[ spencr ejken ]
Player: Renaiti
FC: Iain Armitage
Defense: 11
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Token: Knoflík z košile
|
Jak on sám o sobě strašně rád tvrdí, umí úplně všechno a není nic, co by nezvládl. Jenže jak už to z těchto slov napovídá, něco na tom nehraje. Je pravda, že zvládne dost věcí, ale to především s herní konzolí či klávesnicí. Dokáže prosedět hodiny u nějaké hry, jen proto, aby byl nejlepší. Má to štěstí, že se učí – to, co zrovna chce – velmi rychle, takže mu netrvá příliš dlouho se vždycky do nějaké hry dostat. Pokud by vás potkal v herním světě a byli jste jeho nepřítel, zabije vás během několika sekund. Zkrátka a dobře ví, jak se ovládají tyhle virtuální srandičky a rozhodně se je nebojí použít. Jeho cíl je vždycky stát na prvních pozicích žebříčků, jelikož když už něco hraje, chce v tom být dobrý. Na jednu stranu se z her naučil i pár věcí, které se mu v životě hodí. Každý hráč svým způsobem musí myslet alespoň trochu strategicky, aby byl úspěšný. Vzhledem k tomu, že si libuje spíše v takových těch drastičtějších hrách, kde se hodně střílí a zabíjí, tak mu násilí nebo třeba pohled na krev vůbec nedělá nějaký problém. Takže za tyhle schopnosti by mohl hrám poděkovat. Zvládne vždy myslet už dopředu a přijít tak na několik možných scénářů, jaký dopad by jeho rozhodnutí mohlo mít. Do ničeho nejde po hlavě. Vždycky si to řádně promyslí a třeba i několikrát zaujme jiné stanovisko, než se zcela rozhodne. Je zkrátka hodně přemýšlivý. Na svůj mozek se plně spoléhá a občas udělá i něco, co je mu zásadně proti srsti, když mu to přijde jako chytré řešení. Jak už to tak u lidí z tohoto kraje bývá, je přirozeně chytrý. Má dobrou logiku a ve škole není nic, co by nezvládl. Přírodní vědy mu jdou však ze všeho nejlépe – fyzika, biologie, chemie. Z těchto odvětví si na něj nikdo nepřijde. Hodně ho baví se učit, jelikož se mu líbí ten pocit, když může být chytřejší než někdo jiný a někoho jiného poučovat. Kdyby se nejspíše našel někdo, kdo by mu ukázal, jak má zacházet s takovými těmi lehčími zbraněmi, typu dýky či vrhacích nožů, možná by to i zvládl, ale takhle nějak nemá potřebu. Stačí mu, že jeho postavy to umí, proč by to měl zvládat ještě on. Mimo her je i přeborníkem v hraní na nervy, to mu jde taky na jedničku. Je imunní vůči ironii a sarkasmu, dost možná proto, že tomu nerozumí – je totiž zvyklý věci říkat na přímo a ne se schovávat za takovéto ubohosti.
Je rozmazlený, a to vážně docela dost. Tímhle by si ho někdo klidně mohl splést s nějakým dítětem z Kapitolu. Musí mít zkrátka všechno, nač jeho mozeček pomyslí. Když není po jeho, ztropí scénu. Nedělá mu to vůbec žádný problém. Křičet umí dost nahlas a pláč na povel mu také jde. Úplně ne na povel, že by si někdo luskl prsty a on by se rozbrečel, to ne, ale pokud nedostane co chce, klidně se rozpláče. Chová se zkrátka v mnoha případech dětinsky. Sice na to má věk a nemusí mu to nikdo mít za zlé, ovšem on se za to nemá rád. Snaží se pořád prezentovat jako ten chytrý a vyspělý, ale tomuhle prostě nějak nedokáže zabránit, protože ještě nemá to myšlení dospělých. Těžko říct, jestli by se dokázal v životě spolehnout i na někoho jiného. Je zvyklý na svoje rodiče, zatím bez nich netrávil nějak dlouhý čas a ví, že když je potřebuje, jsou tam pro něj. Lidem by se dalo říci, že spíše nevěří. Možná to bude i z toho důvodu, že většinu času tráví prostě mimo nějaké davy a dost často i realitu. Moc dobře ví, jak se taková zbraň používá – jeho postavy jsou v tom pod jeho velením vždycky dost dobré. Jenže to je všechno v takovém tom virtuálním nereálném světě. Kdyby to bylo na něm, nejspíše by nezvládl se ohnat nějakým těžkým mečem. Hlavně už proto, že tak těžkou zbraň by asi jen těžko nějakou delší dobu udržel v rukou. Hodně se na něm podepsalo právě to hraní her. Je zvyklý na to, že tam mu jde všechno a vlastně to svým způsobem není ani tak obtížné, jako kdyby to dělal v normálním světě. Představuje si tedy mnoho věcí až příliš jednoduše a jako naprostou brnkačku. Celkově je takový dost nesnesitelný. On jediný může a vždycky má pravdu. Je schopný vás o tom sáhodlouhým mluvením přesvědčit, že vás to unaví a nakonec mu to přeci jenom odkýváte, protože přijdete na to, že je to mnohem méně bolestivé než jeho žvanění. A tímto způsobem je zvyklý dosáhnout úplně všeho.
Když se narodil, asi nikdo nepředpokládal, že to bude takové číslo, jaké je. Možná i to je důvod, proč byl prvorozeným a zatím pořád jediným dítětem svých rodičů. Pokud by i druhé dítě bylo podobného ražení, jako je právě Spencer, pravděpodobně by to rodiče asi nepřežili. Těžko však říct, kde se jeho výchova zvrtla. Je však pravda, že nikdy na něj rodiče nebyli tak moc přísní. Nebyl totiž důvod, většinu času byl hodné dítě. Úplně nejhodnější poté, když mu do ruky vrazili nějakou elektronickou hračičku. Vážně mu ale přijde, že s rodiči vždy vycházel dobře. Nikdy do něj nemuseli sáhodlouze hučet, aby se dobře učil, to bral jako svoji občanskou povinnost. Naštěstí pro něj, neměli nikdy potřebu jej nutit do nějakých sportovních kroužků, aby to nebylo na úkor jeho vzdělání a s tím se naprosto ztotožňuje. Není totiž zrovna dobrý týmový hráč. Ani přátel moc nemá, vlastně nemůže říct, že by měl vůbec nějakého přítele, protože na přátelství nevěří. Nechápe, co lidi vede k takovým vztahům. Má jenom pár známých, jejichž přítomnost zvládne tolerovat a ačkoli si to nechce přiznat, je za ně i rád. A tím jeho společenský život zvesela končí. Mnohem zajímavější jsou jeho dosavadní úspěchy, kterých se mu podařilo dosáhnout. Výhry ve školních olympiádách považuje za naprostou samozřejmost, pokaždé když do toho jde. Ovšem je pyšný na to, že se mu podařil sestrojit mluvící budík, který mu jeho vlastním hlasem každé ráno oznámí nejen kolik je hodin, ale i jaké je datum a aktuální teplota. Kromě toho se mu také podařilo sestavit zmenšený model CT, díky kterému se mohl podívat, jak vypadá jeho morče zevnitř, tedy jen do té doby, než se i s přístrojem vznítilo. V ten moment se jeho rodiče přesvědčili, že není zrovna dobrý nápad, aby Spencer měl jakékoli zvířátko, báli se mu pořídit už i rybičku. Své volnočasové projekty většinou tvoří, jen když má opravdu nějaký geniální nápad a ty přeci člověk nedostává každý den. Jinak většinu zbylého času tráví před monitorem ve společnosti různých herních hrdinů. Rodiče mu to nijak nezakazují, nejen že by to nemělo smysl, ale hlavně z toho důvodu, že je děsí, co by si mohl najít za jinou volnočasovou zábavu. Je přesvědčen, že jednou si ho určitě najme někdo významný a zapojí ho do svého výzkumu. I kdyby to mělo být třeba zítra, určitě by neváhal a přijal to. Věří totiž, že mozkovou kapacitu na takové věci rozhodně má. Nikdy však nepřemýšlel moc nad Hrami, celé to dění kolem nich jde silně mimo něj. Kdyby se nelosovalo v kraji, asi by ani nevěděl, že vůbec začal další ročník.
