[ bently grejsn ]
Player: Niel  Defense: 7 Victory year: 82nd Annual Hunger Games | Contact: nieleon@seznam.cz Token: - Hobby: Chovatel koní |
[ before the Hunger Games ] Jeho hlavní předností je obrovské charisma, které dokáže bez problémů uplatnit a skloubit se svým intelektem. Do školy chodil moc rád, takže umí skvěle číst, psát i počítat. Pro jeho kraj je nutná velká síla, kterou si vyvinul především pomáháním otci s velkou zvěří. Díky svému částečnému povolání, které měl už od dvanácti let, se naučil obrovské přesnosti, co se ran na blízko týče. Musel zasáhnout jednou přesnou ranou, aby se maso neznehodnotilo kyselinou, kterou zvíře vypouští do svých svalů při úleku a nebo šoku. Přesně tohle ví, zná spoustu jejich nemocí a spolehlivě dokáže ošetřit zranění jak zvířat, lidí poraněných od zvířat, tak i lidí. Už odmalička je měl na očích, takže poznal jejich filozofii a převážně ví, jak se budou chovat a jak je lovit. Naučil se tedy s lukem, nožem, ale i s jateční pistolí. Z toho vyplývá, že svůj úlovek dokáže připravit i ke konzumaci. Stáhnout, očistit, uvařit a ochutit těmi nejlepšími kořeními, které na zvíře pasují. Pozná i různé volně žijící rostliny, které chodí běžně trhat na kraj lesa, a pak je s matkou suší na jejich verandě. Nemá strach z krve ani bolesti, protože to je u nich rutinou. Pouhým okem dokáže poznat slabé kusy ze stáda, spoléhá na sebe i v ohledu spojenců, že si vybere dobře. Zároveň dokáže skoncovat život milovaného i nemilovaného, když vidí, že trpí. Nikomu nepřeje nějakou dlouhou smrt.
[ the days after ] Naučil se v aréně a po celý pobyt v Kapitolu spoustu věcí. Intriky, lhaní a různé podvody se naučil v krajních mezích používat vážně hodně. Jeho mysl už dokáže vymyslet různé spletité systémy a tak různě. Dokonce se naučil zacházet i s mačetou a bojovat s ní proti člověku, ne jen zvířeti. Jelikož byl ve svých Hrách patnáctiletý, moc se bojů nezúčastňoval a spíše lovil a vařil pro svoji skupinku, která mu odměnou za to dávala ochranu až do finále. Nyní pro něj strašně moc znamená slovo důvěra a čest, v aréně si sám na vlastní kůži otestoval, jak je důvěra důležitá. Hlavně mezi spojenci. S postupujícím věkem si při každé návštěvě Kapitolu zdokonaloval svoje schopnosti se zbraněmi i sílu. Ponořil se do toho tolik, že si menší posilovnu zařídil i doma. Nic víc se učit nechtěl. Měl rád svůj starý život před Hrami, ale ty ho tak moc psychicky ovlivnily, že svůj starý život už nikdy zpět mít nebude. Ale zdokonalováním svých schopností se od něj nechce ještě vzdálit. Každopádně si svoje dovednosti utužuje na statku stále.
[ before the Hunger Games ] Neumí plavat. U nich v kraji a poblíž jejich statku není nikde žádná dostatečně velká plocha na to, aby se tam mohl naučit plavat. Takže mohl žít jen v doufání, že ho nevylosují, a když ano, tak ne do nějaké vodní arény. Další je u něj výdrž. Nikdy nepotřeboval jít nebo utíkat na velké vzdálenosti. Když si potřeboval někam zajet, nebylo nic jednoduššího, než si vzít koně. Občas mu to sice dělalo trochu problém hřebce ukočírovat, ale především to bylo tím, že jeho rovnováha na tom nebyla zrovna nejlépe. A stejně tak je to s rychlostí, není stavěný na to, aby jeho tělo vyvíjelo vysokou rychlost, nepotřebuje to. Dalo by se také říct, že je hluchý. On normálně slyší, ale tak často se propadne do svých úvah a nebo čumění do blba, že nevnímá nic okolo sebe. Samozřejmě, jak je nad slunce jasné, nedokáže ovládat nějaké zbraně. S lukem umí vážně dobře, ale to je asi tak jediné, co se dá na člověka využít. Nůž ovládá vůči zvířatům perfektně. Ale nepředpokládá, že by na člověka platilo to stejné, co na zvíře. Protože prase spolehlivě dokáže ukolébat falešným pocitem bezpečí a pak ho podřízne. Protivníci asi tak důvěřiví nebudou. Navíc jejich budoucí oběd se ani nebrání. Když by mu někdo takhle naservíroval i splátce, problém by mu to nedělalo.
[ the days after ] Od svého ročníku Her se bojí živelných katastrof. Má panickou hrůzu z požárů, vadí mu větší ohně a nikdy by nemohl mít doma krb. Dostal se až do takového stádia, že ani sám sirku zapálit nemůže, jak moc má strach, že všechny podpálí. Podobný strach má i z vody, vyhýbá se i loužím a všem lesklým plochám. Když má v Kapitolu přejít po nějaké naleštěné podlaze, vždycky mu naskočí husí kůže a musí zatnout zuby, aby přešel. Nesnáší hlasité rány a děsí se bouřek, blesky mu jdou opravdu proti chuti a rozhodně si v nich nelibuje. Postupně se však se svým strachem, až fobií, začíná vyrovnávat a všechny tyhle pochody se lehce zmírňují. Až dodnes se nemůže zbavit toho pocitu, že ho pořád někdo pozoruje a pronásleduje, nedokáže jen tak v klidu sedět a sledovat televizi, aniž by se nerozhlédl a podíval se okolo sebe, jestli se na něj náhodou nežene nějaký šílenec. Z toho vyplývá, že lidem, co nezná, moc nedůvěřuje. Všechny tyhle vlastnosti se snaží zakrýt pod rouškou přetvářky a lži, zkrátka se snaží vypadat jako vyrovnaný a vtipný muž, kterého Hry vůbec nepoznamenaly.
[ before the Hunger Games ] Naprosto obyčejný kluk s naprosto obyčejným životem pro kluka z Desátého kraje. Se svojí rodinou žil na skromném statku, kde se každý den dělo to samé. Šel do školy, kde byl polovinu dne, a pak šel zase domů, kde se učil v praxi to, co se učili v teorii ve škole. Postupně rozvíjel své schopnosti a poslušně plnil příkazy rodičů, učitelů i mírotvorců, ze kterých měl vážně respekt. Snažil se nedělat žádné problémy a chovat se jako ukázněné děcko. Myslel si totiž, že tak sníží svoji šanci se dostat do Her. Co se týče jeho rodiny a Hladových her, mají k nim všichni dost odměřený přístup. Vůbec je nemají rádi a nejradši by je ani nesledovali. Veřejně se však nijak nepokouší podkopávat autoritu ani nijak hanit celou tuhle situaci a velký okruh okolo ní. Kamarády také měl. Byly to samé srandičky, dělali si navzájem naschvály. Ben přece jen do té party v některých chvílích nezapadal. Nikdy nechtěl škodit někomu cizímu. Byl vychován s takovou morálkou, že by si to nikdy nedovolil. Žádné vandalství ani nic podobného od jeho prozatím čestné a mladé duše nečekejte.
[ the days after ] Jeho život se moc nezměnil, až na to, že je teď vítězem a byl nucen se přestěhovat do nového domu. Samozřejmě, návštěvy Kapitolu mu moc nevadí, aspoň se zase uvidí s přáteli, které si za tu dobu stihl udělat. Není to však jeden z těch vítězů, co se pořád utápí v lihu. Ba naopak, snaží se žít zdravě. Občas si sice zapálí doutník a nebo si dá malého frťana, ale to mu na zdraví neuškodí. Nenechal se unést svou slávou, kterou po vítězství získal. S rodinou si nechali statek a celá rodina tam stále chodí pracovat. Spí tam i častěji než ve Vesnici vítězů a tráví večery a celé dny tak jako předtím. Nerozhazují okolo penězi. Spíš se snaží pomáhat chudším rodinám v kraji a každému vychází vstříc. Celý Desátý kraj je jeho rodina a nikdo z nich ho nezavrhuje. Stejně tak se naučil žít s věčnou nálepkou vítěze.
