Jasmine Lombard: Pódium na stadionu je osvětleno již před samotným začátkem. Všichni přítomní tak mají pohled na dvě otočná křesílka, mezi nimiž se nachází stoleček s křišťálovým setem na whisky, v láhvi je pouze nealkoholická verze tohoto drinku. Jedná se o napodobení vystoupení, které Vender předvedl při svém vlastním rozhovoru. Jasmine veškerou scenérii nejprve pozoruje ze zákulisí, ale jakmile začne přenos i prostřednictvím kamer, vystoupí za doprovodu klapání podpatků na pódium, kde se zastaví na přesně vyznačeném místě. Její obtažené dlouhé šaty s rozparkem velmi nápadně svojí barvou připomínají korály z Divného místa, kde se odehrálo i finále. Na tváři má rozzářený úsměv, jímž diváky zdraví jako první a čeká, než se stadion utiší. „Krásný dobrý večer, dámy a pánové, ať již přímo zde na stadionu nebo doma u televizních obrazovek!“ přivítá všechny vlídným tónem. „Po sedmi dnech napínavé podívané jsme se tu dnes večer opět sešli, abychom společně přivítali našeho nového vítěze, jenž si téměř doslova musel projít jednou ze svých nočních můr,“ naráží tím samozřejmě na téma arény. „Proto to dále neprotahujme. Prosím o velký potlesk, vítěz 143. Hladových her, dámy a pánové,“ na malý okamžik se dramaticky odmlčí. „Vender Crius Sinclair!“ pronese nadšeně a rukou krátce pokyne směrem k zákulisí, odkud se má zmiňovaný mladík objevit. Sama se přidá k potlesku a ustoupí přitom vzad ke svému křesílku, kde vyčká na příchod vítěze.
Vender Crius Sinclair: Jelikož tento typ zvýšené pozornosti zrovna dvakrát nemiloval, stál v zákulisí jako na trní. Vítězný rozhovor však představoval nutné zlo, jehož se za účelem potěchy kapitolského lidu musel zúčastnit. Neexistoval způsob, jak se z toho vyvléknout, takže se musel podvolit vyšší moci, kterou paradoxně byl jeho otec, a nasadil relativně milý výraz – na Venderovy poměry rozhodně velmi přívětivý – a pokusil se rozjásané atmosféře na stadionu přizpůsobit i své duševní nastavení. Přestože měl ze své výhry nefalšovanou radost, stejně tak jako každého jej tížily problémy osobního charakteru. Navíc bojoval se stále sílícím odporem vůči státu, jež jeho úspěšný průchod arénou pouze utvrdil. Dívat se na to v televizi a následně to samé prožít na vlastní kůži na člověku jednoduše zanechá hluboké šrámy. Jakmile zaslechl své jméno, zhluboka se nadechnul a vykročil směrem na pódium, kde už na něj čekala moderátorka dnešního večera. Díky oslepujícím reflektorům alespoň neviděl na diváky; rozhodně je však slyšel. Pozvedl koutky v lehkém úsměvu, načež došel až ke svému křesílku. Obligátně k Jasmine natáhl ruku, aby se s ní mohl formálně přivítat, načež se posadil. „Očividně mě tu rádi vidíte,“ upozornil na očividný fakt a trochu se v křesle pootočil, aby se rozhlédl kolem.
Jasmine Lombard: Pohledem Vendera doprovází po celou dobu, jen co vyjde ze zákulisí. Na tváři si udržuje lehký úsměv a jeho přivítání přijme s nepatrným pokývnutím hlavy. Do křesla se usadí až ve stejnou chvíli jako on. „Samozřejmě,“ ujistí ho naprosto bez váhání, přičemž se sama rozhlédne po nadšeném stadionu. Následně se nakloní ke stolku, kde naplní dvě skleničky nealkoholickou náhražkou whisky. „Myslím, že bychom tu dnes nikoho neviděli raději a jsme všichni velmi šťastní, že nyní patříš do řad našich milovaných vítězů,“ pronese velmi sebevědomě, jako kdyby tušila myšlenky všech ostatních Kapitolanů. Rukou mu nenápadně pokyne ke sklence. „Nealkoholická,“ mrkne na něj spiklenecky, aby ho ujistila, že nebude mít žádné pletky se zákonem. Sama si vezme svoji sklenku do ruky a pohodlněji se usadí na svém místě. „Dovol mi, abych se hned na začátku zeptala na něco, co jistě tíží mysl většiny,“ zvážní lehce, stále však s úsměvem na tváři. „Co tě vedlo k tomu, aby ses dobrovolně přihlásil a účastnil Hladových her?“ v hlase jí je znát opravdový zájem a zvědavost. „Pokud se nepletu, jednalo se o tvé vlastní rozhodnutí, jinak by se tě tato povinnost netýkala,“ dodá vsuvku pro ty, kteří by nevěděli o prominutí, jehož se mu mělo dostat jakožto synu prezidenta. Následně se již odmlčí, aby mu dala veškerý prostor pro vyjádření.
Vender Crius Sinclair: Ačkoliv díky dlouhodobým zkušenostem se sledováním Her moc dobře věděl, jaká obrovská falešná šaškárna to byla, nic se nevyrovnalo tomu, když to měl z první ruky. Z věty o milovaných vítězích se mu takřka zvedl žaludek; nikdy se za svůj kapitolský původ nestyděl víc než právě nyní. Nechápal, co konkrétně otci bránilo v tom, aby tomu učinil za dost – potenciální válku za pádný důvod nepovažoval, protože pochyboval o tom, že byl jediný, komu by absence tohoto trapného divadla udělala radost. Bez ohledu na své interní znechucení však pozvedl koutky v úsměvu. „Je mi nesmírnou ctí,“ odpověděl ve stejném duchu, ale vnitřnosti se mu u toho kroutily. „Nealkoholická?“ Zopakoval a svraštil obočí. „Tak já v tom případě už zase půjdu,“ dodal lhostejně a nadzvedl se v křesle, aby naznačil svůj velkolepý odchod, ale pochopitelně nikam nešel. Jakmile se na něj vytasila s další otázkou, vráska mezi obočím se ještě prohloubila. Jestli tu něco opravdu nechtěl rozebírat, tak to byl jeho osobní život. I v aréně však dával najevo, ke které konkrétní osobně byl loajální, takže se ukvapeným záběrům některých Kapitolanů vlastně ani nemohl divit. Palcem a ukazováčkem si přejel po chřípí nosu a opřel se, přičemž ve skrytu duše doufal, že se stane zázrak, měkké křesílko jej pohltí a uvrhne do propadliště dějin. „Šlo o morální povinnost,“ řekl krypticky. „Prostě jsem k tomu měl osobní důvody, které tu nechci rozebírat,“ řekl stručně, přičemž zdůraznil negaci. Bylo více než zřejmé, že se o tom bavit nechtěl, takže doufal, že se Jasmine podařilo tuto skutečnost vydedukovat z jeho nepříliš sdílné reakce.
Jasmine Lombard: Pobaveně se nad jeho reakcí zasměje. Následně ale zase rychle utichne, aby mu dala prostor k zodpovězení dotazu. Upije si ze svého nápoje, přičemž z něj nespouští oči. „Rozumím,“ přikývne, čímž mu dá jasně najevo, že ho tímto tématem nebude více trápit. „Každopádně, ještě že jsi tak učinil, jinak bychom tě tu dnes neměli,“ zakončí to na veselou notu, aby diváky potěšila. Sklenku si položí do rozevřené dlaně, ale oči nespouští z vítěze. „Ve tvém ročníku jsme se dočkali dalších dvou úžasných novinek, co se vybavení týče a jistě budu mluvit za všechny, když řeknu, že byla radost na to koukat. Jaké to ale bylo přímo pro tebe. Bojovat po boku Spirita a mít možnost využít Aigle? Jak moc zručnosti tyto věcičky vlastně obnáší a v čem ti byly nápomocné?“ nakloní při svém dotazu hlavu lehce na stranu. Při zmínce o Spiritovi se kolem nich ve vzduchu proběhne modrý hologram karakala, který se ale rozplyne stejně rychle jako se objevil. Jedná se o pouhou připomínku pro ty, kteří by si čistou náhodou nechali podobu Spirita v aréně nějakým zázrakem ujít.
Vender Crius Sinclair: Když bylo definitivně jasné, že se moderátorka nerozhodla jej začít trýznit tou nejosobnější otázkou, jakou pravděpodobně mohl dostat, ucítil, jak se mu ve vteřině ulevilo. Očividně věděla, co dělá, protože na další dotaz ohledně technických vymožeností odpovídal dokonce i rád. Povytáhl koutky úst v úsměvu a trochu se v křesílku posunul dopředu, přičemž se lokty zapřel o stehna. „Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to nepřipadalo…,“ na okamžik se odmlčel, „…vlastně mě to začalo fascinovat až v momentě, kdy to nestálo proti mně, samozřejmě,“ pokrčil rameny. „Když jsem viděl, co moje krajanka získala během hostiny, měl jsem z toho celkem bobky. Říkal jsem si, že ta holka snad musela vyhrát loterii, a byla to pravda,“ odfrknul si. „Rozhodně totiž bylo o co stát, kdybych k tomu získal přístup dřív, nemuseli bychom se tam plácat týden. Díky Aigle jsem měl perfektní přehled o všem, co se v aréně dělo, a Spirit byl vážně dobrá posila, která každý boj dost urychlila, hlavně ke konci, kdy už jsem to prostě chtěl mít z krku,“ zakončil svou překvapivě dlouhou výpověď. Byl by se tu o přednostech arénových vymožeností vykecával až do soudného dne, ale nechtěl, aby celý Kapitol věděl, že nový vítěz byl prachobyčejný nerd. Stačilo, že tento aspekt jeho osobnosti znali jeho blízcí. Malou poznámku nakonec si však přece jen neodpustil: „Vážně by se mi líbilo, kdybych toho Spirita mohl mít doma,“ přiznal entuziasticky.
Jasmine Lombard: S neskrývaným zájmem mu doslova visí na rtech s lehkým úsměvem. Přikyvuje chápavě na jeho slova, jako kdyby snad věděla úplně přesně, jaké to je s těmi věcmi zacházet. „To věřím. Pokud ho někdy budeš vlastnit, určitě očekávej moji návštěvu, taky bych si ho ráda vyzkoušela,“ zareaguje na jeho tužbu ohledně vlastnictví Spirita. „Jak jsi sám řekl, v aréně jste strávili nějakou tu chvíli a že nebyla zrovna krátká,“ zvážní ve svém povídání a pomalu navazuje na svoji další otázku. „Všichni si jistě dobře pamatujeme tvůj působivý monolog na rozhovorech, kdy jsi ukázal, že to máš opravdu v hlavě srovnané. Dokázal bys tedy předat nějaké své moudro či radu pro splátce do dalších ročníků, ať již pro ty dobrovolné nebo vylosované?“
Vender Crius Sinclair: Na Jasmininu humornou poznámku o potenciální návštěvě zareagoval pouze krátkým cuknutím koutků směrem vzhůru, ale dál se jí nezabýval. Byl by se rád věnoval dětinskému nadšení ze spirita, ale jedna z otázek, jichž se obával, přišla velmi záhy. V sedmnácti se rozhodně nemohl považovat za nějakého mudrce, který by měl právo na rozdávání moudrých keců, ale coby vítěz již získal určitou autoritu – minimálně v očích dalších děcek, která chtěla pokračovat v jeho stopách. Na jazyk se mu dralo množství krajně nevhodných odpovědí, které by jej s jistotou dostaly do vězení, takže se na nějakou dobu odmlčel a upřel vážný pohled do kamery. „Snažte se mermomocí nedržet svých ideálů, mohlo by vás to dostat do hrobu. Zkuste arénu vnímat v širších souvislostech a automaticky neodsuzujte všechno, co nepasuje do vašich plánů,“ na chvíli se odmlčel. „Buďte otevření všemu,“ dodal a poklepal si ukazováčkem na spánek. S Jasmininou domněnkou, že to měl v hlavě srovnané, by určití jemu blízcí lidé jistě nesouhlasili, ale zdálo se, že alespoň na veřejnosti budil dojem někoho, kdo měl všech pět pohromadě. Možná, že to skutečně byla pravda, ale Vender byl jediný, kdo si to ještě s plnou platností neuvědomil.
Jasmine Lombard: V tichosti naslouchá jeho slovům, přičemž odloží v tichosti prázdnou sklenku na stůl. „To bylo moc pěkně řečeno,“ ujistí ho. „Abych tě tu ale netrápila příliš dlouho, určitě na tebe čeká teď spousta povinností,“ spiklenecky na něj mrkne a krátce se zasměje, načež si odkašle, aby mohla pokračovat. „Říkala jsem si, že by bylo pěkné dát prostor i ostatním se ptát, neboť máš fanouškovskou základnu opravdu enormní a jistě mají spoustu dotazů na tvoji maličkost,“ vysvětlí velmi vlídně, přičemž rukou poklepe na stolek, kde stojí křišťálový set na whiskey. Nad stolkem se rozsvítí hologramová tabule. Prsty jí divoce začnou přejíždět z jedné strany na druhou, aby se dostala k databázi otázek. „Odpovídat na všechny by jistě nebylo ve tvých silách a našich časových možnostech,“ zasměje se krátce, aby zahnala jeho případné obavy, že tu jistě nestráví mládí. „Generátor tedy vybere jen pár,“ dodá. Jako první se na tabuli objeví otázka: Jaký jsi měl názor na Echo? Byli jste nakonec spojenci? Ta se zobrazí i na ostatních tabulích na stadionu, aby všichni věděli, na co zrovna Vender bude odpovídat. Jakmile je dotaz zodpovězen, objeví se další: Kdo ti nejvíc dal zabrat v boji a proč? Opět proběhne stejný proces, než generátor vybere poslední dotaz: Chystáte s Larsyn svatbu?
Vender Crius Sinclair: „Hmm,“ přitakal. Obával se toho, co mělo přijít nyní. S fanoušky měl doposud pouze mizerné zkušenosti, takže mohl jen doufat, že se nerozhodli jej zasypat extrémně osobními otázkami, na něž by se mu zde opravdu špatně odpovídalo. Byl odhodlaný jisté typy dotazů úplně ignorovat. „Dobře,“ řekl rezignovaně a trochu se v křesle posunul, aby na otázky lépe viděl. Lehce svraštil obočí a přimhouřil oči, aby se mu na tabuli podařilo zaostřit. „No,“ povzdechnul si, když si přečetl první otázky. „Ze začátku mi šíleně lezla na nervy, protože jsem ji měl neustále v patách, aniž bych se ji o to prosil, ale zároveň jsem si uvědomoval, že byla důležitá pro mého kamaráda, takže jsem ji pak tak nějak toleroval. Spojenectví jsme sice nikdy explicitně neuzavřeli, ale má můj hluboký obdiv,“ řekl upřímně. „Kdo mi dal nejvíc zabrat? Určitě Bellona. To asi nepotřebuje komentář – měla Aigle, spirita a ještě k tomu to byla moje krajanka, takže jsem věděl, že mi to nedá zadarmo,“ pokrčil rameny. Když si přečetl poslední otázku, srdce se mu divoce rozbušilo. Přestože se pár dnů zpět konečně oficiálně zasnoubili, nebyl si dokonale jistý odpovědí; jejich vztah se neustále dynamicky měnil a ani jeden z nich si nemohl být jistý, co přijde následující den. To, co platilo dnes, zítra už mohlo být minulostí. Zhluboka se nadechl. „Ano, svatba bude. Plánujeme ji na květen,“ přikývl s úsměvem, načež krátce kmitl pohledem do kamery. Bylo jasné, že spoustě fanynek právě zlomil srdce, ale Venderovi to bylo úplně jedno.
Jasmine Lombard: Viditelně si užívá možnost jen v tichosti poslouchat a vžít se stejně jako ostatní pouze do role posluchače. Venderovi na jeho odpovědi různě přitakává, občas pohledem střelí směrem ke kamerám, aby krátce navázala oční kontakt s diváky. „To je úžasná zpráva, moc vám gratuluji,“ vyhrkne rozjařeně v odpovědi na blížící se svatbu, načež si krátce odkašle, aby svoji reakci dostala pod kontrolu. „Budeme držet palce, aby vám to vyšlo podle vašich představ,“ poví vítězi povzbudivě a z jejího hlasu je znát, že to opravdu myslí vážně. „Děkuji za tvůj čas. Bylo nám ctí tě tu dnes večer mít,“ s úsměvem Venderovi pokývne hlavou, načež se postaví. Udělá pár kroků kupředu, ale ještě se přeci jen na chvíli ohlédne. „Ještě jednou gratuluji, Vendere,“ pokyne jeho směrem rukou. Následně již zaměří svoji pozornost přímo před sebe. „Nyní prosím s potleskem přivítejte Sigourney Wesmyron, jež byla hlavním strůjcem letošní arény a předá tak vítězi jeho zaslouženou korunku,“ uvítá entuziasticky milovanou vítězku a nynější členku tvůrcovského týmu. Sama se přitom přidá k potlesku, ale ustoupí stranou mimo záře reflektorů, aby hlavní pozornost přenechala dvěma stěžejním osobám.
Sigourney Wesmyron: I přes zranění, které si zavinila nedávno sama, se korunovace nového vítěze účastní. Příliš ji to neomezuje, pouze nemůže dělat prudké pohyby, takže v momentě, kdy ji moderátorka představí, se nekoná žádné rázné entrée s úsměvy na všechny strany, nýbrž pomalejší, avšak za doprovodu hudby stále dosti elegantní a není tedy poznat, že je zraněná. Na uvítanou věnuje divákům mírný úsměv a vzdušný polibek, ale nikterak více s nimi neinteraguje, neboť hlavní atrakcí je Vender Sinclair, k němuž ihned přistoupí. „Jsem velice ráda, že jsi zavítal do našich řad,“ řekne tiše, přičemž si malý mikrofon, připevněn na šatech, rukou přidrží, aby slova byla věnována pouze jemu. Zda to myslí obecně na vítězství, nebo na výběr distriktu, který se rozhodl reprezentovat, to si může domyslet sám. „Se speciální gratulací od prezidenta se jistě setkáš později,“ dodá a poté sundá ruku z mikrofonu, aby mohla promluvit i veřejně. „Vendere Sinclaire, probojoval ses arénou velmi statečně a výhru máš zaslouženou. Abych triumf učinila za oficiální, ti nyní gratuluji k vítězství ve 143. ročníku Hladových her,“ vezme z podušky stříbrný vavřínový věnec, který má na jedné straně malý smaragd na jednom z listů. „Vážení, prosím potlesk pro vítěze, Vendera Criuse Sinclaira z Druhého kraje,“ otočí se k divákům a kamerám, načež mu taktéž lehce zatleská. Pokývnutím hlavy se loučí s vítězem i moderátorkou, načež se vrátí do zákulisí, odkud bude v klidu sledovat rekapitulaci letošních Her.
Vender Crius Sinclair: Za doprovodu strohého přikývnutí cukl koutky úst v úsměvu a nonverbálně tak Jasmine poděkoval za gratulace. Vzhledem k tomu, že i jemu samotnému v žilách proudila kapitolská krev a část svého života v hlavním městě strávil, moc dobře věděl, jak citliví byli Kapitolané na emoční výlevy všeho druhu, ale čím déle žil v krajích, tím víc se mu tato vlastnost protivila. Pochyboval o tom, že Jasmine byť jen jedinou buňkou její existence skutečně záleželo na jejich manželském štěstí, ale pochopitelně to nechal plavat. „Děkuji za pozvání, bylo to super,“ pronesl obligátně v rámci zachování slavnostní atmosféry, v níž se vítězný rozhovor nesl, načež vstal a připravil se na místo, kde měl převzít své vavříny. Snažil se nedávat najevo svůj údiv, když z úst moderátorky místo jména jeho otce zaznělo jméno letošní hlavní tvůrkyně. Jako malý kluk snil o tom, aby se se Sigourney mohl setkat, což se mu také – byť na neformální půdě – také podařilo, ale rozhodně netušil, že mu jednoho dne předá i korunu vítěze. Jeho vnitřní dětský fanoušek se chtě nechtě musel zatetelit štěstím. „Já taky,“ odpověděl na její kryptická slova tiše; mezitím mu v hlavě šrotovalo, protože si nedokázal spojit souvislosti a nemohl tedy přijít na to, proč jeho směrem tuto poznámku utrousila. „Snad jo,“ zamumlal rychle, přičemž doufal, že jej neslyšel celý stadion. Jakmile na hlavě ucítil váhu vavřínového věnce, s konečnou platností si uvědomil, že dosáhl svého dlouholetého cíle. Nemohl sice tvrdit, že by jej to nějak zvlášť těšilo, ale alespoň se nevrátil v rakvi. Počkal, až Sigourney odejde do zákulisí, načež se vrátil zpět na své místo.
Rozdílů v zakončení Hladových her každým rokem ubývá, vše se neustále opakuje, ale pro mnohé zanícené fanoušky je to stále velkolepá událost, která je něčím speciální a nová, především vítězem. Fakt, že letos vyhrál prezidentův syn, někteří dosud těžce vstřebávají, další nemohou být nadšenější z toho, jak to celé dopadlo. Bývá to tak ovšem s každou výhrou, neboť se vždy najdou příznivci i odpůrci, ať jich je vyrovnaně, přehnaně nebo jen pomálu. V okamžiku, kdy stadión potemní, prostor prozáří modrá laserová vlna a na čtyřech obrazovkách se začnou přehrávat reklamy od horského resortu v Ursa Major přes luxusní značky parfémů až po filmové ukázky. Diváky od emocionální horské dráhy dělí pouze číselné odpočítávání, poté už se začne přehrávat rekapitulace Her.
Jasmine Lombard: Rekapitulaci již sleduje opět ze svého křesla na pódiu. S publikem na stadionu opětovně prožívá všechny stěžejní okamžiky uplynulého ročníku. Její emoce jsou velice dobře čitelné a je tedy rozeznatelné, jak určité situace v aréně vnímá. Po ukončení rekapitulace krátce zatleská, načež se zvedne a dojde k okraji pódia. „Dámy a pánové, to byl zlatý hřeb tohoto večera a nyní mi již nezbývá nic jiného, než se s vámi rozloučit a popřát vám hezký zbytek večera, bylo mi ctí tu pro vás být,“ významný pohled věnuje i směrem ke kamerám, aby se opravdu rozloučila s každým, kdo je dnes sledoval. „Věřím, že jste se o našem novopečeném vítězi jistě něco dozvěděli a já se na vás budu těšit snad u dalšího ročníku. Tímto jsou 143. Hladové hry oficiálně ukončeny,“ pronese s lehce zklamaným hlasem, ale zároveň je v jejím tónu příslib, že další ročník jistě bude podobně návykovým zážitkem, jako tomu bylo i teď. „Ještě jednou tedy prosím o potlesk, náš vysněný Vender Crius Sinclair!“ ukáže směrem k mladíkovi, na kterého se po celý večer upíraly zraky celého Panemu. Sama se přidá k potlesku ostatních, dokud reflektory nezhasnou a spolu s ním neodezní i jásot mísící se s potleskem. Když zamíří zpět do zákulisí, všichni ostatní pracovníci již pilně pracují na tom, aby se stadion dostal zpět do své typické podoby, a dřív než vyjde slunce, nebude už ani stopa po tom, že zde rozhovor probíhal a zbudou jen vzpomínky v podobě televizních záznamů.
