[ sevéna mekferhsn ]
vitality [ +30 ] × defense [ 41 ] × deceased - probodnuté srdce: Vender Crius Sinclair
- Co vlastně učinilo její dovednosti tak silné, jaké jsou nyní? Především to, že během tréninku zjistila, že mechanická protéza ruky jí dává daleko větší jistotu a dovoluje jí i silnější a rychlejší švih než klasická levá z masa a kostí. Nemá však nějaké vychytávky, je to jen odolnější a kvalitnější náhrada. Přesto, nebo právě proto je Savannah schopna během chviličky sekat ruce nebo řezat hrdla. Bleskové reakce jsou její poznávací znamení. Nedoporučuje se jí tedy například sahat na rameno, když se nedívá. Má-li zbraň, je v ohrožení váš život. Dlouhou dobu se rozmýšlela, co bude její hlavní zbraň a že měla velký výběr. Nakonec si vybrala dvojici takzvaných tlačných dýk, nebo tlačných nožů. Maličké, leč velmi ostré čepelky, které lze sevřít mezi prsty a které posléze fungují jako klasický boxer. Lehoučké, účinné a co si pochvalovala na nich nejvíce, byl fakt, že do poslední chvíle soupeř vlastně netuší, že nějakou zbraň má a může ji tak považovat za bezbrannou. Cesta k nim a poznání, že zrovna tohle bude úplně to nejlepší, trvalo několik měsíců, možná i nějaký rok. Vždy se v centru věnovala jiné zbrani, aby pak poté zjistila, že je pro ni nepraktická nebo jinak nevhodná. Až ji tyhle malé věcičky učarovaly. Stačí jeden bleskový švih a navíc není ani moc třeba se při švihu soupeře i dotknout a už teče z krku krev, nebo jedna dobrá rána a na světě je ošklivé bodnutí nebo hluboké říznutí. Ta protéza ruky, co má, se ale s těmihle malými věcmi moc zpočátku nemusela a bylo pro Savannah velice složité je vůbec udržet sevřené těmi mechanickými prsty tak, aby rány a švihy měly patřičnou sílu a razanci. Dlouhé týdny tréninků a počátečních neúspěchů tuhle nevýhodu však odmazaly. Jako záložní zbraň si zvolila klasické vrhací nože. Jsou podobného ražení, a trénink s nimi je podobný. Aby ale skutečně využila potenciál těchto tlačných nožíků či dýk, věděla, že bude muset být i velmi rychlá a hbitá. A jelikož byla odmalička vedená k zodpovědnosti, pojala stejně tak i trénink a trénování jako takové. Vyjma klasických dní, kdy jen cvičila a cvičí se samotnými dýkami a noži, měla a má i dny, kdy běhá, ob jeden den mezi pěti až deseti kilometry, a posiluje. Nejen činkami jako každý, ale i pro svůj kraj tolik typickým plaváním, a trénuje svoje reakce, když na ni otec hází balíky hotových sítí, aby je chytala. Celý tenhle program je korunován i patřičně upraveným jídelníčkem. Ať tomu věnovala a nebo věnuje jakýkoli svůj volný čas, má plnou podporu rodičů. Výsledek je vidět. Pevná postava, rychlost a obratnost a mezi prsty schována ostrá překvapení. Díky rodinnému řemeslu má i vycvičené nejen svaly na těle, ale i jednotlivé prsty a skrze pletení sítí zvládne připravit během chvilky i účinnou past, má-li po ruce provaz. Toť jest Savannah bojovná a taktická. Otec Herbert o ní řekl, když ji nečekaně přišel do centra vyzvednout a viděl, co vše zvládne a umí, že je jako lampička, která svým světlem láká otravný hmyz. Přesněji jeho slovy: „Nechá-li se případný protivník unést její krásou, je blízko samotné smrti.“ Až k nevíře tak může působit fakt, že bývá často podceňována, zejména po té nehodě s rukou. Sluší se na závěr připomenout, že tím, že ruka je metalická, má v ní tak sílu lisovacího stroje, ale jen a pouze v ní. S tou druhou už takové sevření nezvládne.
- Všechny ty životní peripetie a tréninkové nesnáze, způsobené hlavně zvykáním na „plechovou ruku“ přinesly i nějaké ty slabiny. Spousta lidí to má jako své plus, u ní je to však slabinou a jde o naprostou absenci jakýkoliv emocí. Všechny rozchody a úmrtí a osud v podobě toho úrazu udělaly ze Savannah emočně zploštělé děvče, u kterého je možné vidět maximálně tak úsměv, když je něco vtipného a něco ji pobaví. Pokud se nejedná o někoho vyloženě blízkého, ani nepláče. Už hodně lidí ji kvůli tomu má za necitelnou, nenávistnou a chladnokrevnou. Ačkoli má trénink dobře rozplánovaný, jednu věc do něj nezapojila, a to lezení a výšky. Přitom se to vzhledem ke všem těm sítím nabízelo. Zpočátku, když měla ještě obě ruce svoje, zkoušela to, ale jakmile jí zůstala už jen jedna původní, raději se do toho nepouštěla, aby ji nějak nerozbila, zvláště když v ní ještě neměla vyvinutý nějaký cit. Ovšem než nějaký stihla získat, tak se za tu dobu u ní stihl vyvinout strach z výšek a neschopnost kamkoli vylézt, což je do jisté míry v rozporu s rodinnou prací. Co to jde, snaží se věcem, kde by musela lézt, vyhýbat. Umí sice jako každý Čtyřkař plavat a vodu má také ráda, ale neumí jednu věc, ke které je voda též k potřebě, a to vařit. Je to ostuda, přece jen holka, která neumí vařit je opravdu zvláštní druh, ale nějak jí kouzlení s vařečkou nikdy nebralo a nebere. Jako každá holka má ráda líčení, ale nějaké maskování v přírodě nebo snad rozdělání ohně je věcí přímo nesplnitelnou. Ne, že by se bála zašpinit, umět rozdělat ohýnek jí ale v jejím kraji, navíc převážně vodním, přišlo jako ne úplně podstatné a proti logice. Což však nemění nic na faktu, že by se to ale moc ráda chtěla dodatečně naučit. Nikdy neví, kdy se jí to může hodit. A představa ovládání dvou živlů, ohně a vody je přinejmenším zajímavá.
- [ appearance ] Celkem vysoká holka, kterou příroda tvořila téměř dokonale. Dlouhé blond kudrnaté vlasy tomu všemu dávají roztomilý vzhled. Postavu má přiměřenou tréninku, žádný vyrýsovaný systém svalů však nenajdete, nějaký ten gram tuku se nejde vždy. Vyzáblina, i když s pořádnými svaly je v boji podle ní k ničemu. Co asi utkví na první pohled je její pravá ruka, od lokte je čistě mechanická po nehodě z dětství. Mechanická protéza má sice obal, imitující lidskou kůži, je tak možné ji zamaskovat, ale ona sama jej ve většině případů nenosí, snad jen na nějaké akce s hodně lidmi, jinak mezi přáteli a známými všechny ty technické finesy nechává vidět. Má za to, že by to lidi vidět měli, že to není nijak divný nebo limitující, natož tabu a že se za to není potřeba stydět. Zvláště, když mohou být takhle udělaní celí lidé. S přibývajícími léty si na ni zvykla a navíc je odolnější než klasická z masa, nemusí se tak o ni obávat. Nejčastěji ji najdete oblečenou v tom, co předurčuje její původ. Lehké, prodyšně věci jako třeba šaty, případně lehčí tepláky nebo tričko. Přímořské klima se pro ni stalo takovou součástí, že tam, kde se jiní choulí ve svetrech a mikinách, ona s klidem funguje v triku. Elegance a líčení jí cizí nejsou, není-li to potřeba, je radši.
- [ personality ] Profesionálku by v ní hledal málokdo, Savannah je vesměs obyčejné děvče s blond vlasy, ovšem většinou s neutrálním výrazem ve tváři. Je to tím, že moc jiných emocí, snad kromě úsměvu a nějaké poznámky, neprojeví a může se tak zdát, že má neustále špatnou a otrávenou náladu. Úsměv se také dá objevit, úplnou emoční plochost si dovolit nemůže, už jen kvůli interakci s rodinou. Kdo však dokáže Savannah rozesmát pravidelně, si zaslouží cenu. Je to v jistém slova smyslu rozdvojená osobnost. V případě tréninku a boje je soustředěná na svou věc a dá do ní veškeré síly, omezení neomezení. Na jiné věci, takové ty mladistvé, je to holka jako každá jiná. Pořádná, ctící své rodiče a rodinu, doma pomáhající, po klucích koukající. Možná i proto nekouká do budoucna a nic neplánuje. Žije současností. Nehraje si na něco, co není, ráda pomůže, a na nezájem kluků si stěžovat zatím také nemůže, i když, od doby, co je částečně stroj, na nějaký větší vztah zatím čeká. Nerada se totiž přiznává, ale alespoň tři nebo čtyři vztahy, jakkoli krátké, už měla. Více ale nikoliv. Všechny, jak je už jasné z minulého času, poslala k šípku a je momentálně sama. Kluci se asi bojí faktu, že by měli za přítelkyni z jedné čtvrtiny robota, jinak si to neumí vysvětlit.
× × ×
- [ file 001 ] Savannah se narodila do rodiny, kde se dá s nadsázkou tvrdit, že platí zákon „Oko za oko“. McPhersonovi se totiž odjakživa věnovali a věnují tvorbě rybářských sítí. Není nic lepšího a pevnějšího než ručně pletené sítě. Kromě školy a tréninku se i Savannah tomuto řemeslu věnuje. Pro ni je to příjemný relax a odreagování se. Ačkoli má už nějaký rok, stihla udělat velké životní kotrmelce, poznala blahobyt i bídu, načež opětovné zbohatnutí, dvě úmrtí v rodině, úraz a několik vztahů. Ale postupně. Savannah je doslova vymodlené dítě Herberta a Jolandy McPhersonových, kteří, když se jim podařil a splnil tento sen – mít potomka, neponechali nic náhodě a dali dceři vše, co jen mohli a bylo to v možnostech celé rodiny. V době jejího narození byly ručně pletené sítě to nejlepší, co se dalo sehnat a peněz tak bylo spousty. Savannah se tak dostalo kvalitního vzdělání. Mimo toho měla a má samozřejmě přístup do centra, kde si zlepšuje svoje dovednosti, má-li čas. Centrum ale musela na nějakou dobu vynechat, na rodinný byznys přišly trudné časy, když se v kraji rozběhla masová výroba z umělých vláken, samozřejmě za daleko nižší cenu. Nebylo snadné přežít tahle léta, ale podařilo se. Umělé sítě totiž po čase nevydržely působení slané vody a trhaly se. Část zákazníků se tedy vrátila a pozvolna se tak vrátily i peníze, což opětovně dalo více volného času i Savanně, a tak mohla opět moct chodit trénovat do centra. Během těžkých časů přišla o babičku i dědu, a když se opět začaly sypat peníze, začali se kolem její osoby často objevovat krajští kluci, ale těm zájem pak rychle přešel. Možná je to částečně i kvůli úrazu z dětství, kdy si hrála u svazku jednotlivých pramenů budoucích sítí, které čekaly na spletení, když jí při běhu podjely nohy a ona do toho chumlu spadla. Instinktivně máchala rukama, ale tak nešťastně, že si jeden z těch pramenů ovinula kolem pravé ruky tak důkladně, že se jí zařízl do ruky jen kousek nad samotným zápěstím. Nebýt rychlého zákroku otce, který byl poblíž, asi by již nežila a vykrvácela. Ačkoli byla ihned převezena do nemocnice, a doktoři měli velkou snahu dát to dohromady, ruka už ale cit zpětně nezískala a rodiče tak velmi neradi, ale nakonec z nutnosti přistoupili na amputaci, která nakonec připravila Savannah o ruku od lokte a výměnu za mechanickou. Jak ale Savannah rostla, bylo zapotřebí ji několikrát do jejího současného věku měnit, aby byla adekvátní jejímu stáří. Ta současná by jí měla již vydržet nastálo.