[ sydny výhlr ]
Player: Nina
FC: Sofia Carson
Defense: 19
|
Contact: ninalapcikova@zoznam.sk
Age: 17 deceased - probodnuté srdce: O. Crawford
Token: Zlatý nehet na prostředníčku levé ruky
|
Když odešla bydlet k babičce, její největší strach byl z toho, že si její rodiče pro ní jednou přijdou, a za to že utekla ji otec zmlátí. Začala tedy trénovat boj, aby se případně před otcem ubránila. Když je sama, ráda si prozpěvuje melodie, co si vymýšlí za pochodu – takže pěkně zpívá. Umí dobře lézt i na obtížná místa, tak si na ploché střeše jednoho velkého centra ze starých látek ušila figurínu. Čiže umí i šít, to ji naučila její babička. Na té střeše trávila každý svůj volný čas. Kopala a bušila do figuríny až měla odřené klouby. Jí to nevadilo a v odřené figuríně si představovala svého otce co ji roky ubližoval. Takže se umí prát. Její babička jí taky naučila bylinkám. Dokud mohla, živila se bylinkářstvím a účinkům bylinek věnovala pozornost a přikládala důležitost. Už odedávna tedy učila malou Syd bylinkám. Tím se vyzná i v bylinkách. Když její babička zestárla, Syd ji dávkovala léky a tak podobně. Nějaké ty zkušenosti s lékařstvím tedy má. Po čase, když zhodnotila, že se bránit umí celkem dobře, uvědomila si, že ji bojovat vlastně baví. Pokračovala tedy tím, že babičce vzala kuchyňský nůž a figurínu co měla na boxování použila na bodání. Zkoušela různé postavení, držení těla nebo nože a naučila se. Uvědomila si že, ji těší vybíjet si zlost tímhle způsobem a začala uvažovat o tom, že se přihlásí do Her. Brala tedy víc oblázků, i když né vždy byli třeba, a vydělané peníze si dávala bokem. Přes pár známostí, co si udělala, když pomáhala sousedům, si sehnala sekeru ze 7.kraje. Sekala vždy a pořád, kdy jen mohla, takže ji její babička i tři dny v kuse neviděla. Její babička pořád neví kam ve volném čase mizí.
I když to na její kraj není moc typické, neumí plést sítě nebo zavazovat uzly. Nic co se týká lan jí prostě nejde. Nemá na to ruce. Má jednu část těla, která je extra lechtivá nebo naopak udeřit do ní ještě hodně dlouho bolí. A tou částí těla je kost u pravého zápěstí u palce. Nenosívá proto na zápěstí ani gumičku. Nedokázala by ublížit nevinným. Kdyby v aréně uviděla vyděšeného malého splátce beze zbraně, připomínal by ji, když byla vyděšená z táty. Nechala by ho odejít a nechat na pospas někomu jinému. Pokud uvidí ale v očích zákeřnost, dokáže se bez rozmyšlení po něm vrhnout jako by bila otce za to, co ji udělal. Je nerozvážná. Špatně uvažuje situace a směje se, když je to nejmíň vhodné. Nedokáže dlouho zůstat na jednom místě a nic nedělat, je strašně neposedná – takže kempování v aréně u ní nepřichází v úvahu. Má špatný odhad na lidi, takže by nikdy nedokázala důvěřovat člověku, kterého by na první pohled zhodnotila jako falešného a namyšleného. Naopak by byla schopná slepě důvěřovat člověku, kdyby ji na první pohled přišel milý, přátelský a zodpovědný, i kdyby ve skutečnosti byl falešný a arogantní.
Je jedináček rodiny Wheellerových. Neustále usměvavá dívka s trocha bláznivou a nebojácnou povahou. Vždy běžela krajem a nakukovala do všech obydlí a budov. Vždy přiložila ruku k dílu a lidé ji v kraji všeobecně znali. Je docela rozštěkaná a rychle ji nadechnou i maličkosti a hlouposti. Kritiku si moc bere a hledá, proč je na ni něco špatně a silou mocí se to snaží vylepšit. Když jí ale někdo pochválí, hodně se začervená, má z toho strašnou radost a člověk má za to u ní malý plusový bodík když ji dá najevo, že není neschopná. Jako malá strašně ráda lezla po střechách všech zařízení v 5.kraji od rodinných domků až po centra a elektrárny. I přesto, že její matka umírá a otec kvůli tomu bere dvojnásobek práce a pije alkohol, je Syd vždycky dobře nalezená a dokáže svým úsměvem nakazit ostatní. Má dětské nadšené oči a člověk by řekl, že jí z toho nekonečného úsměvu už musí bolet rty. Je věčná optimistka. Jen když přijde řeč na její rodinu, smích ji zmrzne na tváři. Matka se stáhla do ústraní, aby měla klid a otec v opilém stavu často na Sydney vztahoval ruku. Když mu jednou už mlácení nestačilo, Sydney ve strachu o to, co přijde rychle utekla z domu. Od té doby už tři roky žije u své babičky. Mají skvělí vztah ale jelikož je její babička už hodně stará, Sydney si občas brala oblázky aby ji i babičku uživila. Rozhodla se neřešit, co si asi sousedé myslí a schovávala se za svou úsměvavost. Po tom čím si prošla, má neuvěřitelně milou povahu. Když ji ale někdo urazí, má z toho spíš deprese, než ze by byla naštvaná. Nemá filtr, a říká co si myslí. Pokud ale jde o tajemství, drží ho v tajnosti jako by ho nikdy neznala. I přesto je její jedinou kamarádkou její babička, která jako jediná měla možnost poznat tyhle Sydneyiny stránky osobnosti. Děti se s ní nekamarádili kvůli nejasnostem okolo jejího odchodu od rodičů. I přesto, že je Syd hodně ukecaná, usměvavá a dobrodružná, nevadí jí trávit čas o samotě. Dokáže celý den jen tak sedět a v hlavě si utvářet různé příběhy, ve kterých hrají lidé, co už někdy viděla. Když někoho uvidí, v tu ránu mu ve své hlavě vylosuje charakter a dle něho se k němu i chová. Třeba najednou uvidí pěkného kluka a rozhodne se, že v její hlavě je namyšlený, i když třeba není. Ona mu ale ani jen nedá šanci přesvědčit ho o opaku, a všechny jeho činy co vidí si odůvodní nějakým příběhem pro jemu vybraný charakter typický. Její matka pořád žije, ale víc o ní neví. Nechce na rodiče ani myslet, a za svého rodiče považuje svou babičku, která k ní vždy byla milá a spravedlivá a mnohé ji naučila. I tak ví, že pokud by její matka umřela, určitě by to oplakala. Umí s lidmi soucítit, a závidí lidem dobré vztahy. Když se před babičkou nenápadně zmínila, že by šla do Her dobrovolně, strašně se naštvala a zakázala jí to. Tím, že bere oblázky doufá, že na ni padne řada. Když ji chce někdo zaručeně zlomit, zavede řeč na její rodinu. Ona o ní nemluví, a to je recept na její úsměv. Ani její vlastní babička neví okolnosti jejího odchodu od rodičů. I když jí Syd řekla, že si chce jen chvíli od rodičů odpočinout, a ta chvíle už trvá 3 roky.
