7th Pentagames - Profilové zkoušky

Avacyn – Otázka: Čeho nejvíc litujete v oblasti vztahu, ať už jde o jakýkoliv?

• 1. kraj - Garnet Wallace & Mason Chronus
• Body → rozhovor: [4/10] x [5/10] - oblečení: [6/10] x [8/10]
• Popis: Žádný. | Designér: Arvid Jorgensen

Garnet Wallace: Na pódium se vydává ještě předtím, než Avacyn uvede celé její jméno. Večer už chce mít za sebou a chce se věnovat už jen zabíjení. Nemá zapotřebí tu oslňovat diváky, jednou to už dělala a podruhé žádné divadýlko předvádět nechce. Předpokládá, že své fanoušky ještě má. „Zdravím,“ laškovně se usměje a odhodí si pramen vlasů dozadu. „Pravděpodobně očekáváte nějaký pestrý sexuální život, ale už mi ta pubertální fáze přešla. I když, pokud někdo máte zájem, dneska mi ještě brnkněte. Před arénou si přeci ještě můžu užít, ne?“ mrkne do kamery a hravě si skousne spodní ret, přičemž nevinně zamrká řasami. „Přenechám to už na Masonovi, jistě jste všichni jako já zvědaví. Tak prosím,“ otočí se na spolukrajana a povrchově se snaží vypadat, že ji to zajímá. Možná dokonce i jo, ale později stejně bude popírat, že to jenom předstírala.

Mason Chronus: Jakmile je uveden, vyjde po schodech na pódium. Trochu ještě cítí to bojování ze včerejška na soukromém představení, ale nedává to znát. „Zdravím! Pěkný večer všem zde!“ Decentně políbí ruku moderátorce, zamává, usadí se do křesla a jen žoviálně s úsměvem řekne: „Můžeme začít.“ Otázku, na kterou bude muset odpovědět, dostává vzápětí, sotva se dostatečně uvelebí. A moc se mu zrovna nelíbí a maličko po ní posmutní, byla to trochu jedovatá otázka. Těch vztahů měl ve svém životě hodně a to v jakémkoli smyslu toho slova. Od klasického manželství až po mentoring a vztah k svěřenému splátci toho ročníku. První nechal mluvit Garnet, a jakmile ona odpověděla, mohl spustit i on: „Nejvíce lituji vztahu se svými sourozenci. Když jsme se sešli v mých Hrách, bylo to nadšení a radost, ale s jejich průběhem každému z nás docházelo, že při troše dobré vůle se vrátí jen jeden z nás. Než jsme stačili své životy nějak zvláště propojit, tři byli po smrti a já se vrátil. Na Dorothin tehdejší pohled se zapomenout nedalo a nedá. Že to potom tehdy nenesli dobře rodiče, to už je zase o něčem jiném.“ S koncem odpovědi se mu začal třást hlas. Rychle se však vrátil zpět do role splátce-vítěze. Zvedl se a rozloučil se. „Mějte se a všem mým soupeřům posílám jeden vzkaz: Tenhle děda ještě neřekl poslední slovo!“ S máváním pak sešel opět schody z pódia, aby mohli jít další.    

• 2. kraj - Desirée Mason & Chace Styron
• Body → rozhovor: [7/10] x [4/10] - oblečení: [8/10] x [8/10]
• Popis: Žádný. | Designér: Arvid Jorgensen

Chace Styron: Tohle celé bere pouze jako jednu nudnou povinnost předtím, než bude moct zase zabíjet. Vážně by klidně zrušil celé to divadýlko pro Kapitol, jelikož je to jedna velká stupidita. Vlastně Kapitolu ani nemá co říct. To kvůli němu umřeli lidé, na kterých mu záleželo. Jakmile se ozve, že má přijít na pódium, tak se tam vydá. Samozřejmě se netváří nijak nadšeně a vlastně jim nemá v plánu ani nic předvádět. Jakmile zazní ta otázka, tak se jenom ušklíbne a na jazyk mu přijde jedna uštěpačná poznámka, ale zarazí se kvůli Desirée. Koukne se na ni a čeká, jestli se k tomu vyjádří ona jako první.

Desirée Mason: Velmi přemýšlela nad možností, že by se na všechny události v Kapitolu vykašlala. Přehlídku nějak přežila a včera se musela pro své dobro zúčastnit, jinak by se toho též nezúčastnila. Dnes měla v plánu se zavřít v koupelně a přečkat celé profilové zkoušky, ale násilím ji odvlekli do kosmetického centra a posléze ke stadiónu. S Chacem po celý pobyt v ubytovně splátců nepromluvila, jelikož neměla co mu říci. Stejně se jeden z nich dostane ven a bude to pravděpodobněji ona. Protočí očima, když kráčí pódiem na určené místečko doprostřed. Když moderátorka poví svůj dotaz, jízlivě se tomu zasměje. „Co asi tak? S Lewisem už nejsme pár, vlastně jsme ani nikdy nebyli. Vždyť víte o mém milostném životě vše, tak na co to mám ještě povídat?“

Chace Styron: Poslouchá, co říká Desirée. Trošku povytáhne obočí, když řekne, že s Holbournem už nejsou pár. To nevěděl. „Jeho smůla.“ Zamumlá, ale je si jistý, že to Desirée mohla slyšet. „Mně je líto, že jsem neměl víc času s Clove. Možná, kdybych nebyl takový děvkař, tak by to bylo jiný, ale i tak by nám Kapitol ten čas sebral. Taky mě mrzí, že Afanassy neměla víc času. Jinak jsem se pak o vztahy moc nestaral, protože jak mi Kapitol dokázal, tak jsou vztahy jen další slabinou a navíc zbytečností.“ Řekne celkem zahořkle a už by nejradši odešel z pódia, ale nenechá tu Desirée samotnou.

Desirée Mason: Otočí se s pobaveným výrazem na Chace. „Jo, to má pravdu. Vztahy jsou zbytečné a vedou k ničemu,“ mlaskne jazykem mezi zuby a protočí očima. „Občas je fajn být single, alespoň se nemusím omezovat jen na jednoho.“ Kdyby jenom byla s Lewisem za dobře, nejspíš by celý ročník nebyla taková, jaká momentálně je. Štve ji celý život a jediná věc, na kterou má chuť, je zabíjet. „Když jdeme všichni vítězové do té arény, třeba si tam společně vytvoříme nějaký skvělý vztah,“ poví ironicky, ale někteří Kapitolané tomu klidně mohou věřit, neboť náznak sarkasmu nebyl nijak velký. „Ani vám nemám co skvělého předvést, v aréně všechno uvidíte. Na to se můžete vždy spolehnout,“ mrkne a tím to chce ukončit. Už má v plánu odejít, ale vtom ji něco napadne. Nejspíš se dočista zbláznila. Shrábne si vlasy a dá si je na jednu stranu, načež si rozepne šaty, které ze sebe okamžitě dostane. Pod tím má samozřejmě černé negližé, přesně takové, kterým jistě nemůže Holbourn odmítnout. Zavlní se v nich celým tělem a udělá i otočku, aby se v nich představila, načež hodí laškovně očka do kamery. Tím to však nekončí a pokračuje dál až do naha, kalhotky hodí Chaceovi. Mohla by si tím někoho znepřátelit, zejména pak ženskou populaci, ale ta mužská by to mohla ovšem ocenit. Po dvou dětech má stále tělo fit jak čerstvá dvacítka, tudíž je zřejmé, že se za to ani trošičku nestydí. Sice už není tak štíhlá jako předtím, ale pořád je hubená a má atletickou postavu. „Voilà!“

Chace Styron: Na její slova přikývne, protože omezování se na jednu jedinou holku nikdy nebylo nic pro něj. Jízlivě se zasměje té poznámce o vítězích. „Jo, budou z nás nejlepší kámoši až na smrt.“ Neodpustí si dodat kousavě. Opět přikývne na její další slova, protože to, co se odehraje tady stejně nemá vliv na to, co se stane v aréně. Celý tohle je jedna velká blbost a ztráta drahocenného času. To si radši mohl uvařit nějaký dobrý jídlo, než bude zase v aréně. Už chce odejít, když vtom se před ním začne Desirée svlékat, což ho přinutí zůstat, protože musí uznat, že Desirée pořád vypadá sakra dobře. Nevidí důvod, proč by se měl koukat někam jinam než na ni, když se tu začala svlékat sama od sebe. Zkříží ruce na prsou a dál sleduje její představení. Možná čekala, že se k ní přidá, ale on k tomu prostě nemá důvod. Pak už na něj letí její kalhotky, z čehož je trošku překvapený, ale co si budeme nalhávat, hodně holek by po něm hodilo s radostí kalhotky. A hodně holek by teď rádo bylo na jejím místě. Každopádně si přijde, jako by měl nějak zasáhnout. A možná přimět i Holbourna doma žárlit. Přece jen je to takový starý zvyk, který ho vždycky dost pobaví. Vydá se k Desirée. „Myslím, že bychom se měli přesunout jinam.“ Řekne svůdně a vezme ji do náruče tak, aby, i kdyby se mu vzpírala, ji byl schopný donést do zákulisí. Je mu jasné, že mezi nimi k ničemu nedojde, i když by se tomu nebránil, ale prostě ten zvyk naštvi Holbourna je v něm zakořeněný až moc hluboko. „Tak se tu mějte.“ Řekne a spiklenecky mrkne do kamery, pak už se i s nahou Desirée v náručí vydává k odchodu.

• 3. kraj - Rosie Alisee Wayne & Tyrell Gilbert
• Body → rozhovor: [6/10] x [4/10] - oblečení: [8/10] x [8/10]
• Popis: Třetí kraj se drží tématiky z přehlídky, ovšem přidává k tomu ještě další prvky. Kromě pomyslných elektronů, které kolem splátců levitují, je kostým tentokrát ještě jakoby zžírán chemikálií. Rosie a Tyrell se bát nemusí, nic se jim nestane, ovšem díry na na jejich oblečení se pomalu zvětšují. Po dobu jejich odpovědí nemají šaty šanci úplně se rozpadnout, kdyby je však na sobě měli opravdu dlouhou dobu, samy by se zničily a z růžovo-modro-fialové části by nezbylo vůbec nic. Rosie ze sukně navíc stoupají ještě barevné výpary, které taktéž evokují chemikálie. U Tyrella tento jev lze pozorovat v oblasti ramen.  | Designér: Gabi Marcy Peréz

Tyrell Gilbert: Povzbudivě se na Rosie usměje, když mají konečně vyjít na pódium. Mají tu výhodu, že jdou ještě relativně brzy a obecenstvo tedy není ještě tolik znuděně, jako bývá ke konci. Cestou na pódium jí ještě poplácá po rameni, jako kdyby snad byli nějací velcí přátelé. Pravda je taková, že je to debil a ani na ni za celý pobyt v Kapitolu nepromluvil, i když původně chtěl. „Docela haluz, být tu znovu, že?“ pronese otázku do prázdna, ale kdyby Rosie chtěla odpovědět, dává jí prostor. Před publikem se cítí nejlépe, proto nemá žádný problém začít nějaké povídání hned takhle z kraje. „Rádi vás vidíme,“ obrátí se na publiku a poté i na kamery. Opět je chvíli zticha, aby když tak Rosie mohla něco říct.

Rosie Alisee Wayne: Skoro by zapomněla, kde vůbec je, jak je fascinovaná svými šaty. Až když uslyší jejich jména, tak zvedne hlavu. Zaznamená Tyrellův úsměv a vřele mu ho oplatí. Snaží se vyrovnat jeho tempu, aby šli ten kousek po pódiu oba zároveň. „To tedy,“ přitaká souhlasně, „asi jsme měli být trochu lepšími mentory, aby ta pravděpodobnost, že tu dnes budeme, nebyla tak vysoká,“ zazubí se na Tyrella a pak hlavu otočí směrem k publiku. „Je mi jasné, že se všichni moc těšíte, co vám povím o svých vztazích, ale pravda je, že kdybych měla vyjmenovat všechno, čeho lituji, tak tu budeme až do dalších Her,“ zasměje se. „Kdybych to měla ale nějak ve zkratce shrnout,“ odkašle si, „všichni, kterých se to týká to vědí - moje rodina a přátelé,“ vyhledá očima kameru a semkne rty do úzké linky. Na chvíli se odmlčí, než pokračuje dál: „Ale protože už nechci žádné nevyřešené vztahy, kde by se nevědělo, jestli vás mám ráda, nebo ne. Tak mám, mám vás všechny moc ráda,“ posmutněle se usměje a v očích se jí maličko zalesknou slzy, ale rychle je rozmrká. „Vždycky jsem vás všechny měla moc ráda, mami, tati, Neo, Claudi, můj milovaný Třetí kraji. A mrzí mě, že ne vždy jsem to uměla dát dobře najevo,“ zlomí se jí hlas, pokusí se to ještě zachránit alespoň úsměvem, když už není schopna říct nic víc. „A co ty, Tyrelle, také máš něco, čeho lituješ?“ zeptá se ho a přesměruje tak pozornost na něj. S milým úsměvem ho po celou dobu poslouchá.

Tyrell Gilbert: Poznámce o tom, že mohli být lepšími mentory, se zasměje. Je to poněkud smutné, ale má pravdu. Když už se hlásí ke slovu první ona, nechává ji mluvit. Nepotřebuje nutně odpovídat první, popravdě ani úplně neví, co by měl říkat. Když přijde na lítost, je to pro něj téměř neznámý stav a přijít s něčím, co by nevyznělo špatně, bude opravdu oříšek. Zatímco nad tím přemýšlí, poslouchá Rosie a přikyvuje. Úplně se s ní nezná, ale z jejích slov to vypadá, že neměla úplně jednoduchý život. Tváří se poněkud smutně, ale to vše pouze pro oči Kapitolu, ve skutečnosti by mu to bylo asi docela jedno. Když předá slovo jemu, na obličeji se mu objeví křivý úsměv. „No, abych pravdu řekl, moc toho asi nebude,“ rozhodne se nakonec být upřímný a věnuje pohled publiku. „Co se vztahů týče, opravdu si neumím nic vybavit. Je pravda, že jsem si po Hrách moc života neužil,“ odmlčí se a skloní hlavu. „Možná je to právě tím, neměl jsem šanci žádný pořádný vztah vybudovat. Šest let, co to je?“ smutně se usměje a hlavu zvedne zpět k divákům. „Je mi 24, zažil jsem toho asi víc než obyčejný člověk v mém věku… Konkrétně Hry,“ poznamená a chvíli přemýšlí, jak bude pokračovat. „Než se z arény vzpamatujete, jdete do ní znovu, celkem pech,“ opět se zasměje, i když to nejspíš moc vtipné není. „To je ale důvod, proč se chci vrátit. Nemám chuť umírat takhle mladej, to je hrozně trapný. Jednou jsem si řekl, že arénu přežiju, tak to zvládnu i podruhé. Jestli se vrátím, třeba budu mít konečně šanci nějaký ten vztah vybudovat, potom ho zničit a litovat, nebo tak něco. Nevím, prostě mít z toho života něco víc,“ pokrčí rameny a zhluboka se nadechne. „Asi by bylo fajn, kdybyste mi to přáli,“ mírně se usměje a doufá, že to, co řekl, dává alespoň trochu smysl. Následně otočí hlavu směrem k Rosie.

Rosie Alisee Wayne: Zaklepe Tyrellovi na rameno. „Pst,“ snaží se upoutat jeho pozornost, nerada ho vyrušuje, když mluví, ale látka jejích šatů se začíná rapidně zmenšovat, zvláště u některých oblastí a je na ní vidět, že ji to trochu děsí, protože by nerada ukázala Panemu víc, než musí. Postaví se proto na špičky a nakloní se k Tyrellovi. Něco mu zašeptá do ucha, ale dává si bedlivý pozor, aby to nebylo slyšet. Zároveň tímhle gestem chce publiku trochu napnout, když nevědí, co mu vlastně pošeptala. Pak se jenom potutelně zachichotá. „Krásnou dobrou noc, Paneme,“ pošle všem vzdušný polibek a co nejrychleji se odebere z pódia pryč, ale ještě se ohlédne za Tyrellem, aby si byla jistá, že ji následuje.

Tyrell Gilbert: Zahledí se na chvíli před sebe a přemýšlí, že by ještě něco řekl, ale v tom mu na rameno zaklepe Rosie. Vyslechne si, co má na srdci a zvedne u toho mírně obočí. „Jasný,“ odpoví polohlasem a zasměje se stejně jako ona. Má pravdu, zatímco si tady oba vylévali srdíčko, jejich kostým se pomalu začal rozpadat a to nebylo dobré znamení. Kapitolané se mohou jen domnívat, co bylo onou šeptanou věcí. „No nic, asi se odebereme do zákulisí,“ pronese a tleskne si při tom. „Bylo mi ctí,“ zasalutuje publiku, počká, až se pryč odebere Rosie a poté vyrazí za ní.

• 4. kraj - Nibswan E. Finefeather & Theodor Finnigan
• Body → rozhovor: [6/10] x [5/10] - oblečení: [5/10] x [4/10]
• Popis: Kostým je inspirován labutí, kterou si nese Nibswan ve jméně i na svém snubním prstenu. Dívka má na sobě šaty, jejichž sukně a rukávy jsou tvořeny právě z pravého labutího peří. Jako doplněk má ještě ve vlasech korunku, taktéž z labutího peří. Chlapec má k bílému peří ještě kontrast tmavých kožených kalhot, zatímco jeho sako je pokryto labutím peřím. Občas z nich obou nějaké to peříčko upadne. | Designér: Kesame Brannan

Theodor Finnigan: Jako pravý gentleman nabídne Nibswan rámě, aby s ní mohl vejít na pódium. Zastaví se uprostřed a se zářivým úsměvem publiku zamává: „Zdravím vás, lidičky,“ koukne se přitom i do kamer. „Doufám, že jste se na nás těšili, protože my rozhodně ano,“ zazubí se a po očku koukne na Nibswan, jestli s ním bude souhlasit. „Je to zajímavé, zde stát po tolika letech, a přitom prožívat vlastně to stejné,“ dodá jen tak mimoděk. „Jistě vím, co vám odpoví má kolegyně,“ pokyne rukou k Nibswan, „takže si necháme to nejlepší na konec a já vám ve zkratce řeknu, čeho lituji já, berete?“ otáže se řečnickou otázkou a pozvedne hravě obočí. „Lituji snad jenom toho, že jsem nenapravil tu křivdu, kterou mi způsobili rodiče a že jsem nemohl dokázat, že ne všichni rodiče musí být tak strašní, jako ti moji,“ povzdechne si, ale nakonec nad tím pokrčí rameny. „Ačkoliv je mi jasné, že byste nejraději slyšeli něco pikantnějšího,“ zamrká do publika spiklenecky, „tak máte bohužel smůlu, ze článků z magazínu toho určitě víte více než dost a nic jiného se od té doby bohužel nezměnilo,“ pokrčí znovu rameny. Poté se obrátí k Nibswan a utichne, aby jí dal prostor k tomu promluvit.

Nibswan E. Finefeather: Čas mimo verejných výstupov trávi úplne priodzene s Charlesom. Ťaží ju, že všetko, čo s ním mohla kedy zažiť už buď nepríde, alebo minimálne bude poznačené jej druhou účasťou v Hrách. Nechce si pripustiť, že by ho nechala na tomto svete sama, a zároveň vie, že pre neho jeho teraz situácia možno zložitejšia, než pre ňu. Jej absencia silnejších emócií voči ostatým ľuďom a chabé prejavovanie emócií mohla raz a navždy vyvážiť jediným jedným aktom, ktorým by konečne všetkým dokázala, že nie je taká mrcha, ako si veľa ľudí myslí. Teda nie je určite ani žiaden anjel. O to nejde. Skrátka tú svadbu mohla urýchliť. Mala sa dať rýchlejšie dokopy, nechať si pomôcť. Na srdci ju ťaží balvan egoizmu. Síce tam bol vždy, ale doteraz ho nikdy skrz svoju rozvahu a ochabenú schopnosť cítenia nevnímala.

Keď nadíde čas rozhovorov, dovolí Charlesovi jej pomôcť obliecť si šaty a nasadiť jej zásnubný prsteň, ktorý z dôvodu tréningu momentálne nenosila. Drží sa na celkom dobrej úrovni, Kapitolania určite ani nespoznajú, že si prechádza peklom. Dá im to, na čo sú zvyknutí - trpkú šarmantnú mladú dámu. Mierotvorcom neodporuje a nechá sa doprovodiť až do televízneho štúdia. Nič sa na ňom nezmenilo, predsa len tu nebola naposledy po úspešnom absolvovaní svojich hier, chodievala sem aj často po nich. Po foyer a chodbách pre štáb kráča celkom sebavedome, i keď na vnemovej úrovni si nie úplne nutne je vedomá svojho okolia. Nezaujímajú ju ako členovia štábu, tak ani stylisti, ale najmä ani jej protihráči. Predstava toho, že táto doteraz zatiaľ veľmi kultúrou sprevádzaná udalosť naberie divoké krvavé obrátky, jej spôsobuje zvláštne motanie hlavy. Vyslovene to nepoberá. Jej mozog začne fungovať až s príchodom prvého kraja na pódium. Tí ľudia, ktorých v detstve obdivovala vyzerajú pod vplyvom okolností akosi sucho, zostarnuto a vyprahlo. Pozorne počúva, čo rozprávajú. Niektoré ich slová jej prestávajú dávať význam. Vie sa dokonca pristihnúť pri tom ako sa zamýšľa nad niečím úplne mimo aktuálnej reality. Pred očami jej pod stresom začne jej myseľ prehrávať upokojujúce obrazy, väčšina z nich sú kadejaké detaily z jej kraja. Ani sa nenazdá a príde rad na ňu. Moc sa zasnívala, ani si neuvedomila, ako rýchlo to prebehlo.

Na pódium kráča vzpriamená, aby každému ukázala svoju dominantnú vysokú atletickú postavu. Zároveň sa núti nepôsobiť odpudivo, čo pre ňu nepredstavuje žiaden problém. Je rada, že jej Theo ponúkne gentlemansky ruku, dodáva jej to zvláštnu oporu. Síce k nemu nikdy žiadne sympatie nechovala, berie to ako milú zdvorilosť, nie samozrejmosť. Pri kolegovom pozdrave smerom do publika a kamier sa ona donúti na vlažný rozvážny úsmev a minimalistické mávanie voľnou rukou. Nechá ho, nech rozpráva prvý a pri jeho slovách istoty nad tým, že vie, čo Nibswan povie sa v duchu zasmeje. Nevie to nikto, len Charles. Po krátkom tichu nastane čas, aby sa prejavila. Chopí sa svojej šance.

„Myslím, že nie je tajomstvom to, čo ma trápi. Určite je veľa vecí, ktoré som chcela s Charlesom stihnúť, napríklad našu svadbu, ktorú sme plánovali v období po týchto Hrách. Trápi ma, že tieto Hry sú možno udalosť, ktorá nás rozdelí. Nemali sme to nikdy ľahké, no náš vzťah pre mňa vždy veľa znamenal, aj keď som to svojmu snúbencovi nie vždy dávala veľmi najavo...“ Nadýchne sa, premeriava si nervózne podlahu, kým zo seba vydá. „Mrzí ma, že v tejto situácií nie sme len my dvaja. Teda... Oficiálne sme mali o sedem mesiacov byť traja, ak mi rozumiete. Teraz sa bojím, že môj muž nepríde len o svoju snúbenicu, ale aj o dieťa.“

Theodor Finnigan: Dlouho po jejím oznámení zůstane prostě jenom mlčet. Neví, co by k tomu měl říct. „Samozřejmě moc gratuluji,“ pokusí se na Nibswan co nejvíce usmát, ačkoli je to takové hrané, protože neví, jak reagovat. Slyší šum v publiku, a tak se raději rychle rozloučí, než se něco semele. „Přeji všem krásný zbytek večera a mějte se fanfárově,“ zamává jim a znovu nabídne Nibswan rámě. To už mizí oba z pódia pryč.

• 5. kraj - Adrienne Emilia Reyes & Tristan Morgensen
• Body → rozhovor: [0/10] x [10/10] - oblečení: [9/10] x [9/10]
• Popis: Žádný. | Designér: Arvid Jorgensen

Tristan Morgensen: Po vyřknutí jeho jména se vydá s přirozeným úsměvem na pódium. Dnešek mu přinesl dobrou náladu, proto se ani nezdá, že je na celou letošní šaškárnu nasraný. Vítězem není dlouho a už ho chtějí zase zabít. Nejhorší na tom všem je, že ani nemůže pořádně protestovat, když si nechce zavařit a zkusit obalamutit smrt podruhé. „Dobrý večer, Kapitole,“ mávne do publika, „dobrý večer, Paneme,“ věnuje pohled do kamery. „Za večer jsem si mohl vyposlechnout několik zajímavých odpovědí a dlouho jsem nad svou přemýšlel,“ odmlčí se. „Jak jistě všichni víme. Byl jsem v aréně s moji ženou. Pravdou je, že v našem vztahu byly spoustu nejasností a celkem špatná krev. No, nedopadlo to dobře,“ pokrčí rameny a zhluboka se nadechne pro nová slova. „Za ty dva roky se toho mnohé v oblasti vztahu nezměnilo. Abych pravdu řek', měl jsem to vždy... eeiieh,“ pokývne hlavou ze strany na stranu a ukazováčkem s palcem naznačí titěrný gesto, „maličko špatný. Můžete si domyslet sami. Kámoši si ze mě vždycky dělali srandu a domluvili se spolu, že mi zaplatí eskortu. No, před půl rokem jsem se vrátil do Vesnice Vítězů a málem jsem se z toho složil, když jsem ji viděl v posteli. Kdo očekává, že bylo něco víc, tak ne. Tím to ale nekončí. Dneska vám chci s moji spolu-vítězi předvést divadlo k tématu otázky. Předem děkuji za svého mentora, Thea Wadswortha, a hereckým kolegům, Sigourney Wesmyron a Gunner Cosgroveovi, který navíc připravil vizuální a zvukovou kulisu. Díky. Takže to nebudeme víc protahovat, Romeo a Julie v kosmu!“ uvede změněnou a zmodernizovanou divadelní hru a jde se připravit, mezitímco bude na scéně někdo jiný.

Theo Wadsworth: Hned vklouzne na pódium, jakmile se Tristan odebere pryč. Naštvaně si to tam vykračuje, dokud se nedostane do středu pódia, jež se teď na malou chvíli změnilo v divadelní jeviště. „Všichni mi říkali, že na vztahy mám stále ještě času dost, ale vidět ji s jiným mě dočista ubíjí, ještě s takovým děvkařem,“ začne kratším monologem, aby diváky uvedl do děje, „ale tohle si chlapeček za rámeček nedá, flirtovat s holkou, která se mi líbí! Však já mu ukážu,“ ďábelsky se zasměje a v ten stejný okamžik prstem zmáčkne tlačítko na rukojeti, kterou celou tu dobu drží v ruce, z níž vyjede modře zbarvená čepel světelného meče. Dá si čepel tak, aby mu její barva ozářila obličej a vyčkává na příchod další postavy, aby mohl pokračovat.

Gunner Cosgrove: Mezitímco Tristan kecal s publikem, tak si připravil a načasoval všechno potřebné k představení, aby nemusel tolik odbíhat. Nějakou obrovskou roli v téhle hře nezastává a je za to upřímně rád, neboť se radši vyskytuje za kamerou, i když nemůže popřít, že ho kamery mnohdy zachycují velmi slušivě. Na scénu jde první on s Wadsworthem, nemá žádnou psanou roličku, Romeo a Julie má úplně jiný rozměr a vlastně si ani fiktivní jména nevymysleli, což je ovšem schválně, ne že by byli málo kreativní. Všechno v podstatě nechal na Tristana, když se jedná o jeho profilovou zkoušku. Předtím, než se odebere na scénu se nejprve dá do role, ale taky nijak příliš nepřehání. Potom své kroky rozzuřeně nasměruje na pódium, které nyní představuje velmi fantasmagorickou zahradu plných neonových květů. „Tristane, ty si umíš vybírat! Pro jednou sis ten poklopec mohl nechat zapnutej,“ řve na něj přes vysílačku, co má napojené na ucho. „Kde jsi? Musíme na jinou planetu, Wadsworthovi plánují útok a mají na své straně gumové medvídky. Plivají kyselinu, ty vole!“

Tristan Morgensen: Spěšně se převléká do kombinézy a do toho se angažuje hlasem do scény: „No co? Asi jim to v posteli neklapalo, když je teď se mnou. Zmlkni radši a počkej na místě, už jdeme.“ Do pozadí začnou střílet lasery, neboli kyseliny gumových medvídků. „Ty kráso! Kde to sehnali?“ promluví ke Gunnovi, ale poté se vypne a z jeho strany je absolutní ticho. Nejspíš se svou ženou utíkají před Wadsworthy.

Theo Wadsworth: Prudce se otočí, jakmile se tam objeví Gunner. V jeho tváři je stále patrný hněv, zůstává však stále ještě stát, dokud nedomluví i hlas Tristana. „Mluvíš s tím svým úchylným kamarádem?“ zakřičí na Gunnera a běží k němu jako smyslů zbavený, ale těsně před ním se zastaví. „Doufal jsem, že to skoncuji nejdřív s ním, ale to ty,“ ukáže na něj světelným mečem, „ty jsi je seznámil a neseš na tom největší vinu, to ty jsi ta rakovina, co se dostala mezi mě a moji milovanou,“ naštvaně se po Gunnerovi začne ohánět svojí zbraní, ale jelikož je to jen maketa, tak je jasné, že se mu nic nemůže stát.

Gunner Cosgrove: Mračí se do prázdna a nechápe, jak to Tristan může brát tak na lehkou váhu. Potom to vše utichne. „Halo? Halo?!“ Zpětně se však ozývá úplně někdo nečekaný. Prudce se celým tělem protočí směrem, odkud zní Theo. „Co to slepičíš, kámo?“ nechápavě na něj pohlédne, než mu dojde, že se jedná o toho chlapce, kterého si měla Sigourney brát. „Já ne, to moje Schau-“ nestačí doříct větu, když se Theo vytasí se svým světelným mečem. Nedovolí mu, aby si tu do něj jen tak sekal, a tak svůj meč též vytasí. Jenže to bohužel nejde podle plánu a z rukojeti žádný laserový paprsek nevychází. „Kurník šopa!“ dostane plný zásah do břicha. „Ty zmetský Wadsworthe,“ skácí se k zemi a začne z něj vytékat neonově červená krev. Je vidět, že naschvál přehrává, jinak ve svých filmech nic takového nedělá. „Pomsti mě, Tristane! Pomsti mě!“ zařve teatrálně a po něm zůstává už jen bezvládné tělo bez duše na zemi.

Tristan Morgensen: Světla reflektorů tentokrát ozáří jeho a začne se ohlížet kolem sebe po zahradě. „Sigourney?!“ zakřičí zoufale. „Ztratil jsem ji. To ne. To se nemělo stát!“ O krok dále spatří mrtvé tělo na zemi, zděšený pohled jej doprovází až ke Gunnovu tělu. Koukl na Thea, kterého si stačil všimnout, ještě aby ne, když se svým světelným mečem září na sto mil. Ohne se k tělu. „Ach, to je jenom Cosgrove, phew,“ uleví se mu a otře si neviditelný pot z čela. „Ještě že to nebyla Sigourney,“ uchechtne se a vstane ze země. „Ty jeden prašivý žárlivče! Ona si mne vybrala, smiř se s tím,“ vytasí světelný meč a má v plánu svého kamaráda pomstít.

Theo Wadsworth: S uchechtnutím sleduje, jak jde Gunnerovo tělo k zemi. Otočí se k Tristanovi a jakmile domluví a vytasí na něj meč, tak se opět ujme slova. „Ha, koho to sem jenom zombie nesou,“ změří si ho znechuceným pohledem, „ona, že si vybrala tebe? Copak je rok 2020? Tady už se nehraje na to, co chce ona,“ zavrčí na něj, „nesmířím se s tím a ne a ne a ne!“ dupne si u toho jako malé rozmazlené děcko.

Tristan Morgensen: Funí jako rozzuřený býk a poslouchá ta jeho protivná slova. „Nedivím se, že si nevybrala tebe. Koukni se na sebe, jsi bezvýznamná nula, kterému zapomněli vyměnit plenky,“ uchechtne se. „Ona je má! Jenom má!“ rozpřáhne se, aby to děcko mohl už zabít, a tím pomstil svého kamaráda.

Sigourney Wesmyron: Objeví se na scéně, ale pravděpodobně s menším zápalem než kluci, jelikož na tohle zkrátka není stavěná. „Oh Tristane, Tristane. Kam jsi jenom šel Tristane. Zahrady barvami vášnivé, jako tvé rty jedovaté, chceš-li, abych zemřela, řekni si jen a přestanu žít,“ řekne nezáživně, nicméně cupitá jako lesní víla do dění. „Tak kde jsi, sakra?“ zařve zničehonic, ale záhy jej ihned spatří. „Ach ne! Theo!“ vykulí oči, když si všimne muže, kterého si měla vzít. „Ne, nech mého Tristana na pokoji! Ach, ty moje korunovaná hvězdice,“ zmíní, což je menší odkaz na Kvítečka. Posléze se k nim přimotá do boje, aby je zastavila i klidně svým tělem.

Theo Wadsworth: Když se Tristan rozpřáhne, tak provede to samé a jako ve zpomaleném záběru se pustí do útoků proti němu. Veškeré své vřavové výkřiky se snaží také přizpůsobit tomu, aby celá ta scéna působila zpomaleně, ale samozřejmě je to jen hrané. Jakmile se do jejich souboje přimotá Sigourney, nezvládne už svoji ránu nijak zabrzdit a zasáhne ji. „Neeeee,“ plácne se dlaní do čela, „co jsi to jen provedl, Tristane, ty hovado, to jsi měl schytat ty!“ jednou rukou si zprudka zajede do vlasů, jakoby si je snad chtěl vytrhnout.

Sigourney Wesmyron: „Ach ne, jsem zasažena,“ poví opět bez citů a velmi znuděně, načež se chytne za břicho. „Co jsi mi to udělal, Theo? Ty's tomu dal. Ta bolest, ta ohromná bolest. Nechte se už, vy infantilové, krvácím duhu!“ poprvé do toho dá nějakou tu zuřivost a vrazí facku oběma do obličeje. „Čumte, co jste mi provedli. Za to můžete oba, už vás nechci ani jednoho!“ a opět se vrací do svého ledabylého tónu a skácí se k zemi.

Tristan Morgensen: „Aaargh! Ty jsi hovado. Koukej, co jsi udělal!“ zakřičí na Thea, načež se ozve plesk. Sigourney mu dala možná větší ránu, než měli původně domluvené a jak si to zkoušeli. „Au, ty krá... so,“ chytne se za obličej a svoji pozornost plně věnuje Theovi, se kterým to už chce ukončit. „Všechno je to jenom tvá vina, chcípni ty zrůdná bestie,“ stejně jako předtím Theo proti němu vede zpomalený bodný útok do srdce.

Theo Wadsworth: Dřív, než stačí cokoli říct, tak mu na tváři přistane pořádná facka. Dlaní si tvář promne a na chvíli trochu vypadne z role, protože takovou šlupku nečekal. „Ach neee,“ jen jediné, nač se zmůže, když Tristan vede zpomalený výpad proti němu. Jakmile ho zasáhne, tak přesně v ten okamžik mu z hrudi vytryskne neonově červená krev, stejně jako předtím Gunnerovi. Jen s tím rozdílem, že to Tristana celého pocáká. S hodně hlasitou ránou sebou praští o zem a jednou rukou se chytí za srdce a tu druhou křečovitě zvedne vzhůru, „já umírám... umírám... a jsem mrtev,“ chraptí, až nakonec utichne a ruka mu padne podél těla. Hlavu natočí na stranu, zavře oči a vyplázne jazyk, aby bylo jasné, že je kaput.

Tristan Morgensen: „Ha! A máš to!“ Vyskočí do vzduchu a přitom ještě zvedne ruku v pěst jako nějaký vítěz. Potom si ihned uvědomí, že vedle něj je mrtvá Sigourney. „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, neeeeeee! To se nemělo stát,“ klekne si k ní a zatřese s ní silou, že z ní ještě vytryskne neonová krev. „Žiješ, brouku?! Žij! Nakazuji ti to! Ještě to můžeme spravit. Theo je mrtvý, už jsme jen my,“ ale Sig se už neozývá. Přichází tichá scéna, ve které brečí, dokonce mu i věrohodně stékají slzy. „Už nechci bez tebe žít!“ zarazí si do sebe hluboko meč a tím končí jeho milostný život se Sig. Poté je další tichá scéna a nic se neděje.

Sigourney Wesmyron: Najednou cukne tělem a zakucká se, než se poté zvedne na zadek. „Fuj, to bolelo,“ řekne do prázdna. Potom si všimne, že oba její kandidáti na milostný život skapali. „Vy debilové, vy jste se zabili?“ Přesune se k nim a nejprve začne třást s Tristanem, poté s Theem, jenže ti nic nedělají. „Na to nemám, jdu radši žít dál,“ zvedne se a odchází od obou.

• 6. kraj - Rowan Grier Willdone-Mallder & Jeffrey Horn
• Body → rozhovor: [5/10] x [6/10] - oblečení: [7/10] x [7/10]
• Popis: Utopický, za to však formální pojetí kostýmu pro rozhovory doprovází styl prvního kostýmu z přehlídky na kočárech. Látka obou kostýmů je na detail shodná s přehlídkovým kostýmem – něco je ale jiné. Látka je třpytivější a je doplněna o prořezávané detaily, které tak v samotném kostýmu, potažmo tedy látku konkrétní – povyšují vizuálně na honosnější úroveň. Barevností opět táhne módní kritiky do podsvěťanské části Šestého kraje, jenž byla za inspirací při tvorbě tohoto kostýmu. Na hlavách mají splátci paruky, které můžeme považovat za doplňky. Z okrajů těchto paruk stoupají jakési miniaturní částečky, které se ve vzduchu rozplývají a budí tak dojem, že se paruky na hlavách splátců vypařují. Dominantou dámského kostýmu jsou obtočené kusy látky, které slouží jako konstrukce celému kostýmu a budí tak pozornost –doufejme, že v každém. Právě tato rarita vytváří první speciální efekt v podobě optického klamu – ruce totiž mizí mezi kusy látky a díky smogu, který stejně tak vychází ze stejných míst tak působí, jako neviditelné, což může být šokující. Smog je oproti přehlídkovému kostýmu více pro estetické vzezření – nemá tedy funkci po přičichnutí vytvářet halucinace změny barev. U mužského kostýmu pak smog opouští kostým z volných rukávů – čili to pro diváky působí, jakoby splátci vycházel smog z rukou. | Designér: Endorphyn Brilliance

Rowan Grier Willdone-Mallder: Krok po kroku v těsné blízkosti svého parťáka z Šestého kraje kráčela na pódium a ve stejném duchu – pakliže to pro ni bylo náročné, vykouzlila na své tváři úsměv. Po šlechetném daru přednosti letmo otočila hlavu k Jeffreymu.

Jeffrey Horn: Dorazí spolu se svou krajankou na pódium a usměje se na diváky. „Dobrý večer,“ pozdraví všechny a následně pohled věnuje i Avacyn. Popravdě neví, co tady dnes chce říkat, ale asi to nějak zvládne. Otázku má stejnou jako všichni ostatní, teď ještě vymyslet nějakou dobrou odpověď. „Dámy první,“ pronese směrem k Rowan a nechává jí prostor hovořit.

Rowan Grier Willdone-Mallder: Nenechala se rozhodit ani náhlou slepou uličkou, ze které nemůže ucuknout, ani tím, že takové činy pramení z dobré výchovy – a nebo tedy strachu, což pro ni bylo neznámé. Je žena mnoha tváří, avšak do hlavy nevidí nikomu. „Není rozkošný? Dobré mravy jsou něco, co se můžeme učit jeden od druhého. Dobrý večer.“ Propustila ze svých úst snad i klidným hlasem. Sklonila na malý okamžik hlavu k zemi, než ji byla schopna navrátit do původní pozice. „Nelituji ničeho v oblasti vztahů, protože každá větvička, kdy jediný krok i na takového z prvního dojmu neškodného něčeho, může způsobit bolestivý výron, pakliže tedy neumíte chodit, vás něco naučí. “ Když dopoví poslední slovo, nadechne se pro novou várku kyslíku – avšak, z jejích úst vyletí i povzdech, zřejmě se jí po čele roztáhne i vráska. „Mám-li být lidská, stěžovala bych si na zamotané vztahy v naší rodině. Na to, že má matka byla záletnice. Na to, že můj otec byl pravděpodobně vzduch, jinak si nemůžu vysvětlit, proč se ztratil po mém narození. Na mého nevlastního bratra. To jsou malé věci, protože nezáleží na statusu, ale na tom, jak s vámi dotyční jednají.“ Dle toho co říká se patrně snaží působit jako rozumná žena vychována životem. „Pokud mám ale ze svého hlubokého podvědomí vytáhnout něco, co bych ráda změnila, byla by to smrt mého snoubence, který zemřel při testování dopravního vlaku. A já na všechno byla sama a v ten moment mi pořádně došlo, že váš život, ovlivňujete jenom vy.“ A se slovíčkem „vy“, vycházející z jejích úst zvedne oči k divákům. Oči se lesknou, ale slza nevypadne. Výraz je kamenný. 

Jeffrey Horn: Možná v jejím vyjádření hledá nějakou inspiraci, ale moc se mu nedaří. Je na to tedy úplně sám, čas ještě má, tak je to dobré. Jakmile Rowan skončí, spustí on: „Otázka, která nám dnes byla položena, je opravdu zajímavá,“ pouští se rovnou do toho hlavního, nechce to nějak okecávat. „V oblasti vztahů nejvíce lituji toho s mým otcem,“ chvíli se pro více dramatu odmlčí. „Ruku na srdce,“ opravdu při těch slovech dlaň přesune na svou hruď, „nebyl to otec roku. Neměl to ale v životě jednoduché, oba jsme to neměli jednoduché. I přes všechno špatné jsem si myslel, že se zvládne dát nějak dohromady a náš vztah se zlepší. Když jsem vyhrál Hry, chtěl jsem s ním být opět za dobře, jenže se to nikdy úplně nepodařilo a opravdu mě to mrzí,“ skloní hlavu a zatváří se trochu posmutněle. „Ztratil toho v životě hodně a já nechci, aby ztratil i mě. Proto se v aréně budu snažit ještě mnohem více než poprvé a nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se mi zadaří,“ zvedne hlavou a věnuje divákům zářivý úsměv. „Přijde mi zbytečné říkat cokoliv dalšího, takže tímhle svůj monolog končím a kdo ví, třeba tu za pár dní budu stát znovu a budeme si moci popovídat do většího hloubky,“ pokrčí rameny. Ještě chvíli jenom tupě zírá před sebe a poté se přesouvá zpět do zákulisí.

Rowan Grier Willdone-Mallder: „Děkuji a příjemný zbytek večera.“ S těmito slovy pak zamíří vedle svého spolukrajana zpět do zákulisí.

• 7. kraj - Callista Allen & Archer Francis Jr.
• Body → rozhovor: [3/10] x [8/10] - oblečení: [7/10] x [7/10]
• Popis: Kostým je tvořen z novinových článků, které napsal jistý bulvární časopis, o Callistě a Archerovi. Archer navíc v ruce drží dopisy, které napsal svým blízkým a vzal je na pódium. | Designér: Gabi Marcy Peréz (Nirah)

Archer Francis Jr.: Nějakou dobu se potloukal v zákulisí, aby našel někoho, kdo to tam má na starosti a mohl si vyjednat, aby je mohl uvést on sám. Stačilo pár argumentů a podpis pro dceru, aby toho dotyčného přesvědčil. Dostal mikrofon a pak jen sledoval, co tam dělá Šestka. Jakmile se blížili ke konci, tak se kouknul na Callistu. „Připravená?” Zeptá se jí a pak zapne mikrofon, do kterého začne mluvit. „Páni a dámové, prosím přivítejte obrovským potleskem na pódiu naši okouzlující Callistu Allen ze Sedmého kraje!” Sám lehce zatleská a naznačí Callistě, aby se vydala na pódium.

Callista Allen: Na rozdíl od Archera, ona se na tohle vůbec netěší a je to na ní moc dobře vidět. Celou dobu je dost otrávená, ale jakmile uslyší své jméno z úst Archera, tak se na něj potěšeně usměje: „Ach, děkuji,“ přiloží si ruku k srdci a už vystoupá na pódium.

Archer Francis Jr.: Srovná dopisy, které má v ruce, tak že jde vidět ten, na kterým je napsané jedno jediné jméno. Wynter. Jakmile potlesk utichne, tak opět promluví do mikrofonu. „No, a pak je tu taky nějaký Archer Francis.” Řekne znuděným tónem a při těch slovech se vydá na pódium. Na tváři má rošťácký úsměv. Cestou zamává divákům. Dojde doprostřed pódia vedle Callisty, než začne opět mluvit: „Dobrý večer Paneme, doufám, že se dnes dobře bavíte.”  Nechá jim chvilku, aby mohli vyjádřit souhlas. „To jsme to letos dostali otázku co? Vztahy.” Trošku se uchechtne. „Jako kdyby to neřešili všichni po celou tu dobu, co jsme vítězi, že?” Obrátí se na Callistu, Od které čeká nějaký souhlas, ale více prostoru jí na mluvení zatím nenechává. „No nicméně hádám, že to chcete slyšet přímo od nás.” Protočí očima. „Vlastně je to trochu vtipné, protože jsem si připravil pár dopisů, pro pár pro mě důležitých lidí.”  Pozvedne dopisy, které jsou zapečetěné v obálkách, tak aby je diváci pořádně viděli. Dokonce ti v prvních řadách můžou přečíst i pár jmen jako Wynter, Ezra, Sigourney. Upraví zase obálky tak, aby šel vidět jen ten horní. „No, ale ty se předají až po aréně, doufám. Každopádně bychom se do toho měli pustit, protože nevím jak u Vás, Callisto, ale u mě to bude trošku delší seznam.” Zasměje se. „Takže směle do toho,” vyzve Callistu, „čeho nejvíce litujete v oblasti jakéhokoliv vztahu?” Zopakuje otázku a hodí pohled po Callistě, aby věděla, že si klidně může vzít slovo.

Callista Allen: Po celou tu dobu má oči upřené na Archera a poslouchá ho. Na nikoho jiného se vůbec nedívá. Kamery jsou jí jedno a stejně tak přítomné publikum. Při zmínce ohledně vztahů jenom trochu protočí očima, ale hned se zaměří na dopisy, který mladík zmíní. Maličko se pousměje, neboť jí to přijde jako hezké gesto. „Děkuji za slovo, Archere,“ kývne na něj hlavou, „ačkoliv si myslím, že tobě to povídání jde mnohem lépe než mně a hlavně k tomuto tématu máš mnohem více co říct než já,“ zasměje se nuceně, sice to myslí vážně, ale do smíchu jí zrovna moc není, a tak to ze sebe trochu na sílu vytlačí. „Moje vztahy nejsou nic, co bych tu chtěla rozebírat a tak snad jen lituji toho, že jsem někdy vůbec nějaké měla, protože člověka to strašně oslabí, když se nestará jen sám o sebe,“ pokrčí rameny. Neví, co více by měla k tomu říct: „Stejně všichni chtějí hlavně slyšet o tobě,“ mrkne na Archera, „tak už je nenapínej,“ vybídne ho s úsměvem a sama je připravena hltat každé jeho slovo.

Archer Francis Jr.: Poslouchá, co Callista povídá. Dokonce i přikývne hlavou, protože s ní souhlasí. Jakmile řekne, aby je už nenapínal, tak se zasměje. „No, kde začít... “ Poklepe si dopisama o nohu a na chvilku se zamyslí. „Všichni víte, že jsem byl celkem nedávno na odvykačce. Když jsem bral ty prášky, tak ze mě byla opravdu troska. A vážně jsme nechtěl, aby mě tak viděl někdo, komu na mě záleží. Takže jsem se snažil vyhýbat všem. Snažil jsem se od sebe všechny odehnat. Všechny jsem odstřihl ze svého života a to je to čeho lituju asi nejvíce. Že jsem tím vlastně zničil jedno z nejlepších přátelství, které jsem měl, protože jsem Claudii nechtěl zatěžovat svými problémy a fakt jsem nechtěl, aby mě v tom stavu viděla. A prostě jsem se choval jako kretén. Byla pro mě jako sestra a prostě jsem ji zničehonic odstřihl ze svého života a to si rozhodně nezasloužila, za což jsem se jí jednou omluvil a chtěl bych se jí za to omluvit znovu. Bohužel už nebude čas, abych tento vztah mohl zkusit napravit, když jdeme oba do arény…” Na chvilku se odmlčí, ale pak pokračuje. „Vlastně to samé jsem udělal i Ezrovi. Prostě ze dne na den jsem s ním přestal komunikovat. Protože u něj jsem věděl, že kdyby mě tak viděl, tak by mě asi zabil.” Na chvilku se znovu odmlčí. „Věděl jsem, že Ezra by to vzal daleko hůř, tu moji závislost, než Claudia, protože to byl právě Ezra, kdo mě našel, když jsem se zkusil zabít po tom, co obě mé sestry zemřeli v aréně.” Semkne rty do úzké přímky, protože to je něco, co nikdo kromě těch dvou do té doby neslyšel. Pak se však usměje. „No, samozřejmě jsme po tom udělali v mém hotelu párty a přísahal bych, že ještě někde mám video Ezry v blonďaté paruce, jak zpívá. A než se zeptáte, tak ano, byl úplně namol.” Zasměje se, ale pak zase trošku zvážní. „Taky lituju toho, že jsem nechal tu nejúžasnější osobu, čekat takovou dobu, než jsem se jí znovu ozval. Mohli jsme spolu strávit daleko víc času, kdybych nebyl takový pitomec. Ale z nějakého důvodu jsem u ní dostal druhou šanci.” Při těch slovech se usměje. “Ale mrzí mě, že už možná nestihnu nic dalšího.” Na chvilku se odmlčí, jelikož si není jistý, zda to vážně chce udělat právě tady. Vlastně je nervózní z toho, že by ho mohla odmítnout a nejspíš to na něm i jde vidět. Semkne rty do úzké přímky. Sáhne do kapsy, aby vyndal maličkou černou krabičku, kterou má schovanou v dlani. Kterou u sebe nosí už od Sklizně. „Vím, že není ta nejlepší chvíle, že nikdo neví, kdo se z té arény dostane ven…” Opět semkne rty k sobě. „Ale chci, abys věděla, na co bych se zeptal, kdyby žádná aréna vítězů nebyla.” Pohledem projíždí publikum, dokud se jeho pohled nezastaví právě na ní. „Wynter Emerson Caelum, pokud přežiju arénu…” poklekne na jedno koleno, položí dopisy na zem a otevře tu černou krabičku, která ukrývá zářivý diamantový prstýnek. „Vezmeš si mě?” Zeptá se jí a čeká na její reakci.

Wynter Emerson Caelum: Ačkoliv by tu radši celý večer nebyla, pořád se do Hladových her dostal někdo velmi podstatný v jejím životě. Nehorázně se smála na ženské splátkyni Čtvrtého kraje, ale nechala si to raději pro sebe. Ty roky, co ji nenáviděla, už má nějak za sebou, co je s Archerem, i když nemůže zcela pobírat, že si poslední dobou pohrávala s myšlenkou, že může být Charles opět single. Pravděpodobně k němu stále něco cítí, vždycky cítila, i když je to nespravedlivé vůči Archerovi, kterého má ovšem též ráda, ale je pravda, že mu nikdy nedala lásku, kterou si skutečně zaslouží. Celý večer se vcelku i bavila, netušila, že by to mohlo být mnohem záživnější než bývalé rozhovory. Když se však na scénu dostane Sedmička a Archer začne rozsáhle mluvit, není jí z toho dvakrát nejlíp. Nejhorší chvíli však nastává, když se stane šokující událost. Ani ve snu by to nečekala, protože si nedokáže vysvětlit proč. Smířila se s tím, že zpětně též nikdy nezíská tu lásku, kterou si zaslouží, ale v tomhle okamžiku zjišťuje, že k ní Archer cítil silnější pouto, než ve které skutečně věřila. Prostor kolem ní naprosto ztichne a ona neví, co má dělat. Kamery jsou najednou soustředěny na ni ve speciální lóži pro vítěze. Mračí se, vypadá to, že ho momentálně chce zabít. Tohle neměl udělat před tolika lidmi, vystavuje ji k takové neférovosti. „Jebe ti?“ řekne nahlas nevědomky, načež si rychle dá ruku před ústa a dlouho mlčí. Bohužel to bylo slyšet, neboť jsou ve speciálních sekcích instalované mikrofony v sedadlech. Dostává se do hrozného nátlaku a bude si s ním o tom později promluvit, ale v tuhle chvíli situaci již více nezdržuje, protože by mu to mohlo dost pomoct k vítězství. „Teda, chci říct, ano! Ano!“

Archer Francis Jr.: Nervózně čeká, co řekne. A pozorně ji pozoruje. „I to je možnost.” Řekne, jelikož sám si není jistý, co to tu právě vyvádí. Už si začíná myslet, že ho odmítne, protože to fakt byla od něj blbost. Nejspíš, kdyby nebylo té arény, tak by to udělal celé jinak. Vlastně ani neplánoval se jí na to tady zeptat, ale nějak se to samo vyvrbilo. To ticho mu přijde jako nekonečnost. A pak slyší to slovíčko, na které čekal. V tu chvíli se mu na tváři objeví zářivý úsměv a nejradši by ji objal a políbil, ale má smůlu, jelikož je na pódiu a ona v lóži. „Tak to bych se tam měl sakra snažit vyhrát.” Řekne a zaklapne tu krabičku, jelikož jí ten prstýnek teď navléct stejně nemůže. Nejspíš si na záda právě namaloval terč, ale prostě se jí zeptat musel. Sebere ze země ty dopisy. „Asi bychom měli dát prostor dalšímu kraji.” Řekne přičemž pořád kouká na Wynter, pak koukne na Callistu, jestli už jsou na odchodu. „Málem bych zapomněl. Předala bys je po aréně adresátům?” Zeptá se Avacyn, které předá dopisy a doufá, že je pak doručí. Pak už odejde z pódia.

• 8. kraj - Kyra Glenshaw & Ezekiel Arthur Pott
• Body → rozhovor: [0/10] x [3/10] - oblečení: [9/10] x [7/10]
• Popis: Žádný. | Designér: Arvid Jorgensen

Ezekiel Arthur Pott: Pomalu už usínal, ale hlas moderátorky jej probudil, akorát když se loučila se Sedmým krajem. Po uvedení jeho a jeho krajanky se tak vydal nahoru. „Hezký večer všem zde, i těm doma!“ Zamával do kamer a připojil i drobný úsměv. Jakmile je mu a jeho krajance Kyře položena otázka, nemusí nad odpovědí ani moc dlouho uvažovat, nebo přemýšlet. Trochu si povzdechne a poví: „Zpětně asi lituju toho vztahu s rodinou. Nějak jsem se s nimi po mých prvních Hrách odcizil a už nějak ani nebyl důvod tehdy to dohánět. Nyní to trochu mrzí. Navíc, když už je mi, kolik mi je a všichni jsou po smrti a nejde to nijak dohnat.“ Pak se na několik vteřinek odmlčí. Už není zvyklý mluvit dlouho a v kuse. Po kratičkém oddechu pokračuje: „Kdyby byla možnost vrátit čas a až do doby hned po Hrách, určitě bych to viděl jinak a jinak bych i naložil se svým životem. Víc bych se jim věnoval. Nejlepší léta pro to jsem strávil po lesích a mícháním různých sloučenin.“ Podívá se na Kyru, jestli taky něco nepoví. Jak se sluší a patří, vyčká, až i ona dopoví a pak se může rozloučit. „Díky vám. Byli jste skvělí! Krásný zbytek večera!“ Opatrně sestoupí z pódia, nechajíce Kyru jít jako první, jako gentleman.

• 9. kraj - Lacey Bennet & Brayden Humphrey
• Body → rozhovor: [0/10] x [0/10] - oblečení: [7/10] x [7/10]
• Popis: Téma písku se odráží i v tomto oblečení. Hlavním motivem jsou přesýpací hodiny. Skoro celé dívčiny šaty jsou skleněné a pod nimi jsou ještě obtáhlé látkové hnědé šaty, aby na těle sklo nestudělo. V místě, kde se šaty přecházejí do dlouhé sukně, tak sklo působí dojmem, že je rozbité a veškerý písek v podobě hnědé látky, se z nich valí ven. Což je trochu nahrávka pro ty, kteří mají tendenci nad významem kostýmu přemýšlet do hloubky. Dalo by se to totiž klidně vyložit i jako narážka na věkový rozdíl splátců, kdy Lacey se už téměř veškerý písek přesypal a nemůže se do hodin už vejít, zatímco Braydenovi toho písku zbývá ještě docela dost a proto má přesýpací hodiny celé. Pod skleněným korzetem, který obepíná chlapcovo tělo až do pasu, se nachází látka upravená tak, aby dodávala iluzi písku, který se opravdu přesýpá. Tmavé leginy a sako poté při detailnějším zkoumání, mají na sobě i dřevěné letokruhy a mají tak představovat stojánek, který drží hodiny vzpřímené, aby se nerozbily. | Designér: Kesame Brannan

• 10. kraj - Claudia Riqueti & Bentley Grayson
• Body → rozhovor: [5/10] x [4/10] - oblečení: [5/10] x [5/10]
• Popis: Desátý kraj obléká overaly, které mohou do jisté míry působit jako brnění. Křídla se mohou jevit jako narážka na jejich slepičí kostým z přehlídky, příběh je ovšem tentokrát úplně jiný. Kostým je inspirován příběhem Íkara, který letěl příliš blízko k slunci a roztavila se mu křídla. Mělo by tím být naznačeno, že přes všechnu slávu si vítězové nemohou dovolit pomýšlet příliš vysoko a rozhodně si nemohou dovolit vzdorovat Kapitolu. Kdyby se o něco takového pokusili a letěli příliš blízko ke slunci, jejich křídla by se, stejně jako v příběhu, roztavila a neskončilo by to pro ně dobře. Celá báje vyzývá ke skromnosti, stejně jako letošní ročník Her, který nám připomíná, že i vítězové podléhají síle Kapitolu. | Designér: Gabi Marcy Peréz

Rhys Malphite: Rozejde se na pódium a už začne mávat publiku. Nikterak mu nedochází, že vlastně z Desátého kraje nepochází a už vůbec se nejmenuje Bentley Grayson. „Zdravím, láskyplný večer všem! To jsme se seš-“ než stačí říct něco dalšího, tak si jej odvádí členi štábu, že ještě není jeho čas.

Claudia Riqueti: Nedostatek alkoholu v těle ji činí znatelně nervózní. Nemá vůli žít, proto nemá ani motivaci tady předvádět něco, co by zbořilo svět. Sice včera při soukromých vystoupeních docela zaválela, až se sama divila, ale nemění to nic na tom, že do arény jde umřít a už se vracet nechce. Otázka, která je pro všechny vítěze stejná, se jí vůbec nelíbí a přemýšlí, jestli ji k něčemu využije nebo ji jenom odbude a půjde si zase rychle na pokoj lehnout, dokud tenhle luxus má. Když se dostanou na pódium, nastává nejdřív krátká, komická scéna, kdy s nimi na scénu jde i Rhys. Donutí ji to se mírně zasmát, ale nějak to nepřehání. „Zdravím,“ mávne směrem k divákům. Ačkoliv na to nevypadá, nakonec se ujme první slova ona. „Ehm, co tady říct?“ pronese řečnickou otázku a uchechtne se. „Celkem nostalgie, opět tímhle vším procházet,“ očividně to nemyslí v dobrém slova smyslu a povzdechne si. „No, nemám vám úplně co říct, tak se přesunu rovnou k té otázce,“ oznámí celému publiku a pokrčí rameny. „Archer,“ řekne jeho jméno jako samostatnou větu a mlčí. „To je můj nejvíce zpackaný vztah. Nenechte se zmást, opravdu jsme spolu nikdy nic neměli,“ protočí očima, protože tyhle kecy ji vždycky neskutečně sraly, „ale náš přátelský vztah se prostě… Posral. Slušněji to říct nejde,“ je jí naprosto jedno, jak tady mluví. Nemá co ztratit. „Tímhle se mu teda chci veřejně omluvit. Za to, že jsem byla hrozná kamarádka, za to, že jsem se mu cíleně vyhýbala, abych mu nemusela pomáhat. Prostě jsem byla kráva a nezasloužil si to,“ myslí to smrtelně vážně. Jednou to říct musela, do očí mu to povědět nedokáže a v aréně už na to asi úplně nebude čas. „To jest vše k jeho osobě,“ ukončí tuhle část a přesune se k další. „Dál mě mrzí vztah s mojí rodinou,“ chvíli vypadá opravdu smutně, ale zničehonic se její výraz změní v naštvaný. „Ne, vlastně nemrzí. Zachovali se ke mně jako kreténi. Pomalu mě vydědit, jenom protože jsem někoho zabila? To je pěkná blbost. Jestli by byli radši, kdybych tenkrát v aréně chcípla, je to jejich věc. Nemám pro ně žádnou lítost, ať jim třeba shoří barák, nevim, je mi to jedno,“ skoro ta slova zakřičí, očividně není mentálně úplně v pořádku. Tímhle její výstup končí a nastává krátké ticho. Čeká, jak se vyjádří Bentley.

Bentley Grayson: Podívá se do publika a zasměje se. Přijde mu celkem vtipné, že takovou otázku položili zrovna do těchto her. Přeci jen skoro většina z nich už je v důchodovém věku a mají mluvit o svém milostném životě? Něco bude muset říct, nemůže v tom jeho spolukrajanku nechat. Je celkem rád, že začala mluvit jako první, spadl mu díky tomu kámen ze srdce. Stejně jí poslouchá stylem jedním uchem tam a druhým ven. Avšak když z ní vypadne Archer, tak se celkem diví. Může být ráda, že s námi do arény nejde Sigourney nebo Wynter. To by se totiž mohla se svým životem rozloučit hned. Když domluví tak si povzdechne a usměje se do publika. „Zlatíčko, mně táhne na osmdesát a ty se mě tady ptáš na můj milostný život?“ Mluví k Avacyn trochu s nadsázkou opře se o svá kolena. „Ale musím říct, že potom co jsem vyhrál Hladové hry po mně holky fakt šly. Řeknu vám, to byly super časy.“ Trochu vzpomíná na minulost a má pohled zabodnutý do jednoho místa. „Možná lituju toho, že jsem se neusadil, že jsem si pořádně nenašel ženu. Ale víte co se říká. Chybami se člověk učí. Tak třeba v příštím životě budu mít větší štěstí a usadím se.“ Řekne trochu vážněji a pak se zasměje. Asi chtěl trochu překvapit publikum. „Dělám si srandu, nevím, co tady melu. Fakt jsem rád, že nemám žádné závazky. Alespoň bych měl třeba nějaké sponzorské dary do arény.“ Řekne k publiku, asi je chce taky pobídnout k tomu, aby mu poslali nějaký sponzorský dar. Dále už nic neříká. Mlčí. Jen se rozloučí s Avacyn a hlavně s Kapitolem. Společně s Claudií odejde pryč z pódia. Vzadu už to není veselý děda, spíše naopak.

Claudia Riqueti: Vyslechne si, co má Bentley na srdci a nějak na to nereaguje. Nemá, jak se k tomu vyjádřit, proto se zahledí do jedné z kamer a rozloučí se: „Tak čau,“  na nic slušnějšího se nezmůže. Poté už odchází zpět do zákulisí.

• 11. kraj - Gwendolyn Kayla Echolls & Rhys Malphite
• Body → rozhovor: [0/10] x [6/10] - oblečení: [9/10] x [9/10]
• Popis: Žádný. | Designér: Arvid Jorgensen

Rhys Malphite: Konečně nadešel jeho čas, sice se dlouho nenačekal od té chvíle, kdy na pódium omylem vlezl, ale to čekání mu na stará kolena opravdu nesedí. „Ještě jednou zdravím, snad jsem tu tentokrát už dobře,“ uchechtne se a přesměruje se ke kuchyňskému koutu. „Máte hlad, dámy a páni? Připravil jsem si pro vás jednoduchý pokrm, který si můžete připravit narychlo i sami.“ Všechny ingredience si napřed připravil, aby se příliš dlouho nezdržovalo. „Někdo by řekl, že se jedná o chudý pokrm, ale zaručuji vám, že se jedná o výbornou delikatesu.“ Do woku přilije oheň a nechá jej nejprve rozpálit, poté si k sobě přisune všechny misky a začne to postupně házet dovnitř. „Vepřové maso, vždycky jde na wok maso. To ochutíme trochu česnekem,“ nechá, ať se maso trochu osmaží, načež maso dá na stranu a dá tam vejce. Chvíli nechá tuhnout a pak rozmíchá, načež též přesune ke straně. „Na řadě jsou nudle a kvašená zelenina. Nikdy bych tam však nedával okurku ani rajče.“ To smaží do té doby, dokud se nudle neosmahnou ze všech stran. K tomu přilije připravenou omáčku, akorát zapomněl, že ten měl původně předvést taky. Bohužel je to hlava děravá. Mezitímco si v klidu vaří, tak mu nějakým způsobem chytne zástěra a začne hořet. Bohužel tedy svoje představení nedokončí, protože se za ním vhrnou tři lidi s hasícím přístrojem a začne jej a celý kuchyňský kout hasit. Na otázku o vztazích nezareaguje, zřejmě na to i zapomněl. Navíc se po tom fiasku rovnou odebral do zákulisí.

• 12. kraj - Marva Grainer & Samuel Collins
• Body → rozhovor: [5/10] x [7/10] - oblečení: [8/10] x [8/10]
• Popis: Žádný. | Designér: Arvid Jorgensen

Marva Grainer: Za oponou se pohybem jedné ze svých nohou vstříc pódiu objeví po boku spolukrajana z dvanáctého kraje. Je na ni vidět počáteční nervozita, ale nic, co nespraví úsměv, který se vzápětí roztáhne celou šíří její tváře. Dokonce i zvedne ruku a diváky, jak se sluší a patří, pozdraví mávnutím. Posadí se na gauč a konečně věnuje nějakou pozornost i kamerám. Letmo stáhne hlavu k Samuelovi, a pakliže jí tento pohled stačí, vrací jej zpět lidem. „Dobrý večer krásnému hlavnímu městu celého Panemu.“ A i přesto, že jde na téměř jistou smrt, začne svůj monolog zvesela a zřejmě s velkou snahou přenést tuto emoci i do publika. „Vztahy jsou dost obecná skupina. Jsem doktorka a právě díky tomu ještě stále jsou v mém životě velmi důležité pracovní vztahy. Ty mezi doktorem a pacientem. Zachránit někomu život vás totiž morálně posílí. Ve chvíli, kdy člověk oplývá vědomostmi a to i těmi praktickými, objeví se za oparem poctivé, ale tvrdé snahy a vlastního zájmu o životy lidí zde v Kapitolu, ta nejcennější odměna, kterou vám život dá.“ S odlétnutím posledního slova, které se imaginárně odrazilo od jejich rtů – ty rty semkne do úzké linky, shlížejíc nyní na chvíli na podlahu. A po pěti sekundách oči míří přímo do kamer. „Vlastně je tu jedna lítost, pramenící z jednoho vztahu, který byl udržován a doufám, že stále je. Před třemi dny jsem zažila ten nejkouzelnější večer svého života. Cítila jsem se jako víla v zahradě světel. A tato kouzelná noc vyléčila jakoukoliv lítost, takže si protiřečím a bude mi to líto až v moment, kdy neuspěji. Pane Donnovane. Ezro, nemůžu vyjádřit, jak vděčná jsem ti za celou dobu toho, co se známe a nejvíc budu litovat toho, že jsem tě nemohla více poznat.“ Hlas se jí láme při každé slabice. O tom svědčí i lesk v jejích očích, ze kterého se narodí pár kapek slz, které na začnou padat k zemi. Z kamer spustila oči až po posledním slově. Ve chvíli, kdy domluví i její spolukrajan odchází s krátkým mávnutím – ovšem stále utrápená směrem do zákulisí.

Samuel Collins: Nervozita je v tento večer na místě. Poslední šance jak předvést, že za něco stojíte. Pohlédne na Marvu, která už nasazuje úsměv a tak se dá dohromady i on. Pokyne divákům na pozdrav, záři úsměvem, oči má však stále nedostupné. V rozhovoru dá přednost dámě, je to přeci gentleman. Když domluví, nechává ještě chvíli aby její slova utkvěla v hlavě přítomných, než se do otázky sám opře. "Čeho nejvíce lituji? Nejspíše toho, že žádný vztah ani neproběhl. Víte, když jste vítěz, nenapadne vás že váš život má nějaké omezení, kromě jeho délky. Necháte události aby tak nějak působily bez vašeho přičinění, vybíráte si čemu věnujete pozornost, svým způsobem jste zaslepeni. Smrt je velmi reálná věc a může se stát kdekoliv, nepřestane existovat vítězstvím v aréně. Sám jsem nabil pocitu že mám v životě více času než dokáži využít. Strávil jsem dlouhé roky odmítáním společnosti v přesvědčení, že samotnému je mi nejlépe." Odmlčí se, neví jestli mezi diváky najde v tomto směru sympatie, je to pro něj úplně jiný svět který na něj pohlíží jako na vítěze arény i života.

"Těsně po mém vítězství jsem byl pozván na některé akce pořádané ostatními vítězi, nejen v našem kraji. Je to vlastně vtipné, jedné jsem se rozhodl tehdy zúčastnit. Zážitky z arény jsem měl ještě v živé paměti. Bylo pro mě velmi zvláštní vidět jak se parta lidí kteří si dle mého názoru prošli tím samým." Jde poznat že za tuto dobu stále drží velmi silné vzpomínky. Pokračuje však dál. "Vidět mého mentora, který už při mém příchodu nevypadal, že by se od alkoholu držel daleko, došlo mi, jak vážně jsem náš mentorský vztah, na rozdíl od něj, bral. Najednou mi přišlo, že nic z toho, co mi řekl, nebylo myšlené vážně. Uvědomil jsem si ještě více než kdy jindy, že se v životě nemůžete na nikoho stoprocentně spolehnout. To byl také důvod, proč jsem na vztahy jako takové zanevřel. Víte, kdybych mohl, vrátil bych to vše zpátky. Zbytečně jsem si vzal do hlavy že nikomu na mém životě nezáleží. Myslel jsem si že mi nikdo nerozumí. To byla má největší chyba. Věřím že nikdo nechce umírat s pocitem, že po sobě na tomto světě nic nezanechal. Vždy jsem si myslel že vychovám krásné děti, moji rodiče uvidí svá vnoučata a později i já svoje. Úmrtí mých rodičů mě ještě více utvrdilo v myšlence že nikoho do života nepotřebuji. Při zpětném pohledu chci říci že to byly ty nejosamělejší roky mého života." Snaží se pousmát, jde na něm poznat že mu toto téma není vůbec příjemné. Život vlka samotáře není to, co si pro sebe kdy představoval. Nemá ale důvod tento večer o sobě nic skrývat. Každé srdce které dostane bude v aréně jeho, na to dobře pamatuje. "Abych řekl pravdu, snažil jsem se na poslední chvíli vše zachránit. Jak se ale říká, šel jsem s křížkem po funusu. Nemůžete za jeden večer dohnat to, co jste od sebe roky odháněli. Lituji toho že jsem nikdy žádný vážný vztah neměl. Hnal jsem se za vidinou života bez nutnosti lásky a přitom se cítil velmi sám. Když bych mohl nechat po sobě alespoň jeden odkaz, byl by to tento." Otočí se celým tělem proti divákům a ukáže rukou do davu, dramatické heslo které má jen upevnit jeho slova. Doufá že vyzní lépe než jen jako pláč davům. "Ničeho se nebojte. Strach je pocit který Vás dokáže zcela ovládnout. Žádný strach Vám ale nemůže stát v cestě za štěstím. Pokud budete nad něčím váhat, vzpomeňte si na mě, a na život který jsem si kvůli strachu nechal protéct mezi prsty." Svůj rozhovor zakončí rukou sťatou v pěst, snad aby podtrhl jak vážně vše myslí. Rozhovor je tím u konce, vstane proto a ukloní se divákům, než zmizí z Marvou do zákulisí. + Magazín