[ fency molstn ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 3 ] × deceased - podříznuté hrdlo: Scorpion nan Rhoenthre
- Jeho loajalita a vrozený cit pro vlastní rodinu je tím, co z něj dělají velmi dobrého spojence. Rozhodně je možné, že v případě, že bude vybraný do arény bude investovat do toho, aby navázal spojenectví, a v případě, že by neshledával šance příliš úspěšnými v hypotetických rovnicích, ale na druhou stranu by spojenectví přišlo samo od někoho druhého, po rozumném zvážení by se snažil najít veškerá pozitiva, aby to mohl přijmout. Obecně ale není moc společenský. Nikdo ho to příliš neučil, a tak moc neví, jak s druhými komunikovat – zato pokud si ho zvládnete otevřít jako takovou knížku, vězte, že jeho laskavost, věrnost a nutkání ochránit vás jsou vám nakloněny. Jako obyvatel Osmého kraje oplývá neuvěřitelnou představivostí a ačkoliv ji nepěstil ani nevyužíval během svého života, dřímá v něm a nabírá na síle. Díky tomu by s naprostým přehledem zvládl namaskovat části svého těla a dodat jim vlastnost chameleona – tedy splynout s prostředím. Pokud by tento potenciál zvládl vypilovat, určitě by neměl problém s nějakým takovým maskováním. Rovněž oplývá důvtipem a má svůj originální způsob vytváření věcí, respektive kreativní řešení situací obecně. Pasti, tvorba jedů a léčiv představují další bod, ve kterém by rozhodně uspěl, pakliže by mu věnoval nějakou pozornost a pokusil se osvojit si základy. Byl vyučen v tkalcovství, ve zpracovávání látek a jejich tvorbě – díky tomu má velmi lehkou ruku a smysl pro pohyb si u něj našel své místo. Je obratný a zručný, ale rozhodně ne tolik na mechanické práce, čili přenášet sudy s předměty celý den, to by ho rozhodně zničilo na další měsíce. Díky svému smyslu pro pohyb by neměl problém ovládat menší zbraně, jako třeba dýku nebo kudlu. Podobné nástroje se přece jen používají i v jejich odvětví. Co se síly týče – rozhodně není třasořitka. Díky tomu, že pomáhal rodičům přenášet těžké látky z bodu A do bodu B, si osvojil schopnosti siláka, samozřejmě stále s tím, že mu je pořád jenom šestnáct let. To je asi pořádně vše, s čím může tento chlapec machrovat.
- Slabiny mohou být obsáhlejší. Ačkoliv má svůj charakter průměrně vybalancovaný, těch negativních bodů, co by mohly existenci jeho bytí ohrozit, je přece jenom malinko více. Jeden z takových bodů se zaměřuje na jeho schopnost běhat. Tam to tedy za nic moc nestojí, už jenom vzhledem k tomu, že větší část svého života strávil posazený na nějaké židli, v uzavřené místnosti a pozoroval, jak si jeho rodiče hrají s pěknými látkami. To vás moc, co se běhu týče, nenaučí. Patrně by s tím měl i problém, vzhledem k tomu, že se ani své výdrži nevěnoval. S takovou by mohl utíkat jen ve vážně krátkém časovém úseku a pak by se potřeboval vydýchat v předklonu – obrazně řečeno. Tak či onak to může být dostatečně velkým problémem, kdyby se náhodou dostal do arény. Je velmi důvěřivý, a ačkoliv tohle může být i přednost, on to považuje spíše za svou slabinu. Není těžké mu cokoliv nakukat a jakkoliv si ho zmanipulovat. Samozřejmě se snaží být, co se mentality týče, odolný a nevěřit každému. Asi by nevěřil kdekomu s mačetou v ruce v prostředí arény, ale mimo ni, v každodenním životě je schopný uvěřit klukovi, který poví, že nedaleko v lese zakopali mírotvorci poklad. Ano, až tak naivní může být. Zatímco s dýkou a menšími zbraněmi obecně by uspěl, rozhodně by takové štěstí neměl s čímkoliv delším, anebo také se zbraněmi na dálku. Mušku má otřesnou a s dlouhými zbraněmi by nezvládl držet rovnováhu, zkrátka a jednoduše by je neudržel. Pokud nezíská dýku či nůž, bude nejspíš dost… v háji. Pokud nejde vyloženě o přirozené emoce, které často člověk vyvolá afektem, respektive je výrazně prožije v afektu – třeba takový strach anebo neukočírovatelný vztek, tak v ostatních případech emoce jiného typu, jako třeba láska, vyjádření radosti – prostě je vyjádřit neumí. Tím, že neměl stoprocentní pozornost rodičů, kteří den a noc trávili prací, aby se měli dobře, což v překladu znamená, aby neumírali hlady, tak ho to neměl kdo naučit. Bude mít asi určitě problémy i v rozeznávání zvířat, rostlin. Do školy sice chodí, ale zpracovávat učivo už mu povětšinou tolik nejde. Pokud se tedy nejedná o něco, v čem uplatňuje své přednosti.
- [ file 001 ] Zvuk tření různých druhů látek o sebe, jejich následné přemisťování, zpracovávání a využívání bylo jediným zvukem, který v průběhu svého dospívání dokázal určit s absolutním přehledem. Oba jeho rodiče totiž tkali látky, které se dále zpracovávaly a upravovaly, než z nich jako finální produkt vznikla luxusní textilie, kterou třeba takoví stylisti a módní fanatici mohli používat při sestrojování různých nositelných modelů. I přes to, že povětšinou jeho rodiče neměli čas věnovat svému jedináčkovi maximální pozornost, dokázal trávit čas sám se sebou a nikdy ho to neomrzelo. Rodinu stavěl nad cokoliv a rozhodně by si tím pádem nepřipustil, že mu něco – v tomto případě pozornost – odpírají. Dokázal hodiny sedět v jejich dílně a jenom je s úžasem v očích sledovat. A takto trávil poměrně mnoho času v průběhu svého dětství, které tak šlo razantně stranou, až se mohlo zdát, že o něj s každým otočením ručiček okolo celé frekvence dvaceti čtyř hodin přicházel rychleji a rychleji. Práce pro jeho rodinu byla důležitá. Odměnou byly finance a ty byly pro jejich domácnost klíčové. To si samozřejmě mladý chlapec uvědomil až v pozdější části svého života. Když však dosáhl čtrnáctých narozenin, zpočátku jeden z rodičů, ale posléze oba, začali být nemocní. A to způsobem, že začali ztrácet možnost používat spodní končetiny. Až kolem patnáctých narozenin musel Fancy trávit tento rádoby oslavyhodný den na židličce u jejich manželské postele. Daleko by totiž nedošli, a pokud s nimi tento den chtěl trávit, musel pro to přece něco obětovat. Moc přátel neměl. Vlastně jen tu spoustu různých šicích pomůcek a strojů, té kupy látek, kterou jeho rodiče vytvořili a to mohlo být asi tak všechno. Sem tam nějaký cvrček, pavouček, a když se poštěstilo, tak i moucha. Nebyl jedním z těch, co by čas marnili venku – ale to je na úhlu pohledu. A jen co se dožil šestnáctých narozenin, nemoc jeho rodičů začala mít drastičtější následky a jejich stav obecně nebyl v optimálních hodnotách. Pomalu ale jistě totiž umírali a i přesto, že v tom Fancy vidí stále velkou kupu naděje a možná se i každý den modlí o zázrak, jedno je jisté. A to fakt, že už mnoho času nezbývá. Je otázkou času, kdy naposledy vydechnou. Je ale jisté a nyní se můžeme pohybovat jen v teoretických rovinách – pakliže oba jeho rodiče zemřou, přijde o důležitou součást života. O svůj smysl.
