[ áron del rej ]
Player: Claire
FC: Joe Sugg
Defense: 4
|
Contact: clarakadlecova@seznam.cz
Age: 16 deceased - propíchnutá hlava: Z. Stillswing
Token: Nafukovací rybička
|
Čtyrka. Voda. Rybolov! Asi jako každý ze Čtvrtého kraje umí lovit, voda je jeho živel, jeho pomocník, jeho zbraň. Umí jí využít jako perfektní skrýš nebo jako loviště. Nedělá mu žádný problém zadržet dech, vydrží pod ní vyčkávat na kořist dost dlouho. Když byl malý ostatní si dělali srandu, že mu musí mít už od narození na krku pěkný pár žaber a mezi prsty plovací blány. Plavání mu nedělá také žádný problém, je rychlý, relativně tichý. Nebere to ani jako velkou zátěž a něco na fyzičku, bere to jako uvolnění, zábavu, relax. Ve vodě se mu dobře přemýšlí, jako by uměl předpovědět pohyb každé vlny a podle vodních proudů i cítil přítomnost jiného tvora. To samozřejmě nedokáže, jen si to myslí, patrně si to jeho nebohý odkysličený mozek vymýšlí a on tomu věří. Pod vodou je prostě doma, kdyby se náhodou objevil ve Hrách s arénou plnou vody, vyhrál by. Je si naprosto jistý. Po nějaké době získal i jiné dovednosti než je rybolov, potápění a plavání. Když mu bylo asi deset, šlápl na jednu z nebezpečných ryb a byl pak velice dlouho v posteli bez toho, aby se mohl jen postavit, také byl pod silnými léky, nakonec se jim ho za velkou cenu podařilo udržet naživu. Všichni se báli, že si zkazil vodu a veškeré vodní radování, ale spíš naopak. Hned, jak mu bylo lépe, vyrazil do těch míst znovu (tentokrát vybavený koženými rukavicemi a kyblíčkem) a pár těchto nebezpečných ryb si posbíral z mořského dna, k nim pak přidal bambusové stéblo, pár bodlin z mořského ježka a vyrobil si primitivní zbraň. Od té doby, co se naučil používat jedy nepoužívá skoro nic jiného. Dlouho na menších zvířatech zkoušel, který jed z kterého mořského živočicha tráví, jak rychle oběť dokáže zabít anebo jaké jsou příznaky otrávení. Je to jedna z jeho největších zbraní, má pečlivé zápisky a často si myslí, že je jediný, kdo vůbec zná tyto způsoby. Ve vodě má tudíž téměř všechno, ale něco si tam samozřejmě musí brát i z povrchu. Samozřejmě, že má rád trojzubec, asi jako každý ze Čtyrky se s ním rád ohání a rád s ním mrská po rybách. Za druhé mačeta. Ničím lépe nerozseknete tělo tak čistě, aspoň podle něj. Se svými schopnostmi je teda nadmíru spokojený, často si tak vlastně myslí, jak moc je vlastně úžasnej.
Dlouhá doba strávená pod vodou mu dělá sice dobře na duši a taky na svaly a tělo, ale jinak je na tom jeho ubohý mozeček blbě. Jelikož se mu nedostává tolik kyslíku, kolik by mělo, je jasné, že nemůže pracovat jako každý jiný mozek. Hlavně ve škole mu to dělá problémy, nikdy na to s učením nebyl nijak moc dobře, ale nedostatek kyslíku mu nepomáhá. Nedokáže si nic trvale zapamatovat – jména, časy, čísla… Dokonce mu často dělá i velký problém určit pravou a levou stranu. Nikdy nevynikal ve schopnosti mluvit – neví, co si má s lidmi povídat, o čem se bavit, a tak zůstává tiše někde stranou, se svým vlastním podmořským světem ve své hlavě. To způsobuje další věc – kolikrát nedokáže rozlišit rozdíl mezi realitou a svým vlastním výmyslem. Možná by na to měl brát nějaké prášky, ale jsou určitě šíleně drahé a jemu samotnému to nijak zvlášť nevadí. Má takový svůj svět, do kterého nikoho nepouští. Potom má problémy se slušně reprezentovat – většinou věty protahuje otráveným „hmm“ a je to častá fráze, kterou velmi rád používá. Pak tu dále máme jen pár dalších termínů, které mu pomáhají ke komunikaci se světem. Nechybí nu nich „naser si, nech mě bejt, uklidni se, já to zvládnu sám.“ A tak dále. Jestli se chcete dočkat nějaké další věci, tak Vám akorát tak vyčte úplně všechno, co mu na Vás vadí a říkám Vám, že by toho bylo fakt hodně – počínaje zápachem potu, konče ošklivým trikem. Jak si tak sám stojí nebo sedí stranou, vymyslel si své dokonalé budoucí povolání! Jelikož každý z těch lidí je podle něj zrůda, zavře ho do cirkusu a bude je předvádět bohatým kapitolanům. Jednou z něj bude super majitel úžasného cirkusu zrůd a super vědec oboru inženýrské genetiky.
Vypadá a někdy se i tváří jako docela obyčejný kluk, sice ho všichni mají za „toho, co se nikdy nebaví“, ale pořád je normální. Bohužel není. Nikdy nenastane večer, kdy si před sladkým spánkem nepředstavoval, jak někomu řeže hrdlo, jak někoho tráví a jak někomu podřezává hrdlo a matlá si po svém holém těle jeho železitou, horkou krev, potom se pěkně zakousne do jeho teplého masa a rve ho zuby ven, stejně tak nehty vyrve nějaké vnitřnosti, rozdrtí je prsty a pak… kdo ví co… Pak se zblázní. Ne, on už blázen je. A ještě lepší by to bylo, kdyby se to stalo u vody, aby se mohl dívat, jak se jeho krev rozpíjí v tom nekonečně modrém azuru a jak připlouvají masožravé rybičky. Tohle všechno mu neustále běhá v hlavě, proto je tichý, chce si naplno užívat své představy, které se mu možná jednoho krásného dne splní. Jinak byl také celkem obyčejné děcko, neměl kamarády, stál na okraji společnosti. Nikdo ho ale nešikanoval, nebavili se s ním, protože se všichni báli. Stahoval toulavé kočky z kůže, mučil nebohé ptáčky… A jeho maminka si každý den dlouho povídala s jeho psycholožkou, báli se, že jednoho dne začne masakrovat lidi. Začal by, ale řekněme, že ten rybí jed mu do žil nalil trochu rozumu. Přestal se chlubit s mrtvolkama nebohých zvířátek a pálil je, anebo je házel do vody. Stal se z něj „vzorný hoch“, teda až na špatný prospěch ve škole, že jo… Jeho rodině nikdy nechybělo mnoho jídla, ale stejně jsou vždycky rádi, když uloví čerstvé ryby a nemusejí mít zase okoralý chléb ze včerejška. Prostě to vždycky děsnej borec byl, bude a je… A jednou Vás všechny zabije – přesně tak, jak si to už dlouhou dobu plánuje.
