[ šontel rejmnd ]
Player: Morgan
FC: Amanda Bynes
Victory year: 102nd Annual Hunger Games
Hobby: -
|
Contact: -
Defense: 0
Mentor: Rowan Grier Willdone-Mallder
Token: -
|
[ before the Hunger Games ] Má zkušenosti s vrháním nožů i s lukostřelbou. Díky otci, který jednou Hladové hry vyhrál, si rozumí i s kopím a oštěpem. V bylinkách a plodech se velmi dobře vyzná. Ovšem dělá jí problém mačeta anebo meč.
[ the days after ] Hry ji toho moc nenaučily. Každopádně je to pořád lepší než nic. K jejím přednostem se nyní řadí i běh na delší i kratší tratě. Má i docela dobrou výdrž. Díky své aréně se naučila lépe snášet vyšší teploty, i když jí to asi bude k ničemu. Ale zase se aspoň nezpotí tolik jako třeba ostatní v jejím okolí. V aréně přežila prakticky jen s foukačkou s jedovatými šipkami, tudíž s touto zbraní umí velmi dobře nakládat. Dále se zlepšila v boji s katanou, což si protiřečí s tím, že nikdy neuměla ovládat meče, mačety a tak. Nikdy se jí to nedostalo do ruky. Katanu má ale docela ráda. Není to tak těžké. Naučila se i docela plavat.
[ before the Hunger Games ] Slabin měla vždycky hodně a nijak to neskrývala. Přeci jen, každý je má, tak jaképak s tím cavyky, no ne? Má nulové orientační smysly. Naše drahá Chantelle se dokáže ztratit všude, pokud to zrovna není nějaká pustina, kde prakticky nic není. Obrovskou slabinou je taky její rodina. Vždycky měla ke svým příbuzným dost blízko a hodně prožívá špatné události, které se jim přihodily. Neumí moc šplhat po stromech. Sečné zbraně jsou pro ni tabu. Krom katany a nožů. S těmi se ohánět umí.
[ the days after ] Tak, jak se to děje snad u každého vítěze, hodně zlenivěla. Chuť něco dělat ji přejde hned poté, co dosedne na křeslo ve vlaku se splátci a objedná si pomerančový džus a tác s krevetami. Snaží se s tím něco dělat, ale ta slast z toho všeho luxusu a z toho, co se jí nabízí, je až moc příjemná na to, aby se jí vzdala. Čím déle je vítězem, tím víc začala být lhostejná vůči splátcům a hrám. Hry jí přestaly vadit. Vnímá je jako něco naprosto normálního a běžného. Přesně jak Kapitol chce. Je pravda, že si občas přijde trošku zkažená, ale to k vítězství zkrátka patří. Často trpí nočními můrami.
[ before the Hunger Games ] Narodila se v Šestém kraji jako první ze tří dětí. Jejich rodina na tom nebyla vůbec špatně, protože její otec Carl v minulosti vyhrál Hladové hry. Tajně ji učil nějaké základy přežití v aréně, ale profíkům z Prvního či Druhého kraje se nemůže rovnat. Její matka Darlene byla léčitelka a znala bylinky a jedlé i jedovaté plody. Matka tedy obohatila její vědomosti o velmi podstatnou věc. Chantelle má dvě mladší sestry, sedmiletá dvojčata Jasper a Faith. Chan je má strašně moc ráda. Kdyby byla vybrána do her, bojovala by do posledního dechu. Nejen kvůli otci, který doufá, že i ona se stane vítězkou her, ale i kvůli matce a sestrám.
[ the days after ] Chantelle vyhrála 102. ročník Hladových her. Nikdy své vítězství neočekávala, ale je nakonec ráda. Svého života si začala docela vážit, navzdory tomu ale začala využívat bohatství a slávy, kterou jí poskytlo vítězství. Ale přesně to taky má za vinu její nynější problémy. Potřebuje se často někomu vyzpovídat, občas propadá depresím a opíjí se. Alkoholička z ní ale zatím není. A snad taky nikdy nebude. Zas tak špatně na tom není, aby propadla alkoholu nebo jinému svinstvu. Moc často ji v šestém kraji nezahlédnete. Skoro pořád figuruje v Kapitolu, nejčastěji v nějaké kavárně či baru, kde popíjí kávu, kakao anebo svůj milovaný pomerančový džus. Anebo ten alkohol. Právě proto moc přátel nemá. Jenom mezi vítězi. Je to docela nepěkné, ale už se s tím prakticky srovnala. To je zkrátka úděl všech vítězů. Tedy až na jejího otce, který se mentorování a podobných akcí už nějaký pátek neúčastní. Někdy by chtěla jít v jeho stopách, na všechno se vykašlat, ať už si lidé myslí, co chtějí. Vnitřní hlas jí to ale zatím nepovoluje. Když už zrovna není v Kapitolu, vysedává doma schoulená u krbu s hrnkem citronového čaje a zírá do plamenů ohně. Tohle ji dokáže zabavit na hodně dlouho. Když k tomu přidáte i nějaký smysluplný román, který v Kapitolu najde ojediněle, je jí naprosto dokonale. Její denní program není moc obsáhlý, ale to jí zase nevadí. Chantelle je dokonalý příklad toho, že život vítěze není tak dokonalý, úžasný a bezproblémový, jak si všichni myslí. Často se nudí a ráda by konečně zažila i nějakou srandu. Proto by s velkou radostí uvítala nějakou kapitolskou akci. A když už ne v Kapitolu, tak aspoň v Šestém kraji. To se ale načeká.
