Adam Essin: *Cíti, že sa mu trochu točí hlava. Naozaj je to pravda, že práve vyšiel živý z arény? Už dávno sa necítil takto dobre- vyspatý, oddýchnutý, koža na krku a na tvár sa mu prestala odlupovať dole a navyše ochutnal hádam z každého jedla, ktoré mu pripravili. Je oveľa pravdepodobnejšie, že je to skôr sen. Zrazu je čas ukázať sa na pódium a keď tam vyjde, uvedomí si, že úsmev už nemusí predstierať, ako na začiatku Hier. Teraz je úsmev celkom skutočný. *Strašne rád vás zase vidím!* adresuje to rovnako publiku ako aj moderátorke. Následne sa usadí.*
Perrie Litmix: *Usměje se na diváky* Přivítejte prosím vítěz letošních PentaGames, Adama Essina *pokyne mu aby se usadil* Vítej zpátky mezi námi. Právě jsi vyhrál jeden z nejzajímavějších ročníků našich her. Je to sice zvláštní ale pověz nám, po čem se ti bude stýskat nejvíce? Nebo snad i po kom?
Adam Essin: *Pozoruje tvár moderátorky a musí si pripomenúť, že je naozaj víťaz. A že sa na neho pozerá celý Panem, takže by sa aj mal správať ako víťaz. Aj keď on sa skôr cíti zmätene- ako väčšinu času v aréne.* Rozhodne mi bude chýbať ten úžasný pohľad, ktorý sa vám naskytol, keď ste sa pozreli von- nekonečné hlbiny vesmíru a uprostred toho asteroidy či malé planéty. Myslím, že to bola jedna z najkrajších arén,* rozhovorí sa a pred sebou opäť vidí zónu asteroidov. *Ale ešte viac mi bude chýbať moja spojenkyňa Lacey. Som nešťastný, že som nedokázal zabrániť jej smrti, ale hádam som ju aspoň z časti pomstil,* jeho hlas znie o poznanie ponurejšie a na čele sa mu objaví vráska.*
Perrie Litmix: *Mezitím co se jí tu rozpovídal začne přemýšlet nad tím proč chtějí všichni zachránit ty druhé a ne sebe. Nakonec si jenom skousne ret a zatváří se smutně*Všichni by nejraději své milé vzali sebou ale bohužel to nejde. Ty však máš několik svých blízkých ve svém kraji. Jak se těšíš domů za rodinou?
Adam Essin: *Pri ďalšej otázke opäť pookreje a na tvár sa mu vkradne široký úsmev. *Neskutočne. Ťažko sa to vôbec popisuje,* odpovie a zamyslene prstami prejde po látke svojho obleku. *V najhorších, ale i najlepších chvíľach som myslel práve na rodinu. A samozrejme na to dievča, ktoré mi je neskutočne blízke, spomínal som ju aj pred začiatkom Hier. Zvláštne je, že som si želal ju ešte raz uvidieť. Splnilo sa mi to, keď som jej tvár videl v lodi Bossa a v tej chvíli som svoje želanie kruto oľutoval. Našťastie, teraz ju uvidím znova, za oveľa priaznivejších podmienok.
Perrie Litmix: Ach ta láska *zasměje se a v duchu zalituje sama sebe že taky není splátce a nemůže pocítit tu kouzelnou chemii* Chtěl by jsi něco vzkázat svým sponzorům kteří ti nejspíše zachránili i život?
Adam Essin: *Na okamih sa zamyslí nad sponzormi. Počas pobytu v aréne od nich dostal knihu a Lacey dostala mačku, ktorú z časti považuje za svoju. Nedá sa povedať, že by mu tieto dary zachránili život, no v tom mu niečo napadne. *Áno, som im nesmierne zaviazaný. Kniha Tam kde žijí divočiny ma nielen pobavila, ale vo finále mi aj zachránila život- nejakým zázrakom som ňou odrazil Mariusov útok. A mačku, ktorú dostala Lacey som odtiaľ chcel vážne zachrániť, no zrejme zomrela spolu s Lacey. Tak či tak ďakujem sponzorom za ich dary, v ťažkých situáciách človeku dodajú kúsok odvahy,* zakončí svoje rozprávanie a je mu úprimne ľúto tej mačky.*
Perrie Litmix: Ano, sponzoři jsou tu od toho aby své oblíbence podpořili právě v těch nejhorších chvílích.*usměje se a zapřemýšlí nad tím že by taky mohla někomu pomoci* Ale pokud se jedná o tu kočku, určitě si teď budeš moct alespoň jednu pořídit jako vzpomínku *povzbudivě na něj mrkne* Tak to byl Adam Essina! *podá mu ruku a usměje se*
Adam Essin: *Keď sa rozhovor skončí, natiahne k moderátorke ruku a usmeje sa na ňu. *Rád som vás spoznal,* povie úprimne a potom vstane a zamáva publiku. Úsmev na tvári sa mu o kus rozšíri, pretože až teraz si uvedomuje, že sa z arény skutočne dostal. A prežil. *Ďakujem vám!* zavolá do publika, ešte raz zamáva a potom sa presunie do zákulisia.*
