[ nejkeryn tong-ůn ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 4 ] × deceased - probodnuté srdce: Nero Sykes
- O každém by se mělo dát říct něco hezkého. Vždy byl bystrým hochem, není pro něj těžké ve společnosti najít slabší jedince, než je on sám. Ty si pak lehce dostane pod sebe a má vystaráno. Zneužívání druhých, to je jeho. I přes to, jak na lidi vždy působil, je velmi chytrý. Není snad nic, co by si nedokázal zapamatovat. I přesto, že není technický typ, vždy ví, jak se věci mají dít, co mu totiž někdo řekne, to si vždy pamatuje. Jakmile je něco dané, už to z hlavy nedostane. Správné užití všech těchto informací je ale věc jiná. Nejvíc toho vždy využíval tak, aby mohl ostatní vydírat informacemi, které zaslechl. Jeho sluch je na tom překvapivě dobře, pozná podle kroků, kdo se zrovna blíží, rozliší snad každé zvíře na světě, pozná, co znamená jaký směr větru. Je vlastně překvapující, kolik toho dokáže, vzhledem k tomu, jak velkou nelibost chová k jakékoliv aktivitě, kterou musí udělat sám. Je to vcelku herečka, ať už se jedná o jeho záchvaty vzteku, smutek nebo chvíle, kdy se cítí ohrožený, vždy všechny své emoce dramaticky přehání a je ho všude slyšet a vidět. Rozhodně na něj nemůžete jen tak zapomenout. Na rozdíl od mnoha jeho vrstevníků nevnímá změny klimatu, nikdy mu není příliš velké vedro nebo zima, zřejmě důsledek drog, které jeho matka brala. Ale kdo ví. K čemu to je, když nesnáší jakékoliv počasí kromě sucha. Má překvapivě pevný stisk a umí dát docela ránu, což je na člověka, který se jinak nehýbe, poměrně dobrý výkon. Většinou si dominanci zařizuje s pomocí klacku či nějaké tyče, kterou najde někde ve svém království zbytečností. Je to jediná zbraň, která mu z ruky nevypadne, jen co na ni sáhne.
- Takový malý šprt, jako je právě Nakarin, se v životě potýká spíše s velkými nedostatky. Nikdy nebyl ochotný udělat více, než bylo nutné, a i na to vždy někoho našel. Jakákoliv fyzická aktivita je pro něj něco naprosto nepředstavitelného. Běhat? K čemu. Někam lézt? Vždyť vše stejně jednou spadne dolů, nebo mu může jeho ztracený míč někdo hodit. Cokoliv, co by znamenalo, že se může ušpinit nebo nedej bože zadýchat, vzdává rovnou. Díky této životosprávě je jeho fyzická kondice v tom nejhorším možném stavu, kdo ví, jestli by ho chvíle běhu skutečně nezabila. S velkou nelibostí se hrabe ve špíně; bláto, bahno a podobné věci, z nich se může rovnou zbláznit. Nemá rád vodu, jelikož nesnáší, jak chladná na jeho kůži je, nenaučil se plavat, ani do kaluže pomalu nestoupne. Je velmi majetnický, na vše si nárokuje práva a umí udělat pořádnou scénu, když nedosáhne svého. Má tendence shromažďovat vše, na co přijde. Kupříkladu potraviny, ale i obaly od jídla, zbytky, různé papíry, kterým sám nerozumí, krabice, kameny, cokoliv, co ho zaujme. Což je většinou vše, co může vlastnit. Je to jeho závislost, když o něco přijde, rozčílí ho to jak nic jiného. Ve skrytu duše je to však posránek, stačí jeden prudký pohyb a leží na zemi v slzách. Kromě pár motýlků a much by v životě nedokázal ničemu ublížit. V momentě, kdy by viděl trochu toho pravého násilí, by nejspíš vypustil celý obsah svého žaludku. Může tedy být lehké ho pod pohrůžkami donutit pracovat pro sebe, byť u toho bude neustále brblat a vymýšlet, jak se sám dostat k vedení.
- [ file 001 ] Nakarin nikdy nepatřil mezi ty, co se zvládají lehce socializovat. Nezapadal do žádné skupiny – ať už v porodnici, kde byl jediné dítě, které dokázalo křičet hodiny v kuse, pokud byl odloučený od matky, nebo mezi dětmi v kočárku, kde nikdy nedokázal ležet v klidu, zkrátka vždy musel být trochu jiný. Odmalička to byl mamánek, pokud nebyl poblíž své matky, bylo vše špatně. Ani s dětmi si moc hrát nechtěl, protože jakmile nebylo po jeho, šel si hned mamince stěžovat. To vám mezi lidmi neudělá dobré jméno, děti se ho začaly stranit a ani učitelé nechtěli mít s malým Nakarinem mít moc co do činění. Většinou mu zadali nějakou jednoduchou práci a nechali ho být. Rozhodně to nikdy nebyl žádný hlupáček, ale když něco nechtěl, bylo jednodušší si ho nevšímat. A tak se vyhýbal všem fyzickým aktivitám, kroužkům, pracovním povinnostem a získal si nezdravý náhled na svět, kde se vše děje tak, jak chce on. Kamarádů moc nezískal, nikdo se nechce bavit s člověkem, který nedokáže udělat nic sám za sebe a na vše posílá svoji rodinu. Těch pár lidí, kteří se s ním bavili, nebyli nic moc k užitku, většinou nejnižší spodina kraje, kterou mohl lehce ovládat a přinutit dělat, co chtěl on, jelikož už tak neměli co v životě ztratit a tohle bylo alespoň osvěžení jejich nudných dnů ve škole. Byl totiž zvyklý na všechny donášet, jak na učitele, když udělali sebemenší chybu, tak na spolužáky či jejich rodinu. A to komukoliv, bylo mu jedno, jak velký problém z toho může druhá strana mít, hlavně že on měl vždy navrch a dosáhl svého. Těch pár lidí, kteří i přes to zůstali, už na tom nemohlo být hůře, a tak mu splnili první poslední, jen aby je nechal na pokoji. Tresty pro něj byly spíš otrava než problém. Tímto způsobem už nemusel dělat vůbec nic, a tak se soustředil jen na jedinou lásku jeho života – jídlo. Jeho porce musela být vždy ta největší u rodinného stolu, později začal okrádat spolužáky o svačiny, z každého místa trošku ubral a nechával si vše jen pro sebe. Ani s jeho pár kamarády, kteří pro něj tyto dobroty nacházeli, se nebyl schopen rozdělit. Doma mu matka občas připomínala, že být lakomý se nevyplácí a jednou se mu to v životě ošklivě vrátí, na to však Nakarin nechce myslet, cítí se být středem pozornosti a vlastně i celého světa, a tak následky svých činů nebere na zřetel. Přestože je vcelku pohledný, jeho osobnost od něj odrazuje každého člověka. Tato skutečnost v něm hlodá už pár let, kdy každý pokus o navázání kontaktu s dívkou končí rychlým neúspěchem. To v něm akorát podporuje sklon k tomu, aby škodil ještě víc. Jenže se blíží jeho plnoletost a kdo ví, jak se mu všechny jeho zákeřnosti vrátí.
