Austin: *Hraje si se svými vlasy a čeká až zvolají jeho jméno a on bude moct ukázat všem Kapitolanům svůj šarm. Uslyší svoje jméno a příjde na jeviště. Mává na všechny Kapitolany a usmívá se na ně. Příjde k Regan, políbí jí ruku a posadí se.*
Regan: Jako dalšího tu máme Austina Eversleyho! *Podívá se na něj a čeká až dojde k ní.* Austine, myslíš, že by v Panemu mohl být někdy mír? *Pozvedne obočí.*
Austin: Vždycky může být mír. Není přece dáno, že od týhle doby do týhle doby musí být mír. Může nastat kdykoliv si zamaneme. Všechny ty brutality a násilí by skončili. Děti by zůstávali naživu. Mohli by jsme se svévolně přepravovat do krajů. Spousta věcí by se změnila. Jenže je tu háček. Spousta lidí v Panemu nechce změny. Ať už to jsou Kapitolané nebo lidé z krajů. Každý by neunesl tolik změn. Sice pro někoho příjemných, ale pro vás…*Otočí hlavu k publiku*..by to nebylo moc příjemné. Zrušili by se totiž Hry. Neuvěřitelně úžasné období plné napětí, vzrušení, dobrodružství, smutku, lásky. Prostě všeho co by se našlo. Aréna je pro některé smrt, ale pro vás je to úžasná věc. Stejně jako pro mě. Miluju Hry a kdyby už byl mír, tak bych je rozhodně neukončoval. Vím, že teď si o mě budete myslet, že jsem blázen, ale já to tak cítím a vím, že vy také. *Otočí hlavu zase zpátky na Regan a čeká na další otázku.*
Regan: Co pro tebe znamená tvůj kraj? *Usměje se.*
Austin: *Nijak nad otázkou nepřemýšlí a začne mluvit o svém kraji, který tolik miluje* Můj kraj je můj domov. Citím se v něm součástí nějakého úžasné společenství. Narodil jsem se tam. Vyrůstal jsem tam a učil se všemu, co mě čeká v životě. Učil jsem se taky bojové techniky a to ve Výcvikovém centru. Našel jsem si spoustu kámošů a zažil tam spoustu emocí, které zažívají všichni. Všichni říkají, že v prvním kraji jsou strašní namyšlenci, ale tak to není. O našem kraji si prostě udělají obrázek už podle toho slova "Luxus", jenže nikdo nikdy nezjistil jací jsme. Možná pár z nás je takových, ale nikdy jsem takový lidi nepotkal. A jsem za to určitým způsobem rád. Svůj kraj si budu vždycky chránit, protože jsem na něj hrdý. Jsem hrdý, že jsem z prvního kraje. *Usměje se nad tím proslovem, protože se ještě nikdy takhle nerozvášnil. Vždycky měl pouze strohou odpověď, ale dnes se v něm prostě něco změnilo.*
Regan: V čem nejvíce vynikáš? Cokoli tě napadne.
Austin: *Trochu se ušklíbne a rukou si projede ve vlasech* To v čem nejvíc vynikám si nechám až do arény. Není nad moment překvapení. *Mrkne do publika a usměje se od ucha k uchu* A navíc se tu nechci až moc vychvalovat. Všechno co umím ukážu až v Aréně a říkám vám, *Na chvíli se odmlčí* že nebudete litovat toho momentu, kdy uvidíte co dokážu. Jsem sice hubený, ale i malý ohínek dokáže vyrůst v neúprosný a krutý požár. *Řekl všechno co chtěl a je nadšenej, že to takhle dobře zvládl. Postaví se, znovu políbí Regan ruku a zamává k publiku. Mít klobouk, tak ho pošle do davu, ale to by nebyl moc dobrý nápad. Pomalu a s máváním publiku odchází z pódia.*
- 2. JOANNE FILLINGER
- BODY = rozhovor: 10/10 - oblečení: 9/10
Joanne: *Sebejistě, čeká za rohem až se ozve její jméno a snaží se nemít křečovitý úsměv. Ještě si v zrcátku kontroluje make-up. Uslyší svoje jméno a rychle schová zrcátko. Výjde na pódium a s úsměvem zamává publiku. Posadí se na křeslo a věnuje svoji pozornost Regan*
Regan: Přivítejte prosím Joanne Fillinger! *Představí jí a sedne si do křesla.* Kdyby jsi měla nadpřirozenou schopnost, co by to bylo a nebo co by sis přála, aby to bylo?
Joanne: *Vždycky chtěla mít nadpřirozenou schopnost a teď se může o tom vypovídat.* Vždycky jsem obdivovala Sirény. Jejich moc přinutit muže svým zpěvem pro ně udělat cokoliv. Tahle schopnost je prostě něco co vám může přinést smrt. Stejně jako aréna. Miluju Hry a připomínají mi Sirény. Dokáží vás tak zmást, že skončíte mrtví bůh ví kde. Stejně tak jako Hry. Jste tak nervózní, že nevíte kam jdete a spadnete ze srázu. Tramtadadá a máme tu prvního mrtvého. Kombinaci Her a Sirén jsem viděla ve Čtvrtohrách. Hry jsem nesledovala, ale muselo to být úžasné. A přesně proto volím Sirény. *Podívá se do publika a usměje se na ně*
Regan: Co bys dělala, kdyby jsi byla poslední žijící člověk na Zemi a nedostala se do jiné civilizace, kde nějací jsou?
Joanne: Být poslední žijící člověk na světě obnáší určitou dávku sebevědomí a mazanosti. Přece jen jste poslední žijící člověk a musíte být hodně zkušení, aby jste přežili v té divočině. Když se totiž řekne "poslední žijící člověk", tak si všichni představují pustinu s člověkem uprostřed, ale tak by to nebylo. Slovo "člověk" totiž neobnáší slovo "zvířata". Kdekoliv na vás může číhat cokoliv. Může vás sežrat žralok a máte po srandě. Už nejsou žádní lidé, proto bych zachovala chladnou hlavu, snažila se najít nějakou vodu a jídlo a udělat si přístřešek. Nedostat se do jiné civilizace by bylo poněkud jednoduché, protože vy nevíte, jestli nějaká další civilizace je. Nevíte nic. Ani co se stalo. Někde v hlavě máme zakódováno, že musíme přežít a proto se vždycky budeme snažit jen sžít s prostředím a teprve pak hledat další civilizaci.
Regan: Co myslíš, že je mimo Panem?
Joanne: *Chvíli nad otázkou přemýšlí, ale pak jí napadne úžasná odpověď.* Oceán. Jeden velký a mohutný oceán obepínající celý Panem. Přišla jsem na to tak, že nemůžeme bejt ve vzduchoprázdnu, protože to by jsme v tom případě neexistovali. Ale my tu jsme. Další souš už tam být nemůže, protož, kdyby ano, tak by byl Panem větší. Proto oceán. Možná, že se v tom oceánu nachází pár dalších ostrůvků, kde žije jen pár obyvatel. Ale nikdo to nemůže potvrdit, protože nemáme žádné důkazy o nich a oni nemají žádné důkazy o nás. Vlastně ani nevíme co se za Panemem nachází a možná to jednou zjistíme. A pokud ano, tak bych chtěla být u toho. A proto se pokusím Hry vyhrát, abych se mhla dozvědět, jak to vlastně je. *Hrdě se koukne do publika, které jí tleská a vstane. Rozloučí se s Regan a ukloní se k publiku. Nadšená se vytratí z pódia.*
Regan: Pro tebe je to dnes vše. Zítra hodně štěstí a nehavaruj s lodí. *Mile se usměje a propustí jí.*
- 2. MARIUS PRIMUS
- BODY = rozhovor: 9/10 - oblečení: 0/10
Regan: Přivítejte jedinečného Mariuse Primuse! *Usměje se a zatleská mu.* Marius Primus, jak se to krásně rýmuje. Jsi splátce s největším počtem bodů, co si o tom myslíš? *Zvědavě se na něj koukne.*
Marius: *zářivě se usměje na Regan, kývne ji na pozdrav a pravou rukou zamává divákům do publika. Dokonce mrkne na jednu z mladých kapitolanek sedících v první řadě. Poté se usadil, hodil jednu nohy přes druhou a poslechl si redaktorčinu otázku.* na tom není nic překvapivého Regan. *prohrábl si vlasy.* prostě jsem se snažil předvést to co nejvíce umím. Nic těžkého - přišel jsem, předvedl jsem a spokojen s tím co jsem provedl také odešel a poté jen čekal na dobrý výsledek před televizní obrazovkou na ubytovně. *zamyšleně se zamračil* podle mě na tom ale ostatní splátci taky nebyli zrovna nejhůř. Podle mě budou někteří mí soupeři docela silní a rozhodně nebudou jen čekat na to až je rozsekám na miniaturní kousíčky. *párkrát kývl.*
Regan: Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo?
Marius: Před několika dny jsem se rozhodl že to kapitolské. Vaříte tu úžasně. Pokud se něco může aspoň trochu rovnat Hunger games, jsou to prostřené stoly pokryté mísami plnými křupavého pečiva, miniaturních druhů zeleniny v másle a různých extra pálivých omáček. Dost dobře si vzpomínám na to že jsem si včera při večeři dal trochu jedné z těch vašich čili pochoutek a ještě hodinu jsem běhal po místnosti a hledal džbán s vodou. *zasmál se.* musel jsme vypadat opravdu dost legračně. No to víte člověk který je zvyklý na to že je bramborová kaše sladká by se měl radši zeptat z čeho ji děláte tady v Capitolu. *znovu se zářivě usmál na Regan.*
Regan: *Pečlivě ho poslouchá.* A kdyby sis mohl vybrat v jaké době bys žil, kde by to nejspíš bylo?
Marius: Myslím že tahle by mi dost vyhovovala. Někteří by se mnou možná nesouhlasili ale pro mě to takové je. Ale kdybych si měl vybrat druhou na seznamu byl by to.... zřejmě Starověk, kdesi v říši které jak jsem kdysi slyšel říkalo se Řím. Bylo to ta dosti podobné Panemu. Až na to že všichni tam uměli sotva psát a bydleli v domech uplácaných ze slámy a bláta. Ale to nelepší u nich bylo Coloseum. Kulatá aréna v které bojovali bojovníci - gladiátoři - na život a na smrt proti sobě nebo s kočkovitými šelmami z dalekých krajů. Jako by si někdo kdysi hrál na Capitolany.
Regan: *Zvedne se a chytne ho za ruku a zvedne vzhůru.* Zatleskejme Mariusovi!
Marius: *volnou rukou zamával divákům do publika a zvolal:* moc mě těšilo! *potlesk a hysterický křik kapitolanů si užívá. Usmívá se na všechny kolem, sem tam se zabuší pěstmi do hrudi a nebo zamrká na nějakou z dívek. Po ani ne minutě se však musí odebrat protože jsou na řadě další splátci se svými úžasnými projevy.*
- 3. DESMONDE FLAME
- BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 8/10
- 4. SEYCHELLE FROST
- BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 7/10
Seychelle: Tak fajn, ať to máme za sebou. *Mumlá si pro sebe a je jí jedno, jestli jí někdo slyšel. Nebude se snažit přetvařovat. Hupsne do pohovky a podívá se na moderátorku bezvýrazně.*
Regan: Máme tu další slečnu, Seychelle Frost! Potlesk pro ní. *Usmívá se na přicházející dívku.* Co si myslíš právě teď?
Seychelle: Teď? Myslím na jídlo. Dala bych si krevety. V našem kraji je máme opravdu delicious! *Mile se usměje a kouká na ostatní, jako na cvoky.* A, že mám super stylistku, co umí super oblečení.
Regan: Proč je havran, jako psací stůl?
Seychelle: Proč? Já nevím, Klouboučník se nudil, tak to bude ono. Kdybych se taky nudila, tak bych v odpakovém koši mohla vidět psa. *Pokrčí rameny.* A nebo, protože psal na havrany.
Regan: Řekneš nám nějaká tvá přání? *Poslouchá jí.*
Seychelle: Hmm, nezabíjet mě v aréně bolestivou smrtí a nechat mě žít aspoň na chvíli. Vždycky jsem chtěla prozkoumat vesmír, tak ať mi aspoň tohle splní a pak ať mě klidně sestřelí. *Ušklíbne se.*
Regan: Tak já ti přeju všechno nejlepší a taky hodně zdaru do arény. *Mrkne na ní, zvedne se a znovu jí představí.* Seychelle Frost!!
Seychelle: *Konečně to všechnoé skončilo. Rychle vstane a mile se usměje do publika.* Vám hodně zadru při posílání darů! *Odchází pryč.*
- 4. DYLAN ALLEN JAY
- BODY = rozhovor: 9/10 - oblečení: 7/10
Regan: Jako dalšího tu máme Dylana Allena! Prosím potlesk! *Začne tleskat a čeká až za ní dorazí a hned se zeptá na první otázku.* Ahoj Dylana, jak se cítíš? Líbí se ti tady?
Dylan: *Se sebevědomým úsměvem dojde k Regan a uctivě pozdraví s následným polibkem na ruku, poté publiku zamává.* Dobrý večer. Samozřejmě, že se mi tu líbí. Kapitol je nádherný, nechápu lidi, kterým se to tady nelíbí, *zazubil se. Myslel to upřímně. Kapitol je doopravdy nádherný. Všechny ty barvy, lesk a zájem.* Je to tu jiné než u moře. Uznávám, že moře má také svůj půvab, ale je to jako kdybych žil v záplavě zelené, modré a bílé, zatímco tady je tolik barev, že se nemůžu nabažit, *projel si rukou krátké vlasy a koukl se na obecenstvo. Snad ho mají alespoň trochu rádi.* Jo, fakt se mi tady líbí, *zakončil odpověď na tuto otázku. První otázka za ním, už jen chvíli a zase bude zpět v pokoji nebo se půjde projít. Vlastně mu došlo, že tohle, ty rozhovory, jsou součástí všeho toho mučení. Nechají je vzpomínat na domov, nechat je předvádět, aby si mysleli, že je všechno v pohodě a pak teprv zaútočí.*
Regan: Co jsou pro tebe Hunger games?
Dylan: *Rozpačitě si u této otázky poposedl. Teď nemůže říct pravdu. Musí to nějak obelhat. Tak, aby všem byla jasná pravda, i když jí neřekne.* Hunger Games... jsou pro mě něco jako lochneska pro malé dítě. Bojím se jich, *přiznal. Pak se na chvíli odmlčel. (Jak jim jen vysvětlit, že jejich hry nenávidím. Že nenávidím prezidentku, tvůrkyni Her a i všechny Kapitolany?!) Vzápětí si odpověděl sám. samozřejmě, že nijak. Nemůže jim to říct, jeho smrt ve hrách by pak byla jistá.* Jo, bojím se jich, přiznávám. Možná to bude znít slabošsky, ale myslím, že každý se bojí smrti, no ne? A ve Hrách je jen malá šance na přežití. A i když jsem s tím vlastně vyrovnaný, i tak se bojím. *Polkl a rozhlédl se. Pečlivě vážil slova a dal si pozor, aby neřekl nic, čím by mohl kohokoliv z Kapitolu naštvat a snažil se jim své pocity co nejvíce přiblížit, když už nemůže říct pravdu přímo.*
Regan: Čeho se nejvíce bojíš? A proč?
Dylan: Nejvíce? *zasmál se.* Nevím, jestli je strategicky nejlepší říkat, čeho se bojím. Ostatní by to mohli použít proti mě. *Ušklíbl se na ni a pak se ušklíbl na celé obecenstvo. I když, proč jim to neříct? Sám nedokázal posoudit, jestli v aréně bude málo, nebo hodně ohně. Jestli budou ty lodě vybuchovat, tak se asi bude bát. jestli ne, tak se bát nebude.* Bojím se ohně. Nemyslím, že když si na zahradě zapálím oheň, že bych se ho bál. Oheň, který někdo kontroluje mi nevadí. Vadí mi oheň, který se nekontrolovatelně šíří. *Polkl až se mu pohl ohryzek.* Víte, jako malýmu mi totiž shořel dům a mamku stačili jen tak tak vytáhnout, byla totiž se sestrou a nechtěla ji pustit. *Mírně se usmál, snažil se, aby ho nepřemohly vzpomínky. Tak. A je to. Řekl to. Připadal si jako nahý. Jako kdyby ho Kapitol připravil i o oblečení. A i když od první otázky uběhla jen chvíle, zjistil, že teď už Kapitol vlastně nenávidí.*
Regan: Tak a to je od Dylana vše. *Zvedne se chytne ho za ruku.* Potlesk ještě jednou pro Dylana Allena ze 4. kraje. *Pak už ho nechává jít.*
Dylan: *Uklonil se na rozloučenou a odešel*
- 5. ARIADNE STAMPLE
- BODY = rozhovor: 10/10 - oblečení: 6/10
Ariadne: *Stojí v zákulisí vymóděná a nalíčená, ale necítí se o nic víc sebejistá, o nic víc krásná a capitolská než když byla navlečena v oblečení na trénink. Všechno je to stejné. Je to pořád ona. Ale tak to nemá být. Za chvíli má předstoupit před lidi a okouzlit je tím, jaká je. Ukázat jim, že je úžasná, bystrá a vtipná. Ale nic z toho není pravda. Celých osmnáct let svého života byla opovrhovaná, nenáviděná a odstrkovaná. Její přednost je mozek, ne chování nebo vzhled. A proto si uvědomuje, že to má spočítané. Nemůžeš je očarovat. Nezvládla to na přehlídce, při vystoupení a pravděpodobně ani teď. Musí se o to ovšem pokusit. Musí to zkusit. Nasadí zářivý úsměv, falešný víc než cokoliv jiného a uhladí si šaty.*
Regan: *Přivítá na pódiu další splátkyni.* Adriana Stample! Prosím zatleskejte jí!! *Sama ji tleská a podá jí ruce, potom si hned sedne* Těší mě, jsem Regan. *Mile se usměje a položí jí první otázku.* Takže milá Adri, kdyby sis mohla vybrat, ve kterém kraji bys byla, tak co to pravděpodobně bude?
Ariadne: *Jakmile zaslechne, že volají její jméno, chůzí, která by se dala považovat za ladnou se ze zákulisí přemístí na pódium. Mává davům v Capitolu. Slyší jejich potlesk a koutkem oka vidí i moderátorku, která se z ní, pokud bude mít štěstí, bude snažit vyždímat nějaké to charisma. Pošle publiku vzdušný polibek a poté se přesune ke křesílku. Posadí se do něj a usměje se na moderátorku. Je krásná a mladá. Takové typy chtěji v Capitolu vidět. Poslechne si znění otázky a trochu sebou cukne při tom oslovení. Takhle jí říkají doma, její přátelé. Pootočí hlavu na stranu, periferním viděním pozoruje Capitolany a opět se krásně, roztomile usměje.* Zůstala bych ve svém, 5. kraji. Je to můj domov a miluji ho. Všechno na něm. Mám ráda elektrárny, obrovské bílé větrné mlýny, které mi hučí na hlavou, když se jdu projít na pole. Mám ráda továrníky, kteří se směji a pošťuchují se, když se vracejí domů z práce. Mám ráda ten klid, který nastane, když v podvečer všechno utichne a já se můžu procházet mezi přírodou a technikou. Mám ráda ten kontrast, je zajímavé to sledovat v průběhu let. A také mám v kraji, doma, rodinu a přátele, kteří, jak doufám, mi fandí. Nevyměnila bych je za luxus prvního kraje nebo husté lesy kraje sedmého, ačkoliv všechny kraje jsou krásné a mají něco do sebe, především pak Capitol, který by byl asi hned mou druhou volbou. *zasměje se, ale pak se na její tváři objeví zcela upřímný, vědoucí výraz.* Ale domov je domov. A vždycky bude.
Regan: *Celou dobu na ní jen kouká a přikyvuje.* Kdyby sis mohla vzít na ostrov jednu věc, tak co by to bylo? Nemyslím žádného člověka, ale věc.
Ariadne: No, tak především bych byla nadšená, že jsem na ostrově. *zasměje se* Nikdy jsem na žádném nebyla, ale vím, že byl hlavním tématem 95. ročníku her. Moc se mi ten nápad líbil a určitě by bylo zajímavé se na něj někdy ocitnout. Citit na pláži písek pod nohama, sledovat pohupování palem ve větru a objevování života v moři. Ale co bych si vzala s sebou, kdyby to neměl být člověk? *zopakuje otázku a zamyslí se. Poté se zasměje a zastrčí si pramen vlasů za ucho.* I když by bylo určitě praktické vzít si nůž nebo meč na obranu a přežití, já bych si vzala barevný drátek, který mi věnoval můj bratr k šestnáctým narozeninám. Je moc krásný, leskne se ve světle a poté vám kolem rukou krouží všechny barvy duhy. Ale je také užitečný, pokud bych chtěla například ulovit ryby, nebo bych s ním mohla sestrojit past, kdyby mě pronásledovala zvířata. Takže tohle bych si vzala. Jak hezká připomínka, tak účinná zbraň i pomůcka. Myslím, že bych o sobě mohla říct, že jsem vcelku praktická.
Regan: Kdyby sis také mohla vybrat, zůstala bys holkou, a nebo bys byla radši kluk?
Ariadne: *Zasměje se na moderátorku* To je zajímavá otázka, nikdy jsem nad tím zvlášť nepřemýšlela. *Opravdu nad tím nikdy nepřemýšlela. Předchozí dvě otázky snad zvládla uspokojivě jak pro sebe, tak pro Capitol. Ale tohle jsou její osobní preference. Jak má vědět, co by se více zamlouvalo Capitolu? Na ní teď nezáleží...Ne tolik. Potřebuje sponzory, potřebuje pomoc a tu nedostane, pokud se bude chtít držet svých morálních zásad.* Myslím, že bych asi zůstala dívkou. Být chlapcem je jistě v mnoha ohledech užitečnější, například při práci v továrně vás jistě berou víc mezi sebe i vás víc vnímají, ale dívky mají skryté zbraně. Můžete okouzlovat a podmaňovat, tvářit se jako andílek a přitom být silná a samostatná. Pokud se naučíte vnímat se taková, jaká jste, můžete být obojí. Jak krásná, tak inteligentní. Vždycky jsem toužila být taková. *povzdechne si s úsměvem* Ale samozřejmě i muži mohou být na první pohled silní a neohrožení, ale mohou být i půvabní a elegantní. *zdůrazní, aby neurazila. Pak si prohlédne moderátorku a rádoby důvěrně se k ní nakloní.* Myslím, Regan, že vám se to povedlo, jste dnes večer skutečně okouzlující. Krásná a přitom velice charismatická a pohotová. *zalichotí moderátorce a usměje se na několik žen, které sedí pohromadě v 1. řadě.* A je vás tu určitě více. V publiku vidím jak silné, mladé muže, tak také krásné a inteligentní ženy. Myslím, že by všichni měli zůstat takoví, jací jsou a nepřát si být někým jiným. Každý jsme originál sám o sobě. *dopoví a má prapodivný pocit, že to zvládla. Že obstála.*
Regan: A to je pro dnešek vše a přeji ti hodně štěstí do zítřejší arény. *Vstane, vezme její ruku a opět ji představí! Adriane Stample!
Ariadne: *Nechá se ještě představit publiku a poté s několika vzdušnými polibky a máváním mizí opět v zákulisí. Jakmile ji přestanou snímat kamery, roztřesou se jí nohy a musí se posadit. Snad je neurazila. Snad se chovala tak, jak měla. Doufala, že její poslední slova a výstup zahrály na strunu všech zazobaných a krásou posedlých capitolanů. No, může jen doufat. Sebere se a odchází.*
- 5. MIKE LOBY
- BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 7/10
Regan: Přivítejte prosím Mikea Lobyho! *Začne mu tleskat.* Miku, pověz nám. Dokázal bys člověka zabít nějakým hrozným způsobem a jak?
Mike: *Prichádza na pódium pozdraví moderátorku a divákov,pokloní sa a sebavedome si sadne na kreslo.*Hmm..*Zamyslí sa nad prvou otázkou.*Hrozným spôsobom...to je veľmi relatívny pojem*Povie a zamyslí sa nad všeliakými spôsobmi popravy-mohol by niekomu odrezať hlavu ale to by ani netrpel. Mohol by niekomu pomaly odrezávať časti tela ale to by sa asi sám mučil ako mučí toho druhého,tiež by mohol niekomu zaživa vyrezať srdce z tela ale to by zase on nedokázal.*Ja preferujem skôr rýchlu smrť ako krutú a mučiacu.*Povie nakoniec*Najkrutejší spôsob akým by som niekoho zabil by asi bolo že mu odrežem hlavu*Dodá ešte.*
Regan: Kdyby sis mohl vybrat, co budeš, tak co bys nejraději byl? Myslím úplně cokoli, zvíře, strom, mimozemšťan a tak.
Mike: *Dostane druhú otázku a nad ňou sa zamyslí ešte viac ako nad tou prvou. Nemusí však dlho rozmýšľať lebo hneď príde na odpoveď*Vlk*Povie a usmeje sa*Vlk preto lebo je to vznešené a krásne zviera,je primerane kruté a útočí iba keď sa bráni alebo niekoho ochraňuje a to asi najlepšie vystihuje mňa*Dodá k odpovedi aby to aj nejak vysvetlil.
Regan: Co pro tebe znamenají Hunger Games?
Mike: *Dostane ešte tretiu otázku nad ktorou sa veľmi nezamýšľa pretože Hunger Games sú pre neho úbohá fraška na pobavenie kapitolanov ale jeho odpoveď je úplne iná pretože keby toto povedal tak by asi ťažko dostal nejaký sponzorský dar.* Pre mňa je to štýl života niečo ako je pre niekoho nejaká hudba alebo niečo iné jednoducho s tým žijem a raz s tým aj umriem hoc to bude počas hier alebo až ďaleko po nich ale úprimne dúfam že to bude až po nich* Povie na koniec. Postaví sa, ešte raz sa ukloní usmeje sa na divákov a odchádza*
Regan: *Zvedne se, ještě jednou ho představí a už ho nechá jít.*
- 6. ADAM ESSIN
- BODY = rozhovor: 9/10 - oblečení: 0/10
Adam: *Stojí v zákulisí a čaká, kým začuje svoje meno. Zatiaľ sa snaží spomenúť si na nejaký zaručený spôsob na zahnanie nervozity- možno počítanie do sto alebo zapchanie si jednej nosnej dierky, no skôr, než sa do toho pustí začuje slová moderátorky. Trochu zmätene sa teda ponáhľa na pódium. Najskôr vyvalí oči na všetkých tých ľudí v publiku, ale nakoniec nervozitu schová za sladký úsmev. Sadne si do kresla oproti moderátorke a snaží sa tváriť čo najviac uvoľnenie a sebavedome. *Prajem všetkým príjemný večer!
Regan: A teď tu máme Adama Essina! *Tleská a přivítá ho. Potom si sedne do křesla a úžasem na něj kouká.* Adame, Adame. Co bys nám tak mohl povědět? Nějaká tvá tajná přání? I když už to tajná nebudou, když nám to povíš.
Adam: *Na okamih sa zamyslí. Nezačala práve s jednoduchou otázkou a trochu ho to vystraší. *Prežiť a vyhrať Hry rozhodne je jedno z mojich prianí, nemyslím si však, že by bolo tajné,* povie a usmeje sa. Veď to prianie tu dnes povie hádam každý. *No vlastne mám ešte jedno prianie,* napadne mu náhle. *Chcel by som ešte raz aspoň vidieť jedno dievča z môjho kraja. Je skutočne nádherná, je rafinovaná, je proste skvelá, smola je, že ona mňa nepovažuje za skvelého. Skutočne neskutočne rád by som ju ešte uvidel a povedal jej, že ju mám veľmi rád.* Pomyslí si, že bol možno až príliš osobný. Na druhej strane, je vysoko pravdepodobné, že Melissa to teraz sleduje a počula každé slovo, ktoré o nej povedal. Pri tej myšlienke sa trochu nervózne zavrtí.*
Regan: Máš ráda čokoládu? *Nabídne mu čokoládu.* Jestli jo, tak si dej. Je dobrá. *Mrkne na něj.* Pověz nám, jaký opravdu jsi?
Adam: *S potešením si odlomí kus čokolády a strčí si ho do úst. Je skutočne dobrá, ale tu v Capitole je všetko skutočne dobré. Možno mu čokoláda aspoň pomôže s nervami. Starostlivo ju žuje a až potom odpovie. *Čokoládu zbožňujem. Vlastne mám vo všeobecnosti rád jedlo. Keď som bola doma, veľa som sa venoval vareniu,* prizná sa a trochu nesmelo sa pousmeje. *Takže asi taký som. Skôr kuchár, ako bojovník. A ešte myslím, že som veľmi slušne vychovaný. Rodičia na to vždy strašne dbali a teraz uvažujem, či to v Hrách nebude skôr nevýhoda,* odpovie zamyslene a na chvíľu sa zachmúri. Síce sa tá moderátorka tvári tak nadšene, on nemá veľa dôvodov na nadšenie.*
Regan: Chybí ti teďka někdo? A kdo?
Adam: *Nad touto otázkou nemusí dlho uvažovať, odpoveď mu príde na jazyk celkom prirodzene. *Veľmi mi chýba to dievča, čo som spomínal. Okrem nej samozrejme moji rodičia, ktorý však na mňa určite myslia tak, ako ja na nich.* Na chvíľu si predstaví tváre tých, ktorých práve spomenul, no hneď ich aj zaženie späť. Neveľmi rád na nich takto priamo myslí, potom mu chýbajú ešte viac. *No a samozrejme mi chýba môj psík! Dúfam, že rodičia sa o neho vzorne starajú, keď to nemôžem robiť ja,* povie a opäť sa mu na tvári mihne úsmev.*
Regan: *Usměje se, sní poslední kousek čokolády a zvedne se.* A to je prosím vás Adam Essin! Potlesk pro něj! *Začne tleskat a kývne na rozloučení.*
Adam: *Prekvapene zažmurká, keď je rozhovor zrazu pri konci. Tiež sa zdvihne a zamáva publikum, široko sa na nich usmievajúc. Je možné, že toto je jeden z posledných večerov, kedy sa aspoň tvári veselo. A rozhodne je to jedna z mála chvíľ, kedy sa na neho sústreďuje taká veľká pozornosť. Pošle do teda do publika bozk, ešte raz krátko zamáva a potom sa vráti späť do zákulisia.*
- 7. LACEY DONNER
- BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 10/10
