Olga Campbell

[ olga kempbl ]

 

    

Player: Maddie FC: Audray de Macedo Strength: 6 Victory year: 3rd Pentagames Hobby: Lyžování

Contact: maddiepond@email.cz Age: 29 deceased - propíchnutá lyží Defense: 0 Mentor: Aaron Szerettet Token: Lentilková kapesní kalkulačka

[ before the Hunger Games ] I když ona sama ani moc nechtěla nějak cvičit a připravovat se na zabíjení malých, nevinných a bezbranných dětí, krajem, dobou a rodinou byla přeci jenom donucena něco dělat. A když už něco dělá, za chvíli ji to začne bavit, ať je to co je to, takže i nějaké zbraně jí teď vyloženě padnou do ruky. Především zbraně, se kterými může máchat, bodat a řezat jsou její oblíbené, takže meč, katana, menší nože a mačeta jí taky nevadí. V ruce umí držet luk i kuši, ale zbraně na dálku nejsou její předností. Je mrštná, ohebná a pěkně rychlá, má dokonalé vycvičené reflexy, takže ona je spíš na boj zblízka. A má silné ruce, na to, jak křehounce vypadá a na to, že je holka. Sluch a zrak jí nedělají problém, díky tomu má zase dobrou rovnováhu a uměla by i vylézt do výšky po nějakém rozumném povrchu. Její mozek s dobrou pamětí je sice divný pro většinu lidí, ale dokáže vymyslet dobré plány a případně nějaké pasti, má ráda čísla a všechno vždycky dokáže zdůvodnit, jenom si nestojí za svým názorem. Zase je to dobrá lhářka, protože v oblasti citových věcí není úplně nejsilnějším článkem, co jí kdo poví a jí se to zdá jako dobrý nápad, s tím nemá problém.

[ the days after ] Z arény se vrátila s pocitem, že zbraně a s nimi spojené vraždění je jedna z nejkrásnějších a nejlepších věcí na světě. A taky se vrátila s mučivou představou, že může jednou umřít, když už si v aréně zachránila život. Snaží se tedy zdokonalovat své schopnosti se zbraněmi, jak jenom to jde. Je teď vážně dobrá s jeden a půlručním mečem, ten si hodně osvojila už v aréně a teď je s ním vážně dobrá, takže kdyby si měla vybrat svoji oblíbenou zbraň, měla by hned jasno. Z Her si ještě odnesla pár krásných vzpomínek na granáty, i díky nim se dostala až na konec, ale ve výcvikáči v jejich kraji jich moc nenašla. Zdokonaluje se tedy v házení, aby měla ještě přesnější mušku. Vzhledem k tomu, že úplně vidí, jak umírá jenom kvůli sobě, ne že by do ní třeba někdo střelil šíp, ale spíš proto, že její mozek konečně vypne, tak se to snaží co nejvíc oddálit, takže žije co nejzdravěji, co to jenom jde, veškerý život normálního nudného a líného vítěze jde stranou, vůbec si nedává chvilky volna. Denně sportuje a dává si zabrat, chodí běhat, to i v zimě, když je úplně nejvíc nepříjemno, Olga nemá zimu ráda, i když si nemusí holit nohy, samozřejmě posiluje a jako většina ostatních vítězů má dům i s bazénem, takže se naučila dost dobře plavat. Dost jí to uklidňuje, když je ve vodě, občas si tam dokonce připadá ještě lépe než na souši, ale v plavání pořád není dost rychlá, takže na žádné závody by nikdy nešla. Miluje zdokonalování si reflexů, protože v tom je prostě dobrá a může být na sebe alespoň takhle hrdá. Alkohol, drogy a veškeré jiné takovéhle látky jsou mimo ni, ona nemá žádné noční můry z arény, takže nepotřebuje nic schovávat. Samozřejmě ji dost změnila společnost, ve které se teď pohybuje, ve vyšší kapitolské smetánce je prostě dokonalá, pořád je to dobrá herečka, takže tam ji musí všichni jednoduše milovat, a ke splátcům se chová s jistou záští.

[ before the Hunger Games ] I když vypadá jako obyčejný profík, co má menší úchylku na zabíjení, není jasné, jestli by to dokázala. Je moc hodná a taky nemá ráda, když se jakkoli zašpiní, vždycky chodí nanejvýš upravená, ale krev na rukou by jí vadila. I když snadno podlehne náporu skupiny, protože by si dost přála být nějakým, koho ostatní uznávají a mají ho rádi. Není moc dobrá v dělání si kamarádů, protože se vždycky tváří jako kakabusácký profík, to se ale zase může hodit mezi profíky. Nemá moc v lásce přírodu, tam se jednak vždycky zašpiní a navíc jí po nějakém pylu vždycky vyskočí vyrážka. Nenávidí, když nevypadá dokonale a elegantně. Když jí chytne migréna, jedna z jejích mnoha a má zase svou chvilku, není schopná téměř ničeho a ještě je ke všem protivná. Je naprosto levá v léčení, jak moderní medicínou, tak lesními bylinkami. Vlastně veškeré ruční práce nejsou pro tuhle princeznu, šít neumí, s vařením je na tom mizerně, možná si ohřát polívku, nic víc. U zbraní naprosto nenávidí veškeré sekery, ani neví proč, tak s nimi nic neumí, taky neumí vázat uzly a harpuna a trojzubec jí zase tak moc v ruce nesedí. Nemá moc ráda plavání, dokáže se sice jakž takž udržet nad hladinou, ale potom už nic, neumí se vodě pohybovat, natož nějak bojovat. Každý člověk jí hned přijde jako kamarád, je strašně důvěřivá a těžko se získává k nějakému plánu, nerada to dává najevo, ale když už se nechá překecat, je vždycky dobrou součástí týmu. Potřebuje mít svůj tým, nenávidí samotu svého světa.

[ the days after ] Olga se vrátila jako ještě větší profík než byla, především byla v aréně šťastná a žádné zabíjení se jí nepříčilo, možná ze začátku trochu, ale později byla v aréně jenom kvůli tomu, aby mohla někoho dalšího zavraždit. Teď z toho vůbec nemá černé svědomí, spíš jí to chybí. Možná ještě asi tak týden, kdy se poprvé vrátila domů do kraje a nastěhovala se do svého nového domu, byla trošku rozhozená, ale jenom rozhozená, už tehdy mohla v noci klidně spát a klidně se dívat svým spolukrajanům do očí, ale to by dělala i kdyby třeba zabila někoho ze stejného kraje. Dost se změnila na sobecké dítě a má hlavně pocit, že ji musí všichni milovat, stejně jako to dělají v Kapitolu. Bere to tak od každého, takže absolutně nenávidí, když k ní někdo není tak milý jako ostatní. Nepřestala dbát na své čistotě a upravenosti, i když se trošku sťukla s přírodou, ale nenávidí, když vypadá nějak špatně, teď je hlavně pořád vidět, takže ani nesmí vypadat špatně. Dost jí záleží na tom, jaké má jméno, takže tráví mnoho marnotratných chvilek před zrcadlem. Jinak si ale řekla, že učit se něco nového je už totálně na nic, takže stále nemá v lásce pár zbraní, teď ještě ke všemu nemá ráda zvířata, o kterých neví, jak vypadají, nebo velké ptáky, kteří jsou prostě strašidelní. Když chodí běhat, většinou do přírody, její dýchací problémy se rychle vytratily, ale pořád se tam cítí dost nesvá, hlavně nemá ráda lesy, protože nevidí nikam daleko před sebe a to jí strašně vadí, když se nemá podle čeho orientovat a všechno vypadá stejně. S orientací je na tom vážně bídně, to je další věc, co si odnesla z arény, když nemá vyšlapané cestičky, tak je v prostoru naprosto ztracená. Na mapě se dokáže orientovat ještě dost obstojně, ale v reálu je to dost strašné. Je schopná se ztratit i ve Vesnici vítězů, ale naštěstí má ještě dost dobrou paměť, aby to tam dokonale znala. Párkrát se pokoušela vařit, ovšem vždy to skončilo ohněm, který jí také vadí, když ho vidí, už jenom kvůli těm granátům, vždyť jednou stála moc blízko svému vlastnímu výbuchu a teď má kvůli tomu spravovaný sluch. A samozřejmě její nádor v mozku, když rovnou odmítla, aby s tím někdo něco dělal, místo toho se snaží oddálit smrt sporty, protože ze smrti má strach, úplně šílený strach, tak proti němu a ostatním chce právě bojovat a to nejde jinak než v aréně.

[ before the Hunger Games ] Olga se narodila jako mladší sestra do normální a nezajímavé rodiny v prvním kraji. Nikdy neměla žádné mimořádné problémy, aby byla zajímavá pro okolí, proto je absolutně nezajímavá a je těžké o ní něco říct. Už od malička ji často bolela hlava, třeba občas i kvůli tomu ztratila vědomí. Když její rodina vyplýtvala velké množství peněz, tak moudří doktoři zjistili, že má na mozku velký a zhoubný nádor. Takže už je vlastně mrtvá, je to jenom otázka času. Už se s tím smířila, už nějak přestala řešit otázku bytí. Její bratr tedy zemřel v aréně, ale ona si z toho nic nedělá, byla ještě dítě, když se tak stalo, a byla to očividně jeho chyba, takže Hladové hry pro ni nejsou nic tak špatného. Ráda je pozoruje, ráda se dívá na všechny ty splátce a celkem často si představuje, co by asi udělala ona, kdyby byla v aréně. A ve svých představách by vždycky zůstala poslední naživu. Má starší sestru, ta je rozhodně oblíbenější než Olga, ale mají mezi sebou dobrý vztah. I když u Olgy je těžké říct, moc nedává najevo, jak se jí daná věc líbí, nikdy se netváří nějak zaujatě. Je až moc hodná na všechny okolo, pro své kamarády i třeba jenom známé by vypustila duši, kdyby bylo potřeba, tak se nějak chrání, aby si svou duši mohla nechat. Moc toho tedy nenamluví, nerada povídá ostatním lidem o sobě, díky svému matematickému myšlení, to mají v rodině, se vyjadřuje stručně a k věci, což občas může bolet. Pořád se zdá být poněkud mimo, že nikoho neposlouchá a žije si ve svém vlastním světě, kde se v aréně chová tak, že vždycky vyjde živá.

[ the days after ] Vida, stalo se a Olga se po hrách domů vrátila jako vítěz. Byla a stále je na sebe samozřejmě velmi hrdá, protože teď na ni byl hrdý celý kraj, protože Jednička už přeci jenom potřebovala trošku oživit. Je to teď pro ni lepší život, naprosto zrušila své vztahy s rodinou a odstěhovala se do svého super nóbl domu ve Vesnici vítězů, kde si trošku připadá jako v Kapitolu a to jí naprosto vyhovuje. Díky tomu, že její tvář je teď celkem známá, může si teď dovolit dělat úplně všechno a to jí dost baví. Nezdržuje se totiž žádnými vypsanými hranicemi, vůbec nerespektuje žádná pravidla a ještě víc nerespektuje ostatní lidi. Pořád je nemá moc v lásce, taky dost nemá ráda malé děti, protože s těmi se nedá normálně mluvit, ale i některým velkým by teď přála to nejhorší. Obzvlášť se prohloubila její nenávist k ostatním krajům, především těm neprofíkáckým, protože ve Hrách viděla na vlastní oči, že oni to nikdy nikam dotáhnout nemůžou. To se ovšem netýká Desítky, nedá se říct, že by tenhle kraj měla nějak ráda, jenom jí stačí vědomí, že lidi z Desítky můžou být i fajn, i když jsou z takového zapadlého kraje. Nebyla moc překvapená, když vyhrála Hry, povedlo se jí to přeci už několikrát, když si to představovala, ale když se to stalo doopravdy, dost jí to přidalo na sebevědomí, takže si teď připadá jako někdo dost dobrý, k tomu pomáhá ještě to, že ji všichni znají a každý si taky musí myslet, že je dost dobrá, když vyhrála Hry s dvojnásobným počtem splátců, i když ona se moc nestará o to, co si o ní ostatní myslí, hlavně, že to o sobě ví sama. Po hrách se celkem rozmluvila, k tomu ji především donutil Kapitol, nemohla si všechny zážitky z vraždění nechat pro sebe, ale pořád v tom není moc dobrá, protože většinou neví co odpovědět a ani o sobě nerada mluví. Každopádně už není tak milá na všechny kolem, zvláště ne na splátce. Olga chce zpátky do arény. Milujte to tam, ať ta aréna vypadá jakkoli, ale miluje teď vraždění a veškeré to nebezpečí, co vás v aréně nutí být stále ve střehu. Všem splátcům dost závidí, i když je jasný, že tam všichni umřou, ale ona by se s nimi s radostí vyměnila. Má sice šílený strach ze smrti, ještě když u ní je jasné, že někdy umře, protože si od Kapitolu nenechala sáhnout na svou hlavu, takže migrény a špatné stavy má pořád, ale je jí jasné, že by mohla vyhrát znovu.