[ merilyn mór ]
Player: Feinek
FC: Jennifer Aniston
Occupation: Gamemaker
|
Contact: pavel.typlt@email.cz
Age: 28
Status: deceased - zastřelena při útoku na arénu
|
První čeho byste si mohli na Marilyn všimnout je její nádherný a nepřehlédnutelný úsměv. Nepoužívá ho často, ale když už ho jednou za čas použije, stojí to opravdu za to. Má krásné výrazné zelené oč, které se nedají s nikým srovnat. Její oči jsou opravdu jedinečné. Snad nikdo na světě se odstínu jejich očí nevyrovná. Uprostřed nosu má poměrně malý ale roztomilý nos, který velmi často nosí nahoru. Vlasy má dlouhé po ramena a nějak zvlášť si je neupravuje. Každý den si je jenom rozčeše a tím to končí. Nosí je věčně rozpuštěné, jenom když je nějaká slavnostní událost, tak si dá na svém vzhledu teprve záležet, to nikdo nesmí být hezčí než ona sama. Na první pohled ve Vás vyvolá kladný dojem, ale to se muže změnit, stačí jen aby se jí něco nelíbilo a už vás ráda mít nebude, dokonce s vámi ani nebude zahazovat svůj drahocenný čas, otočí se a už pro ni neexistujete. Marilyn nikdy, ale opravdu nikdy neodpouští. Jednou s ní budete mít nějaký konflikt a věřte, že je to ten poslední. Když má k tomu všemu ještě skvělou náladu a čas, nahází na vás tolik špíny co to jen jde. Její práce se k ní skvěle hodí, protože ráda, ale opravdu ráda škodí lidem, ať už jen ze srandy nebo i když si do ní někdo rejpe. Známostí má dost, takže toho člověka jednoduše řečeno zničí. Samozřejmě nemá jenom ty špatné vlastnosti, i když ty špatné přebývají, tak se v ní najde taky kousek dobra. I když tohle je vzhledem k její práci nenormální, ale je to tak. Má ráda děti, ale jenom ty malé mrňousky, kteří neumějí pomalu ani mluvit, Takže vlastně s těmi staršími už nějak velký problém nemá, ale vždycky jí to zamrzí, když někdo umře její vinnou. Časem se postupně otrkávala, až to z ní spadlo. Takže si dlouho nedává za vinu, když někoho zabije. Ráda se usmívá, ať už jde o ironický úsměv, o který samozřejmě jde nejčastěji, nebo o úsměv z lásky, který rozdává jenom maličkým roztomiloučkým dětičkám a nebo když si chce jednoduše užít. Nikdy snad neměla vážnější vztah. Partnery si pořádnou dobu vybírá a stráví s nimi jenom jednu noc, nikdy déle. A aby toho nebylo málo, tak svoje telefonní čísla nedává. Prostě jim šoupne číslo nějakého jiného chlapa, nebo své „kamarádky“, která ji leze vážně na nervy. Dospělého člověka by nejspíš neměla problém zabít. Je tvůrkyní, a tak si na tohle to už zvykla, a když dokáže zabít dvanáctileté dítě, tak s dospělákem by neměla fakt už žádný problém, je z toho tak trochu zcvoklá. Má ráda přírodu a je také hodně kreativní. Ráda maluje, nejraději ze všeho nějaké nesmyslné kresby, ale vždy vypadají nádherně. Tím, že je dost tvůrčí jí samozřejmě pomáhá v její profesi tvůrce. Nemá žádné pravé přátele a nevadí jí to, vystačí si úplně sama. Popravdě to, že nemá přátele je její vina. Nikdy a nikdo neví, co od ní v tu danou chvíli právě čekat.
Marilyn byla hned po narození dána do sirotčince, protože o ní její matka neměla nejspíš zájem. Nikdy vlastně nezjistila kdo byla její matka, jak vypadala a jak se chovala. Vždycky to nějakým způsobem chtěla zjistit, ale její nový domov jí to neumožnil. Nejen její matka o ní neměla zájem, ale ani lidi v sirotčinci o ní nějak zvlášť a prvotřídně nepečovali. Byla vždycky takové to tiché dítě, které si žilo jenom samo pro sebe. Neměla kamarády a všem jen škodila, proto jí ani hlídačky v sirotčinci neměly rády. Každý den vyváděla nové věci a každý den někoho zbila. Byla to malá agresorka, která jako malé dítě nebyla vůbec hezká. Byla to taková ta malá oplácaná holčička, která s nikým neměla žádné slitování. Jediná věc o kterou jí fakt šlo bylo jídlo. Furt jen jedla a děti mlátila jen proto, aby jim to jídlo snědla. Byla schopná spořádat za jeden den tři obědy a čtyři večeře. Nikdo ji tam neměl rád a měla i svůj vlastní pokojíček, protože když jí někoho přiřadili, tak si z něho, nebo z jí udělala nejlepšího kamaráda, i když ta daná osoba nechtěla. Prostě musela, nebo jí Marilyn pořádně zmlátila. Jednou jedinkrát se jí někdo postavil a nedopadlo to vůbec dobře. Vznikla z toho rvačka, která dopadla hodně špatně pro toho druhého. Jednou jedinkrát někoho zbila tak, že toho chlapce museli odvážet do nemocnice. Jednoho dne nikdo neví proč, ale řekla si dost a začala se sebou něco dělat. Bylo jí tak patnáct, když se změnila k nepoznání. Stala se z ní naopak jednou z nejoblíbenějších. Každý s ní chtěl kamarádit, každému se líbila. Nikdo by tomu asi nevěřil, ale jeden čas se chovala opravdu hezky, byla přátelská a milá. Tohle jí ovšem ale moc dlouho nevydrželo. Jednoduše jí to přišlo tak strašně nudné, že pomalu začínala zase divočet. Její předešlý život ji bavil mnohem víc, a proto se rozhodla k němu vrátit. Začala opět lidem škodit. Šikanovala slabší. Pro ní samozřejmě nebyl nikdo lepší než ona. Takže prakticky šikanovala každého, kdo jí přišel pod ruku, když se zrovna nudila, šikanovala i kluky, to jí nedělalo žádný problém. Ve svém volném čase se věnuje malování a tvorbě. Maluje všechno možný, ale nikdy žádný obraz nedával nějaký zvláštní smysl. Byli to jenom čmáranice. Ale vypadali a vypadají vždycky nádherně. Na práci tvůrkyně narazila jen tak náhodou. Jednou slyšela jak se nějací lidé baví o tvůrcování, a tak se jí to zalíbilo, že se do toho pustila. Kreslí si vlastní návrhy arény a vymýšlí různé pasti. Vždycky aby byli co nejkrvavější, protože krev má strašně ráda. A to nejen pro její barvu. Většinou zůstává doma zavřená o samotě a čmárá si dokud jí nenapadne nějaký originální nápad na arénu. Občas si zajde sama na nějakou akci, aby ulovila nějakou tu kořist. Jednou si užije a tím to končí. Není to žádná vymetačka klubů, ale do jednoho klubu nechodí víc jak dvakrát, nechce aby si ji někdo pamatoval a nedejbože, aby na ni někdo neházel nějakou špínu.
