[ brejdn hamfry ]
 Defense: 4 Victory year: 123rd Annual Hunger Games | Contact: silviech@post.cz Token: Kožený náramek Hobby: Posilování, spisovatelské činnosti |
[ before the Hunger Games ] Z celého seznamu zbraní si rozumí asi nejvíce se srpem, se kterým se ve své práci setkává skoro každý den. Důvěrně se však zná i s noži a hlavně také s dýkou, kterou dostal už jako malý a s níž se snaží trénovat na zaprášené půdě jejich domu. Jako terč mu často slouží různé pytle, plné slámy nebo jiných zákeřných výplní, místo kterých si často představuje tváře těch ošklivých profíků. Je také často v pohybu, sezení rozhodně není nic pro něj. Hodně běhá a je jedno, jestli zrovna pospíchá nebo prostě chce. Nevyhýbá se však ani lezení po stromech, ovšem nelze vytknout ani další prapodivná stavení, po kterých se nějak lézt dá. Má poměrně dost velkou sílu v rukách, jelikož často tahá těžké věci doma, ale také i v práci. Uzvedne různé napěchované pytle s moukou, umí odtáhnout těžší nábytek, a to všechno lze pozorovat i na jeho vypracované postavě. Ačkoliv neumí sestrojovat žádné pasti, s provazy přeci jen něco umí – snad na kterémkoliv provaze umí udělat nerozvázatelné a silné uzle, které jdou rozvázat jen a pouze přeseknutím. Ovšem dokázal by udělat i rozvázatelný uzel.
[ the days after ] Po vítězství v aréně na sobě začal víc dřít. Proto všechen svůj stres a bolest z arény vybíjí v posilovně, a zlepšuje tak svou fyzickou kondici a zvyšuje svůj potenciál ve zvedání těžkých předmětů. Už se tolik nepotřebuje ohánět se svým srpem, a i když dovednosti s ním příliš netrénuje, pořád by ho zvládl ovládat. Dýku má pořád rád, je rychlejší a flexibilnější a sem tam si s ní zatrénuje. I běhání je dovedností, která mu není cizí a věnuje se jí doposud, i když ne v takové míře. Prostě se občas proběhne v přírodě na kraji Panemu a snaží se přemýšlet o pěkných věcech, což není zrovna nic jednoduchého. Činnosti jako šplhání a lezení už příliš nevyhledává. Ne že by na to neměl sílu, ale už prostě není tak hbitý a mrštný. Aréna ho také naučila rozdělávat oheň, ale více než o dovednosti je to spíše o štěstí a trpělivosti. Sestrojovat a pokládat pasti ani teď neumí, ale on ani neměl potřebu a chuť se to učit. Po vítězství mu dokonce řekli, že se bez toho už teď obejde a zdá se, že nelhali. Jídlo má teď po ruce pokaždé, kdy si jen umane. Kvůli zlepšení síly v rukou už není tak zdatný na ruční vyrábění a tvoření. Uzly se stačil naučit a nic složitějšího ani nepotřeboval, a teď už nemá snahu se nic nového v tomto oboru učil. Co se ale rozhodl učit a věnovat se tomu, tak jsou bojové sporty. V souboji tělo na tělo v aréně příliš nevyčníval a to ho štvalo. Teď se mu to aspoň může hodit během konfliktů, a když si někdo bude moc dovolovat, prostě s ním švihne o zem a půjde dál. Ve volném čase si zkouší ovládat ruční zbraně, ale už to není příliš srp a nebo dýka, sází spíš na těžší nástroje jako sekera nebo meč.
[ before the Hunger Games ] Byť mu jeho kraj a také rodina dává dost šancí, jak se alespoň částečně připravit na Hry, přesto nemá přístup do žádného výcvikového centra, a tak lze očekávat, že z něj žádné zabijácké eso nebude. Neví pořádně, jaké to je se postavit člověku, kam jej zasáhnout a jak mu ublížit co nejhůře. Ve škole už sice něco o anatomii slyšel, ovšem ani žádný kdovíjaký lékař z něj jistě také nebude – v přírodě by vlastně nenašel ani žádnou schopnou bylinku. Bez sirek neumí rozdělat ohýnek. Ne že by nedokázal postavit vatru, ale vzít si dřívka a rozdělat s nimi oheň, to od něj tak nějak čekat nelze. V přírodě by jistě také nepřežil se svou neznalostí lovu. Nikdy nic pořádného nechytil, leda kromě rýmy. Nedokáže si navíc představit, že by v aréně jen tak mohl někoho odkrouhnout, ta představa se mu poněkud příčí. Stejně tak si nedokáže představit, že by někdo mohl usilovat o jeho krk. Navíc je tu ještě jedna věc – jako typická Devítka neumí plavat.
[ the days after ] Jelikož nikde neměl šanci se to naučit, k jeho největším slabinám stále patří neznalost plavání. Také nabral víc svalové hmoty, a proto už není tak rychlý a mrštný, ale nějaká drastická změna to není. Bylinkářství opět nepatří k jeho oblíbeným a silným stránkám, i teď by sázel na štěstí a buď by se daná rostlinka jíst dala, nebo by ji zkusil ochutnat jen jednou a naposled. Co se týče psychických vlastností, změnil se. Aréna ho poznamenala a jak je asi jasné, tak k horšímu. Už příliš nevěří lidem a je pro něj těžké seznamovat se s novými lidmi. Po hrůzách z Her získal respekt k lidem a je jedno, jestli je to vyzáblá dívčina a nebo vypracovaný hromotluk. Lidé jsou zrádní a i na pohled milá a hodná dívenka může vrazit nůž do zad. Nedá se říct, že by na lidi úplně zanevřel, ale důkladněji si teď prověřuje, s kým má tu čest. Když ho to popadne, občas propadá depresím. Jindy jsou slabé a vytratí se za pár minut, jindy zase vydrží pěkně dlouho. Od svého vítězství se začal bát krve ve větším množství, v aréně jí bylo plno, a proto mu připomíná tamní hrůzy. Nechce se už o svém ročníku Hladových her bavit, přeje si, aby to všechno znovu vyšumělo a on si mohl v klidu užívat normální, běžný život.
[ before the Hunger Games ] Narodil se do rodiny farmáře jako druhý syn. Kromě staršího bratra má ještě jednoho, o pět let mladšího bratra. Jeho rodina se nikdy neměla úplně nejhůř, ale taky se nikdy neměla úplně nejlépe. Nikdy nebyli kdovíjak bohatá rodina, ovšem alespoň měli vždy co do pusy. Denny, ani jeho bráchové nebyli nijak rozmazlení, vždy spíše dělali vše pro rodinu a všem bylo věnováno dostatek pozornosti. Denny navíc, společně s bratry, už odmala často pracoval. Nejprve jen pomáhal v domácnosti s „chlapskými“ pracemi, a jakmile byl starší, začal pomáhat staršímu bratrovi a otcovi s jejich farmou, zatímco jeho roli převzal mladší bratříček. Hrozba Hladových her se nad nimi snášela každým rokem, když byla sklizeň, ale jejich jména nepadala ani v jeden den. Roky plynuly, starší bratr oslavil svých devatenáct let, ovšem toho roku do osudí přibylo i jméno mladšího bratra. Denny Hladové hry nenávidí, nenávidí Kapitol a všechny jeho oběti. Kdyby byl vybrán, jistě by se snažil vyhrát pro svou rodinu pro to, aby se měli dobře, ovšem představa, že by měl někoho jen tak zabít, se mu celkem příčí. Jeho jméno je však stále na seznamu, a tak bude trvat ještě několik let, než se přestane obávat sám o sebe.
[ the days after ] Po výhře se Braydenův život změnil úplně naruby. Už si nemusel dělat starosti, zda-li se mu na následující týden podaří zajistit rodinu a sehnat něco dobrého k snědku. To samé se dá říci i o práci, dalo by se říct, že zajištěný je dost a nemusí hnout ani brvou. Spolu se svou rodinou se rozhodli farmu prodat a přestěhovali se do jedné z vilek určené pro vítěze. Výhrou v aréně si dokázal splnit své předsevzetí a vrátit se domů ke své rodině. Nenávist vůči Kapitolu se v něm prohloubila ještě víc, všechny ty hrůzy, které prožil na vlastní kůži se na něm poznamenali. Svou nenávist ale nemůže projevit nahlas, kvůli odporu by byl pravděpodobně popraven. Proto se snaží na veřejnosti vystupovat jen nenápadně, a pokud to jde – jakože moc ne, když vyhrajete Hladové hry – straní se spíš někde na okraji společnosti a větší společnosti. Už jako kluk z obyčejného kraje byl skromný a skromnost mu zůstala. Má rád své soukromí a sláva, kterou mu výhra v soutěži přinesla, není nic pro něj. Nemá rád fotografy a veškeré pisálky, kteří ničí jeho soukromý život a píší o něm jen samé fámy a lži. Svůj volný čas tráví nejraději v posilovně, kde si rád dává pořádně do těla. Další jeho oblíbenou zálibou je psaní, své pocity a myšlenky rád sepisuje do knih. Ovšem nejedná se o profesionální tvorbu, prostě se jen potřebuje vypsat, když nerad sdílí své myšlenky a pocity společnosti. Od své výhry si začal více užívat života. Příležitostně se rád napije – především dobré whiskey – a nebo si dá slavnostní doutník, přesto z něj nelze dělat opilce a nebo vášnivého kuřáka. Co se týče mentorování, rozhodl se jít svým svěřencům dobrým příkladem a na nadcházející Hry jim maximálně pomoci.
