Brooke Marley

[ brůk márly ]

 

Player: Quinn FC: Skylar Grey Defense: 8 Tesserae: 7

Contact: hg.annquinn@gmail.com Age: 18 deceased - rozdrcená hlava: I. Damarions Strength: 7 Token: Pramínek z koňské hřívy

Tohle zlatíčko umí snad všechny věci, které jí mohla naučit práce okolo hospodářských zvířátek. Práce s dýkou, noži všech velikostí a nějakým tím sekáčkem je pro ní každodenní rutinou už od raného dětství. S těmito zbraněmi, pokud se tomu tak dá říkat, dovede naprosto perfektně zacházet a zabít vás s nimi by pro ni byla hračka. Zabíjení je pro ni taktéž každodenní činností. Sice jenom zvířat, ale to nemůže být takový rozdíl, ne? Neštítí se krve, ba naopak ji má velmi ráda. Nevadí jí její pach ani to, že pochází z nevinného tvorečka. Ráda takové tvorečky mučí. Pokud zrovna nemusí zabít nějaké zvíře rychle, ráda si s ním pohraje. Mezi její časté náplně dne také patří svlékání zvířat z kůže, nebo uškubání peří. Je velmi trpělivá a vytrvalá. Se zvířatama je to občas těžký, a když hned ztratíte nervy, bude to ještě horší. Zvíře nesmí vycítit žádnou emoci. Proto se tak dobře umí přetvařovat. Na její tváři se většinou objevuje nic neříkající výraz, nebo úsměv, a pokud nechce, tak o sobě opravdu nic neprozradí. No zpátky ke zvířátkům. Tomu super zabíjení, který ji na tom baví nejvíc, přechází docela složitej proces. Musíte to zvíře denně krmit, nosit mu vodu, uklízet po něm a to zabere docela dost času a je to skoro jako by každý den cvičila. Není tedy divu, že má vážně super postavu a i nějaký to svalstvo. Slabá rozhodně není. Ono udržet takhle třeba rozzuřenýho bejka není nic lehkého, že? Ránu se dát nebojí, klidně i pořádnou. Když si o ni ten dotyčnej koleduje, tak co má dělat? Všechno, co udělá si před tím 2x rozmyslí. Není to vypatlanec, je docela chytrá. Plně věří svému instinktu, který je podle ní nejlepší na světě. Ani snad není potřeba zmiňovat, že umí jezdit na koni. To snad umí každá desítka, ne? Jiný způsob dopravy pro ni neexistuje. Ať jede kamkoliv, vždycky je její první volba kůň. Chození pěšky je pro ni moc nuda a navíc je to hrozně pomalý. Umí si sama ošetřit menší zranění, jako je třeba pořezání, nebo škrábance. V jejich rodině k ní prostě nikdo nepřiběhne a nepofouká jí bebíčko, musí všechno obstarat sama.

Slabiny jsou věcí, o které ví, ale ignoruje ji. Nemá ráda, když se o nich musí mluvit, nebo je nějak zdůrazňovat. Ku příkladu si je téměř stoprocentně jistá, že by nikdy nemohla dobře střílet. Má totiž špatný zrak. Na dálku vidí fakt mizerně. Navíc se jí občas hrozně klepou ruce, což znamená, že by netrefila opravdu nic. Nejde jí ani jakékoliv házení do dálky. Prostě ona a tyhle věci, to spolu nejde dohromady. Jejím velkým problémem je taky, že se nikdy nemůže moc dobře schovat. Je dost vysoká a vždycky ji někde odhalíte. Rychlostí taky zrovna neoponuje. Jak běžecky, tak ani v ostatních věcech. Radši věci dělá pořádně než rychle. Celkově je taková zpomalená, když jí někdo nerozkáže, ať dělá. Překvapivě jí nejde lezení. Možná tak ještě po žebříku, nebo tak, ale nic jinýho prostě ne. To pro ni neexistuje. Je hrozně líná chodit. Nějaký pěší dlouhý procházky, to pro ni není. Ona chodí, jen když musí a když nemůže jet. Chůze ji hrozně unavuje a stejně tak i běh. Pokud nemusí, tak neběhá. Zacházet s jinou zbraní, než jsou ty její nože a věci tomu podobné by asi nedokázala, pokud by s ní někdo neměl tu trpělivost a nenaučil by ji to. Naprosto nenávidí všechno okolo bylinek a tak. Nikdy by od sebe nic takovýho nerozeznala. Klidně by sežrala něco jedovatýho a ani by jí nepřišlo divný, že by jí po tom bylo špatně. To, že věří svému instinktu je sice pěkný, ale občas se to nepovede a na se pak nechtěně dostane do nějaký hnusný situace. Má pořádně ostrej jazyk. Nebojí se říct svůj názor komukoliv a nebere si servítky. Pro sprostý slovo taky nejde daleko. Nikdy neviděla pořádný město, je to venkovanka jak se sluší a patří. Takový velkoměsto by pro ni mohlo být pořádný bludiště, ve kterém by se mohla hodně rychle ztratit a začít panikařit.

Brooke je sympaťačka. To její domácké chování je vážně zajímavé a většině lidí se zdá milé. Ke všem se chová vlídně. Vždycky se vším ráda pomůže. Snaží se chovat tak, jak se ostatní chovají k ní. Má velký smysl pro humor a je to prostě srandy kopa. I jí sice někdy rupnou nervy, ale stává se to opravdu zřídka a nikdy to není nic vážného, pokud jí ten člověk vážně neleze krkem. Na její tváři najdete nejčastěji úsměv. Snaží se brát všechno optimisticky. Je zvláštní, že má takovouhle povahu, protože byla a pořád je nechtěné dítě, které podle všech bylo prvních pár let naprosto neschopné a k ničemu. Celou tu dobu se o ni starali jenom proto, aby až vyroste, měli další ruce k práci. No a ono se tak opravdu stalo! Jednoho krásného dne přestala být neschopná a stalo se z ní něco, co je schopné práce. Už ve velice útlém věku jí do ruky dali na starost všechno okolo zvířat. Několik let už je její povinností starat se jak o to živé, tak o to mrtvé. Naučili ji základy, které by měla znát a zbytek, všechen ten systém, si musela vybudovat sama. Trvalo jí několik let, než se ve své práci stala dobrou. Dřela každý den. Nikdy na ni nebyl brán ohled jako na dítě. Taky proč by byl, vždyť by pak byla úplně zbytečná. Naučila se vstávat se slepicemi a chodit spát v pozdních večerních hodinách. Rozhodně se teda nedá říct, že by se někdy mohla flákat. Zvykla si na práci a dnes už je to pro ni samozřejmost. Po těch několika letech, kdy už ve všem měla systém, začala se jí dělat i malá troška volného času. Většinu ho strávila běháním někde venku s kamarády, ale velkou část také věnovala koním. Připadal jí to jako super způsob jak se někam dostat bez toho, aby tam musela dlouho jít. Ve volném čase se učila správně jezdit a nyní už by se dala označit za profesionálku. Vždycky byla jednou z těch oblíbených drsňaček, o kterých se vyprávěli různé příběhy, z kterých se postupně stávali vážně epický věci. Není snad člověka v blízkém okolí, který by Brooke neznal. Furt je o ní slyšet, pokud se něco děje, je u toho vždycky ona. Stala se takovou menší legendou, na kterou si všichni budou rádi vzpomínat i po její smrti. Ano, to všechno stihla a to je na světě teprve chvíli. Hry ji nikdy nezajímaly. Nikdy ji ani v těch nejdivočejších myšlenkách nenapadlo, že by se tam mohla přihlásit. Vždyť to není vůbec super! Každopádně je smířená s tím, že něco takovýho existuje a že to může potkat i ji. Dokud ji ale nic takovýho nepotkalo, tak se snaží užít si života jak jenom může, i když je to s tou prací občas těžký.