[ garnet volis ]
Player: Larsyn  Defense: 4 Victory year: 117th Annual Hunger Games | Contact: creationoflars@gmail.com Token: Tužka na oči Hobby: Chemie, Modeling |
[ before the Hunger Games ] Vedle tradičních schopností profíka, jako je ovládání převážně všech zbraní (preferuje však katany a mačety, případně vrhací nože), plavání, šplh (ale to pouze a pouze v případě totální nouze, kdy není jiného východiska) a takové té vrozené chuti zabíjet se může blýsknout třeba i základní orientací v přírodě, kterou si vypiplala od absolutní nuly mnohými úprky mimo dosah lidí. Přišla tak zároveň do styku s všelijakou zelení, odkud si tedy odnesla pouze informace o jedlých bobulkách a základních plodech. Ačkoliv by se dalo o Vice říct, že je notně agresivní člověk, pokud zataháte za správné nitky, má i světlejší dny, kdy je společenská a v některých případech dokonce milá. Celkově se ve skupině lidí cítí dobře. Nemusí být vždycky bůhvíjak výmluvná, ale když už se s nějakou partou sžije, je loajální a i přes oficiální masku sebestředností to není žádný sobec. Ale vždycky se takové chování vztahuje jen na lidi, co pro ni mají nějaký větší význam. Libuje si v šeru či úplné tmě, zejména pak když je venku. Přirozeně v černočerné tmě vidí úplné prd, stačí však trocha světla a ona se už zorientuje. Na úkor chutě a čichu, co má zeslabené, se její zrak vyšvihl o několik met výš. Pod rouškou tmy se jí hlavou začnou svobodně prohánět zlomyslné myšlenky, které zejména jako mladší často realizovala nejen sama. Naučila se tak do určité míry spolupráci s dalšími, ačkoliv vždycky se obklopila jen tím nejlepším a nejschopnějším materiálem. Slaboši se ocitli většinou na druhé straně takové situace. Znalosti první pomoci a určitému umu s jehlou a nití může děkovat jen a pouze své matce, od které se to jako jediná dcera jen s krajním odporem naučila.
[ the days after ] Po aréně se její život moc nezměnil. Do výcvikáče snad chodila ještě častěji a dřela na sobě dvakrát tolik. A to všechno jenom proto, že se doma nudila a nemohla si dovolit mít nějaké špatné jméno. Je profík, valnou část svého umu pochytila při prvotním navštěvování výcvikáče, když se sem pak vrátila, tak už jenom zlepšovala svoje dosavadní schopnosti, aby je mohla dovést k dokonalosti. Začala se více zajímat o zdraví, takže teď je schopná poskytnout první pomoc a ještě vědět, proč to vlastně dělá. A když už začala žít sama, musela se nějak naučit vařit. Začátky byly kruté, to zvládla pokazit i těstoviny, ale v průběhu let už se vyšvihla na dostatečnou úroveň, aby se nebála svůj výtvor podat i ostatním. Vrátila se ke školnímu učivu a zaměřila se na chemii. To je její nová láska. Stala se trochu vynálezcem, ale zase její vynálezy nepomáhají nikomu na světě, většinou si jenom sama namíchá nějakou látku a sama si ji zkusí. Omamné látky, to je její. A kdyby bylo potřeba, dokáže si ukuchtit i směs, která by mohla někoho usmrtit. Konečně svou inteligenci začala používat i na nějakém akademickém poli, i když tohle o ní ví jenom skupinka nejbližších přátel. Z toho vyplývá, že se dost skamarádila s různou zelení. Nikdy jí nepřišlo, že kytky můžou být tak zajímavé, ale právě odsud čerpá většinu základů. Většinu doby je Vica agresivní a má potřebu si jít zamlátit do něčeho nebo do někoho, ale když si chce odpočinout, zaleze si do své domácí laboratoře a když má štěstí, tak se dokonce sjede. Ale už mnohokrát se jí stalo, že žádné štěstí neměla a v záchvatu vzteku obrátila svou laboratoř vzhůru nohama. Nedá se říct, že by byla vyloženě závislá na návykových látkách, ale když si může vzít něco, co ji uklidní a hodí do pohody, rozhodně tím nepohrdne.
[ before the Hunger Games ] Jelikož je Vica spíše lehká váha a přeci jen se její ženské svaly na žádné velekusy nezmůžou, má celkem jasnou nevýhodu s těžkým sortimentem zbraní. Snažila se sice opanovat meče a pořádné obouruční sekery, ale žádný mistr není. Zkuste na ni něco těžšího a to už s vámi nebude mluvit vůbec. Přestože ovládá něco z výběru na dálku, v životě nesáhla na luk. Něco o té zbrani jí nesedí (vždycky se zvládne spálit nebo lajznout tětivou - neptejte se jí jak). Celkově by raději dala přednost něčemu na blízko. Není to srabík, co by nepřítele zastihl ranou z dálky nebo do zad. Pro důvěru ve své četné schopnosti si oběť spíš vychutná, aby si mohla užít to utrpení pěkně z první řady. V závislosti na svůj původ je samozřejmě plná předsudků - jak vůči ostatním z horších krajů, tak těm slabším z Jedničky. Slabosti druhých zkrátka netoleruje. Ale ona sama má také chyby, ač si to kolikrát i sama nechce připustit. Není kuchařka. Není stopařka. Rozhodně není lovec zvířat, tady se omezila jen na lidi. Poručte jí něco a ona vás bude vesele ignorovat. Poručte jí lézt do výšky a skončíte minimálně s monoklem. Na příkazy jednoduše nereaguje nejlépe. Není žádný botanik - bobulky a jedlé plody ano, kytičky a menší zeleň? NE. Ačkoliv přírodu kolikrát ráda navštíví a fascinovaně pozoruje, zeleň léčivého či nebezpečného druhu jde naprosto mimo ni. Maximálně vám řekne, že tohle je buk, ne smrk, tamto pampeliška a sakra, tady jsem se spálila, asi to bude kopřiva. Stejně tak to má se zvířaty. Rozezná zkrátka jen základy. Za hříchy svého (raného) mládí zaplatila panickou hrůzou z ohně, kdy se jí a její partě vymklo dlouhodobé „zocelování“ mladších děcek z kraje a vedle toho, že tam přišlo pár nešťastníků o život, tak si z toho odnesla nepříjemné popáleniny po celé délce zad a doživotní trauma. Od té doby se snaží držet mimo problémy, protože si pošpinit rodinné jméno zkrátka nesmí dovolit.
[ the days after ] Z Vicy se po Hrách stal snad ještě lepší profík, než už byla. Netrávila přece všechny ty dny zavřená ve výcvikáči jenom tak pro nic za nic. Měla čas se zlepšit v hodně věcech, tak toho využila a nabrala si nové vlastnosti. Nicméně v některých umech stále zaostává. Luk je její největší nepřítel a ani ostatní zbraně na dálku nemá v oblibě. Ví, že by se měla pokusit se s nimi něco naučit, ale tuhle myšlenku vždycky rychle zažene tím, že jako profík se musí ukázat blízko u oběti a ne někde v dálce zůstávat v bezpečí. I když poznala lidi z jiných krajů, pořád v ní zůstává jistá hrdost profíka a pokud se osoba z jiného kraje neukáže jako dostatečně schopná, tak pro ni neexistuje. Zvířata pořád nerozeznává, jediné, co se u ní v tomto ohledu změnilo, je její kočka, kterou si pořídila domů. Když si Vica konečně začala užívat svého života jako života vítěze, tak si uvědomila, že rozhodně nechce zestárnout. Proto se nechává fotit a dost se naučila s makeupem, protože prostě nechce vypadat starší a špatně. Neustále tedy dělá nové věci a je živá, nedokáže si připustit, že by ráda měla i svůj klid. Každou noc je v jejím domě pořádný mejdan, může tam přijít kdokoli, kdo má alespoň trochu jméno a kdo chce pořádně pařit, ani ona sama často nezná všechny lidi tam. Má svou část svého obydlí, kam nikdo jiný nesmí, ale zbytek je volný právě pro nekonečnou párty. Když ji to tam nudí, tak jde provést nějakou zlotřilost někomu slabšímu nebo si jde jenom tak zaposilovat do výcvikáče. Rozhodně se z ní nestala bábovka, co žije jenom v drogách a zapomíná na sebe. Ale rozhodně v těch drogách žije hodně. Sama už se nezvládne bavit bez nějakého pomocníčka. Úplně jí vymizela chuť a čich, možná právě proto se naučila dobře vařit, ale jí to nevadí, jenom si víc holduje v pálivějších chutích.
[ before the Hunger Games ] Už jen to, že je z Prvního kraje, o ní prozrazuje víc, než by vám kdy mohla slovy říct. Žije si téměř příkladný život. Nezná bídu, nedostatek nebo nějaké větší přičinění, aby do rodinného rozpočtu přitékaly životně důležité peníze. Nad oblázky uvažovala vždy jen z rozmaru, ale nikdy si je doopravdy nevzala. Přeci jen je pud sebezáchovy silnější. Pochází z velké rodiny, kde se kromě matky, otce a tří dalších sourozenců nachází ještě asi milion dalších žijících příbuzných. Protože si její rodiče vysnili samé kluky a ona jim to jako jediná pokazila, nikdy si k ní nevytvořili ten správný vztah. A aby se ona donekonečna dožadovala uznání? Ani náhodou. Do nástupu na akademii v devíti letech by pro jejich lásku skákala třeba skrz zapálené obruče, nicméně i její snaha a trpělivost mají své meze. Následkem toho, že se v rodině necítila nikdy tak, jak by se asi každé dítě cítit mělo, našla si náklonnost u přátel a vzdálenějšího příbuzenstva. Rodičům to ale o to víc osladila. Chodila za školu, věčně lítala z průšvihu do průšvihu, holdovala všelijakým zakázaným látkám a místům. Možná proto ve škole neexcelovala tak, jak by se dalo od její inteligence čekat. Stal se z ní občas melancholický cholerik, co se se systémem ani lidma kolikrát nehodlá párat a spíš kope, než aby si nechal něco vysvětlit. Dodnes se raději zašije ve výcvikáči nebo někde mimo dosah očí a uší se sobě podobnými. To první volí vedle ukojení své agresivity hlavně proto, aby v případě vylosování dokázala své rodině i celému Panemu, že vítězové nejsou jen muži.
[ the days after ] Vica se do Her opravdu dostala a svým vítězstvím ukázala, že je stejně dobrá jako ostatní. Jenže lásku rodičů a nejbližší rodiny jí to nepřineslo, tak místo toho, aby se dál snažila a chvástala se svým vítězstvím, tak se raději odstěhovala do svého vlastního domu a vysvobodila se ze všech rodinných konvencí. V Hrách se jí dařilo, v životě po nich už moc ne. Neodnesla si z arény vlastně nic špatného, mrtvé lidi viděla už před tím, jenom teď se na ni upnul zrak celého Panemu. To už bylo moc na tuhle značně agresivní dívku, jednak už nehlídala jenom rodinné jméno, ale hlídala hlavně sebe. Jako vítěz byla na všechno sama. První rok, kdy byla novopečenou vítězkou a byla milována celým svým krajem a Kapitolem, toho moc neudělala. Místo toho, aby chodila na společenské akce, tak byla radši zalezlá ve výcvikáči. Bušit do boxovacích pytlů a panáků bylo to jediné, co v jejím rušném životě mohlo zůstat, aby to bylo společensky přípustné. Jenže jak roky plynuly a od jejího nudného a monotónního se zraky společnosti začaly odvracet, měla konečně svou svobodu na různé menší přestupky. A když zjistila, že jí jako vítězce se za napáchanou škodu nikdy nedostane spravedlnosti, začala si užívat života. Průšvihy se zase objevily na jejím denním pořádku, k zakázaným látkám má dokonce větší přístup. Baví ji experimentovat s tím, kolik vydrží a co všechno si může k zákonu dovolit. Ale když už musí do Kapitolu a musí vypadat jako milá dívka, zvládne to bravurně. Její tvář je dost známá, tak se občas nechá nafotit pro nějakou značku, ale pravdou je, že když nemusí být princeznou z arény, tak se pohybuje pouze po těch horších částech města, kde může sehnat nějaký nový materiál nebo se zapojit do pouliční rvačky.
