Friday, October 24, 2014

121st Annual HG - Rozhovory II


  • 7. kraj - Victor Rude
    • Body → rozhovor: 6/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Jerred Angel Stone | Designér: Nikdo
Už jsme za polovinou! A tak tu máme Victora ze Sedmého kraje!
Hmm, hnedka z prvního pohledu musím říct, že vypadáš jako lamač srdcí! Aspoň to soudím, podle potlesku z dámského publika. *Trochu se zasměje.* Máš v kraji nějakou přítelkyni?
*Vystoupí na pódium a přejde k moderátorovi. Zářivě se usměje a usedne do křesla naproti ní. Na tváři mu hraje pobavený úsměv jak poslouchá první otázku* Lamač srdcí, to možná i ano, i když rozhodně ne úmyslně*zasměje se a přehodí ležérně nohu přes nohu* Jde spíš o to že jsou ty dívky tak stydlivé že se raději drží dál ode mě a potom brečí když je někam nepozvu *zasměje se tomu* a nebo mám tolik práce že je bohužel musím ignorovat. Je to smutné ale v našem kraji není čas na nějaké to zaláskovávání se když chcete uživit sebe i rodinu.

Jaký máš vlastně celkový vztah k celým hrám? Máš strach, těšíš se, jsi nervózní?
Hry jsem popravdě do dnešní doby celkem ignoroval. Ono sice není nic moc se sejít na náměstí, nechat si vzít kamarádku z dětství a toho kluka od naproti se kterým vyměňujete kuličky, sledovat jak je odvezou do Kapitolu, udělají z nich skvěle vypadající lidi a potom je vhodí do arény a snažte se. Jenže takový už je život tak co s tím naděláme? *usměje se do publika* Nejsem sice nadšený z toho že mi teď půjde po krku kolem 15 schopných lidí, kteří možná umí více než já, ale není to zase takový tragédie.

Vypadáš o dost lépe, než někteří profíci! Myslíš, že máš šanci vyhrát?
*Zakašle a opráší si smítko z kalhot.* Děkuji *Odpoví jí chladným a profesionálním hlasem. Hned na to se mu na tváři rozlije pochybný úšklebek* Šanci vyhrát má opravdu každý, jen u některých je to tak mizivé procento, že je škoda se o tom bavit. *Pokrčí rameny.* A ano, myslím si že pokud jako obvykle zapomene většina lidí, jak používat v aréně mozek, mám šanci na výhru více než vysokou. *Spokojeně se usměje.*
*Vejde na pódium, nevšímá si ničeho jiného než křesla vedle moderátora. Nemá náladu ani sílu se s někým bavit, natož před stovkami lidí*

Takže Emily, jak ses cítila, když tě vylosovali?
Vlastně nijak. Věděla jsem, že to jednou přijít musí. Bylo zvláštní slyšet své jméno a stoupnout si na podium před celý 8. kraj. Koukat na mé rodiče a v duchu si říkat, že už je možná neuvidím. Aspoň můj život nabral nějaké grády.

Chápu, hmm, grády... Mohla bys nám ten pojem přiblížit?
Jediné, co jsem dosud dělala bylo jen spaní, odpočívání, čtení a pitný režim. Pro všechny jsem byla jako vzduch. Kromě mých rodičů, ty se o mně starali úžasně. Tímto je zdravím. *Zamává do kamery.* Ale teď můžu dělat více věcí, můžu si povídat s mentorem, spolusplátcem a někdy i s avoxy. Dokonce jsem se i naučila jíst jedno jablko denně. To bych nikdy nezvládla dát do sebe tolik stravy.

To je úžasné, spousta kapitolských dívek by ti postavu mohla závidět. Máme tu poslední otázku, co by mohlo být tvou největší slabinou v aréně?
Největší slabina? To Vám přeci nemůžu říct *Usměje se*. Všichni soupeři nás poslouchají a hned by se na mou slabinu zaměřili. Tímto se omlouvám. *Zasměje se a vstane.* Děkuji za rozhovor a podá ruku moderátorovi.*
A tady máme dalšího splátce! Tentokrát to je Clayton Brett z Osmého kraje!*zahuláká a počká, až se usadí* Takže Claytone, vypadáš jako slibný splátce! I v minulém ročníku reprezentovali osmý kraj moc dobře, takže můžeme se na tebe těšit jako na vítěze?
Zdravím, *pozdraví moderátora, přičemž se mu do tváře vloudí mírný úšklebek. Jakmile se usadí, zaměří se jen a pouze na dotazovatele.* Když myslíte. Nevím, jestli mám zrovna šanci reprezentovat osmý kraj, ale nejspíše se budu snažit o to, o co se budou snažit i ostatní - přežít. Ani nevím, do čeho nás pošlou. Buďto to bude aréna, ve který se budu cítit dobře, po stránce schopností, anebo nás pošlou někam, kde na tom budu dost bledě. Sám doufám, že to bude nějaká aréna, které zmate profíky. *Jeho úšklebek se něco rozšíří.* Přeci jen, v některých ohledech mají napřed, takže by se to alespoň mohlo vyrovnat.

Jak všichni víme, splátci z odlehlejších krajů nemají zrovna moc v lásce profesionály, jak vidíš ty letošní ty?
*Přikývne, když padne dotaz.* Jo, jak jsem řekl, nemusím je. Alespoň většinu z nich, neříkám, že každý musí být nutně špatný. Jenže většina z nich má pocit, že díky výcvikáči jsou pak o něco víc a v aréně si hrají na důležité. Klidně si dovolují na o dost slabší. Ale jo, chápu, je to show. Hlavně, že je na co se dívat. *Celý ten rozhovor mu leze na nervy. Měl by být milejší, ale jde to ztuha.* Já bych v aréně rád potkal i takové, se kterými by se třeba dalo i spolupracovat a nehodili by vás hned přes palubu kvůli tomu, že jste z osmého, či jiného kraje. *Pokusí se říct o něco milejším tónem, přičemž pozvedne koutky rtů.* Alespoň na začátek.

Podle potlesku, především dámského publika, to vypadá, že ses jim zalíbil... Už máš doma někoho ke komu by ses rád vrátil? Nechtěl bys jim něco vzkázat?
*Jen nakrátko zalétne pohledem kamsi k publiku a tiše se uchechtne.* Samozřejmě, že mám. Mám doma svou rodinu, ke které bych se rád vrátil, kdyby to šlo. Ale jsem radši, že jsem tu já a ne moje sestry. Celý život jsem byl pro ně vzorem, tak snad jim má životní moudra budou stačit, kdybych se nevrátil. Musím počítat se vším, ať už s dobrým nebo se zlým. *Prohrábne si vlasy.* A dámský protějšek zatím nemám. Ale pokud vylezu z arény celý, tak si jistě čas najdu. *Zavtipkuje ještě nakonec, snad aby to nějak uzavřel, načež se postaví, rozloučí se s moderátorem i diváky, a pak vyklidí pole dalšímu splátci.*
*Už je to tady, vydá se rychle na pódium. Nikam se nedívá, vlastně jen na moderátora a to je vše. Kdyby se otočila na publikum, asi by se jí udělalo špatně. Koukne po Jerredovi se zmateným výrazem, neví, co by teď měla dělat. Teda ví, ale teď jí to nenapadne.*

Tak se u nás posaď *Mávne na křeslo a počká, až si sedne* Mohla by jsi se s námi podělit o to, co by jsi právě teď dělala, kdyby tě nevylosovali a byla by jsi pořád v kraji?
*Posadit, to jí mělo být jasné. Hned na povel si sedne a dívá se pořád na moderátora, toho publika se snaží nevnímat.* Jo, určitě jo. *Usměje se.* Byla bych doma s rodinou, asi bych pomáhala doma a příležitostně si naladila v televizi Hunger Games. Myslím, že toho není o čem moc povídat, v našem kraji není tolik věcí, a tímto pádem není možnost tam dělat mnoho věci. *Pokrčí rameny.* Možná se něco najde, ale já o tom nevím.

*Čekal něco lepšího, ale tak co, je ve stresu, takže natáhne packu a opatrně ji chytne za ruku* Dokážeš někoho zabít?
Myslím si, že tohle není věc, kterou bych nedokázala. Nejsem nikdo, kdo by se bál někomu ubližít a nebo by se bál krve a tak. Jsem ochotná pro sebe i rodinu zajít kamkoliv, takže ano... jsem schopná i proto zabíjet. A když už jsem v aréně, tak tutově někoho dokážu zabít. *Řekne to všechno najednou rychle, aby to měla za sebou. Už je jí líp, je to tím, jak to okolí nevnímá.*

Dobře, myslím, že mluvím za všechny, že jsme napjatí, co nám ukážeš. A protože je tu poslední otázka máš možnost se rozloučit skrz kamery se svými blízkými..
Ahoj... *Zamává do kamery, ale nepodívá se tam. Je těžké se loučit a ona se loučit ještě nehodlá. Kamery jí budou sledovat zítra i další dny, jestli to přežije a rozloučit se může tam.* Možnost budu mít později, takže netřeba dělat nějaké cavyky, že? *Pousměje se a teď už se koutkem oka podívá do publika. Zvládla to po celou dobu, tak se na ně musí podívat, aspoň na její výrazy.* Stejně je to jen jednostranné tady i v aréně a nebudu se loučit už z toho důvodu, že je to takové vzdávání se života.
*Rozhovory sú žiaľ už tu a on, ako ostatných dvadsaťtri účasníkov, sa musí holt zúčastniť rozhovorov, kde ho budú vyspovedať, ale so svojími hereckými schopnosťami je absolútne pokojný a sebavedomie mu dodáva aj to, že dostal na súkromkách päťku, hoc to nie je nič moc, ale patrí to medzi taký hrubý priemer, takže nie je podpriemerný, juchú! Nijako sa neupravuje, ani nič, len na seba navliekol prvé, čo našiel a poriadne ani nevie,čo to je, ale havne, že nejde nahý. Ležérnym krokom si to začne šinúť cez pódium až ku kreslám, avšak zostane stáť, akosi ho to upokojuje a lišiacky sa na všetký ch zaškerí.*Zdravím, Sídlo!* Mávne packou na pozdrav, vraj sa tak zdravia, takže radšej pozdraví, aby sa necítili ukrivdený, asi by mu to veľmi nepomohlo.*

A tady máme chlapeckého sptátce z devátého kraje! Devítka je pro mě takovým krajem, o kterém toho moc nevím...Jak ho vidíš ty?
Je fakt, že je taký mierne zapadnutý a väčšinu roka si len poslušne robí svoju robotu a tak, ale nie je obvodu, ktorý by som si obľúbil viacej, veď je to môj rodný obvod, tak je snáď jasné, že mi prirastie k srdcu, čo by sa aj dalo očakávať, ale vy zrejme asi neviete, aký je to pocit sa zobudiť a za oknom mať zlaté klasy obilia a byť zodpovedný za chlieb pre celý Panem, je to proste úžasné a aj tá príroda v celom obvode.* Rozplýva sa nad rodným obvodom a na tvári sa mu mihá šťastná grimasa.*

Našel sis tu už nejaké spojence? Nebo do toho jdeš na vlastní pěst?
Uznávam, že nie, keďže som do tréningového centra len nakukol, ale mám pocit, že mentor nám môže šupnúť niekoho do spojenectva, takže sa tak trocha spolieham na ňu, ale ak človek chce, tak si spojencov zoženie aj uprostred arény, v predminulých či minulých Hrách to tiež tak bolo, takže sa nebojím a aj keby som išiel na vlastnú päsť, najväčšie nebezpečenstvo sme pre nás my samy, záleží či si dávame pozor alebo bezhlavo Sídli veríme, nehovorím, že sa to nesmie alebo tak, ale ostražitosti nie je nazvyš.* Pokrčí ramenami a znova sa mu na tvári usídli spokojný výraz.*

Máš mimořádnou možnost se nám tu nějak představit... řekni nám něco hezkého o tom, co umís! Klidne nám tu i zatancuj!
Nie, svoje schopnosti si nechám do arény, takže si radšej počkajte, nemám pocit, že by to bolo niečo, čo by bolo tak revolučné, že by ste sa nemohlo dočkať, ale je to na vás, no, ale môžem prezradiť, že som celkom ohybný, dalo by sa povedať, je to môj názor, tak dúfam, že mi to na niečo bude.* Mini úsmev, následné potrasenie rukou s Jerredom, alebo akože sa volá.* Majte sa!* Zase zamáva a odíde, aby mohli vypočúvať daľších.*
Už se blížím do finále dnešního večera a proto Hawey York z desátého kraje!*čeká až se posadí* Tak, o desítce mám utkvělou představu, že to tam vypadá jako ve westernovém filmu! Nechtěl bys nám říct, jak to tam vypadá doopravdy?
No já nevím, co je to westernový film, ale u nás doma to vypadá opravdu krásně *usměje se a představí si svůj domov* Máme farmu, na které se člověk prostě nikdy nenudí *Usměje se* Když máme spněnou práci, tak si můžeme hrát se zvířátky a nebo jezdit na koních a prozkoumávat krajinu, je to tam řekl bych víc uklidňující, než ve městě. Každé ráno nám zpívají ptáci a pak je vztávání do práce o něco lepší. *Řekne*

Jaká by ti vyhovovala aréna?
Já bych... no arénu bych chtěl... Vyhovovvala by mi asi jako farma? *Řekne nejistě* v takové bych měl výhodu, protože celý můj život jsem strávil na farmě a navíc je to to nejrásnější místo, které si dokážu představit *Řekne, ale je mu jasné, že tvůrci, by z toho udělali něco horového, co se farmě nepodobá*

Jaký je o pocit, být tu jeden z nejmladších splátců? Máš strach?
Není to dobrý pocit, to opravdu není. Být tu jeden z nejmladších. Vyrostl jsem z dvěma staršími bratri a takže jsem nikdy neměl strach ze starších dětí, ale tohle je aréna a myslím. že se tu bojí všichni *Řekne* Kdyby ne, tak by s nimi muselo být něco v nepořádku, ne? přece smrti, by se měl bát každý, ne?
*Stále jej na tvári pohráva veselý úsmev, ktorý jej nezmizne snáď nikdy, keďže celý čas, čo tu je, sa škerí ako obrázok na každú živú bytosť a dosiaľ nechápe, prečo sa s ňou avoxi nechceli zhovárať. /Asi sú hanbliví../Necháva si všetko vyprchať z hlavy, starosti o rodiny a strach z blízkej smrti, v duchu sa presviedča, že možna ona napokon výjde z arény živá, aj keď je to veľmi nepravdepodobné. Robí posledné úpravy na sebe a vykrúca sa pred zrkadlom, snažiac sa identifikovať, čo to vlastne na sebe má, ale ani za čerta to nemôže zistiť, takže len na pokyn moderátora, fakt im tento rok dal i chlapa, teda znie tak, začne drobčiť smerom k nemu, pričom sa na každú bunku usmieva od ucha k uchu a hoc si uvedomuje vážnosť situácie, optimizmus ju nepúšťa, potrasie si s Jerredom rukou a ešte raz sa obzrie na publikum.* Ahój! *Ďalšie príšerné naťahovanie, ktoré ju stojí ďalšiu sadu hlasiviek, následne sa usadí do kresielka, kde si prehodí nôžku cez nôžku a s očakávaním a iskrením v očiach sa zapozerá na okolie, pričom očami tiká sem a tam. Je z toho značne nesvoja.*

A máme tady náš předposlední kraj!!! *Je rád, že už to bude mít za sebou.* Tak jak sis to užívala v Capitolu?
*Rukou si jemne zájde do vlasov, pričom sa na zátylku trocha poškrabe, akoby jej to malo pomôcť s odpoveďou, ale človek nikdy nevie, takže to predsa len môže skúsiť a zatiaľ, čo v duchu formuluje odpoveď, nervózne očami tiká sem a tam.* Je to tu úžasné!* Z ničoho nič je akoby vo svojom živle, keďže sa jej tu fakt páčilo a ona sa môže teraz vyspovedať, dokonca aj nervozita z nej ako mávnutím prútka opadá a znova sa jej na tvári usácza slastný a usmevavý výraz.* Veľké, úlne iné ako naše domčeky, ale aj tak je to to najdokonalejšie miesto na svete, škoda len, že som tu kvôli Hrám a že s najväčšia rovnou pravdepodobnosťou zomriem, ale tvorcovia to určite mali premyslené a pred trestom, ktorý nám zavinili naši predkovia, nám dali možnosť pozrieť si toto dokonalé mesto.* Zubí sa na všetkých naokolo a urputne rozmýšľa, že či by mala ešte niečo podotknúť, ale nič ju nenapadá.* A ešte tu máte parádne jablká, kde to beriete?* Šepne, teda pokúsi sa o to, ale keďže všetko, čo sa tu aj šustne, je verejné, takže jej snaha je márna.*

Naučila ses tu něco nového?
*Zahanbene sklopí pohľad, keďže sa príliš bála, aby šla do trénigového centra, ale príde jej príliš zahanbujúce priznať farbu, ale asi bude lepšie ak sa prizná.*No, ono je to trocha zložitejšie, keďže som si nebola istá, či by som obvodu nespravila hanbu jedenástke a tak som sa radšej venovala analyzovaniu prostredia ubytovne vyvolených, takže som sa prakticky nič nenaučila, ale na druhej strane aspoň viem uznať svoju chybu.* Á, úsmev! Aby zakryla to, ako to sfejlila a úprimne dúfa, že si nikto ničoho nevšimol, ale š anca je tak malá, že by v to ani radšej ani nemala dúfať, ale to by nesmela byť taký optimista.* Nie, ako iný a teraz na nikoho konkrétneho neukazujem, ale príde mi, že všetci každého presviedčajú, akí sú dokonalí, ale skutočnosť je iná...* Nechá to len tak visieť, keďže narazila na dosť vážnu tému a chce sa jej oblúkom vyhnúť, takže sa znova zahľadí do diaľky.*

Co říkáš na zdejší styl? Dokázala bys něco takového nosit?
Asi nie, ale človek nikdy nevie, tak prečo to neskúsiť?* Vyhlási so šialeným výrazom v tvári, ktorý sa vzdialene ponáša na úsmev, ale na ten ju až príliš bolia lícne svaly, aj keď sa škerí stále, takže by ju teoreticky nemali.* Najprv by som ju musela pochopiť, ako sa tu vlastne obliekate, ale áno, chcela by som byť dúha!* Rozdáva úsmevy na všetky možné a nemožné strany a pomaly sa odpratáva z pódie, je rada, že už to má za sebou.*
*Má z toho vážně velký strach, ale i tak se přemůže a dojde na pódium. Nasadí nejistý úsměv, podívá se do kamery, na moderátora, ještě jednou do kamery a potom už se konečně posadí.*

Ahoj! Jaké máš pocity ze zítřejšího dne?
Zdravím... *nejistě se rozhlédne kolem* Musím se přiznat, že jsem dost nervózní, protože zítřek je velký den, kdy nás pošlou do arény a prostě se může naprosto jednoduše stát, že třeba umřu. I když tomu nechci věřit, ale stát se to může. Ale zase se těším, že uvidím arénu, i kdyby jenom na chvíli, ale určitě to bude zajímavé místo, i když asi nepříjemné, ale zajímavé.

Samozřejmě, arény jsou vždycky moc zajímavé... Jaká myslíš, že je tvá nejlepší schopnost? Mohl by jsi díky ní vyhrát?
Já nevím *pokrčí rameny* Všichni říkají, že hezky kreslím, ale nemyslím, že by mě tato schopnost dokázala nějak zachránit. Vážně nevím, nejsem nijak speciálně trénovaný na přežití v aréně. I když bych třeba mohl nějak vymyslet, jak neumřít.

Hmm, to já se kreslit nikdy moc nenaučil... Takže ti přeji hodně štěstí, myslím, že způsob najdeš a naposledy se Tě zeptám, jestli chceš něco vzkázat domů?
Děkuju *zamyslí se, co by jim asi tak mohl říct* Mám vás moc rád *je z toho vážně dost smutný, protože si vzpomene na maminku, ale protože je před kamerami, tak se snaží tvářit nějak neutrálně, potom zase vstane a konečně se vydá pryč odsud.*
  • 12. kraj - Albert Stan
    • Body → rozhovor: 3/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Jerred Angel Stone | Designér: Nikdo
A máme tu posledního splátce letošního ročníku! Albert Stan z Dvanáctého kraje!
*Za obrovského potlesku davu pod pódiom, vystúpi na pódium a pokúsi sa vyčariť ten najočarujúcejší úsmev na svojej tváry.* Ahoj! *Zakričí na celé publikum. Potom sa už venuje moderatorovi. Konečne je na rade on, a potom už bude môcť ísť to tej mäkkej postele, o akej mohol doma len snívať.*

Podle potlesku je vidět, že se lidem líbíš! Takže jsi taky takový hard-break jako já?* zasměje se*
Ďakujem. No to ja neviem usúdiť, nikdy my nešlo ohodnotenie seba sameho. Podľa mňa som dokonalý, takže nie je čo riešiť. *Rozosmeje sa.* A aký názor máte vy? *spýta sa.*

Já? Já jsem prostě moc sexy pro tento svět, mohli by jsme se proti němu spojit a stát se anděli, co na to říkáš?* zasměje se* Myslíš, že ti v aréně tenhle obličejík pomůže? Třeba kvůli sponzorům...
V to pevne verím. Už len z pozorovania mi je jasné, že sponzori sú veľmi dôleźitý, a každý ich dar, na ktorý minú svoje peniaze, mi môže pomôcť prežiť. Takže nie je na zahodenie, urobiť na nich dobry dojem. A pokiaľ ide o tú prvú otázku, tak to je jasné... Aspoň by o nás všetci rozprávali.

Samozřejmě, a tak máš aspoň doma nějakou bitch? Nebo někoho podobného? *Zazubí se.*
Momentálne nie, ale tak môj skromný názor je taký, že by to bolo rozhodne zaujímavé, mať niekoho takeho doma. *Pousmeje sa nad svojou odpoveďou, žmurkne na moderátora, a obzerá sa po divákoch.*

A to byl náš poslední splátce! No řekněme, že dnešní večer byl vyčerpávající! Ještě jednou prosím velký potlesk pro všechny splátce a pro mě!!*zasměje se* Z Kapitolu Jerred Angel Stone!
Posted by at

other worlds

stranger2s.jpg