tu tak akúsi páku na divákov. Potom sa s úsmevom odmlčí a pohľad presunie na krajana.
Dominic Clevenger: Čeká v zákulisí do té doby, dokud neuslyší jejich jména. Jako první sice vyrazí Demonica, ale nechá ji a sám si to rázným krokem štráduje směrem k moderátorce. Během cesty ke křeslu všechny energicky pozdraví: „Zdravím Kapitol a celý Panem!“ zvedne ruce do vzduchu a následně už se posadí. Trochu jej zarazí, že se moderátorka nejdříve ptá jeho spolukrajanky, ale slušně poslouchá. Natočí se tak, aby na ni dobře viděl a pro ostatní to vypadalo, že ho její slova opravdu zajímají. „Je to docela tajnůstkářka co,“ uchechtne se, když již několikátou informaci si nechá Demonica až na později a pobaveně se zatváří do kamer. Při dotazu, který je již konečně mířený na něj, si trochu poposedne a téměř hned z něj něco vypadne. „Sice nemám kamarády mezi vítězi, ale i tak si myslím, že mám o sobě co říct,“ zazubí se a pokračuje dál. „A to je to, že víc než na slova mě užije na jiné věci, které vám mile rád v aréně ukážu,“ pozvedne mírně hlavu a na tváři se mu objeví tajemný úsměv.
Doslova visí Demonice na rtech, když povídá, strašně ji to totiž zajímá, protože kterou dívku ne. Pokyvuje přitom hlavou. „Úžasné,“ vydechne zasněně, načež trochu zatřepe hlavou a přejde hned k další otázce. „Moc dobrovolníků jsme se letos nedočkali, ale jeden je úplně takový nečekaný, je jím Caleb ze Sedmičky. Co si o tom myslíte? Vidíte v něm pro sebe hrozbu?“ položí otázku trochu provokativně.
Dominic Clevenger: „Myslím, že ho zvládneme levou zadní,“ uchechtne se a podívá se na Demonicu, jestli s ním bude souhlasit.
Demonica Rayana Thersix: „Samozrejme musím súhlasiť. Ba dokonca dodať, že drtivá väčšina našich súperov… Vlastne reálne ani nie je našimi súpermi,“ zasmeje sa spolu s Dominicom a ešte pri tom pohodí rukou. Na chvíľu sa zamyslí a hodí priateľský pohľad do publika a kamier. Potom pokračuje. „Ak mám pravdu povedať, nezáleží na tom, či sa niekto prihlási dobrovoľne alebo nie, môže to byť ako skúsený bojovník, tak aj neskúsené decko, ktoré to urobilo kvôli stávke alebo niečo podobné. V tejto pozícii sú pre mňa súpermi asi len traja, maximálne štyria ľudia,“ prizná sa a potom sa otočí na krajana, asi či chce ešte niečo dodať.
Dominic Clevenger: Jen co se na něj Demonica otočí, tak zvedne ruce, aby jí zatleskal. „Tos řekla vážně hezky,“ pochválí jí a jen on pouze ví, jak moc upřímné to bylo, každopádně to tak znělo. Dokonce i naznačí, jako by mu ukápla slzička a že si ji jako otírá. „I já si myslím, že pouhé zvednutí ruky nic nedokazuje, důležité je to, co člověk opravdu předvede,“ potvrdí svými slovy to, co řekla jeho krajanka. „Pokud se mi v aréně postaví čelem, budu schopen ho akceptovat jako hrozbu, ale do té doby ne,“ pokrčí rameny.
Ačkoli by je mohla poslouchat klidně ještě hodiny, čas je neúprosný a pomalu se tedy dostávají k závěrečné otázce. „Jak byste popsali svůj dosavadní život?“ zeptá se zvědavě. „Udělali jste třeba něco, čeho teď litujete?“ s přimhouřenýma očima si je prohlíží a je zvědavá, jak moc upřímní budou.
Dominic Clevenger: Vyposlechne si pozorně její otázku a hned se pouští do mluvení, jakoby to byl pouze rozhovor s ním. „Víte,“ při tomto slově se lokty zapře o kolena, tudíž se předkloní a sepne prsty k sobě, „snad nikdy jsem ničeho nelitoval a litovat pravděpodobně ani nebudu, neboť mi přijde, že pokud se člověk jednou pro něco rozhodne a ono to třeba nevyjde, je hloupost toho potom litovat, protože je to stejně k ničemu a nic se nezmění. Mnohem lepší je to zkusit znovu a dát do toho ještě víc“ na chvíli se po těchto slovech odmlčí, jako by se snažil zkontrolovat, jestli to takhle stačí. Potom mu ale dojde, že přeskočil ten první dotaz a tak se k němu ještě vrátí. „Jinak si myslím, že můj dosavadní život by určitě mohl leckdo z těch chudších krajů závidět,“ ačkoli nemluví pravdu, tváří se u toho velmi přesvědčivě, jakoby svým slovům skutečně věřil. „Nemusel jsem celé dny dělat nic, co by mě nebavilo. Měl jsem to štěstí, že jsem se v trénování na Hry našel a tak se to stalo i mým koníčkem a takovou každodenní rutinou. Dalo by se tedy říct,“ poví trochu zamyšleně, „že můj život se z většiny skládal právě z příprav na Hladové hry,“ uculí se a mrkne směrem k publiku. Nakonec jen pokyne rukou a dává prostor Demonice, jestli k tomu také má co říct.
Demonica Rayana Thersix: Nechá Dominica opäť odpovedať prvého, takže má čas poriadne si to premyslieť, ak by chcela. Docela so záujmom ho sleduje, aby si o ňom pred arénou aj niečo zistila. „Som na tom podobne ako Dominic, môj život bol super, akurát by som možno preferovala iný typ života. To je ale na dlho… Moji rodičia sa so mnou nebavia… Ale ani toho neľutujem. Veď, keby mi niekto stále do niečoho snoril, veľa zaujímavého by sa mi toho v živote neprihodilo, všakže?“ S úškrnkom žmurkne rovno do publika a potom nezabudne to isté urobiť aj do kamery. „Môžem byť rada za výcvikáč, za možnosti, ktoré sa mi naskytli a celkovo všetko... Jediné, čo mi chýba je už len výhra!“ Zakončí a potom začne posielať ku koncu vzdušné bozky do hľadiska.
- 5. kraj - Justine Slater & Jack Dowl
- Body → rozhovor: [3/10] x [5/10] - oblečení: [6/10] x [0/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Kostým splátkyně z 5. kraje doslova září. Látka šatů je pokryta tisíci miniaturními žárovičkami, nelze je zahlédnout z dálky, šaty tedy pro diváky vypadají úplně normálně. Tyto žárovky pak září na všechny strany a vytváří kolem dívky efekt záře. Aby toho nebylo málo, kolem ruk se jí točí spirálovité náramky a kousek nad hlavou se jí vznáší malé blesky, které čas od času hodí prasátko do publika. | Designér: Incognito
Zatím se velmi náramně baví a tohle nadšení je na ní znát i když vítá další splátce. „Další, kdo bude dnes večer bojovat o vaši přízeň, je Justine Slater a Jack Dowl, pojďte prosím k nám!“ vyzve oba splátce, aby se k ní připojili na pódiu. Pohodlně usazená v křesílku jim lehce tleská a počká si, než se oba posadí. „Dám vám jeden bojový úkol,“ na oba se velmi vážně podívá. „Protože je vás strašně moc, tak z časových důvodů jsme se rozhodli každého zkrátit na 30 sekund, takže vám to teď odměřím,“ pohled sklopí ke svým drahým hodinkám. „A vaším úkolem bude na sebe udělat takovou reklamu pro sponzory, klidně použijte i nějaký chytlavý slogan či melodii, je to jenom na vaší fantazii,“ pokývne na ně hlavou, jestli chápou. Poté prstem ukáže na Justine, aby začala.
Justine Slater: Už se konečně zvládla vzpamatovat z toho, že je vůbec tady. Celej její život jde do prdele a moc neví, jak si to v hlavě srovnat, i tak se ale rozhodla, že se pokusí na Kapitol zapůsobit, sice se jí tu každý protiví, ale musí si nějakou přízeň získat. Nechce umřít, ne když už přežila tolik věcí. Jakmile se ozve její jméno a jméno toho prcka, kráčí pomalu s mírným úsměvem na tváři k moderátorce. Nezdraví, pouze jí pokyne na pozdrav. Nechce tu ze sebe dělat něco, co není. Po chvíli potlesku se posadí a vyčkává první otázku. „Povídej,“ v pohodě té ženské tyká, však proč by dbala na nějaké formality. Dá si nohu přes nohu a vyslechne, co má Jasmine na srdci. „Reklamu jo? Tak fajn. Loni jste mi tu zabili kluka, to je docela drastický, takže by bylo fajn, kdybyste pomohli alespoň mě, když jemu se vyhrát nepovedlo, co říkáte? Nechcete mít přece na svědomí pár, že ne? Volba je na vás, ale berte to tak, že by to bylo fér,“ už teď se jí nedaří být milá, protože celý tohle debilní místo jí připomíná Dona a cítí potřebu vyřvat do světa, že jsou tu všichni hajzlové za to, že mu nepomohli. Její slova ovšem i přes její myšlenky zní velmi tragicky, skoro to vypadá, že se rozbrečí. Chce hrát všem na city, třeba se jí někomu zželí. Ve skutečnosti se tím ale akorát tak naštve, protože si vzpomene na to, jak její život stojí za hovno. Chvíli nad tím přemýšlí a prckovu odpověď tak naprosto odignoruje.
Jack Dowl: Ešte sa ani nestíhol spamätať s toho, že tu je a už tu čaká na svoje rozhovory. Nijako sa pred tým ani nepredviedol, lebo vie, že nemá šanciu. Prečo by mal čokoľvek robiť, keď to nezvládne? Z jeho myšlienok ho vytrhne hlas moderátorky, ktorá ho pozýva na pódium. Príde tedy tak ako chcela a posadí sa. Moderátorka im oznamuje bojový úkol a Jack sa mírne usmeje. Netuší, čo si to Kapitol zasa vymýšľa a asi mu to nepôjde. Necháva tedy svoju krajanku nech povie čo chce a len počúva. Keď naňho príde rad, nevymyslel nič, a tak len povedá to, čo mu na myseľ príde. „Som Jack Dowl, pochádzam s Piateho kraja ktorý je veľmi užitočný a keď mňa podporíte budem patriť iba vám.“ Na záver sa neviniatkovsky usmeje.
Jen co oba takhle třicet sekund potrápí, tak se na ně potom provinile zatváří, ale zároveň jí v koutcích úst pořád hraje pobavený úsměv. Možná to od ní nebylo hezké je dostat pod takový tlak, třeba je tím nějak vynervovala. „Poprali jste se s tím statečně,“ snaží se je pochválit. „Každopádně to byla pouze legrace, nebojte, času na vás mám dost,“ zazubí se na ně pobaveně. Poté její úsměv trochu pohasne, protože přejde k trochu vážnějšímu tématu, ale pořád se tváří a chová mile. „Pokud byste chtěli vzkázat něco lidem ve vašem kraji nebo nějaké blízké osobě či komukoli z rodiny,“ ani tu větu nedořekne, protože doufá, že jim to dojde a pokyne rukou směrem ke kamerám.
Jack Dowl: Moderátorka nakoniec doznava svoj vtíp a Jack sa mírne zasmeje. „Tak to je fajn.“ Povie jej na to a ďalej sa jej venuje. To už ovšem prichádza ďalšia otázka, ktorá už nie je nijaká príjemná. Jack sklopí hlavu k zemi. Napokon ju ale predsa len dvíhne a zazera sa do kamer. „Chcel bysom môjmu kraji povedať len to, že sa budem snažiť. Budem sa snažiť vyhrať nech to stoja čokoľvek. A svojej rodine chcem sľúbiť že to vyhrám. Aspoň sa pokúsim. A keby som nevyhral tak na mňa prosím nezabúdnite.“ Po tomhle už opäť skloní pohľad na zem a počúva nezaujato svoju krajanku.
Justine Slater: Protočí očima, protože přeci každýmu muselo být jasný, že to není všechno. Kapitol miluje trápit splátce a určitě by jim neposkytl takový luxus, že by je na pódiu nechal poskakovat jako cvičené opice jen 30 vteřin. Na tváři se jí usadí neutrální výraz a vyslechne si další otázku, která ji nutí se zasmát, počká až se Jack vykecá a spustí: „To bude rychlý, nemám rodinu a v kraji jsou jenom samý krysy, který si nezasloužej žádný slova,“ pokrčí rameny, ten první úkol jí dostatečně zkazil náladu, aby teď byla celý rozhovor protivná. „Mám teda otce, takže otče, konečně ses mě zbavil! Gratuluju! A jestli se nevrátím, tak se třeba uchlastej k smrti, je mi to jedno,“ říká to naprosto seriózně, ale směje se u toho, vypadá trošku jako blázen. Začíná jí být dost jedno, co si o ní ostatní myslí, tak plácá co se jí zachce. Pak už mlčí a vyčkává další otázku.
Odmlčí se a poslouchá je. I touto zdánlivě nevšimnout otázkou se dá o člověku hodně zjistit, jaké jsou rodinné vztahy a trochu i to, jaký ten člověk vůbec je. Ona ale není psycholožka, aby jim tu dělala odborný posudek, takže přejde plynule k poslední otázce. „Kdybyste měli možnost ve svém životě změnit nějaké rozhodnutí nebo událost,“ během svého povídání si přehodí nohu přes nohu. „Co by to bylo? Je něco, čeho litujete?“ svůj pohled zdrží především u Justine, protože ta je přeci jen starší než malý chlapec, ale nakonec se usměje vlídně i na něj.
Jack Dowl: To už počúva ďalší otázku. Nad tým sa musí zamyslieť kým odpovie. „Já sám za sebe musím povedať, že nie. Že ničoho neľutujem.“ Povedá jej a pozerá sa na Jasmine. „Snáď len ľutujem toho, že mňa vyžrebovali, ale s tým som nemohol nič urobiť.“ Dodáva, aby bolo jasno a pozerá sa nekam pred seba. Počúva krajanku a nie je si istý, či robí dobre. Ona má svoju taktiku a on zasa tu svoju. Na tom nič nezmení. Nie je zo situácie nadšený, ale nezmení to, a tak ďalej počúva, čo mu kto hovorí. Sedí na židli a pozerá sa na moderátorku, dokiaľ nenastane koniec.
Justine Slater: Tentokrát nechává první slovo malýmu schválně, ať taky jednou nezkazí náladu. Sice neví, jak může někdo tak malej něčeho litovat, ale třeba ji překvapí. Když na ni moderátoka usadí svůj pohled, věnuje jí úsměv, ale dost neupřímný. Vyslechne si Jackovu odpověď, nepřekvapil ji, a proto se na něj zamračí. „Tyjo, věcí kterejch lituju by bylo. Jako samozřejmě vám je tady nebudu vyjmenovávat, sorry, ale nejsem blbá, abych tady každýmu říkala svoje chyby a bůhvíco ještě. Takže bych to asi shrnula takhle, v životě jsem měla smůlu, jakože docela dost a kvůli tý smůle jsem udělala spoustu debilních a pitomejch věcí, jestli bych je ale změnila? Co já vím. Třeba by pak můj život byl ještě horší, kdybych se rozhodla jinak. Je to všechno děsně relativní a nedokážu na to úplně odpovědět,“ pronese a tváří se při tom dost seriózně, v hlase je ale poznat celkem velká dávka hněvu a možná i agrese. Přijde jí nefér, že skončila takhle, jsou lidi, kterým by svůj osud přála mnohem víc, ale co s tím nadělá. Jakmile je vše u konce, zvedne se a stejným tempem, kterým přišla, odchází zpět do zákulisí. Nějak se neloučí, ani nemává, vlastně hodí jenom jeden naštvaný pohled do kamery, a pak už zmizí pryč.
- 6. kraj - Lennon Sawyer & Carter Sinerger
- Body → rozhovor: [8/10] x [7/10] - oblečení: [5/10] x [5/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Kalhoty s proužky a rudá kravata, to jsou charakteristické znaky pro oblečení mafiánů z dřívější doby. Oba splátci jsou tedy oděni v tomto stylu s tím, že chlapec má klasickou košili a vestičku, zatímco dívčin kostým je přizpůsoben ženským proporcím. | Designér: Kesame Brannan
„Jako další, dámy a pánové, prosím o potlesk pro Lennon Sawyer a Cartera Sinergera ze Šestého kraje!“ zavýská jako největší fanynka a i ona se přidá k potlesku, zatímco čeká, než se k ní oba připojí. Jakmile jsou na svých místech, tak k nim natočí hlavu. „Ani jeden z vás se nepřihlásil dobrovolně a pro oba z vás to byl poslední rok, kdy vaše jména ještě byla v osudí,“ poví soucitně a na malý okamžik sklopí pohled, jako by jí to snad mrzelo za ně. Nakonec si poposedne ve svém křesílku tak, aby jim byla trochu blíže. „Jak myslíte, že by vypadal váš život do budoucna, kdybyste nebyli vybráni do Her?“
Carter Sinerger: Nervózně postává v zákulisí a když moderátorka řekne jeho jméno, tak se podívá na Lennon, a tak nějak očekává, že půjde první, protože ho nejspíš jinak na to pódium nedostanou. Až pak se vydá na pódium. Nervózně projíždí pohledem po publiku. Když dojde ke křesílku tak se posadí a ani nepozdraví moderátorku. Nervózně si poklepává nohou a když jim položí první otázku, tak se koukne jen na Lennon a doufá, že se ujme slova.
Lennon Sawyer: Opět je tu stadión plný lidu a brzy bude zase středem pozornosti, což jí celkem štve, protože před tolika lidmi ještě nemluvila. Kdyby byli všichni za obrazovkou, nejspíš by jí to nevadilo, ale takhle na ni budou v reálném čase i reagovat, a to je velice strašidelné. Nejde kvůli tomu jako první, spíše se vydává stejným tempem jako Carter, aby nebyla vidět první a ani jako druhá. Poté se pohodlně usadí u moderátorky do křesla a nervózně pozdraví: „Zdravím,“ usměje se na Jasmine a na okamžik ještě vyhledá Cartera. Jakmile se uklidní, otočí se na moderátorku a promluví: „To je ale smůla.“ řekne ironicky ale hravě, aby bylo jasno, že si z toho nic nedělá. Pravdu ví ale jen ona sama. „To si nedokážu představit, rozhodně jsem měla nějaké plány, ale nikdy nevíte, co se během těch dnů přihodí.“ pokrčí rameny a odpoví jí nekonkrétně, protože se s tím nechce moc svěřovat.
Carter Sinerger: Poslouchá Lennon a sleduje ji, jak si počíná s takovou přirozeností. Nic na to vylosování neříká, jenom pokrčí rameny zatímco se k tomu vyjadřuje Lennon. Pak ji poslouchá a doufá, že bude mluvit dlouho, jenže ona řekne jen pár vět. Jenom pokývne hlavou, jakože s ní souhlasí a jenom v tichosti sedí. Po nějaké chvilce mu dojde, že by nejspíš něco měl říct. „Řídil bych.“ Poví jako samozřejmost a víc k tomu nedodává, jelikož to nepovažuje za nutné, aby o něm něco, ti lidé tady, věděli. On o nich také nic neví.
Carter Sinerger: Poslouchá Lennon a sleduje ji, jak si počíná s takovou přirozeností. Nic na to vylosování neříká, jenom pokrčí rameny zatímco se k tomu vyjadřuje Lennon. Pak ji poslouchá a doufá, že bude mluvit dlouho, jenže ona řekne jen pár vět. Jenom pokývne hlavou, jakože s ní souhlasí a jenom v tichosti sedí. Po nějaké chvilce mu dojde, že by nejspíš něco měl říct. „Řídil bych.“ Poví jako samozřejmost a víc k tomu nedodává, jelikož to nepovažuje za nutné, aby o něm něco, ti lidé tady, věděli. On o nich také nic neví.
Jejich povídání je zajímavé, a proto ani její zájem není předstíraný. „Hmm,“ pokyvuje na ně chápavě hlavou a nijak jim do řeči neskáče. Až když to vypadá, že oba řekli všechno, co měli na srdci, tak se slova opět chopí ona. „Jestli se nemýlím,“ pohledem blýskne po Carterovi, „tak stejné příjmení, jsme zde měli i minulý rok. Donkervoort byl tvůj bratr, je to tak?“ dojatě si přitiskne dlaně na hruď. Sice neví, jaký spolu mohli mít vztah, ale předpokládá že pravděpodobně dobrý. „Chystáš se nějak pomstít jeho smrt?“ zeptá se ho ještě. „Jak moc se hodláte poprat o vítězství? Je něco, co by vás před výhrou mohlo zastavit?“ při těchto slovech se podívá i na Lennon a přejíždí pohledem z jednoho na druhého, čekajíc, co jí na to odpoví. Tak nějak předpokládá, že sem přišli vyhrát a ne se nechat zabít.
Lennon Sawyer: Jelikož je dotaz mířený konkrétně na Cartera, tak za něj ani nemůže odpovědět, ale podívá se na něj tím způsobem, aby viděl, že v ní může mít oporu, ačkoli to včera nedopadlo úplně podle jejích představ. Druhý dotaz, který je pak mířený na oba si prozatím promýšlí, než na to předešlí spolukrajan odpoví, jestli vůbec, když ho vidí, jak toho pořád nic moc neřekl.
Lennon Sawyer: Jelikož je dotaz mířený konkrétně na Cartera, tak za něj ani nemůže odpovědět, ale podívá se na něj tím způsobem, aby viděl, že v ní může mít oporu, ačkoli to včera nedopadlo úplně podle jejích představ. Druhý dotaz, který je pak mířený na oba si prozatím promýšlí, než na to předešlí spolukrajan odpoví, jestli vůbec, když ho vidí, jak toho pořád nic moc neřekl.
Carter Sinerger: Trošku si poposedne, když zmíní Dona. Už tak mu je celý tenhle rozhovor před tolika lidmi nepříjemný a teď se na tom jen přidalo. Pořád si nervózně poklepává rukou. Podívá se na Lennon, ve které hledá nějaké povzbuzení a hlavně ho uklidňuje, že je tu s ním. Chvilku se na ni jen kouká a pak konečně promluví. „Ano, byl to můj bratr.“ Přikývne a pak se odmlčí, jelikož neví, co má říct. Nakonec ze sebe dostane nějakou větu. „Dona jsem měl rád, tak si nemyslím, že bych mohl pomstít jeho smrt.“ Poví a pak je zase nějakou chvilku zticha. Povzdychne si. „Myslím, že až do posledního dechu. Jinou možnost nemáme, že?“ Všechna ta slova říká Lennon. Na tu druhou část otázky už neodpovídá, jelikož to sám neví a hlavně nevěří, že by se tak daleko mohl dostat.
Lennon Sawyer: Celou dobu, co Carter mluví, tak na něj kouká a usmívá se. Jednou na něj i kývne, aby mu dala znamení, že mu to jde vcelku dobře. Pro ni to není nic složitého, ale zrovna ty otázky, které tady dostává jsou fakt debilní, ale co už s tím nadělá, ony jsou vlastně debilní neustále, takže by si nepomohla ani kdyby měla nějaké jiné. Hlavně může být ráda za to, že se tu po ní nechce, aby vyřešila matematickou rovnici. „Do posledního dechu,“ zopakuje po Carterovi a přitom souhlasně přikývne k moderátorce. „Nevím, jestli tu ode mě chcete slyšet, jak moc se nevzdám, což je pravděpodobné, ale prostě nikdy nevíte, co bude.“ pokrčí rameny a vůbec neví, co jí na takové věci říct, aby to nevyznělo, že rezignuje nebo naopak na sebe nepředvedla moc velkou pozornost, aby se na ni profíci pak nesoustředili. „Bude to ale snad jízda. Přemýšleli jste někdy o tom, že by se v aréně mohlo vraždit prostřednictvím aut?“ dodá otázku, ačkoli neočekává, že by jí na to někdo odpověděl, ale třeba dá tvůrcům nějaké nápady.
Zatímco mluví, tak se nakloní ke stolečku před ní a vezme si sklenku se svojí vodou, z níž se rychle napije, aby jí nevyschlo v krku. Zároveň Lennon i Carterovi pokyne k jejich sklenkám vody. „Přesuňme se ale na chvíli k trochu jinému tématu,“ navrhne jim. „Jen tak mezi námi děvčaty, Lennon,“ potutelně se na ni usměje. „Jak se ti jeví letošní chlapečtí splátci? Myslíš, že by podle tebe některý z nich stál za hřích?“ mrkne na ni spiklenecky. „Stejná otázka platí v trochu pozměněné podobě i pro tebe, Cartere,“ zasměje se na něj. „Padla ti třeba nějaká dívčí splátkyně do oka?“ moc dobře ví, že tento typ otázek je vždy od diváků velmi žádaný a právě proto je hodlá na toto téma trochu potrápit.
Carter Sinerger: Usměje se. „Taková aréna by se mi líbila.“ Poví Lennon na její návrh. V takové by si dokonce i věřil na výhru. Na moderátorku ani na publikum skoro nekouká, jelikož ví, že by ho to znervóznilo ještě víc, a tak se soustředí na Lennon. Když slyší tu otázku, tak zčervená. To tu v Kapitolu mají snad nějaký odposlech nebo co? Něco jiného je to říct jen jí, ale říct to před celým Panemem? Na to prostě není stavěný. Čeká až odpoví Lennon, když na ni ta otázka byla mířená jako první. A zvažuje své možnosti.
Lennon Sawyer: Když už si myslela, že nemohou být otázky horší, tak přijde ještě debilnější. Povzdechne si tiše, ale pořád se jakžtakž mírně usmívá, aby to nevypadalo, že jí ta konverzace nebaví. Musí přeci nějak zaujmout a tohle je snad nejlepší možnost. Zasměje se, její klasický zvonivý smích. „No a není tomu tak v každém ročníku?“ pokrčí rameno a přisune si k němu hlavu, jako by si tím chtěla schovat své začervenání. „Určitě se tady najde nějaký kluk, kluci. Pohlední to jsou, ale jestli v tom mozku něco mají, tak to já nevím. Řekla bych, že je tady ale jeden konkrétní, který je velmi výjimečný.“ mrkne po moderátorce a vůbec neprozrazuje o koho se jedná. Lidi si to mohou domyslet, ale takhle je zatím nechá se utrápit nad přemýšlením.
Carter Sinerger: Pozorně poslouchá a sleduje Lennon. Vážně je v tomhle dobrá, to se jí musí nechat. Cítí, jak se všechny oči v publiku otočili na něj, když domluvila, takže zčervená ještě víc. „Ehh...“ Dostane ze sebe a nervózně polkne. „No...Ehmm... Jo?“ Řekne jakoby se ptal moderátorky, což tak vůbec vyznít původně nemělo. „Ehm.. no.. Je... Ehh...“ Nadechne se a koukne se na Lennon ve snaze se zklidnit, ale prostě tohle pro něj nikdy nebylo. „No.. Je tu jedna opravdu nádherná.“ Dostane ze sebe přičemž kouká na Lennon, takže to všem musí být jasné, o kom to mluví. „Možná až dokonalá.“ Poví a pak hned sklopí zrak dolů na svoje boty, jelikož si teď přijde fakt hloupě, když projevuje takové slabošské emoce na veřejnosti. Pak mu dojde, že to byla poslední otázka, a tak se zvedne a odejde z pódia, skoro až běží, jelikož tím bude mít tu hrůzu za sebou.
Carter Sinerger: Pozorně poslouchá a sleduje Lennon. Vážně je v tomhle dobrá, to se jí musí nechat. Cítí, jak se všechny oči v publiku otočili na něj, když domluvila, takže zčervená ještě víc. „Ehh...“ Dostane ze sebe a nervózně polkne. „No...Ehmm... Jo?“ Řekne jakoby se ptal moderátorky, což tak vůbec vyznít původně nemělo. „Ehm.. no.. Je... Ehh...“ Nadechne se a koukne se na Lennon ve snaze se zklidnit, ale prostě tohle pro něj nikdy nebylo. „No.. Je tu jedna opravdu nádherná.“ Dostane ze sebe přičemž kouká na Lennon, takže to všem musí být jasné, o kom to mluví. „Možná až dokonalá.“ Poví a pak hned sklopí zrak dolů na svoje boty, jelikož si teď přijde fakt hloupě, když projevuje takové slabošské emoce na veřejnosti. Pak mu dojde, že to byla poslední otázka, a tak se zvedne a odejde z pódia, skoro až běží, jelikož tím bude mít tu hrůzu za sebou.
- 7. kraj - Kalypséa Paranneau & Caleb Chase
- Body → rozhovor: [2/10] x [5/10] - oblečení: [0/10] x [5/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Chlapec ze 7. kraje má na sobě velmi ekologický obleček. Vše je tvořeno z recyklovaných materiálu, což ale na první pohled vůbec poznat. Čeho si však diváci jistě všimnou jsou dva opravdu miniaturní květináčky, které má chlapec na ramenou. Vyrůstají z nich malé rostlinky. Ty se pohybují sem a tam a přitahují na sebe pozornost. Aby bylo umožněno právě tomuto pohybu, rostliny nejsou živé, ale toho si jistě nikdo nevšimne. | Designér: Incognito
Dnešní večer už je pomalu za polovinou a její další povinností je přivítat na pódiu splátce ze Sedmého kraje. Z klapotu svých podpatků se snaží vytvořit něco podobného jako efekt bubnů a následně rukou prudce ukáže směrem, odkud by měla vyjít další dvojice. „Kalypséa Paranneau a Caleb Chace!“ pronese jejich jména velmi hlasitě, "pojďte mezi nás," vyzve je a ukáže na křesla, která tam jsou pro ně přichystaná. „Nečekala bych, že by se někdo z vašeho kraje mohl přihlásit dobrovolně. To se tam tak špatně žije, nebo se chystáš jít ve stopách vaší vítězky Sigourney?“ snaží se vyzvědět, co chlapce přimělo, aby se přihlásil dobrovolně. „Jaké jsou celkově vaše pocity z toho, že brzy půjdete do arény? Máte strach, nebo se snad těšíte?“ tahle otázka už je mířená na oba splátce.
Caleb Chase: Na pódium přijde splátce ze Sedmého kraje, na sobě má kostým od stylisty, který na něm přímo září, teda vypadá to tak, minimálně se na něm vyjímá a usměje se. Vyjde ze zákulisí na to osudné pódium, koukne do publika, jestli tam náhodou neuvidí třeba Sigourney nebo svojí mentorku Callistu, nějak je nevidí, dost možná tam jsou a on je pouze slepý, ale i tak publiku věnuje menší úsměv, přijde k moderátorce, na kterou se také usměje a k tomu jí podá ruku. „Dobrý večer.“ Řekne směrem k moderátorce a usadí se na menší gauč. Koukne na Kalypséu, na kterou se usměje, ale spíše to vypadá trochu jako nucený úsměv, k publiku vypadal mnohem příjemnější.
Kalypséa Paranneau: Je doslova vidieť, že sa jej na to pódium nechce. Na tvári má úplne nepríjemný výraz a na moderátorku sa len zamračí. „Čau,“ podarí sa jej zo seba pomaly vysúkať. Mykne jedným obočím a dosť strašidelným pohľadom prejde aj po moderátorke aj po svojom krajanovi. Snáď akoby ich oboch chcela zabiť hneď tu a teraz. Preloží si nohu cez nohu a potom sa v kresle celá vyvalí, chvíľa sa zdá, že sa snaží nájsť miesto na vyloženie nôh. Pozrie do kamery a ukáže do nej prostredníček.
Caleb Chase: Jakmile jeho spolukrajanka do kamery ukáže prostředníček, tak se trochu zděsí, avšak se nadechne a vcelku to odignoruje, nejspíše s tím opravdu nechce mít nic společného, tak se prostě jen mile pousměje do publika a snaží se v publiku vyhledat někoho koho zná, ale nějak se mu to nedaří, on ale věří, že tam někdo bude. Jakmile se ho moderátorka zeptá na dobrovolnictví tak jen polkne a zazubí se. „Víte, následovat stopy Sigourney také byl jeden z důvodů, však víte co před dvěma lety předvedla. Předvedla to, že i v Sedmém kraji jsou dobří bojovníci. Co si budeme, v Sedmém kraji se nežije špatně, ale tady v Kapitolu to je překrásné, ale to jistě víte, že?“ Snaží se zapojit do rozhovoru i publikum a jen se ještě usměje. „Také to bylo kvůli tomu, že chci dokázat své rodině, že na to mám.“ Řekne energicky, a pak chvíli mlčí.
Kalypséa Paranneau: Celý čas ako jej spolukrajan rozpráva má neslušne pretočené oči a vidieť jej len bielka. Je na nej vidieť, že sa jej tu absolútne nechce byť a je jej jedno, čo si rozpráva jej krajan. Neslušne je tam vyvalená, správajúca sa totálne odveci, čo sa takejto situácie týka. Predtým, ako ide na rad ešte tými očami raz pretočí a potom zase pomaly spustí. „Je mi to jedno. Aj tak nás dvadsaťtri zomrie. Ja im dávam šancu jeden ku dvadsaťdva, keďže tam aj tak spácham samovraždu, nejaké sprosté víťazstvo mi je úplne ukradnuté, môžete sa s ním všetci pekne zadrhnúť,“ na konci sa trošku šialene zasmeje a buchne päsťami po kresle. Naozaj vyzerá ako zmyslov zbavená.
Caleb Chase: Po chvilce mlčení se koukne na svojí spolukrajanku, nejraději by protočil oči, ale celkem se udrží, i tak na ní nemá nervy, malinko je na něm vidět, že je trochu naštvaný, ale snaží se to zmírnit, proto na ni raději nekouká, ale kouká na publikum a na moderátorku, hned jak jim položí otázku, tak se odmlčí a začne mluvit jako druhý, protože ho naneštěstí jeho milá spolukrajanka předběhne. „Popravdě kdo by neměl strach? Ale překvapivě jsem měl větší než jsme sem jeli, jak řekla prezidentka, máme si to užít, tak si to užijeme, že? Proč se tedy netěšit?“ Položí trochu řečnické otázky, ale sám na ně neodpovídá.
Na tváři má soucitný výraz, jakoby to celé prožívala s nimi a snaží se tvářit, že je ve všem naprosto chápe. Ihned na to ale naváže další otázkou. „Pokud byste si mohli vsadit, na koho by to bylo a proč?“ zeptá se velmi krátce a dává jim ihned prostor k tomu, aby se rozpovídali.
Caleb Chase: Zamyslí se nad další otázkou, je vidět, že nad ní opravdu přemýšlí. Dá si pravou nohu na levou a rukou se opře o koleno, těžko říci proč, ale určitě to k něčemu bude. „No, nevíme toho víc jak vy v Kapitolu, to přeci víte, že? Víme jen čísla a na tréninku se toho taky moc nedozvíte, takže moc netuším.“ Tentokrát odpoví pravdivě, teda pokusí se o to, těžko říct jestli se mu to daří, nejspíše ano, jakmile domluví, tak pohlédne na svojí spolukrajanku a věnuje jí úsměv, trochu falešný, ale není to poznat.
Kalypséa Paranneau: „Na nikoho nesádzam, je mi to jedno,“ riekne úplne nezúčastnene a ešte si aj mľaskne. „To vám fakt nie je jasné, že aj tak umrieme? Načo tieto rozhovory... Čo keby ste rozprávali len s ľuďmi ktorí naozaj šancu majú? Áno, keby sme sa snažili, možno je tam nejaké percento, ale načo?“
Jejich slova nijak nekomentuje, pouze se usmívá. Ona už totiž má své adepty, kterým bude fandit, ale nemůže ovlivňovat ostatní, proto se raději popojede dál. „Ještě než vás propustím, chtěla bych se vás zeptat na poslední věc, slibuji,“ přiloží si dva prsty k ústům, aby svůj slib opravdu podtrhla. „Čím si myslíte, že byste mohli zaujmout vaše potencionální sponzory? Co je na vás,“ odmlčí se a oba je sjede pohledem - „speciálního.“
Caleb Chase: Na moderátorku se zazubí a trochu přátelsky se usměje. „Ale prosím vás, nemůžeme vás všechno říct, sponzoři moc dobře ví z hodnocení čím je můžeme zaujmout, nemůžeme takhle nahlas o sobě říkat svoje pozitiva, to nemám pravdu?“ Usměje se na uvaděčku, a pak koukne i na diváky Kapitolu, na které pravým okem mrkne, nejspíše jim dává najevo, že něco má v malíčku, ale co, to se dozví asi až v aréně nebo jim to řekne pokud by vyhrál, těžko říct, co ho čeká v budoucnu.
Kalypséa Paranneau: Prekrúti očami pri tej stupídnej otázke. Bleskovo sa normálne posadí a potom sa už len silene usmeje. „Nič drahá, odo mňa čakajte len samú krv, koho, to už bude len na mojej nálade...“ Snaží sa pôsobiť naozaj uštipačne, keďže ju to tu už nebaví. Najradšej by tu asi všetkým polámala krky a odišla. Ona ale len nešťastne čaká, kým bude po všetkom. Nohou už začína po zem nervózne... Ani nie šliapať, ale skôr dupať.
- 8. kraj - Ashlinn Scaev & Archibald Chadwick
- Body → rozhovor: [5/10] x [2/10] - oblečení: [0/10] x [0/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Incognito
Zatím nemůže říct, že by ji někdo ze splátců vyloženě nudil, takže doufá, že to v podobném duchu bude i pokračovat a ostatní budou pořád tak zajímaví, jako zatím všichni. „Osmý kraj letos reprezentují Ashlinn Scaev a Archibald Chadwick, tak o nich pojďme něco zjistit,“ uculí se na diváky a počká, než oba splátci zaujmou své místo. Okamžitě na ně spustí. „U vás v kraji žije spousta kreativních a nadaných lidí, chtěla jsem se vás proto zeptat, na co si myslíte, že máte talent vy? Co vás baví?“
Ashlinn Scaev: Nějakou dobu už až nervózně postává v zákulisí, když se ozvou konečně jejich jména, až odhodlaně vyjde na pódium jako první. Jen co tam vyjde, pronese nahlas: „Zdravím Kapitole!“ Poté se usadí a zvědavě pohlédne na moderátorku čekající až přijde první dotaz, nemusí čekat však skoro vůbec. Slova se ujme první, plná odhodlání: „Pokud nepočítám talent na domácí práce, které jsou dosti časté a jsou na mém denním pořádku..“ zasměje se. „Tak rozhodně vyšívání.. s jehlou a nití to umím dobře a baví mě to..“ záhy pokývne na Archibalda aby mu dala pokyn, že domluvila.
Archibald Chadwick: V zákulisí se tak nějak pohupuje, dobře ví, že je to jeho poslední rozhovor před smrtí. Nejspíše vypadne hned první den, spíše než vypadne je lepší slovo, že umře. Ví to a už se na to nějak připravil, netváří se nějak nadšeně a svůj výraz také nemá nějak veselý, vejde za Ashlinn na pódium a jen se malinko usměje, úsměv je falešný a rozhodně není upřímný. Moderátorku ani nepozdraví, ani Kapitol, na co? Poslali ho na smrt a on to tak cítí. „Pokud nepočítám to, že musím denně chodit do továrny, aby má rodina přežila a uživila se, tak mi lidi říkají, že jsem chytrý, mám rád hlavolamy a myslím, že mi celkem jdou, ale nemám na ně tolik času, proč? Však víte, když si tady v Kapitolu žijete jak v bavlnce, tak někde trpět musí.“ Poví trochu povýšeně a co si budeme i trochu naštvaně, opravdu ho obtěžuje tady být.
Mlčí a sedí jako zařezaná, protože jim dává potřebný prostor. Přikyvuje na jejich odpověď a pomalu se přesouvá k další otázce. „Máte v plánu spolu v aréně nějak spolupracovat, když jste ze stejného kraje, nebo se rozejdete každý po svém?“ zvědavě po nich loupne pohledem, jakoby je chtěla podpořit v tom, aby prozradili něco o tom, jak spolu vzájemně vycházejí.
Ashlinn Scaev: Nad jejími dalšími slovy lehce pokyvuje hlavou. „Pokud ano, tak o tom nevím.“ pousměje se. „Ne, nemáme. Já osobně v aréně chci jít sama za sebe, spolupráci nesnáším, bojím se, že by mě spojenec zradil a to nechci. Ráda bych se z arény vrátila, nejde mi tak o vítězství jako spíše o život... mno...“ potichu mlaskne a olízne si dolní ret. „Děsí mě představa spolupracovat. Se spolukrajanem to třeba do finále dotáhnu, a pak ho třeba zabít, nebo přesně naopak nechat se zabít jím..“ pohlédne na něj. „Takže nevím jak můj spolukrajan, ale já jdu do toho sama za sebe.“ Natáhne se po skleničce s vodou odkaď ucucne.
Archibald Chadwick: Nad další otázkou jen protočí oči. Očividně ho vůbec nepotěšili. „To jste ty úžasné otázky vymyslela vy? Nebo někdo jiný?“ Slovo úžasné zní od něj trochu ironicky a uchechtne se, očividně ho to vůbec netrápí, co si o něm zbytek bude myslet, chová se úplně jinak než obvykle. Těžko říct proč. Nejspíše ho štve, že musí do arény. „Víte, raději budu sám, není to stejný důvod, ale s ní bych nebyl nikdy, myslíte, že by mi pomohla? Nemyslím si, takže na co být s ní, rozhodně ne kvůli kamarádství, stejně nás za týden třiadvacet bude mrtvých, takže možná i ona a já.“ Pokrčí rameny a je mu to šumák.
Zatímco, povídají, tak se nakloní ke stolečku před nimi a upije trochu ze své sklenky vody. Jakmile oba domluví, tak jim rukou pokyne k drobným zákuskům, které jsou na stolku také položeny. „Vůbec se nemusíte ostýchat a klidně si trochu oslaďte život,“ přisune podnos blíže k nim, aby se nemuseli případně tolik natahovat a přívětivě se na ně usměje. Nakonec přejde k poslední otázce, kterou pro ně má. „Měli jste teď možnost nějaký čas pobýt zde v Kapitolu, a tak by mě zajímalo, jestli je něco, co byste ve svém kraji změnili?“ zeptá se. „Co vás třeba tady zaujalo a chtěli byste to i v kraji?“ upřesní ještě svoji otázku.
Belatrix Hope: Až zaraženě svého spolukrajana pozoruje, sama na nabídku moderátorky opatrně uzobne jednoho cukrátka, záhy se opět napije ze skleničky, kterou stále drží, když moderátorka znovu mluví kouká na svého spolukrajana tak trošku nějak zmateně. „Pobyt v Kapitolu se mi líbil, byla bych schopná tu začít žít, ale svůj kraj bych neměnila, na to ho mám až moc ráda takový jaký je, i přesto kolik užasných věciček tady máte.“ pousmála se.
Archibald Chadwick: „Cukr.“ Pronese naštvaně a zamračí se na moderátorku, dává jí dost hnusně najevo, že její nabídku odmítá, nechce cukr a ani chtít nebude, co kdyby po něm byl slabší, už teď je slabší, na tož po cukru. Znovu protočí a oči a nahlas a dost neslušně zívne. „Kapitol je hezký, ale trochu si otázku upravil, chtěl bych, aby tady místní lidi zažili to co my v kraji, v Osmém kraji, všude samá továrna na ty vaše hnusné hadry a my tam nemáme ani kus přírody! Víte kvůli komu? Ano, kvůli vám! Kvůli vám všem!“ Domluví zvedne se a míří k odchodu, po cestě kopne do židle moderátorky, schválně, ani se jí neomluví a bez dovolení odejde pryč, dneska se chová opravdu divně a je mu to naprosto jedno.
Ashlinn Scaev: Zatváří se až omluvně, poté vstane. Moderátorce a poté publiku věnuje vřelý úsměv. „Omlouvám se za svého spolukrajana a hezký večer Kapitole!“ mávne na diváky, a pak odejde.
- 9. kraj - Egeria Asma & Benetton Vazarine
- Body → rozhovor: [6/10] x [5/10] - oblečení: [2/10] x [2/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Incognito
Egeria Asma: Stojí a vyčkáva, kým na ňu príde rad. Má na sebe šaty, ktoré sa jej páči, za čo je ráda. Aspoň, že ju štylista nenapchal do nejakého šialeného kapitolského oblečku. Už je na radu Ôsmy kraj a Egeria začína byť nervózná. Zhlboka a prudko dýcha a snaží sa sama seba upokojiť.
„Jako deváté v pořadí, pojďme společně prosím přivítat Egerii Asmu a Benettona Vazarine,“ představí další splátce. Ještě ani oba nesedí a už když spatří dívku, tak na ni zamává. „Egerie! Další známá tvář!“ zajásá a počká, než dojdou na svá místa. Okamžitě však pozornost strhuje k Egerii. „Jestli se nepletu, tak jsi byla jednou z účastnic v boji o srdce hezounka Ragnara, je to tak?“ chce se ujistit, ale moc dobře ví, že se neplete, opakuje to spíše pro diváky. „Jaká to pro tebe byla zkušenost? Co tě vedlo k tomu se přihlásit?“ rozpovídá se, že by skoro zapomněla na jejího krajana, takže má v plánu to napravit. Otočí se k němu, aby mu též mohla položit nějakou tu otázku. Chvíli přemýšlí, ale nakonec ji přeci jen něco napadne. „A co na tebe, Bene, čeká nějaká, jestli se vrátíš domů?“ s laškovným úsměvem do něj dloubne loktem a čeká, jestli se o tom rozpovídá.
Egeria Asma: Stojí a vyčkáva, kým na ňu príde rad. Má na sebe šaty, ktoré sa jej páči, za čo je ráda. Aspoň, že ju štylista nenapchal do nejakého šialeného kapitolského oblečku. Už je na radu Ôsmy kraj a Egeria začína byť nervózná. Zhlboka a prudko dýcha a snaží sa sama seba upokojiť. Veľmi dobre jej to neide ale to už počuje svoje meno. Vykročí si teda na pódium a rozhliedne sa okolo seba. To už prikráča až ku moderátorke a ešte skôr kým sa posadí, vyhŕkne na ňu moderátorka že ju pozná. Egerii chvíľu trvá kým sa spamätá a spomenie si odkiaľ by ju mohla poznať. „Čože?“ Spýta sa trocha zmäteno. „A ták! Áno už to tak bude.” Potvrdzuje moderátorkyné slova. Vôbec nerátala, že si pri Hľadových hrách niekto spomenie na Ragnara, preto ju to prekvapuje a trocha žmúrka očami. „No bolo fajn poznať, že nie všetci profíkovia sú zakerní a arogantní.“ Chvíľu sa odmlčí, aby si vypočula ďalšiu otázku. „Vlastne som sa prihlásila len kvôli kamarátke.“ Povedá jej. Snaží sa jej odpovedať všetky otázky. To už sa jej výsluch končí a na rad prichádza jej krajan.
Benetton Vazarine: Se svým ohlášeným jménem vstupuje na jeviště a na potlesk diváků odpovídá máváním. Letmě políbí moderátorce ruku, posadí se a pokývne hlavou směrem k moderátorce, jako na pozdrav. Vyslechne si odpověď Egerie, a pak i první dotaz na sebe a u něj naštěstí nemusí ani moc přemýšlet. „Hmm, víš o nějaké, o které já ne?“ naoko se podiví. „Ale vážně. Ne. Nečeká, zatím ne. Což je trochu s podivem, když v době práce ve skleníku jsem tam skoro jediný chlap a kolem samá holka. Tak třeba se do mě nějaká zamiluje, až mě uvidí v televizi...“ mrkne do kamery.
„Určitě tě musí mrzet, že jsi si Ragnara nemohla vzít,“ povzdechne si, jako by to prožívala s ní - „ale máš teď možnost alespoň vyhrát arénu, oba máte,“ snaží se je uklidnit. Nemůže ale moc zdržovat program, a proto rychle přistupuje k další otázce. „Když už jsme u té arény, v čem si myslíte, že byste mohli mít oproti ostatním výhodu? Co vám váš rodný kraj dal?“
Egeria Asma: Rozhovor smeruje opäť k Egerii a opäť k Ragnarovi. To už len trocha podvíhne obočie prekvapením ako uvažuje Kapitol a radšej sa nevyjadruje. „Áno, to máme,“ potvrdzuje slová, že majú šanciu vyhrať. Zrazu však príde otázka, o ktorej musí Egeria skutočne premýšľať. Chvíľu sa pozrie pred seba, aby si rozmysliela odpoveď. Nevie v čom presne majú výhodu. „Rozhodne mi môj kraj dal obrovskú výdrž. To si myslím, že mám veľkú výhodu opreti oštatným. Tiež viem narábať s rôznymi zbraňami, vzhľadom k našej výrobe. Čiže mi môj kraj dal veľa do arény. Myslím, že práve našou velkou výdržou a schopnosťou sa prispôsobiť máme výhodu opreti oštatným.“ Popritom sa pozrie na Benettona čo on na to bude hovoriť a usmeje sa naňho. Po celú dobu pôsobí príjemne a čias od čiasu sa usmeje do publika.
Benetton Vazarine: Trochu zvážní, než odpoví. „Ano, máme. Všichni ji na začátku mají. A ta šance se pak bude už jen zvyšovat a nebo snižovat, to podle situace. Jsem sice přemýšlivý, nad tímhle ale moc nepřemýšlím. V přemíře snahy se pak může leccos nepodařit a pak je všechno ztracené. A jestli je něco, co mi kraj dal? Určitě ano. Za všechno bych jmenoval skromnost a schopnost vyžít s málem. To co by jiným přišlo jako nedostatečné množství, pro mě je tak akorát a dokážu s tím málem zvládnout tolik, jako jiní s větším množstvím, samozřejmě za cenu nějakých obětí,“ odpoví a znatelně si oddychne, nečekal, že se tak rozmluví.
Mrká sladce svými řasami a pokyvuje lehce hlavou, aby jim ukázala, že ji jejich slova velmi zajímají a poslouchá je. Když domluví, tak se slova zase ujme ona. „Řekněte,“ dramaticky si přehodí nohu přes nohu a střídavě se dívá na Egerii i Benettona. “Máte na srdci či na jazyku něco, co byste vzkázali svým soupeřům?“ zvědavě při tom pozvedne obočí.
Egeria Asma: To už prichádza posledná otázka a Egeria sa pousmeje len tak mírne na moderátorku. Prestane sa však usmievať úplne keď začuje otázku. Teraz má odhodlaný výraz vo tvári. Koniečne má svoju vlastnú emóciu, ktorú nemusí hrať a nemusiela trénovať. „Áno, to mám. Chcem, aby moji súperi vedeli, že hoci som s Deviatého, neprofi kraja sa len tak ľahko nevzdám. A preto, že chcem vyhrať budem bojovať za každú cenu do posledného dychu. A zabiť mňa nebude tak snadné. To isté bysom chcela skázať aj sponzorom.“ Pozrie sa ešte na všetky prítomné a po skončení pomaly odkráča preč.
Benetton Vazarine: Egeria se přestala usmívat, ale on se naopak rozzářil. Tohle bylo přesně ta otázka, kterou chtěl. „Abych řekl pravdu, vůbec jsem nad vzkazem pro soupeře neuvažoval. Ovšem, jeden mě napadá...“ začne odpověď a po napití se vody hned pokračuje. „... a zní. Vážení soupeři, vážené soupeřky. Jsme tu pro vás, jsme na vás připravení a zkuste své štěstí. Minimálně já se budoucnosti nebojím, ať bude jakákoliv. Na viděnou v aréně!“ mrkne a ukáže přímo do kamery. Tím ukončil svou část interview a při odchodu ještě zakřičí do davu. „Krásný večer všem do Kapitolu a Panemu! Je skvělé tu být!“
- 10. kraj - Nicolette Desantis & Emmet Maxingine
- Body → rozhovor: [5/10] x [7/10] - oblečení: [7/10] x [7/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Desátý kraj se drží tématu z přehlídky, tentokrát ale splátci, díky bohu pro ně, nepřišli v býčích hlavách. Duch tohoto zvířete je ovšem zachován alespoň malými rohy. Ty jsou zasazené v barevných parukách, které mají oba splátci. Dívka i chlapec se pak drží barev stejných jako na přehlídce. Vrchní část chlapcova kostýmu a celé dívčiny šaty jsou z toho nejdražšího hedvábí, co se dá v Panemu sehnat. Všechny zlaté doplňky jsou samozřejmě pravé a také se podle toho třpytí. Vše doplňují barvy na obličej, které jsou na obličeje splátců naneseny podobně, jako byly při přehlídce naneseny na hlavy býků. | Designér: Gabi Marcy Peréz
Energicky se chystá přivítat další dvojici: „Prosím Nicolette Desantis a Emmeta Maxingine, aby se nám přišli trochu představit,“ zvědavě pohled upře směrem, odkud by měli oba splátci přijít a pohledem je doprovází až k jejich křesílkům. „Přeci jen, už jste měli možnost si své letošní konkurenty prohlédnout na přehlídce, ale také ve výcvikovém centru. Jak byste je zhodnotili? Myslíte si, že by se Desítka mohla letos po dlouhé době znovu dočkat vítěze?“ snaží se je hned při první otázce rozmluvit, aby pořád něco neříkala pouze ona.
Emmet Maxingine: Jakmile je ohlášený, vejde na pódium s zdraví všechny v sále. „Ahoj všem! Jak se máte?“ načež si potřese s moderátorkou rukou a usadí se vedle Nicolette do křesla. Sotva se pohodlně usadí, dostává hned první dotaz, a hned poměrně zákeřný. „Já nevím, zda jsem ten pravý, kdo by měl hodnotit kvality jiných. Ale tak samozřejmě, kvalita tam je a rozhodně ne malá. Někteří vzbuzují respekt, favority je ale třeba hledat v profesionálních krajích. Kraje jako my ale mají výhodu v tom, že jsou podceňovány a moc se od nich nečeká a tudíž můžeme jen překvapit. A když to tak vezmu, outsiderům se nedá nefandit...“ pokrčí s úsměvem rameny a oddechne si před druhou částí otázky. „Co se šance na výhru týče...“ maličko se odmlčí. „...je brzy o tomhle mluvit. Takhle... Mohla by, ale skutečně uvažovat se o tom dá až pak mezi posledními zbylými, dokud jsme všichni, znělo by to až moc sebejistě.“
Nicolette Desantis: Nechá Emmeta, aby prorazil cestu a v tichosti se vydává za ním. Zdá se být překvapena celým tím místem a jakoby v ten moment zapomněla mluvit, pravděpodobně to bude tou velikostí toho stadionu a těmi lidmi. Jenom zlehounka zamává lidem na stadionu a usadí se do křesla. Svůj pohled zaměří na moderátorku a přitom ji pozorně poslouchá. Snaží se její otázky hned zpracovat, ale nedokáže na ně v takové rychlost ihned odpovědět, potřebovala by asi chvíli na rozmyšlenou, naštěstí se slova ujme její krajan. Trochu si tedy oddechne a i jeho poslouchá. Nakonec to všechno souhlasně odkývá. „Také si myslím, že v každém splátci určitě něco je a i ten nejpodceňovanější může dokázat velké věci,“ její slova mohou znít až trochu moc sluníčkářsky. „Desítka by si to určitě zasloužila a doufám, že se dočká i dalších skvělých vítězů, jako je právě Claudie.“
Poslouchá je a občas po očku dloubne pohledem do publika a kamer, aby udržovala kontakt i s diváky. Jakmile oba domluví, tak ihned položí další otázku. „Jak jste spokojeni s kostýmy, které se vám dostávají od naší skvělé Gabi?“ je zvědavá, co jí na to odpoví. „Na přehlídce jste doslova zářili a myslím, že z vás mnoho lidí nemohlo spustit oči,“ zkonstatuje.
Emmet Maxingine: Další dotaz jej maličko znejistí, oblečení není jeho silná stránka a moc tomu nerozumí, přesto si vezme slovo jako první. „Lépe to asi zhodnotí tady Nicolette, já sám jsem z toho samozřejmě nadšený. Takovou šikovnost bych taky rád měl. Spokojenost je nepopsatelná. Všechno je na míru a velmi pohodlné a s oblečením z domova to srovnat nemohu ani v nejmenším. Profesionálka v oboru se pozná,“ zazubí se a s tímto komplimentem na rtech se napije z připravené sklenice a než předá slovo krajance, dodá druhou část odpovědi. „To je přece dobře, že si náš všímali. Nezbývá než doufat, že to bylo jen a pouze v pozitivním smyslu.“
Nicolette Desantis: Vyposlechne si další dotaz a koukne se na Emmeta, který se i ujme slova. Maličko se pousměje. Většinu jeho slov odkýve, protože s nimi souhlasí a nemá, jak by je popřela. „Troufám si říct, že bych si na to jistě zvykla, mít takové krásně pohodlné kousky v šatníku častěji,“ řekne popravdě. „Určitě bych za to ráda naší stylistce poděkovala, protože tu práci, kterou s námi měla a co zvládla udělat... prostě je úplně skvělá,“ při těchto slovech se snaží najít pohledem kamery, jako by to říkala právě Gabi osobně.
V tichosti sedí a nechává je mluvit. Nijak jim neskáče do řeči a dává jim prostor, aby to byla opravdu pouze jejich chvíle. Jakmile domluví, tak se na ně usměje. „Tak jo, když už jsme u vašeho kraje, tak mi dovolte jednu otázku týkající se zvířat zazubí se na ně. Dá si chvíli, aby svá slova správně zformulovala. „Pokud byste mohli mít úplně jakéhokoli mazlíčka, kterého byste si jenom mohli vybrat, jaké zvíře by to bylo a proč?“
Nicolette Desantis: Když dojde řeč na zvířata, tak předpokládá, že takovou otázku zvládne levou zadní, a proto se ujme slova jako první. „Nevadilo by mi mít úplně jakékoli zvíře,“ přizná se s trochu plachým úsměvem. „Ale stejně u mě na prvních liniích vždy vedou koně,“ přizná, přičemž se jí hlas dočista zlomí, jakoby si totiž na něco vzpomněla. Jen otevře pusu, ale nevyjdou z ní žádná slova. Rukama naznačí, že se omlouvá a odvrátí pohled pryč od kamer a lidí, snažíc se co nejrychleji zahnat svoje slzy a rozmrkat je. Nevnímá proto už ani slova svého krajana, takže když se zvedá z křesla, tak neví, jestli ještě mluví nebo ne a prostě rychlým krokem odejde do zákulisí, kde se okamžitě sveze na všechny čtyři a zalape bolestně po dechu.
Emmet Maxingine: Poslední otázka mu dá zabrat. Nad tímhle nikdy nepřemýšlel. Proto taky nechá první mluvit Nicolette, aby získal čas. Ta však, špatně pro něj, odpověděla rychleji, než čekal. Nakonec se přece jen odhodlá k odpovědi. „Opravdu jakékoli? Možná ani ne tak mazlíček, a bude to znít trochu podivně, vzhledem k zaměření kraje, ale, pokud by se mi podařilo ho ochočit, tak asi normální klasický dospělý býk. A proč? Jako malý je roztomilý, jako dospělý vzbuzuje respekt, a je vlastně i ztělesnění síly, navíc zastane spoustu práce jako tažné zvíře. A pokud by nešlo jinak, je z něj užitek v podobě masa. Na vlastní zvíře bych koukal z více hledisek, nejen jako něco na mazlení nebo jako módní doplněk,“ vysvětluje a zakončuje tak odpovědní část. „Díky! Díky. Jste skvělí! Držte nám palce!“ zdraví při odchodu diváky a ještě stihne zamávat do kamery.
- 11. kraj - Belatrix Hope & Keith Morrison
- Body → rozhovor: [6/10] x [8/10] - oblečení: [7/10] x [5/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Incognito
Jakmile oba splátci z Desátého kraje opustí pódiu a ona má přivítat další, tak se na to postaví. „Jako předposlední dvojici prosím přivítejte Belatrix Hope a jejího krajana Keitha Morrisona,“ pokyne rukou směrem, odkud by měli oba přijít. Až ve stejný čas jako oni se teprve zpět usadí. „Povězte mi, čím se mladí lidé, jako vy, mohou u vás v kraji zabavit? Co děláte ve volném čase?“ zeptá se jich zvědavě s úsměvem.
Belatrix Hope: Nezaujatě nějakou chvilku postává v zákulisí, jakmile se ozvou jejich jména vyjde za ním, předtím než se usadí zvědavě se porozhlédne po publiku, záhy se pousměje, je vidět její nervozita z tolika lidí. Poté, co padne první otázka čeká, že se toho její spolukrajan ujme nakonec však promluví sama. Pohlédne na moderátorku „ach...“ nadechne se. „Nejprve bych chtěla Kapitolu a nejen jemu popřát krásný večer. Ptáte se mě na volný čas?“ ušklíbla se. „Já sama za sebe osobně moc volného času nemám, a když už se nějaký najde věnuji ho za mě osobně svým mladším sourozencům či přiučení se nových věcí.“ odmlčela se. „Co však dělá můj spolukrajan vám neřeknu, to se musí podělit sám...“ usmála se na Keitha, sama se krapet uvolnila.
Keith Morrison: Jakmile zaslechne své jméno, tak se podívá na krajanku a naznačí jí, aby šla před ním, když však ještě nějakou chvilku povstává, tak se tam vydá jako první. Cestou těká pohledem po publiku. „Pěkný večer, Kapitole!“ Pozdraví, a když dojde k moderátorce, tak se na ni dokonce i usměje. Je to vynucený úsměv, ale kdo to tu pozná, že? Navíc je ta moderátorka mladá a pěkná, takže to možná nakonec ani není tak nucené, jak by chtěl. „Krásný večer je hned o dost krásnější.“ Poví jí s koketním mrknutím jako pozdrav a pohodlně posadí se do křesílka. Jakmile si vyposlechne otázku, tak se trochu uchechtne, jelikož něco jako volný čas nezná. Pohlédne na krajanku v očekávání, že si vezme slovo jako první. Dokonce ji i poslouchá, i když spíš kouká na Jasmine, které se trošku ztratil v očích. Je jako v transu, i když stále vnímá slova své krajanky. Když domluví, tak si trošku odkašle a zasměje se. „No, to asi fakt neřekneš.“ Poví Belatrix a věnuje jí také úsměv. „Myslím, že se tam dá pro mladé lidi najít nejspíš dost věcí, ačkoliv já také nebudu ta pravá osoba, které byste se na to měli ptát.“ Na chvilku se odmlčí a lehce si povzdychne. „Totiž od doby, co můj otec vážně onemocněl, jsem se stal živitelem celé rodiny, takže skoro žádný volný čas nemám. Ono uživit sedm krků dá celkem zabrat.“ Zasměje se.
Jasmine Lombard: Opře se pohodlně ve svém křesílku a naslouchá jim. Dívčina slova moc nevnímá, spíše se soustředí až začne mluvit chlapec, po celou tu dobu ho pozoruje a přijde jí, že má neskutečně uhrančivé oči. Trochu zalape po dechu, když se Keith zmíní o svém pracovním vytížení. „To je úžasné, co děláš pro rodinu,“ skočí mu na chvíli do řeči. Nevědomky mu při těch slovech přejede rukou po paži, načež si skousne spodní ret a nechává jej dál mluvit.
Keith Morrison: „To je samozřejmost.“ Poví, jelikož mu to tak úžasné nepřipadá a dodá. „Každý v kraji by na mém místě udělal to samé.“ Řekne a koukne se přitom na Belatrix, aby jej v tom podpořila. Okamžitě svůj pohled však přesměruje na ruku Jasmine, když se jej dotkne, načež svůj pohled přesměruje z její ruky na ní. Trošku nervózně polkne a pokračuje ve svém povídání. „Takže, když se výjimečně stane, že bych měl mít nějaké volno, tak se snažím sehnat další směnu, aby se rodina měla o něco lépe. Takže když pořád pracuju, tak kdo by měl čas na holky a tak.“ Pokrčí rameny, jelikož jemu to nikdy moc nevadilo. Jeho tón se změní ke konci z vážného na veselejší a dokonce Jasmine věnuje další úsměv.
Jakmile Keith své povídání dokončí, tak se na něj ještě zasněně dívá a až po chvíli si uvědomí, že je ticho, takže se rychle narovná v zádech a s trochu nervózním úsměvem si odkašle, přičemž si pramen vlasů zastrčí za ucho. „Dobře, dobře, dobře, jdeme dál,“ snaží se rychle zamluvit svůj menší výpadek. „Když jste uslyšeli na náměstí svá jména, co bylo první, co se vám honilo hlavou?“ zeptá se jich. Aby se neřeklo, tak pohled na malý okamžik stočí i k Belatrix, ale většinu času se dívá spíše na jejího krajana. „Mysleli jste si někdy, že byste mohli být vybraní?“ dodá ještě.
Belatrix Hope: Pozoruje Keitha když hovoří, vřele se usmívá, pak si však všimne letmého dotyku moderátorky na jeho ruce a zatváří se krapet až žárlivě. Když padne další dotaz, usměje se a ihned se slova ujme. „Než odpovím na váš dotaz..“ pohledem koukne na Jasmine. „Chtěla bych tě Keithe upozornit ať se nám tu nezamiluješ...“ teď sleduje hlavně jeho. Pousmála se. „Myslím, že nejsem jediná, kdo si všiml jak zasněně tady, Keithe, po moderátorce pokukuješ.“ nevinně pokrčila rameny. „Pokud přežiješ v aréně, času na lásku budeš mít dost... nemyslíš? I když třeba by si v aréně bojoval o život ještě víc, protože by jsi měl o důvod navíc přežít, kdyby jsi byl zamilovaný, či se snad pletu?“ odmlčela se, aby mu dala šanci odpovědět. „Abych odpověděla na váš dotaz má první myšlenka...“ zamyslí se a porozhlédne se po divácích. „První, co mě napadlo bylo, že musím přežít, a to pro svou rodinu.“ po její dodatkové otázce znovu promluví. „Pochopitelně, že tu ta šance byla vždycky, ale tak nějak jsem doufala, že se mi to vyhne, nevyhlo a tak sedím teď tady. A co ty Keithe?“ opět mu takto předá slovo.
Keith Morrison: Poslouchá, co Jasmine říká a pozornost věnuje především ji. Do publika se za celý rozhovor nepodíval ani jednou, jelikož mu je celkem dost ukradené. Když padne otázka, tak se opět otočí na Belatrix. Pohodlně se opře a čeká, co bude povídat. Poslouchá ji a je překvapený z toho, co říká. Nějak neví, co na to má říct, jak na to má reagovat, a tak se zasměje. Možná trošku zčervenal, což nejspíš lidé, kteří nejsou na pódiu s ním nepostřehnou, pokud ho teď nějaká z kamer nezabírá z blízka. Věnuje Jasmine rychlý pohled a vezme skleničku s vodou, která tam je připravená pro splátce. Napije se, aby tím získal trochu času na přemýšlení. Ty její štiplavé otázky se mu mezitím hromadí. Pomalu skleničku položí a až pak odpoví: „Jako by to byla tvoje starost, jestli se zamiluju nebo ne.“ Pokrčí nad tím rameny a pozoruje ji. Vážně nechápe, proč je ta holka tak protivná. „Vždycky žárlíš, když tě někdo nemá jako středobod vesmíru?“ Rýpne si na oplátku. Pak si poposedne a odpoví jí na její otázku. „Ale jo po aréně jistě bude na lásku času víc než dost, pokud se z ní dostanu. A těch důvodů, proč v aréně bojovat mám dost, to se neboj.“ Poví a chce pokračovat, jenže ona mu skočí do řeči, a tak jí nechá mluvit. Trošku se teď bojí otočit na Jasmine, když ho Belatrix, docela ztrapnila, a tak kouká na ni a snaží se jí neprobodávat pohledem. Když konečně domluví a předá mu slovo, tak se trošku zamyslí. „První, co mi proběhlo hlavou bylo super.“ Poví úplně stejně ironicky, jako mu proběhlo hlavou. „Prostě nikdy jsem nad tím ani nepřemýšlel, protože vždycky bylo tolik věcí, co jsem musel udělat a najednou tohle a všechny ty věci, co jsem doma nestihl přešly na malýho brášku.“ Odmlčí se. „Svým způsobem je to hrozně osvobozující pocit, že po tolika letech najednou nemusím nic dělat, jenom přežít arénu, že se z něj cítím až provinile.“ Poví popravdě. „Ale ono jistě přežít tu arénu nebude tak snadné.“ Zakončí a podívá se zase na Jasmine.
Poslouchají se jí vcelku dobře, navíc má přitom i skvělou podívanou, protože klučina se jí vzhledově celkem zamlouvá. Dívka však najednou dočista odbočí od tématu a začne hovořit ke svému krajanovi, snad za celou tu dobu se na ni až teď pořádně podívá. Je vidět, že se její reakcí docela dobře baví, ale to co povídá už jí tak vtipné nepřijde, spíše ji to trochu zarazí, protože by to do ní neřekla. Po očku zvědavě ale pokukuje po Keithovi, aby viděla nějakou jeho reakci a pohrává si s jedním pramínkem vlasů, který si zlehka namotává na prst. Plnou pozornost mu věnuje hned jakmile promluví a při jeho rýpavé poznámce se pobaveně zasměje. V tichosti je ale nechá, aby si to vyříkali, protože to diváci určitě chtějí. Nakonec si to ale přeci jen neodpustí a taky k tomu řekne svoje. „Nevím, proč by ti pouhé pokukování mělo vadit, Belatrix. Zbývá vám jen pár hodin, než budete převezeni do arény, copak bys Keithovi nepřála, aby během nich ještě zažil něco pěkného, když v životě se mu jinak štěstí pravděpodobně trochu vyhýbalo,“ podívá se na dívku trochu vyčítavě a potom už jim nechává prostor k zodpovězení jejího předchozího dotazu. Jejich odpovědi přijme s lehkým pokývnutím hlavy. „Určitě to zvládnete,“ snaží se je povzbudit ohledně arény, ale doufá, že chlapec pochopil, že to jsou slova spíše pro něj, ještě když se na něj usměje. Holčina ji celkem odradila těmi svými žárlivými poznámkami. „Avšak budu se s vámi muset pomalu rozloučit, ale ještě než vás propustím,“ vztyčí ukazováček, aby si ještě náhodou nemysleli, že už mohou jít. „Mám na vás poslední otázku,“ za touto větou nechá tajemnou pomlku, než otázku konečně vysloví. „Myslíte, že byste si zvykli na život tady v Kapitolu?“ Při této otázce se dívá hlavně na Keitha a letmo se usměje i na Belatrix, aby se neřeklo, ale pohled jí nevěnuje.
Belatrix Hope: Nad jeho slovy se zamračila... a ihned jak přišel další dotaz opět zareagovala na Keithova slova. „Netvrdím, že se do toho nějak moc hrabu jen jsem tě chtěla upozornit... jakožto tvá spolukrajanka.“ zasmála se, jeho až urážlivou otázku raději přešla, ale tu moderátorčinu ne pohlédla se zájmem na ní, její slova poslouchala pečlivě aby nic nepřeslechla což bylo vidět. „Netvrdím, že mi to vadí.“ její pohled očima mimo vše vypovídá přesný opak. „Jen si myslím, že jít do arény poblouzněný láskou neprospěje nikomu.“ Zavrtěla hlavou a raději pohlédla do publika, když padl dotaz i jako doteď se slova už téměř automaticky vzchopila první: „Nedá se říci, že se mi tu nelíbí, vždy jsem si to chtěla zkusit, ale už si život bez práce co je v 11. kraji na denním pořádku nedovedu představit. Takže nerada to říkám, ale spíše ne, život v přepychu nebude nic po mě.“ Svá slova pronesla tak nějak nezaujatě koukající do publika s hraným úsměvem na tváři, přeci jen vypadal skutečně takže pochybovala že to někdo pozná.
Keith Morrison: Nemůže si pomoc a musí Jasmine úsměv opětovat. Sice je mu jasné, že ty povzbuzující slova říká každé dvojici splátců, co tam sedí, ale chce si teď myslet, že je myslí jen pro něj. Nechá Belatrix mluvit, jelikož mu je celkem jedno, co si tu povídá. Stejně mu tohle už říkala. Když domluví, tak se nejdříve zamyslí a až pak promluví. „Myslím, že člověk je schopný si zvyknout na všechno. Tudíž ano, určitě bych si tady zvykl. Navíc to tu není tak strašné, když vám nedělají teda proceduru před přehlídkou nebo rozhovory.“ Zavtipkuje, a pak už se zvedá, jelikož jejich čas vypršel. „Bylo mi potěšením. Snad se ještě setkáme.“ Řekne jakoby všem, ale je to jasně mířené především na Jasmine. Pak už mizí v zákulisí.
- 12. kraj - Scout Maddox & Paxon Fates
- Body → rozhovor: [9/10] x [4/10] - oblečení: [0/10] x [5/10] | Moderátor: Jasmine Lombard
- Popis: Žádný. | Designér: Incognito
„Pomalu ale jistě se dostáváme ke konci, ale ještě než se společně rozloučíme, ráda bych přivítala splátce z Dvanáctého kraje. Potlesk pro Scout Maddox a Paxona Fatese!“ zatleská, zatímco čeká, než se k ní splátci dostaví. Přivítá je se zářivým úsměvem. Nedá jim však ani chvíli na oddechnutí a jen co zaujmou své místo, tak jim položí hned první otázku. „Jak jste spokojeni s komfortem, který vám je na ubytovně poskytován? Starají se o vás hezky a nechybí vám nic?“ zeptá se jich starostlivě a zároveň je vyzývá, aby si klidně postěžovali, pokud se jim něco nezdá.
Scout Maddox: Na dnešní večer má o zábavu na chvíli postaráno, když musí být zase středem pozornosti, což jí nijak nevadí. Vlastně jí nevadí vůbec nic, takže ještě předtím, než vůbec moderátorka dořekne jméno jejího spolukrajana, tak už si to kráčí doprostřed pódia, kde se s Jasmin kývnutím pozdraví. Usadí se a rozhlédne se okolo sebe, aby viděla všechny ty lidi, co sem za nimi přišli. Možná ne úplně všichni jsou fanoušci jejich kraje, ale i tak je to síla. Jelikož se slova zatím Paxon moc neujímá, tak to převezme ona. V podstatě mu ani nedává prostor, aby začal první. „No, je to tady skvělý. Nemám co podotýkat, ale k tomu komfortu by bylo potřeba mít ještě možnost navštěvovat jiná místa v Kapitolu, protože když už jde většina na popravu, tak proč si nemůže užít tu vaši krásu města?“ řekne na rovinu a vyzní přitom trochu naštvaně nebo spíše je naštvaný její výraz, což ale neznamená, že to tak opravdu je, jenom má svůj neutrální výraz jakoby mračící se a nepříjemný.
Paxon Fates: Posledních pár dní mu nepřipadá vůbec reálných, je to taková změna z jeho režimu, že neví, jak se s tím má vyrovnat. Jeho strategie pro dnešní večer je říct toho co nejméně. Nikomu tady nevěří ani slovo a je to příšerný pocit. Když ho vyzvou na pódium, pomalu se tam dobelhá, je vidět, že spíše z donucení. Neusmívá se, nemračí se, vlastně na jeho obličeji nejde poznat žádná emoce. Těžko říct, jestli je to jeho záměr, nebo si to neuvědomuje. Vyslechne si první otázku a ochotně nechá Scout mluvit první, on toho stejně moc neřekne. „To já bych se po Kapitolu naopak pohybovat nechtěl, bohatě mi stačilo tohle. Máte to tu pěkný, ale je to obrovská změna oproti tomu, co je v kraji,“ odpoví ihned jak jeho krajanka domluví a nic dalšího z něj nevypadne. I když to tak může vyznít, nemyslí to pozitivně, jemu to přijde špatné, jak je tu všechno nové a moderní. Je vidět, že je tady z toho dost na nervy, i když se snaží to skrýt. Dívá se stále před sebe a nevypadá to, že by se chystal nějak rozhlížet.
Pokyvuje na jejich slova chápavě hlavou. Když to však vypadá, že již oba domluvili, tak se k nim nakloní trochu blíže. Na oba se upřeně podívá, ale když mluví, tak se dívá spíše na Scout. „Jak jistě víte, tady v Kapitolu se nic neutají,“ pobaveně se zasměje, ale následně zase trochu zvážní. „Mohla bys nám prosím prozradit,“ podívá se na Scout. „Co tě vedlo k tvému malému výletu za panem Wesmyronem?“ vyzvídá. „Zároveň bych se vás obou chtěla v návaznosti na to zeptat,“ přejede si je pohledem, „máte někoho, kde komu vzhlížíte nebo koho jakkoli obdivujete? Případně čím si to dotyčný zasloužil?“ položí jim takovou možná trochu více otázku k zamyšlení.
Scout Maddox: Několikrát zamrká, když tady padne tahle otázka. Popravdě o tom nechtěla moc mluvit, alespoň ne přede všemi. Kdyby byla někde sama s Jasmine, klidně by jí prozradila všechna tajemství její náklonnosti k Elijahovi Wesmyronovi, ale zatím se dost zdráhá a dlouho jenom mlčí. Vlastně k tomu nic neřekne, než že se nejistě zasměje a pokrčí rameny. Pokud se tady nic neutají, už by každý měl vědět, proč se za ním vydala a říkat to znovu snad nemusí. Potom přejde k té další otázce, což jí v hlavě udělá velký bum, třesk, ohňostroj. Vykulí oči a otevře pusu, jako by chtěla už něco říct, ale namísto toho zastaví své dýchání a jenom nehybně sedí, protože si rozmýšlí, jestli se jí to chce vůbec říkat nebo si to chce nechat pro sebe, ale nakonec usoudí, že je to stejně jedno. „No, je jich hodně.“ řekne nejdřív opatrně a už zase pravidelně dýchá. „Vlastně všichni jsou skvělí, takže nevím, kde vůbec začít, ale asi to vezmu popořadě. Takže...“ udělá za tím dramatickou pauzu, načež to ze sebe všechno vysype: „Wynter je úplně aaarrrrggghhh! Je strašně krásná, nevím, jak to dělá, ale prostě na ní miluju úplně všechno. Victoria? Miluji její módu. Christian, o něm bych mohla básnit celý rok, ale jeho aréna byla velmi zábavná. Líbí se mi na něm to, že nikdy nevím, jaký zrovna bude. A pokud jde o Sigourney a Omara, však ti jsou boží stejně jako jejich otec. Omar je určitě v tajném životě Áres a Sigourney je jeho Afrodíté. Nevím, jestli někdy byli spolu, ale je to rozkošné. Aaaw! Chace, kde nabral ve svém věku tak delikatesní tělo? Nemám pravdu? A třeba u Toriany jsem si nikdy nemyslela, že by měla plastiky, je prostě tak hezká, nevím, co s tím všichni furt mají. Pravděpodobně závidí její kráse. Lewis a Desirée je kapitola sama o sobě, mohli by vládnout světu. Nadir a Gunner? Uff!“ setřese si jakoby neviditelný pot z čela. „Ti jsou sakra kus chlapa. Myslím, že bych neváhala, kdyby došlo ke sňatku.“ ze své ruky si dělá vějíř, protože je jí z toho jaksi trochu vedro. „Rosie je strašně roztomilá, akorát je škoda, že se poslední dobou nikde neukazuje. Tyrellovy obličejové rysy? Viděli jste je? Jsem bezeslov. Nibswan a Charles, nikdy jsem neviděla elegantnější lidi, akorát toho o nich také moc nevím. Ezra Donnovan je podivínský, přemýšleli jste někdy o tom, že by byli s Rosie k poňuňání. I když možná by vypadal ještě líp, kdyby se dal dohromady s tebou! Jooo, s tebou!“ ukáže rázně na Jasmine, protože když si je najednou představí spolu, je to rozkošné. „No, a pak ten Archer.“ zazubí se a drží si rukou obličej, aby se tady udržela ještě v klidu, ačkoli už to nějakou chvíli není a je v ráži fantazírování. „Líbí se mi, někdy si přeju, abych byla jeho mrtvá ex-holka. Je to divné? Asi jo, ale prostě ty splátkyně mají sakra štígro. A závidím Lacey Bennetové, že po tolika letech vypadá stále jako nějaká Bohyně. Bože, víte co? Hodila by se k panu Wesmyronovi? Je ten teďka vůbec zadaný? A kdybych byla Claudií, tak toho Archer už dávno sbalím, nevím, co jí tak dlouhou trvá.“ plácne se dlaní do čela, ale nemyslí to nijak zle. „A představte si někdy Gunner s Marvou, je to zvláštní, ale zároveň nehorázně fascinující. Fascinující! A takový Samuel taky není špatný, ale to bude spíše tou vizáží, jinak asi tak super není.“ pokrčí rameny, načež se její pozornost přesměruje na Paxona. „A taky Paxon. Hmm, takový tajemný, sotva mluví, prostě mohl by to celé vyhrát.“ nakloní se blíže k němu, vlastně se k němu až tiskne a čeká, jestli se taky teď rozmluví nebo bude zase celý tajemný. „Jsi single, že?“
Paxon Fates: Poslouchá svoji krajanku a tváří se docela dost zhrozeně. Ta holka mele pantem v jednom kuse a navíc takový kraviny, že ho to skoro až fascinuje. Je to zároveň otravné a zábavné, zkrátka zajímavá podívaná. Zatímco ona básní o vítězích, on si promýšlí, jak by mohl odpovědět. Času má opravdu spoustu, i tak se mu ale nepodaří vymyslet nic úžasného, a tak jednoduše zalže. „No, nemyslím si, že u mě by to byl někdo, koho tady Scout už nezmínila. Všichni ti lidé jsou inspirativní a určitě jsou to dobré vzory. Pak takhle v kraji to budou asi nějací členové mojí rodiny, oni vědí, koho myslím,“ řekne poměrně stručně a na zlomek vteřiny se podívá do kamery. Chybí mu domov, rodina a jeho život. Tohle totiž není vůbec nic pro něj a pomyšlení na to, že má ještě navíc jít zítra do arény, je vcelku hrůzné.
Jen co odpoví na její otázku, tak se zničehonic postaví a třikrát lehce tleskne rukama, přičemž avoxové začnou roznášet sklenky se šampaňským lidem v publiku a jeden přinese i tři sklenky pro ni a oba splátce. Tyhle tři sklenky jsou s nealkoholickým šampaňským, mají tedy nepatrně jiný barevný nádech. „Letošní rozhovory jsou téměř u konce, dámy a pánové, dovolte mi proto prosím, aby připila na všechny skvělé splátce, které jsme dnes měli možnost poznat,“ pozvedne svoji sklenku, „ať se vrátí ten nejlepší,“ pousměje se. „Na co si chcete připít vy?“ podívá se na oba splátce a předá jim tak slovo, aby mohli přednést svůj přípitek.
Scout Maddox: Je překvapená z toho, co jim tu přináší a cítí se velice výjimečně, že jsou jediní, co si tu mohou přijít. Doufá, že to není dětské šampaňské, ale je tam alkohol, protože ten by teď potřebovala. Nechá až to všechno přinesou a o Jasmine pronese přípitek, načež si vezme svojí sklenku a pozvedne ji se slovy: „No, tak asi na nás.“ řekne celkem jednoduše, protože jí nic jiného nenapadá a sama ví, že tady není nejlepší, takže je ten přípitek celkem o ničem, ale o to se nijak nestará.
Paxon Fates: Je rád, že je to všechno u konce. Bylo to docela krátké, ale i tak pořádné utrpení. Nesnáší tohle místo a lidi taktéž. Přijme sklenku, když je mu podána a snaží se o mírný úsměv, aby zase nepůsobil úplně zle. Přeci jen jsou tito lidé nejspíš jeho jediná možnost na přežití. Vyslechne si přípitky žen a jednoduše dodá: „No, a hlavně na vás,“ otočí se konečně k publiku, z čehož se mu udělá mírně šoufl, ale je to nakonec v pohodě. Napije se ze sklenky spíše z donucení, a pak už spořádaně odchází stejnou cestou, kterou přišel.
Jakmile oba domluví, přiblíží sklenku k té Scoutiné a Paxonově, aby si s nimi mohla přiťuknout a zároveň se na ně zářivě usměje. Následně upije trochu svého šampaňského a ještě naposledy promluví. „A to už je pro dnešní večer opravdu vše. Doufám, že jste si dnešek užili tak moc jako já, dozvěděli se něco o našich splátcích a případně si mezi nimi našli svého favorita. Zítra tedy na viděnou u našich legendárních Hladových her! Dobrou noc, Paneme!“ rozloučí se a zamává nejen do publika, ale i do kamer. Po celou tu dobu má na tváři nefalšovaný úsměv, je to pro ni skvělá zkušenost. Z pódia pryč se vydává až tehdy, kdy všechny reflektory zhas
