[ elajza tejlor ]
Player: Eliza
FC: Laura A. "Caramiala"
Victory year: 98th Annual Hunger Games
Hobby: -
|
Contact: -
Defense: 0
Mentor: Callista Allen
Token: -
|
[ before the Hunger Games ] Eliza díky svému původu umí skvěle pracovat se sekyrou a díky tomu je také poměrně silná, uzvedne i víc jak dvacet pět kilogramů. Dokáže rychle šplhat po stromech a dostane se výš, než by kdokoliv jiný zvládl. Zároveň se na stromech dokáže velmi dobře pohybovat, nebo pokud je jí štěstí nakloněno, umí i ze stromu na strom přeskočit, což jen dokazuje její mrštnost. Ze zbraní si poradí i s noži, umí je vrhat i s nimi pracovat, a s oštěpy, které doma využívala k ukotvení spadlých stromů. Vyzná se v bylinkách a stromech, jak lesních, tak jiných. Dokáže využít jejich léčivé schopnosti nebo je naopak použít jako jedovatou past pro své nepřátele. V přírodě ale přežije nejen díky tomu. Dokáže rozdělat oheň téměř z čehokoliv, pokud se trochu snaží, a bezpečně najde zdroj vody. I když to nepatří mezi její přirozené přednosti, dokázala by i uvázat pár uzlů nebo vystopovat zvěř.
[ the days after ] Díky svému pobytu v aréně se naučila zacházet s dalšími druhy zbraní včetně těch, se kterými trénovala, jako jsou například luk nebo meč. Také zdokonalila své už získané znalosti. Naučila se plavat nebo alespoň udržet nad vodou i při velkém a silném proudu, když ji ledová voda z arény nesla proudem. Dokáže rozpoznat stopy vícero zvířat, také se lépe orientuje v zimní přírodě a lépe snaží teplotní zvraty, především ty ledové. Dokáže logicky uvažovat i v krizových situacích a také se umí přetvařovat, má rychlejší a jasnější úsudek. Pokud se tomu dá říkat výhoda či um, také se stala o něco bezcitnější. Díky rokům mimo Kapitol se také naučila splynout s davem, nepřitahovat na sebe pozornost, být prakticky neviditelná, což je něco, co jako mladá rozhodně nedokázala. Možná také o něco zmoudřela, ale kdo ví…
[ before the Hunger Games ] Elizinou největší slabinou je přirozená nedůvěřivost k lidem všeho druhu. Nedokázala by svěřit svůj život do rukou spojenců a pokud, tak jen s velkou nelibostí. Nedělá jí žádnou radost, když musí použít jiné zbraně, než své domácí a snaží se tomu pokud možno vyhnout. Dále absolutně nerozumí technice, počítač viděla nejblíže tak z vlaku a neuměla by sestrojit ani jednoduchý obvod, natož něco, co by někoho zabilo. Vadí jí sprinty, má raději delší vytrvalostní běhy, protože nemusí až tolik přemýšlet o rychlosti, ale spíš o udržení směru pohybu. V silnějším proudu se navíc spíš nechá vláčet vodou, než že by plavala. Navíc občas až příliš věří jen sama sobě.
[ the days after ] Aréna a doba po ní ji spíše posílila, i když duševně je trochu pochroumaná. Pokud by musela někoho zabít nebo vážně zranit, bude si jeho tvář přidávat na svůj osobní seznam a to ji ještě více oslabí. Stále není úplně vyrovnaná s arénou, zůstává to v ní. Není už tak rychlá jako dřív, spíše by zvládla vytrvalostní běh než rychlý sprint. Za těch pár let mimo Kapitol se také více uzavřela před světem. Neumí už skutečně nikomu důvěřovat, v každém vidí zrádce a potencionálního vraha nebo oběť. Dalo by se říct, že pozapomněla, jak se okouzluje Kapitol a sponzoři.
[ before the Hunger Games ] Eliza odjakživa žila pouze s matkou. Jejího otce vážně zranili při práci a zemřel dřív, než se vůbec narodila. Kvůli tomu žily s matkou vždy jen ve dvou. Musela se umět postarat o sebe i oni, proto chodila pomáhat dřevorubcům. Nejdříve pouze prodávala věci, donášela jim pití od potoka, později se naučila pracovat se sekyrou, zesílila a domů přinášela svůj díl peněz. Její matka dělala švadlenu. Eliza měla vždy alespoň co jíst, pít a co si obléct. Je samostatná a má bujnou fantazii. Jako malá se naučila rychle se přátelit a umět odhadnout lidi. Poté, co byli dva z jejích kamarádů posláni do her, začala být uzavřenější. Stala se z ní dobrá pozorovatelka a kvůli už třem ztrátám v jejím životě si udržovala od všeho dobrý odstup. Věnovala se hlavně práci, aby uživila sebe a matku. Je tvrdá, ale uvnitř i trochu zraněná. Nebojí se, že by ji vylosovali do her, spíš toho, že by to její matku zničilo, a proto by byla ochotna bojovat až do posledního dechu.
[ the days after ] Díky Hrám zabezpečila svou rodinu a zčásti i kraj, jelikož její matka rozdává těm, kteří to potřebují. Eliza bere mentorování splátců vážně a pohrdá vítězi, kteří to nedělají. Snaží se v tom být co nejlepší, jelikož je to teď její práce a žádná smrt splátce jí nemůže odradit. Po smrti Justina a Matta ve Hrách začala být trochu více uzavřená a tohle téma jí nedělá nejlépe. Prakticky už není k zastihnutí v Sedmém kraji, neustále se pohybuje v Kapitolu, možná proto, že tam má víc přátel než doma. Považuje to za smutné, ale s celým svým životem už se dávno smířila. Občas si říká, že by bodla zase nějaká akce. Od arény už ji dělí skoro dvacet let a tohle téma už jí připadá trochu otřepané, ale stále se o něm nerada baví, stejně jako o svých neúspěšných vztazích se splátci. Přísahala, že už nikdy se nic takového nestane a věnuje se teď převážně své vlastní nostalgii. Občas ji proberou hry a splátci z jejího kraje, které se stále snaží dostat domů, ale ani to už není co bývalo. Radost z toho, že je naživu, už vyprchala, i když během některých svých nočních můr ji zachvátí stavy, kdy je za to skutečně vděčná. Doma v kraji je většinou zalezlá ve svém domě na půdě. Začala se věnovat malování a psaní, vymýšlí si příběhy a k nim pak kreslí obrázky. Občas vzpomíná na to, co mohla jak v aréně, tak po ní udělat jinak a to do toho také promítá, vybíjí si na tom svou veškerou frustraci. Dalo by se říct, že jí to i jde. V podstatě se tedy nic nezměnilo: stále je zarytý samotář milující přírodu. Absolutně se nestará, co o ní kdo povídá v Kapitolu, nebo co si o ní myslí ostatní. Ví, že ji nemají rádi a je s tím poměrně smířená. Nejraději ze všeho by Kapitolu utekla nadobro a schovala se v lesích a mrzí ji, že to není možné.
