Regan Cais: *A je to tu, zazní známe intro auž přichází na scénu samotná Regan, která si to elegantní chůzí šine k pódiu z mlhy, která se tam tak na efekt objevil.* Dobré ráno dámy a pánové! To se vám hezky na dnešek spalo, že? *Zahihňá se.* A už jste se jistě těšili na našeho nového vítěze a dámy mohou opět na co koukat. Prosím, přivítejte Dylana Frenandéze! *Představí ho a pohledem ho doprovází až se dostane k ní na pódium.*
Dylan Frenandéz: *Vypadá docela spokojeně, kapsy má plné cigaret aby vydržel jen tohle, nejradši by si zapálil už teď, ale co stejně se kolem něj už od té doby co se probral vznáší kouřový mrak. Na tváři má takový křivý úsměv, jak se mu to všechno rozleželo v hlavě cítí se jako psychopat...Když Regan zavolá jeho jméno, nasadí pořádný úsměv a vyjde na pódium. Cestou k ní už všem mává do publika*
Regan Cais: Tak pojďme si sednout. *Couvne pár kroků a sedne si do svého.* Tak Dylane, tvoje finální boj nebyl zrovna nejpříjemnější, aspoň pro kluka ne. Podařilo se Kapitolu zmírnit tvé bolesti? A dostal si všechno, co právě chceš?
Dylan Frenandéz: *Stále s úsměvem si sedne, ale jen co uslyší otázku, zrudne až za ušima. Tohle chtěl vynechat úplně, ale asi si toho lidi všimli.*ehm...no*křečovitě se zazubí* Vážně příjemné to nebylo, ale v zápalu boje to nebylo tak moc cítit, jako potom...*trochu si vzdychne* kapitolští doktoři jsou určitě nejlepší ze všech, takže už to nebolí...řekneme protože....protože jsem prostě kastrát..*ušklíbne se*
Regan Cais: *Asi by se tomu i smála, ale radši se tomu nesměje. Znepřátelovat vítěze není dobré.* Dylane, tobě se toho v té aréně tolik stalo. LynnZ, nemohli jsme si nevšimnout, jak to tam mezi vámi jiskřilo. Bylo to tak už před arénou, v aréně nebo jak se to stalo?
Dylan Frenandéz: *Úsměv ho zase úplně přejde, na ní se snažil nemyslet vůbec, trochu smutně se usměje a koukne na ní takovýma psíma ušima* málokdy jsem potkal někoho, kdo by mi rozuměl, nikdy jsem nenašel někoho s kým bych se mohl bavit... Ale ona byla jiná. Poprvé jsme se potkali před přehlídkou splátců, šel jsem si zakouřit k vozům a ona tam už seděla... tak nějak jsme si povídali a kouřili spolu a pak se to v aréně zlomilo až v lásku. Mrzí mě, že jsem ji nemohl víc poznat, ale na druhou stranu, kdybych ji znal dobře, bolelo by to mnohem víc...
Regan Cais: *Ví, že to musí být pro něj utrpení, ale její úkol je z něj vydolávat takové otázky.* To je mi velice líto. *Chytne ho za ruku.* Bude to dobrý, jsi teď vítěz, víš kolik holek na tebe bude letět a to nejen v Kapitolu? *Široce se usměje.* Tak něco veselejšímu se teď budeme věnovat nebo aspoň to podle tebe tak vypadalo. 7 obětí je dost, je to nádherné, co si pociťoval, když jsi zabíjel splátce.
Dylan Frenandéz: *Trochu jí stiskne ruku, aby ho nedržela jako mrtvolu* no, upřímně řečeno nevím jestli mě nějaká bude bez koulí chtít*zasměje se* a zabíjení...nikdy předtím jsem nikomu neublížil, ale bylo to zvláštní..docela vzrušující, budilo to ve mě ještě víc agrese, stejně by to všechny z nich někdy postihlo, takže proč jim neusnadnit život a neskoncovat to rychlejš?*pokrčí rameny se svým drzým úšklebkem na tváři*
Regan Cais: *Podívá se na něj naštvaným výrazem, ona to teď napraví a on to s koulema zase kazí.* No dobrá, vidím, že máme zase mezi námi fajn vítěze. *Zahihňá se.* A co máš v plánu dělat teď? Těšíš se do svého kraje? Usadíš se, staneš se rockovou hvězdou nebo jen budeš nadále mentorovat bez dalších koníčků?
Dylan Frenandéz: huh...*na chvilku se zamyslí* no zas tak daleko zatím radši nemyslím, potřebuju si dát pár dní oraz, jen se flákat, dát si nějakej dobrej drink, cigaretku, prostě potřebuju odpočinek a relax, pak se uvidí....Ale něco bych dělat chtěl, protože jsem dostal šanci na lepší život a nehodlám ji jen tak proflákat*usměje se*
Regan Cais: Tak to v tom doufáme, někteří nejmenovaní vítězové to promarnili a končí to špatně. *Řekne mu poučně.* A co aréna, vyhovovala ti? Čelil si dinosaurům nejspíš poprvé, určitě poprvé. Ve finále už to vypadalo, že je po vás všech, myslíš, že by opět tvůrci nechali splátce zemřít do jednoho?
Dylan Frenandéz: *Trochu kývne hlavou* vlastně teď jsem si vzpomněl... chtěl jsem tady poděkovat Loganovi za jeho sponzorské dary, ale bohužel jsem se dozvěděl že je mrtvej, je mi to celkem líto, přišlo mi, že to byl fajn chlápek*pak se vrací k otázce* dinosaury jsem viděl před pár...měsíci nebo lety, to je fuk jenom jako obrázky v učebnici, nikdy mě nenapadlo, že je uvidím naživo. A jo ten velkej...Byl jsem docela v klidu, když jsme byli v džungli a za plotem, ale jak snědl desítku, myslel jsem že sežere i nás..to bylo celkem hnusný...Jinak myslím že aréna byla dobře vymyšlená, byl tam zdroj vody, docela dost úkrytů, takže bych jí pochválil
Regan Cais: A to je ode mě pro dnešek vše. Ráda jsem tě poznala a snad se ještě někdy setkáme. *Zvedne se z křesla.* A teď samozřejmě víte, co následuje. Přívítejte Devlin Antoine, naší Tvůrkyni Hunger Games! *Zatleská jí a už vychází z pódia pryč, aby neměli při sledování korunovace překážku.*
Dylan Frenandéz: *Taky tak nějak zatleská, ale ruce má polomrtvý, na tváři už dokázal vykouzlit svůj dokonalý úsměv, takže vypadá docela... šťastně, jak by taky ne? Je to sice hnusné, že tam zemřelo tolik lidí, ale cítí se jako opravdový vítěz, jako by byl momentálně pánem světa*
Devlin Antoinne: *Vyjde zpoza rohu a sebevědomou chůzí se vydává za Dylanem a už si sama nosí ty korunky, jelikož avoxky vždy zklamou a něco se stane nebo se zdrží a ona to musí protahovat.* Dylane, dylane. 4. kraj je jeden z mých oblíbených krajů. Profesionální kraje jsou vždy zábavné. Nechci říct, že ani ostatní kraje nejsou zábava, ale občas tomu tak není a více lidí s tím bude souhlasit. *Potichu se zasměje.* Gratuluji ti k vítězství a vítám Tě u nás a u vítězů, kteří tě snad přijmou. *Kývne jako poklonu a dá mu na hlavu korunku.* Ale nedělej žádný neplechy, já jsem ochotná ti dát plnohodnotný trest! *Ještě zdůrazní a už se vydává ke křeslu si sednout a zhlédnout tak rekapitulaci Her.*
Dylan Frenandéz: *Když vyjde, stoupne si, nechce bejt nějak moc nezdvořilej, pěkně se na ní usmívá, kývá hlavou, jakože všechno splní, že už bude jen poslušnej a že doufá, že ho ostatní vítězové vezmou mezi sebe, nechá si nasadit tu úžasnou korunku, sice je názoru, že korunky jsou pro holky, ale tahle mu fakt nevadí. Pak si zase sedne, trochu zavírá nehty do opěradel křesílka, trochu se bojí toho, co uvidí*
Regan Cais: *Rekapitulace už skončila, drží se jednou rukou za hrudník.* Dojemné, jak dojemné. *Řekne, když se opět řítí na scénu na pódium.* To bylo od nás vše i pro vás, milý Kapitole. Panem dnes, Panem zítra a Panem navždy a hlavně ty Hunger Games. *Zasměje se a odejde si v klídku z pódia doprovázejíc letošního vítěze.*
