[ mejsn chrounus ]
Player: Pietro  Defense: 6 Victory year: 81st Annual Hunger Games | Contact: Butschek.Petr@seznam.cz Token: - Hobby: - |
[ before the Hunger Games ] Mason měl vždy jednu velikou přednost – sílu. Každý den posiloval, aby měl svaly. Není tedy radno si s ním začít nějakou roznýšku, jistě by vám poničil vzhled nejen na tváři. Zvládne ovládat v podstatě jakoukoli zbraň, ale ne s každou je to prvotřídní výkon. U většiny jde opravdu jen o čisté základy. Avšak nejlépe to umí se zbraněmi na dálku. S lukem, kuší, pistolí, vrhacími noži a sekerami je k nezastavení. Je dost v tomto ohledu tvořivý, říká se, že zbraň zvládne udělat v podstatě z čehokoliv, co najde po ruce, například i z gumičky do vlasů a jehly. Ačkoli to ve své domovině, kterou je První kraj, moc nepotřebuje, dovede velice mistrovsky klást pasti, do kterých se drtivá většina obětí chytne. Je přátelský typ, ovšem nečiní mu sebemenší potíže novým přátelům bodnout nůž do zad, pokud to je potřeba. Má též základy vaření a rozdělávání ohně. Všeobecně by se dalo říct, že je opravdu všestranným případným splátcem. Sám to neřekne, ale je sebestředný, sebevědomý a hlavně tvrdohlavý, takže si prostě stojí za svým, ať jde o cokoliv. Vyjít s ním tedy proto není snadné. Díky každodennímu posilování též vydrží dlouho běhat a snese i déletrvající námahu. Jakožto profesionál pobral i trochu arogance a antipatie k jiným, a tak mu v případě potřeby nečiní problémy zabít dítě nebo holku.
[ the days after ] Není toho mnoho, co mu druhé Hry po jejich znovuzrození daly a co si mohl z nich odnést. Přidat si jistě může jednu dovednost navíc – a to lezení a šplh, což by se mohlo hodit. Aréna mu trochu pozměnila i vzhled. Namísto své ruky získal úplně totožnou, ale čistě robotizovanou a to je teprve něco. Takhle má jistotu, že tu po něm něco zbude. Po Hrách získal i novou přezdívku, zní „Jednotka“ nebo též „Jednička“ a symbolizuje jeho kraj, jež tak úspěšně reprezentoval. Hry mu také pomohly zdokonalit své pasti, které se naučil efektivně krýt a maskovat. Osvojil si též práci se zbraní, do níž by neřekl, že se dá jako zbraň využít – srp na sekání trávy. Lehká a ostrá věcička, jako by k němu patřila snad od narození, a když přišel na to, že se dá házet a kosit protivníky i tímto stylem, nemohl se ho nabažit. Ovšem zbraně na dálku se mu neodcizily a stále s nimi dovede divy. Hry byly prospěšné i pro jeho zdraví, konkrétně pro jeho játra. Ta doba v aréně zabrala jako „detox“ a jakmile ročník skončil a on vyhrál, najednou mu láhev nic neříkala. A tak přestal nasávat jako duha.
[ before the Hunger Games ] Jeho slabinou je jeho vzhled. Mnohé holky asi tehdy byly jiného názoru, ale Mason měl o sobě nevalné mínění. A tak jím navázaná přátelství byla spíše dílem jednání a chování, než-li přírodní krásou. Nerozumí si ani s vodou. Vůbec se o tento živel nikdy nezajímal, natož aby se ho naučil krotit v podobě plavání. Zkoušel to, ale neúspěšně, a tak se na to vybodl. Co by pro něj v aréně mohl být obří problém, je jeho ego a sebevědomí. Může tak přecenit své schopnosti a to je jistá cesta pod zem. Kdo ví, co ho čeká, ale pravděpodobnost je celkem vysoká. Ačkoliv dovede ovládat v podstatě jakoukoli zbraň, jsou i druhy zbraní, které mu k srdci nepřirostly a kterým se vyhýbá jako čert kříži. Jde hlavně o zbraně na blízkou vzdálenost, jako jsou meče, mačety nebo nože, ať je to vrhací nebo kuchyňský. Navykl si ovšem i na pití, a tak už v hodně mladém věku začal popíjet. Sice jen pivo, ale občas i cucnul i něčeho ostřejšího.
[ the days after ] Každá nová zkušenost s sebou nese kromě pozitiv i negativa. A nejinak tomu je i u Masona. Ačkoliv Hry vyhrál, první dny poté byly hotovým peklem. Zejména noci, které díky nočním můrám o velikých krvelačných sněžných medvědech probděl. A že jich nebylo málo. Můry časem sice vymizely, ale kdyby někde v lesích medvěda opět potkal, asi by nebyl ihned připraven k boji nebo k útěku. Což by se mohlo ovšem stát rozhodným faktorem. Ani po Hrách nepřestal trénovat, a tak se snažil udržovat si postavu i fyzickou kondici. Ale pak objevil institut manželství a to šla linie do kopru a pár kilo mu přibylo i díky skvělé kuchyni jeho ženy. Pak se na to ještě pár kilo nabalilo, když přišlo dítě a celé dny jeho výchovy a sezení u televize. Věk se ale ošálit nedá, ale to, co v mládí uměl, se postupně vytrácí. Znalosti zbraní, i výdrž při běhu. Pokud byl dříve schopen uběhnout i pár kilometrů v kuse, nyní je to jen v desítkách metrů, a pak si musí orazit a vydýchat se. Nechce si ale přiznat, že prostě stárne.
[ before the Hunger Games ] Narozen v Prvním kraji a nošen v purpuru. Zdání ale klame, nejbohatší zázemí rozhodně neměl. Otec měl celkem solidně placené místo vrchního mírotvorce ve Druhém kraji a matka byla největší zvíře Prvního kraje – jeho domova. Jedináčkem rozhodně nebyl, o přízeň rodičů se musel dělit ještě s jedním bratrem a dvěma sestrami. O Hladové hry se nikdy moc nezajímal a užíval si se sourozenci dětských let. Ne ovšem dlouho. V jeho osmi letech se manželství rodičů rozpadlo a otec se odstěhoval do Druhého kraje a vzal s sebou i Masonova bratra a jednu ze sester. Nějakou dobu po jejich odjezdu byl smutný, ale smutek postupně přešel a začal si na život bez nich zvykat. Čas letěl a Masonovi bylo šestnáct let. Přežil již čtyři Sklizně, aby si s ním při té páté zahráli osud a náhoda zajímavou hru. Při jejich Sklizni byla jako holka vylosována jeho zbylá sestřička Dorothy. Neváhal tedy a dobrovolně se zahlásil také. Měl k ní určitý vztah – v podstatě mu byla jakousi druhou matkou, když ta dospělá byla v práci. To největší překvapení zažil až poté, co se dozvěděl o svých soupeřích v aréně. Ve Druhém kraji, největším pomyslném konkurentovi Prvního, se totiž do Her přihlásili ti, jež ho nuceně opustili – bratr Max a druhá sestřička Diana, která se přihlásila první a Max hned po ní. A tak se 81. ročník stal „rodinným podnikem“, čtyři sourozenci – profesionálové v jednom ročníku, to tu ještě nebylo a bylo z toho také velké haló.
[ the days after ] Celý ten ročník nakonec ke svému údivu přežil, a jak bylo řečeno, i s přezdívkou Jednička, kterou získal od diváků svým jednáním se svými oběťmi. Jakmile je odchytil do pasti či je zabil srpem, nabodl je na nejbližší strom, svlékl je do naha a poté svou krví na ně namaloval velké číslo jedna. Někteří měli tu výsadu, že jim odpustil nabodnutí a číslo na ně namaloval ještě zaživa. To, že pak dotyčné oběti zemřely mrazem, už ho nějak netrápilo. Jediným, kterým se dostalo řádného pohřbu, byli jeho sourozenci Max, Diana a Dorothy, kteří tolika štěstí neměli. Jejich smrt ovšem obstaral též osud, když celý rodinný klan svedl do finálového boje. Dorothy ovšem měla Masona natolik ráda, že své sourozence obětovala. Finálový duel Dorothy ovšem nepřežila, obětovala se pro Masona také, když se dobrovolně nechala roztrhat zmutovanými medvědy, kteří mezitím utrhli Masonovi ruku a dali tak závdavek jeho pozdějším nočním můrám. Mason tedy vyhrál s novou přezdívkou a třináct ukončenými životy na kontě se vrátil domů. Tak velký počet je dílem jeho sourozenců, kteří mu je nechávali. Ostatními obyvateli byl vítán jako snad nikdo, kromě jeho rodičů, kteří byli jeho stylem hraní velmi otráveni a znechuceni. V podstatě se ho zřekli a Mason tak obýval dům ve Vesnici vítězů sám. Když mu samota začala lézt na mozek, našel si přítelkyni, mírotvorkyni, která měla stejnou sílu jako on a do níž se zamiloval, když se v jejich kraji ukázala na průzkumech. Po čase si ji vzal a narodil se jim syn. Mason „ztatínkovatěl“ a naplno si užíval všech požitků, co mu život vítěze a manžela nabízel.
