*Vejde na pódium a usměje se do publika, které už netrpělivě očekává začátek rozhovoru.* Zdravím vás, doufám, že se těšíte na letošního vítěze, který právě přichází. Jason Seatton ze Čtvrtého kraje, vítěz 101. ročníku Hladových Her *Řekne dost hlasitě a ukáže směrem odkud má Jason přijít.*
*Vejde na pódium a usměje se do publika, které už netrpělivě očekává začátek rozhovoru.* Zdravím vás, doufám, že se těšíte na letošního vítěze, který právě přichází. Jason Seatton ze Čtvrtého kraje, vítěz 101. ročníku Hladových Her *Řekne dost hlasitě a ukáže směrem odkud má Jason přijít.*
*Koukne na Jasona, pak se posadí na křeslo určené jemu a zadívá se na něj.* No, myslím, že začneme stejně jako vždycky. Jak se momentálně cítíš jako vítěz? *Zeptá se a pozvedne trochu obočí. Je mu i celkem jasné, že tohle pro něj asi není moc příjemné.*
*Upře pohled na Lea a chvíli se na něj jen tak kouká.* Moc dobře ne. *Vydá ze sebe chraplavým hlasem, je vidět, že mu dělá problém mluvit.* Žiju, to stačí. *Dodá ještě s pokrčením ramen. Jeho přípravný tým se snažil dát jeho vzhled nějak do kupy, ale moc se jim to nepovedlo. Vypadá unaveně, ztrhaně a kruhy pod očima tomu moc nedodávají.*
Nebudu říkat, že to chápu, protože to bych rozhodně lhal *Odvětí a pousměje se. I když možná to částečně chápe, ale nezažil si to co on.* Takže, vrátíme se do arény. Vlastně ještě před ní. Chtěl si vyhrát už tehdy? *Zeptá se a sleduje ho. Tenhle rozhovor pro něj nejspíše není zrovna teď to pravé, ale bohužel.*
*Poslouchá jeho slova a párkrát přikývne. Potom sklopí pohled k zemi a zakroutí hlavou.* Já nevím. Chtěl ale i nechtěl. Vlastně vůbec nevím, co jsem tenkrát chtěl. Než jsem potkal..*Trochu se otřese, asi nedokáže vyslovit její jméno aniž by mu vrhli slzy do očí.* ..Veronicu, tak jsem chtěl vyhrát, ale po tom, co jsem jí poznal blíž, tak jsem chtěl nechat vyhrát jí. V aréně se to ale všechno změnilo. Posledních pár dní jsem cítil, že moje hlava není v pořádku, ale nedokázal jsem nic dělat..*Odpoví a spolkne slzy.*
*Chápavě přikývne a podívá se do publika, které je zticha a ani nedutá, pak se vrátí pohledem zpět k Jasonovi.* Dobrá, když se tě zeptám na Veronicu, jaký jsi k ní měl vztah? Viděl jsme závěr Her a všiml jsme si, že ti něco říkala, bohužel to nebylo slyšet. Jaká byla její poslední slova? *Zeptá se a trochu pozvedne obočí.*
*/A už je to tady...asi jim bude hodně vadit, když sebou fláknu uprostřed rozhovoru, co?/ Zeptá se sám sebe trpce a zakroutí hlavou.* Vztah? Měl jsem jí rád, ale nedokážu říct, jestli jsem jí miloval. Znali jsme se pár dní..Poslední slova? *Znovu po Leovi zopakuje otázku a chlupy na zátylku se mu zježí. Bože jak moc on o tom nechce mluvit..ale musí.* Chtěla, abych se postaral o jejího malého brášku. *Odpoví stěží a víc jim neřekne, víc toho vědět nemusí.*
No, vypadá to, že tohle téma se ti nelíbí *Odvětí. Nechce ho tím trápit, takže se raději rozhodne pro jinou otázku.* Byl jsi ve spojenectví s Veronicou, Brutem a Codym, že? Proč sis vybral právě je? Ale nakonec jste se od nich s Veronicou oddělili? *Zeptá se. Tohle ho celkem zaujalo.*
Díky. *Poděkuje mu upřímně a konečně zvedne hlavu. Chvíli přemýšlí, co odpovědět.* Jeden den po sklizni jsem byl mimo a Veronica byla aktivní. Aniž by mě znala, tak dohodla spojenectví s klukama. Byli celkem fajn a tak jsem to přijal. *Pokrčí rameny.* Ano, oddělili jsme se od nich. Brut se nám nezdál jako férový hráč a nevěděli jsme, jak by se Cody zachoval, kdyby nás Brut napadl. Šli jsme pro vodu a potom už jsme se k ni nevrátili, bylo nám jasné, že by nás přemohli. *Odpoví prostě, v jeho obličeji už se nezračí taková bolest jako předtím.*
Nemáš vůbec zač. Částečně chápu jak se cítíš *Usměje se a opře se do křesla.* Myslím, že arénu už necháme arénou. Tohle bylo naposledy, co jsi v ní byl. *Ujistí ho a usměje se.* Přesuneme se teď spíš dopředu. Co budeš dělat, až se vrátíš domů do čtvrtého kraje? Tedy kromě toho, že se nejspíše postaráš o brášku Veronicy? Už víš na co se zaměříš? *Zeptá se a sleduje ho.*
*/Naposledy? No v to pevně doufám.../ Pomyslí si a na jeho tváři se objeví menší úšklebek. Divá se na něj a pozorně ho poslouchá.* Nejdřív se přivítám se svojí rodinou a hned potom půjdu navštívit rodinu Veronicy. A potom? Asi se zaměřím na výcvik obou dětí. Mojí sestry a jejího bratra. Vezmu jejich výcvik do svých rukou a připravím je na arénu, kdyby je náhodou vylosovali ať jsou připravení. Jiné plány prozatím nemám. *Odvětí a trochu pokrčí rameny.*
To je dobrý plán, řekl bych. *Usměje se a přikývne.* Myslím, že už tě přestanu trápit a nechám tě jít. *Usměje se a stoupne si. Kývne na Jasona, aby si taky stoupnul, pak zvedne jednu jeho ruku.* Dámy a pánové, vítěz Hladových Her, Jason Seatton *Řekne, pak se koukne na Jasona.* Časem se to možná zlepší *Zašeptá a pousměje se. Doufá, že mu dojde, že myslel to s Veronicou, pak ho nechá jít.*
Díky. *Poděkuje mu upřímně a postaví se vedle něj, načež si nechá zvednout ruku. Vyslechne si šeptaná slova a přikývne.* Ještě jednou děkuju. *Řekne znovu a zmůže se na poklonu, potom se otočí a rychlým krokem vyjde pryč z pódia. Je rád, že už to má za sebou.*
