Eudoxi Biswyne: *Upravená podle posledních výkřiků módy vystoupí na pódium, které již bylo na pláži připraveno. Je to nezvyklé místo, kde rozhovory provádět, ale co se dá dělat. Usměje se a utiší davy Kapitolanů, kteří se už nemohou dočkat až spatří svého vítěze.* Dámy a pánové, konečně jste se dočkali okamžiku, kdy můžete spatřit svého vítěze živého a zdravého. Přiznám se Vám, že i já jsem štěstím bez sebe. *Zasměje se, a poté ukáže někam bokem.* Prosím, přivítejte našeho nového vítěze, kterým se stal Brayden Humphrey z 9. kraje!
Brayden Humphrey: *Nějakou dobu byl v rukou stylistů, takže i nyní vypadá jako ze žurnálu, v pohodlném a upraveném obleku. Cítí se skvěle, jelikož má pocit, jakoby jej stín z arény ještě nedohnal. Ovšem možná jej ani nedožene, protože až na nějaké situace to vypadalo, jako by měl prostě jen hromadu štěstí. Vystoupá tedy pomalu k Eudoxi, přičemž ještě zamává publiku. Pak se s úsměvem obrátí k moderátorce.* Zdravím, *Pozdraví jako slušný chlapec, a pohledem přelétne pódium.*
Eudoxi Biswyne: *Mile se usměje a poté se usadí do připraveného křesla naproti Braydena. Odkašle si a podívá se na něj.* Takže, Braydene, jsem ráda, že tě mohu přivítat mezi živými lidmi, určitě to je pro každého z nás obrovská radost a čest mít tě po našem boku. *Nenápadně protočí očima jak blbě tahle věta zněla.* Nicméně, pověz nám, jaké jsou tvoje dojmy a zážitky z arény? Určitě se najde něco, co tě donutilo se zamyslet nad tvým dosavadním životem a tím, co se dělo kolem tebe, nemám pravdu? *Vyzve ho, aby se rozmluvil.*
Brayden Humphrey: *Vklouzne do křesla naproti Eudoxi, načež si přehodí nohu přes nohu a lehce povytáhne obočí, přičemž snad dává moderátorce najevo, že je připraven.* Ah, díky, taky jsem rád, že tu můžu být v tento nádherný den. *Promluví s úsměvem.* Dojmy z arény? Brr, jsem rád, že jsem venku. Tedy ne, že by slečna Antoinne neprovedla kus práce, o tom žádná. Přesto to ale nebylo kdovíjak příjemné prostředí. Opravdu jsem měl rád jen ten les, který svým způsobem vypadal tak nějak... v pořádku. Rád jsem se tam vracel. A dalo se tam dobře skrývat. *Řekne na rovinu.* Ale když si tak vezmu arénu a její dopad na můj život. Víte, je to ještě čerstvý, asi ode mně nečekejte kdovíjaké romány, ale aréna vás určitě změní, když kolem Vás umírají mladí lidé. A také spojenci. *Na malý moment se odmlčí.* Ale určitě si teď budu více vážit toho mám, když jsem dostal druhou šanci.
Eudoxi Biswyne: *Chápavě se na něj usměje, i když nemá páru, jaký to může v aréně být.* Když už jsi tak hezky narazil na spojenectví, jak to bylo v případě tebe a Jeralda? Vaše spojenectví bylo opravdu silné a muselo být pro tebe určitě těžké rozhodnout se, kdo nakonec dostane ampulku. Jaké to vlastně je, ten pocit, že jsi musel zabít svého spojence?
Brayden Humphrey: *Na malý moment se zachmuří. Právě kvůli svému spojenci má často špatný pocit. Sice na něj zaútočil první, ale i tak to bylo dost zlé.* Narazili jsme na sebe skoro náhodou, a pak už jsme se drželi při sobě, i když jsem nejdřív chtěl jako spojence Sedmičku. Artemis. Ale Jeralde byl v pohodě, až do posledních chvíle, hodně jsme si pomáhali. *Kývne pomalu, přičemž se na malý moment zamyslí.* Doufal jsem, že třeba až do finále nevydrží. Bylo to hnusné, ale přežít má jeden, a tak když se tam s někým spřátelíte, je to těžké. Ten poslední den byl už vůbec nepředstavitelný, a možná jsem i rád, že Jeralde zaútočil jako první. Já bych na to totiž asi nejdřív neměl. Měli jsme se asi rozprchnout dříve. *Řekne, s čímž pokrčí rameny.* Ale snad už se teď má Jeralde líp.
Eudoxi Biswyne: Musí být určitě těžké opustit své přátele, ale někdy je to to nejlepší, co člověk může udělat. *Usměje se.* Veškerý boj byl vlastně rozpoután kvůli ampulce, která vás měla zachránit, nemám pravdu? Co se ti jako první mihlo hlavou, když se v aréně objevila ta zvláštní mlha, která ničemu neškodila? Tvůrci občas posílají zákeřné útoky, aby otestovali vaši výdrž, to ví každý, ale co se v ten moment vybavilo zrovna tobě?
Brayden Humphrey: *Na to jen pokrčí rameny, i když ví, že by měl něco říci. Pobavit davy. Ale není tak to tak snadné.* Ano, ta ampulka. Nejprve byly dvě, ale pak byla jen jedna. To chápu, prostě to mělo zvýšit celé to napětí. *Pokrčí rameny.* No, mlhu jsem nejprve neregistroval. Ona ani nejdřív nic nedělala, prostě jen mlha. Ale říkal jsem si, že od Kapitolu můžu očekávat všechno, zvláště, když splátců ubývalo. Já už to pak moc nesledoval, Jeralde odešel pro nějakou vodu, a pak to všechno začalo. Dušení, bolesti. Kašlal jsem krev, bylo mi vážně dost špatně. Tak tak jsem se dokázal dostat do lesa, pak dál, k opuštěnému baráku. Poprvé se mi vlastně hlavou mihlo, že určitě umřu. *Řekne, jakoby si na něco vzpomněl.* Nebylo to nic moc.
Eudoxi Biswyne: Ovšem, zvládl jsi to a teď už tě čekají jenom léta odpočinku. *Usměje se na něj a povstane.* A nyní bych mezi nás ráda pozvala tu, jenž vytvořila tuto arénu stejně jako mnoho dalších. Talentovaná Devlin Antoinne! *Zatleská a pokývne rukou směrem, kde by měla být nachystaná.*
Brayden Humphrey: To doufám, *řekne, přičemž kývne, načež se odmlčí. Pak moderátorka uvede Deviln, a tak zvědavě natočí hlavu, aby mu tahle dámička neunikla. Rád by si pěkně zblízka prohlédl někoho, kdo stvořil arénu.*
Devlin Antoinne: *Poté, co jsi jí Eudoxi pozval na pódium, tam nakráčí ve červených krátkých šatech, které zdobí paví pírka péra. Vlasy sčesané do drdolu a v ruce drží korunku, ve tvaru listové zlaté koruny vyrobena do velikosti jeho hlavy. K publikum jen vznešeně kývne a hezky se na všechny usměje. Poté dojde k Braydenovi, na kterého se trochu opovrženě podívá, ale hned se to změní na celkem slušně milý úsměv.* Braydene Humphrey, gratuluji Ti k vítězství, nechť tě vždy doprovází štěstěna a se svým životem naložíš správně, když už Tě tu mezi vítězi máme. *Zadívá se na něj do očí tak, aby bylo jasno, že by neměl ztropit nějakou lumpárnu, jinak si ji nepřeje.* A teď se můžeme opět vrátit k Hladovým hrám. *Otočí se k publikum a věnuje všem jednu vzdušnou pusu, potom už si sedá ke křeslu vedle Eudoxi a vyčkává na rekapitulaci.*
Brayden Humphrey: *Nakonec se tam přeci jen objeví. Na malý moment úplně ztuhne, protože je to prostě zvláštní vidět někoho, kdo dělá Hry, tak blízko. Pomalu tedy vstane z křesla, přičemž přijme korunku.* Díky, budu se snažit. *Řekne, ačkoliv by tedy hrozně rád viděl, jak tato dáma padá z pódia někam dolů. A s ní i ti další lidé kolem. Ale nakonec to všechno zamaskuje pod úsměv, s kterým se usadí do křesla.*
Je už ta správná tma a atmosféra. Světla na pódiu zhasnou a okolní pochodně na pláži se též na chvíli zhasí. A teď přichází ta očekávaná chvíle, konečně se všichni zase vrátí do minulosti a podívají se na nejlepší záznamy z arény. Za křesly s vítězem, moderátorkou a tvůrkyní se objeví velké bílé plátno a poté už projektor odvede svojí práci, kdy konečně spustí REKAPITULACI HER.
Eudoxi Biswyne: *Spokojeně sleduje rekapitulaci, která ji velmi pobavila, a když skončí zatleská na počest Devlin.* Tak, to by bylo pro dnešek už zřejmě z našeho rozhovoru všechno. Rozhodně však nikam nespěchejte, protože právě začíná večírek na počest našeho vítěze a takovou jedinečnou příležitost si nikdo z vás určitě nechce nechat ujít! *Zasměje se a začne se klidit z pódia, aby si našla něco dobrého k pití.*
