[ mars pajln ]
Player: Fion
FC: Miles Teller
Vitality: +15
Defense: 35
|
Contact: silviech@post.cz
Token: Náboj ze samopalu
|
Mezi své vrstevníky z Akademie nikdy příliš nezapadal. Většina budoucích profesionálních splátců se soustředila hlavně na fyzickou sílu, Mars však nikdy nepodceňoval důležitost bystré mysli. Rozhodl se, že tuto svou „slabinu“ využije ve svůj prospěch – na první pohled se může jevit jako dokonale povrchní, typický představitel Druhého kraje, který ostatní hodnotí pouze na základě toho, jak umí vrhnout nožem nebo s jakou vervou zmlátí svého protivníka. Mars však vždy mířil dál a naučil se odhadovat své soupeře i po psychické stránce – je velmi všímavý a dokáže vycítit a odhalit některé menší slabiny ostatních lidí. Pod otcovým vedením se naučil používat většinu střelných zbraní, a to i těch méně obvyklých, které se v aréně většinou nevyskytují – například pistole a pušky. Byť se v Akademii naučil efektivně bojovat na blízko, boj na dálku je pro něj mnohem příjemnější a přirozenější. Jeho největší zbraní je chladnokrevnost. Dokáže se rozhodovat na základě toho, jak je pro něj současná situace výhodná či nevýhodná a nezatěžuje se emocionálními břemeny. Vždy se přiklání na tu stranu, která zrovna vítězí, což u Marse vyústilo v nespočet nepřátel na všech frontách. Nikdy to však nepovažoval za slabinu. Je totiž toho názoru, že přátelé představují nebezpečí, protože jsou nevyzpytatelní a jejich závist často vede ke zradě. Naopak nepřátele by si měl každý držet u těla, protože není těžké odhadnout, co od nich čekat, což činí případná spojenectví daleko jednoduššími. Díky svému sympatickému vzhledu působí důvěryhodně a přátelsky, což mu poskytuje skvělou budoucí pozici pro vrážení reálných i pomyslných kudel do zad. Tváří se jako přítel, avšak zrada vždy přichází v tu nejméně vhodnou chvíli. Díky své pověsti doma v Druhém kraji vystupuje velmi sebevědomě, je oblíbený mezi dívkami a snadno si je získává na svou stranu – má takříkajíc stříbrný jazyk.
Jako dítě býval citlivý a jemný, avšak trpké zkušenosti a tvrdý trénink jeho osobnost zformovaly jinak. Téměř všem splátcům z Druhého kraje je vlastní božský komplex a ani Mars není výjimkou. Domnělá představa o vlastní nadřazenosti, umocněná jeho jménem a dlouholetou manipulací ze strany otce, z něj udělala egoistu posedlého slávou. Do vínku dostal nepříliš stabilní psychiku a notnou dávku zbabělosti. Odjakživa měl problém podívat se pravdě do očí, všechny problémy řešil pomocí úskoků a intrik a nikdy se nedal považovat za zrovna loajálního. Díky své nezměrné touze po moci má tendence podceňovat situace a lidi kolem sebe, jako kůň s klapkami na očích, který se žene jen za blýskajícím se vítězstvím v dáli a nevšímá si vlků, kteří mu jsou v patách. Ačkoliv je chytrý, lstivý a po fyzické stránce také rozhodně nepatří mezi outsidery, je to právě jeho zaslepenost, která jej činí zranitelným. Stejně tak jako většina splátců z Druhého kraje ve svém výcviku příliš nevěnoval pozornost schopnosti přežít či rozeznávat byliny. Vždy to považoval za něco zbytečného, koneckonců, v aréně vám kytičky proti sekeře nepomůžou, jak by řekl Mars. Vůči silám přírody tedy není příliš imunní – spoléhá se zejména na svou fyzickou sílu, dobrý trénink a inteligenci. Má jednu vlastnost, která se řadí mezi jeho silné stránky, ale zároveň jej poněkud limituje. Jako každý muž je na fundamentální úrovni prakticky bezmocný vůči ženám, a vzhledem k životnímu stylu, který praktikoval doma, je pro něj relativně těžké se v tomto směru ovládat.
Mars, pojmenovaný po římském bohu války, svému jménu však nikdy nedělal čest. Ač si jeho otec myslel, že takové jméno z jeho syna zázrakem udělá bojovníka, Mars jej neustále přesvědčoval o opaku. Raději než zbraně měl knihy. Sledování Her jej utvrdilo v tom, že k výhře nejsou zapotřebí jen svaly, ale hlavně mozek. Když nastal čas, aby Mars začal trénovat v Akademii profesionálních splátců, zařekl se, že ze sebe nenechá vymlátit rozum. Dlouho otci odporoval, prosil jej, aby trénovat nemusel – zůstal by v bezpečí doma, vždyť ve Druhém kraji se to dobrovolníky každý rok jen hemží. Marsův otec měl však jiný názor. Byl posedlý vidinou slávy a bohatství – sám nikdy nebyl dost dobrý, takže si prostřednictvím svého syna chtěl plnit vlastní sny. Byl toho názoru, že chlapec narozený ve Druhém kraji nemá jiné poslání, než se stát profesionálním splátcem. V tom se však velmi rozcházel se svou manželkou, která se navzdory povaze typické pro občany Druhého kraje o syna bála. Mars tedy začal trénovat tajně, zpočátku s velkou nechutí. Tehdy mu bylo dvanáct let. Jak roky plynuly, v Akademii se mu však začínalo líbit čím dál víc. Mars objevil skrytou část sebe sama, o níž doposud neměl ani tušení. Najednou mu dělalo dobře, když jej slabší soupeř prosil o milost. Líbily se mu jejich slzy, kochal se pohledem na zakrvácené tváře. Přestával je vnímat jako lidské bytosti, představovali pouze další překážku na cestě za vítězstvím, které se bylo potřeba zbavit. Když bylo Marsovi patnáct, jeho matka se dozvěděla, že již několik let tajně trénuje a co víc, užívá si to a považuje to za svou vášeň. V jejích očích se dopustil ultimátní zrady – ze dne na den opustila Marse a jeho otce. Přestože věděla, že Marsova radikální změna byla zejména dílem manipulace jeho otce, rozhodla se svého syna zatratit. Ani jeden už ji nikdy neviděl. Pravděpodobně odešla do ústraní, aby Marse nemusela vidět umírat, protože ve skrytu duše věděla, že nemá šanci v aréně přežít. Znala jej příliš dobře – žádná přetvářka z něj nemohla udělat chladnokrevný vraždící stroj. A měla pravdu – navzdory tvrdému tréninku Mars nikdy nepatřil mezi ty nejlepší. Byl to průměrný kandidát na profíka – takových Druhý kraj produkoval desítky. Proto se dlouho odmítal přihlásit dobrovolně a vysloužil si za to černý puntík u svého otce. S každou další odmítnutou příležitostí v jeho očích klesal. Mars se s tím vypořádal po svém – zneužíval svého přirozeného šarmu a brzy si získal pověst největšího děvkaře v okolí. Zlom přišel až později, když se konečně rozhodl, že se nakonec přihlásí jako dobrovolník. Nedokázal by žít s vidinou, že zklamal člověka, který za ním celý život stál, byť mu svou náklonnost dával najevo podivným způsobem – svého otce. Zároveň však věděl, že jeho matku může jeho rozhodnutí úplně zničit. Rozhodl se tedy, že se vrátí s vavřínovým věncem na hlavě, nebo zemře smrtí zbabělce, který se nikdy nedokázal sám rozhodnout.
